KočárkopedieBezplenková komunikační metoda
Bezplenková komunikační metoda (anglicky elimination communication), neboli také metoda přirozené hygieny kojenců, je využívána na celém světě (především v méně rozvinutých zemích) a je založena na tom, že své potřeby vyměšovat jsou si miminka vědoma již od narození, dávají tuto potřebu najevo, komunikují o tom a je jen na rodičích, aby tyto signály rozpoznali a miminku umožnili v poloze klubíčka čůrat či kakat mimo plenku. Nejedná se tedy o posazování a učení na nočník8, či snad dokonce nucení vylučovat. Většina rodičů využívá jako pojistku k bezplenkové komunikační metodě jednorázové10 nebo látkové pleny23.
Výhody bezplenkové komunikační metody
- komunikace: důvěra v projevy, pláč dítěte12
- hygiena: dítě stráví minimum času ve znečištěné pleně
- prevence a úleva při kojenecké kolice25: v klubíčku se miminku snáze vylučuje i prdí
- ekologie a ekonomika: nižší spotřeba plen
- kontrola nad zdravotním stavem dítěte: přehled o četnosti, množství a o vlastnostech moči a stolici děťátka
Jak s bezplenkovou komunikační metodou začít?
Již novorozenci dávají svoji potřebu vylučovat různými způsoby najevo a dokážou svěrače vědomě uvolnit. Nejsou ale schopni ještě potřebu vylučovat zadržet, tato schopnost se vyvíjí postupně později. S bezplenkovou komunikační metodou je ideální začít ihned od narození, nicméně lze i kdykoliv později. Pokud ale není na projevy dítěte reagováno, postupně potřebu vylučovat přestane signalizovat, obvykle toto chování vymizí po 4. měsíci.
Jestliže rodiče nebo jiný opatrovatel miminku naopak mimo plenku vylučovat umožňují, signály se obvykle zvýrazňují a děťátko je časem schopné od prvních signálů potřeby vylučovat do uvolnění svěračů vydržet déle a déle, časem kojenec vydrží počkat až několik minut. Bezplenkovou komunikační metodu je možné praktikovat i jen častečně, např. jedním z rodičů, pouze část dne či jen doma.
Určení chvíle, kdy nechat dítě vylučovat mimo plenu
Je možné kombinovat více způsobů.
- signály dítěte: mohou být různě silné a nápadné a s věkem se měnit, jedná se např. o upřený nebo nepřítomný pohled, nezvyklé zklidnění, různé zvuky, grimasy, vrtění se, specifický pláč, později, jak dítě roste a vyvíjí se, může nastoupit znakování, první znaky, tedy i nějaký pro vylučování, je možné dítěti ukazovat již kolem 6. až 8. měsíce, ono ho pravděpodobně začne později používat pro vyjádření své potřeby vylučovat ještě mnohem dříve, než se naučí mluvit
- časování: kojenci obvykle nejvíc čůrají ráno a dopoledne, často také čůrají po jídle a po nebo při kojení (vrtí se, trhají od prsa), novorozenci močí i více než dvacetkrát za den (i co 10 až 20 minut), půlroční děťátko obvykle potřebuje čůrat co hodinu nebo déle, jen výjimečně děti vylučují v hlubokém spánku, většinou se nejprve alespoň částečně proberou
- intuice
Umožnění dítěti vylučovat mimo plenu
Děťátku sundejte plenku a podržte ho nad vhodnou nádobou (záchodem, miskou, umyvadlem) či venku nad trávou v klubíčku, u nejmenších kojenců hlavičku jistěte mezi svými prsy či v prohlubni mezi svou paží a hrudníkem. Klubíčko je pro miminko vhodná a fyziologická poloha.
Je velmi vhodné dávat dítěti signál, že už může začít vylučovat, uvolnit svěrače. Jedná se o nějaký zvuk, který bude specifický pro tuto činnost a nepůjde snadno zaměnit za jiný. Z počátku miminko začne vylučovat ihned po rozbalení plenky či chycení do klubíčka, proto tento zvuk použijte v tuto chvíli. Časem již dítě vydrží počkat až do zaznění signálu. Je možné použít pro čůrání zvuk jako "čí", "čččč", "čůry-čůry" a pro kakání pak "e-e", "kák", "kaky-kaky" nebo jiný.
Více o bezplenkové komunikační metodě na modrykonik.cz
- Diskuze (CZ a SK): Bezplenková komunikační metoda II.
Použité zdroje:
- Ingrid Bauer - Bez plenky
- https://web.archive.org/web/20190624233003/https://www.eshop-branakezdravi.cz/clanek/bezplenkova-...
- http://zenyzenam.cz/bezplenkova-komunikacni-metoda-1-cast/
- http://zenyzenam.cz/blog/bezplenkova-komunikacni-metoda-2-cast/
- http://en.m.wikipedia.org/wiki/Elimination_communication
- http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1885320/
Hodnocení a zkušenosti s bezplenkovou komunikační metodou
Velmi doporučuju!
Bezplenkovku jsme začali hned v porodnici. A hned jsem vnímala ten rozdíl-pohodové miminko, co spinkalo a spinkalo...
U předchozích 3 dětí-koliky, hrůza! Teď má malý už rok a je bez plen (davám pojišťovací na spaní a na cesty-ale bývá skoro vždy suchá). Jen mě mrzí, že jsem neznala tuto metodu dříve. Pokud pořebujete, napište, ráda se podělím o zkušenosti.
U předchozích 3 dětí-koliky, hrůza! Teď má malý už rok a je bez plen (davám pojišťovací na spaní a na cesty-ale bývá skoro vždy suchá). Jen mě mrzí, že jsem neznala tuto metodu dříve. Pokud pořebujete, napište, ráda se podělím o zkušenosti.
- Přirozená hygiena.
- Mimi nebolí bříško = je klidnější, krásně spí!
- Spokojená maminka, tatínek..celá rodina.
- Komunikace s dítětem - působí jako geniální ditě😀
- Ekologické
- Ekonomické
- Dítě je brzy bez plen
- Chce to trochu cviku a trpělivosti.
- Občas nehoda - netrefení, vyklopení...
- Nutné naplánovat přestávky při cestování.
1 člověk považuje za užitečné
Zuřím - proč jsme o tom nevěděli dřív?
Miminku je už přes 5 měsíců a úplnou náhodou - v diskuzi o nošení dětí - jsem se dozvěděla o této metodě učení na nočník. Napíšu to radši kapitálkama, UČENÍ NA NOČNÍK, protože to doufejme někomu dalšímu pomůže až bude v podobné situaci.
Totiž - už asi od 6 týdnů jsem na své holčičce viděla, jak nesnáší počůranou plenu, jak mi naléhavě říká, že chce čůrat a jak byla nepříčetná, že to musí pustit do plenky. Já málem plakala s ní. Zuřivě jsem hledala návody na učení na nočník, abych zjistila, od kdy už můžu - až bude sama držet hlavičku, s tím, že ji podržím? Nebo radši až bude sama sedět? Bála jsem se, abych jí neublížila. A všude jsem našla hloupé rady jakože dítě není připraveno chodit na nočník dokud samo nechodí, dokud si samo neřekne, že se mu chce, atd. atd. No řekla jsem si, že vydržím než začne sama sedět a pak jí budu pomáhat.
5 měsíců ubylo a její nářky jsou méně intenzivní, občas už se i spokojeně rochní v mokré plíně. A právě teď jsem se dozvěděla o této metodě a doslova brečím vzteky, protože jsme tohle už mohli mít dávno v malíčku, kdyby se zastánci této metody tak strašně nevyjadřovali, že to není učení na nočník. A co jiného to asi tak je? Strčte si své esotero šesté smysly o pozitivní auře miminka a maminky někam, já jen chci, aby moje zlatíčko nemuselo s opruzeným zadečkem sedět v podělané plíně a kvůli tomu, že si tuhle metodu držíte pro sebe a nedá se najít pod intuitivním termínem "učení na nočník", jí to nebylo umožněno.
Jdeme to zkusit, třeba ještě není pozdě.
A vás ostatní snažně prosím - šiřte všude, že dítě se DÁ UČIT NA NOČNÍK OD NAROZENÍ, že je jen potřeba ho držet v klubíčku, a prosím pěkně ukažte u toho jak to zatracené klubíčko vypadá. (Protože poté, co jsem teda náhodou narazila na tento způsob učení na nočník, jsem musela ještě hledat co to je klubíčko, jak to vypadá a jak ho mám dosáhnout, abych věděla, protože to se taky málokdo obtěžuje říct.)
Děkuji.
S pozdravem
zuřící matka
Totiž - už asi od 6 týdnů jsem na své holčičce viděla, jak nesnáší počůranou plenu, jak mi naléhavě říká, že chce čůrat a jak byla nepříčetná, že to musí pustit do plenky. Já málem plakala s ní. Zuřivě jsem hledala návody na učení na nočník, abych zjistila, od kdy už můžu - až bude sama držet hlavičku, s tím, že ji podržím? Nebo radši až bude sama sedět? Bála jsem se, abych jí neublížila. A všude jsem našla hloupé rady jakože dítě není připraveno chodit na nočník dokud samo nechodí, dokud si samo neřekne, že se mu chce, atd. atd. No řekla jsem si, že vydržím než začne sama sedět a pak jí budu pomáhat.
5 měsíců ubylo a její nářky jsou méně intenzivní, občas už se i spokojeně rochní v mokré plíně. A právě teď jsem se dozvěděla o této metodě a doslova brečím vzteky, protože jsme tohle už mohli mít dávno v malíčku, kdyby se zastánci této metody tak strašně nevyjadřovali, že to není učení na nočník. A co jiného to asi tak je? Strčte si své esotero šesté smysly o pozitivní auře miminka a maminky někam, já jen chci, aby moje zlatíčko nemuselo s opruzeným zadečkem sedět v podělané plíně a kvůli tomu, že si tuhle metodu držíte pro sebe a nedá se najít pod intuitivním termínem "učení na nočník", jí to nebylo umožněno.
Jdeme to zkusit, třeba ještě není pozdě.
A vás ostatní snažně prosím - šiřte všude, že dítě se DÁ UČIT NA NOČNÍK OD NAROZENÍ, že je jen potřeba ho držet v klubíčku, a prosím pěkně ukažte u toho jak to zatracené klubíčko vypadá. (Protože poté, co jsem teda náhodou narazila na tento způsob učení na nočník, jsem musela ještě hledat co to je klubíčko, jak to vypadá a jak ho mám dosáhnout, abych věděla, protože to se taky málokdo obtěžuje říct.)
Děkuji.
S pozdravem
zuřící matka
- Dítě se nemusí trápit v plíně
- Nedá se tato metoda najít jako "učení na nočník", takže většina těch, co by ji potřebovali a neslyšeli o ní jinde, ji nemá šanci objevit
Začaly jsme po šestinedělí
O bezplenkovce jsem ze začátku vůbec neuvažovala, i když jsem o ní věděla. Nicméně malou hodně trápilo a trápí bříško, a tak mi jedna chytrá laktační poradkyně poradila, ať ji beru nad umyvadlo, když se bude hodně propínat, že se vyprdí a uleví se jí. Od té doby se mi daří chytat téměř veškerou stolici a to malá srandí 4x denně. :D Sem tam vychytáme i čůrání, když je plena po rozbalení po probuzení suchá. Ale primárně chytáme stolici. Zapojil se i manžel a BKM se nám opravdu osvědčila, protože malou začaly prdy trápit opravdu hodně, takže úlevová poloha nad umyvadlem je naše nejoblíbenější. :-)
1 člověk považuje za užitečné
Nevydrželi jsme
O bezplenkovku jsem se začala zajímat v těhotenství s prvorozeným.
Docela nám to šlo (na menší nehody) tak do půl roku (spotřeba cca 1 plena denně). Jenže pak přišlo jaro/léto, odjeli jsme na chalupu a nové vjemy a to, že byl prakticky pořád nahatý, nám to zhatilo. Syn přestal signalizovat a přišlo mi, že ani časování nepomohlo, a tak jsem najeli na pleny.
Nyní je na plenách a v létě plánuju přestat "indiánskou metodou".
U druhorozeného dítěte snad vydržíme od začátku do konce. :-)
Docela nám to šlo (na menší nehody) tak do půl roku (spotřeba cca 1 plena denně). Jenže pak přišlo jaro/léto, odjeli jsme na chalupu a nové vjemy a to, že byl prakticky pořád nahatý, nám to zhatilo. Syn přestal signalizovat a přišlo mi, že ani časování nepomohlo, a tak jsem najeli na pleny.
Nyní je na plenách a v létě plánuju přestat "indiánskou metodou".
U druhorozeného dítěte snad vydržíme od začátku do konce. :-)
1 člověk považuje za užitečné
Bezplenkovka tak na půl.
Asi se mi do toho nechce jít na plno (nedokážu si představit, že budu pořád hlídat, jestli náhodou nečůrá, není to fakt poznat, neznakuje to, normálně si povídáme, směje se a najednou je pocvrkaná podložka :D ). Ale používám to jako pomocný prostředek při řešení kolik a obtížného kakání miminka. Když se nám povede vyčůrání se, tak máme oba radost. Je fakt, že rád cvrká mimo plínu. :-) Je to zpestření. Časem nám to snad pomůže lépe přejít na nočníček. :-)
Nic nehrotíme
Začala jsem s malou praktikovat BKM asi v jejím 10. týdnu. V zásadě to vyplynulo samo z toho, že přes den používáme látkové pleny a aby měla možnost pohybu a jako prevenci opruzení, nechávám ji s nahatým zadkem na podložce. Pod zadkem má podložku a látkovou plínu.
Když jsme si hrály a ona začala čůrat, začala jsem říkat signální slovo. Později jsem se snažila odhadovat, kdy by se jí tak mohlo chtít, začala jsem ji dávat nad misku (obyč. asi z Alberta?) a někdy se zadařilo, jindy ne.
Teď už často, když leží na podložce a já třeba vařím v kuchyni, na mě houkne a já ji dám nad misku.
Co mi ale přijde důležité, "nehrotit" to. Pokud to nejde, tak si z toho nic nedělat. Buď to začne jít, nebo to nepůjde. Jsem ráda za každé vyčůrání, které chytneme do misky, i když je třeba jen půlka pokusů úspěšných. Beru to, že nám to šetří plíny a že až malá bude starší, bude se nám třeba dařit víc.
Když jsme si hrály a ona začala čůrat, začala jsem říkat signální slovo. Později jsem se snažila odhadovat, kdy by se jí tak mohlo chtít, začala jsem ji dávat nad misku (obyč. asi z Alberta?) a někdy se zadařilo, jindy ne.
Teď už často, když leží na podložce a já třeba vařím v kuchyni, na mě houkne a já ji dám nad misku.
Co mi ale přijde důležité, "nehrotit" to. Pokud to nejde, tak si z toho nic nedělat. Buď to začne jít, nebo to nepůjde. Jsem ráda za každé vyčůrání, které chytneme do misky, i když je třeba jen půlka pokusů úspěšných. Beru to, že nám to šetří plíny a že až malá bude starší, bude se nám třeba dařit víc.
1 člověk považuje za užitečné
Naše BKM na "druhý pokus"
Mám dvě děti. Kluky. Toho prvního jsem si úplně v začátcích nebyla schopná užít, druhého si užívám. :-D Dnes už vím proč tomu tak je. :-)
BKM není jen dát vyčůrat či vykakat mimouška, je to o té komunikaci s ním a hlavně o mé vlastní intuici MATKY. 8-)
U prvního mě zaráželo, že ořve i to, že čůrá a nechápala jsem to. Věty: Miminka prostě brečí, to je normální - a podobně, jsem slýchala odevšad, ale nikdo ani koutkem úst mi nenaznačil, že chce jen pomoci s tím, co je mu přirozené. Všude spousta plenek-papírových, látkových a nikde BKM. Je to prostě byznys. :-S
Od přečtení moudré knihy Koncept kontinua vím hodně a dělám hodně pro své děti. Není to dokonalé, ale je to. ;-)
S BKM jsem začala po příchodu z porodnice a když bylo malému sedm týdnů a fungovalo to perfektně, jen bohužel občas díky tomu, že máme i druhé dítě, musí přetrpět mokrou plenku. :-p
Kakal cca třikrát denně a má intuice a pozorování jeho grimas či pohybů, mi pomáhala vědět, že se něco děje. Dokonce, ikdyž se vyčůral a já si myslela, že už nic a odcházela jsem s ním z koupelny, tak se ozval a dal mi najevo, že ještě neskončil. :-D
Neměl problém s kolikou, což byl problém u prvního a asi to bylo tím, že to v sobě nasílu držel, páč do plenky nechtěl. Byl klidnější a spokojenější, věděl, že jeho potřeby budou v co nejkratším čase uspokojeny. Přeci jen, když si jdeme třeba sednout do restaurace, tak taky chceme být co nejdříve obslouženi, ať jsou naše potřeby uspokojeny. 8-)
V sedmi měsících byl 24 hodin bez plenek a zahlásil úplně vše. Mno, jen s příchodem větší zvídavosti už nějak nezbýval čas hlásit, a tak pak nafasoval plenku a dnes je mu 20 měsíců a hlásí spolehlivě a už začal chodit i na záchod skoro sám.
Škoda, že jsem se o BKM nedozvěděla dříve, užila bych si i toho prvního a nebyla bych tolik vystresovaná z toho, že se trápí a já nejsem schopná jeho potřeby uspokojit, protože prostě nevím.
Doporučuji, když tak aspoň vyzkoušet a minimálně používat ke kakání. Je to potom lepší i k odplenkování. Rychleji se přizpůsobí.
Holým zadkům zdar a plenám všeho druhu zmar! :-D
BKM není jen dát vyčůrat či vykakat mimouška, je to o té komunikaci s ním a hlavně o mé vlastní intuici MATKY. 8-)
U prvního mě zaráželo, že ořve i to, že čůrá a nechápala jsem to. Věty: Miminka prostě brečí, to je normální - a podobně, jsem slýchala odevšad, ale nikdo ani koutkem úst mi nenaznačil, že chce jen pomoci s tím, co je mu přirozené. Všude spousta plenek-papírových, látkových a nikde BKM. Je to prostě byznys. :-S
Od přečtení moudré knihy Koncept kontinua vím hodně a dělám hodně pro své děti. Není to dokonalé, ale je to. ;-)
S BKM jsem začala po příchodu z porodnice a když bylo malému sedm týdnů a fungovalo to perfektně, jen bohužel občas díky tomu, že máme i druhé dítě, musí přetrpět mokrou plenku. :-p
Kakal cca třikrát denně a má intuice a pozorování jeho grimas či pohybů, mi pomáhala vědět, že se něco děje. Dokonce, ikdyž se vyčůral a já si myslela, že už nic a odcházela jsem s ním z koupelny, tak se ozval a dal mi najevo, že ještě neskončil. :-D
Neměl problém s kolikou, což byl problém u prvního a asi to bylo tím, že to v sobě nasílu držel, páč do plenky nechtěl. Byl klidnější a spokojenější, věděl, že jeho potřeby budou v co nejkratším čase uspokojeny. Přeci jen, když si jdeme třeba sednout do restaurace, tak taky chceme být co nejdříve obslouženi, ať jsou naše potřeby uspokojeny. 8-)
V sedmi měsících byl 24 hodin bez plenek a zahlásil úplně vše. Mno, jen s příchodem větší zvídavosti už nějak nezbýval čas hlásit, a tak pak nafasoval plenku a dnes je mu 20 měsíců a hlásí spolehlivě a už začal chodit i na záchod skoro sám.
Škoda, že jsem se o BKM nedozvěděla dříve, užila bych si i toho prvního a nebyla bych tolik vystresovaná z toho, že se trápí a já nejsem schopná jeho potřeby uspokojit, protože prostě nevím.
Doporučuji, když tak aspoň vyzkoušet a minimálně používat ke kakání. Je to potom lepší i k odplenkování. Rychleji se přizpůsobí.
Holým zadkům zdar a plenám všeho druhu zmar! :-D
5 lidí považuje za užitečné
Bezplenkování jako brána ke kontaktnímu rodičovstv
O bezplenkovce jsem se dozvěděla ještě v těhotenství, ale nemyslela jsem si, že bych byla úspěšná, jen jsem chtěla malého dát vyčůrat vždy po probuzení. Ale už v porodnici se nám něco povedlo odchytit. Objednala jsem si knížku Ingrid Bauerové - Bez plenky (moc doporučuju, najdete tam odpovědi na všechny otázky a pochybnosti) A začala sledovat signály.
Ty se časem dost mění, až se překlopily do mluvení: Nejprve grimasy - špulil pusinku. Pak takový zvuk nebo se na nás upřeně díval (jakoby do našeho nitra) postupně (kolem třetího měsíce) začal místo toho vyplazovat jazýček - jedním speciálním způsobem. Pak přestal znakovat úplně - kolem čtvrtého měsíce a museli jsme se spolehnout na časování. Mezi pátým a šestým měsícem dělal zvuk "ae" a byl celý napjatý. V kočáru se vrátil k vyplazování jazýčku. Od doby, co leze, prostě přileze.
Používáme kýblík (= šlehací mísu) a to všude - vejde se do standartní přebalovací tašky. Jako pojistku máme čtvercové látkové pleny a přidržujeme je bezplenkovými vlněnými svrchňáčky od Dojty (perfektní vynález!). Na noc jsme chvíli vkládali konopnou vkládačku, protože začal prcek odmítat vyčůrání před kojením, takže tu velkou dávku pouštěl do pleny.
Bezplenkujeme jen s manželem. Širší rodina se zatím nezapojuje, ale fandí nám.
Jinak naše "úspěšnost" je velice proměnlivá. Ale po příkrmu kaká vždy, (dříve po kojení) a po jakémkoliv probuzení čůrá do kýblíku vždy. Hlavně že v tom mokrém není moc dlouho :-) Jinak to spíš neřešíme - nejde nám o počet plen, ale o to, aby byl spokojený. (Všichni se diví, jak je pořád veselý, ale my víme, že kdybychom ho nedali vyčůrat, když se mu chce, bylo by tóčo a hned by byl hysterák).
Díky bezplenkování jsem se dozvěděla, že dávno praktikujeme kontaktní rodičovství a tady na Koníku jsme našli směr, kterým chceme, aby se naše výchova syna ubírala. x-)
Ty se časem dost mění, až se překlopily do mluvení: Nejprve grimasy - špulil pusinku. Pak takový zvuk nebo se na nás upřeně díval (jakoby do našeho nitra) postupně (kolem třetího měsíce) začal místo toho vyplazovat jazýček - jedním speciálním způsobem. Pak přestal znakovat úplně - kolem čtvrtého měsíce a museli jsme se spolehnout na časování. Mezi pátým a šestým měsícem dělal zvuk "ae" a byl celý napjatý. V kočáru se vrátil k vyplazování jazýčku. Od doby, co leze, prostě přileze.
Používáme kýblík (= šlehací mísu) a to všude - vejde se do standartní přebalovací tašky. Jako pojistku máme čtvercové látkové pleny a přidržujeme je bezplenkovými vlněnými svrchňáčky od Dojty (perfektní vynález!). Na noc jsme chvíli vkládali konopnou vkládačku, protože začal prcek odmítat vyčůrání před kojením, takže tu velkou dávku pouštěl do pleny.
Bezplenkujeme jen s manželem. Širší rodina se zatím nezapojuje, ale fandí nám.
Jinak naše "úspěšnost" je velice proměnlivá. Ale po příkrmu kaká vždy, (dříve po kojení) a po jakémkoliv probuzení čůrá do kýblíku vždy. Hlavně že v tom mokrém není moc dlouho :-) Jinak to spíš neřešíme - nejde nám o počet plen, ale o to, aby byl spokojený. (Všichni se diví, jak je pořád veselý, ale my víme, že kdybychom ho nedali vyčůrat, když se mu chce, bylo by tóčo a hned by byl hysterák).
Díky bezplenkování jsem se dozvěděla, že dávno praktikujeme kontaktní rodičovství a tady na Koníku jsme našli směr, kterým chceme, aby se naše výchova syna ubírala. x-)
2 lidé považují za užitečné
Bezplenkování "proti vůli maminky"
Na bezplenkovou komunikační metodu jsem narazila poprvé tady na MK. Něco jsem si o ní přečetla, ale už v těhotensví jsem ji považovala za strašně složitou a pro normální maminku téměř nemožnou. V tomto mém přesvědčení mě utvrdila známá, která bezplenkovku se svým miminkem zkoušela. Říkala, že žádné signály ji malý nedává, ale že je jak hlídací pes a čeká na probuzení, jídlo, atd., aby dala malého nad umyvadlo. Po delším rozhovoru z ní vylezlo, že si ho vlastně neužívá a je z toho pozorování a hlídáni na nervy. To mě utvrdilo v tom, že moje miminko bude mít plínky. :-)
Můj malý brouček ovšem byl a je jiného názoru :-D
Od počátku nás trápily koliky. Zkoušela jsem leccos, až jsem si kolem druhého měsíce všimla, že malý nejlépe prdí/kaká, když ho držím v klubíčku nad umyvadlem. Kdykoli se tedy začal kroutit, šla plína dolů a hurá do koupelny. Během pár dní bylo vidět, že malý přestává plakat při poležení na přebalovák, ačkoli se stále kroutí. Jako by věděl, že pak půjdeme nad umyvadlo a bude mu lépe. V koupelně se pak z předtím plačícího miminka stávalo sluníčko. Během dalšího měsíce koliky polevily (hlavně díky eliminační dietě), ale naučený postup už nám zůstal. Malý se začne kroutit (už i bez pláče) a čeká s kakáním, až ho vezmu nad umyvadlo. Občas to teda nevyjde (např. trochu pustí třeba při kýchání), ale v podstatě vždy je to moje nepozornost, která to způsobí. Prostě si nevšimnu/nepochopím, co mi naznačuje.
Podobně jsme se propracovali i k částečnému zachycení čůrání. Nesnažím se o to hlídat signály, ale vím, že vždy, když malého během dne přebaluju a jdeme nad umyvadlo umýt zadeček (kvůli reakci na vlhčené ubrousky myjeme pod tekoucí vodou), tak se vyčůrá, nebo "naučeným" zvukem oznámí, že čůrat/kakat (už) nebude. Možná i díky tomu se mi stalo jen párkrát na začátku, že mě malý během přebalování počůral.
Stále si myslím, že bezplenkovka je "věda" a pokud bych neměla tak kontaktní miminko, že bych se jí nezabývala. Přesto jsem zářným příkladem, že to jde praktikovat i proti původnímu přesvědčení maminky. :-D Takže i těm, kterým to na začátku přijde složité, doporučuji to alespoň zkusit. Třeba přijdete na to, že vaše miminko je zrovna z těch, které vám ukáží cestu, jako mně to moje . ;-)
Můj malý brouček ovšem byl a je jiného názoru :-D
Od počátku nás trápily koliky. Zkoušela jsem leccos, až jsem si kolem druhého měsíce všimla, že malý nejlépe prdí/kaká, když ho držím v klubíčku nad umyvadlem. Kdykoli se tedy začal kroutit, šla plína dolů a hurá do koupelny. Během pár dní bylo vidět, že malý přestává plakat při poležení na přebalovák, ačkoli se stále kroutí. Jako by věděl, že pak půjdeme nad umyvadlo a bude mu lépe. V koupelně se pak z předtím plačícího miminka stávalo sluníčko. Během dalšího měsíce koliky polevily (hlavně díky eliminační dietě), ale naučený postup už nám zůstal. Malý se začne kroutit (už i bez pláče) a čeká s kakáním, až ho vezmu nad umyvadlo. Občas to teda nevyjde (např. trochu pustí třeba při kýchání), ale v podstatě vždy je to moje nepozornost, která to způsobí. Prostě si nevšimnu/nepochopím, co mi naznačuje.
Podobně jsme se propracovali i k částečnému zachycení čůrání. Nesnažím se o to hlídat signály, ale vím, že vždy, když malého během dne přebaluju a jdeme nad umyvadlo umýt zadeček (kvůli reakci na vlhčené ubrousky myjeme pod tekoucí vodou), tak se vyčůrá, nebo "naučeným" zvukem oznámí, že čůrat/kakat (už) nebude. Možná i díky tomu se mi stalo jen párkrát na začátku, že mě malý během přebalování počůral.
Stále si myslím, že bezplenkovka je "věda" a pokud bych neměla tak kontaktní miminko, že bych se jí nezabývala. Přesto jsem zářným příkladem, že to jde praktikovat i proti původnímu přesvědčení maminky. :-D Takže i těm, kterým to na začátku přijde složité, doporučuji to alespoň zkusit. Třeba přijdete na to, že vaše miminko je zrovna z těch, které vám ukáží cestu, jako mně to moje . ;-)
11 lidí považuje za užitečné
Přirozeně BKM
Nikdy mě nebavilo číst knížky o těhotenství a miminech. Statistiky, tabulky, přírůstky. Prázdné fráze pediatrů – mužů, kteří sice dítě dobře zváží a změří, ale co ví o každodenním bytí s novorozencem?
A když jsem se jednou proklikávala články o látkových plenách (ve snaze být laskavější k přírodě a dítěti), objevila jsem termín bezplenková komunikační metoda. Ano! Poprvé něco zajímavého! Jistě, když si štěňata neznečišťují pelech, jak by mohlo mládě druhu homo sapiens? Dávalo to smysl a krásně to zapadalo do mé celkové představy o rodičovství.
Přečetla jsem knihu Bez plenky od Ingrid Bauer a věděla jsem, že do toho prostě jdu. I přes vyložené nepochopení okolí. Rodina si taktně poťukávala na čelo a kolegyně v práci se bezostyšně pochechtávaly a slibovaly pohromu a hořké zklamání. Mýlili se.
Hned po návratu z porodnice jsem dítě dala nad umyvadlo. A světe (resp. příbuzní) div se, ono se vyčuralo. Sladký úspěch a potvrzení všeho, v co jsem doufala. A o čem jsem se bála být přesvědčená.
V prvních týdnech dítě buď spí, přijímá potravu nebo vylučuje. Bylo tedy velmi jednoduché poznat, kdy syn potřebuje čurat nebo kakat. Každá matka zažije po rozbalení miminka vodotrysk. Bohužel většinu z nich nenapadne, že dítě je opravdu kontinentní, že si opravdu plně uvědomuje svoje svěrače, plně si je vědomo toho, kdy čurá. A že nechce čurat do „hnízda“, do plen, do šátku, na sebe. Proto ten vodotrysk po rozbalení. Syn velmi rychle zjistil, že mu bude vyhověno, že netřeba čurat matce do oka a sobě do nosu a vždy počkal, než jsem ho zvedla a dala nad umyvadlo.
Je několik způsobů, jak začít. Někdo dítě prvně pozoruje, zkoumá…. A mezitím se děje další ekologická i finanční katastrofa. Já do bezplenkování prostě skočila a myslím, že je dobré na nic nečekat. Dítě je neskutečně vnímavý tvor. Tvor, který i přes svoji naprostou bezbrannost a odevzdanost okolí velice efektivně komunikuje. Proč to tvoje dítě skoro nikdy nebrečí? Proč je tak v klidu? Protože ho nosím, spím s ním a bezplenkuji, byla vždy moje odpověď.
I při samotném praktikování bezplenkovky je několik možných způsobů. Časování, pozorování signálů a nebo kombinace obojího. Myslím, že většina z nás, kdo bezplenkujeme, volí třetí variantu. Dítě signalizuje, chce-li vylučovat. Ano, ale tak, jak se vyvíjí motorika dítěte, vyvíjí se i signály. Takže když už si matka myslí, že toto je ten signál… tak je za měsíc zase nějaký jiný. Navíc, rostou-li zuby nebo je-li jiná obtíž, signály mohou být zmatečné nebo se může zdát, že zmizí. Proto přichází na řadu časování. Dává se čurat po probuzení, po jídle… U nás bylo prvním signálem vrtění se. Kňourání a kroucení nožkama. Pak se přidávala mimika a pohyby rukama. A když začal lézt, byla jsem na chvíli docela zmatená. Když začal syn stát, signály se začaly vyjasňovat a nejjasnějším signálem byl znak, který používáme do teď.
Bezplenkovala jsem doma, na návštěvách, u lékaře, na úřadech, v létě, v zimě. Ano, v zimě venku. Za deset vteřin na mrazu dítě neumře a nebude mít ani omrzliny. Je ale třeba mít vhodné oblečení. S kombinézou si bezplenkování moc představit neumím. Prostě jsme měli zvlášť kabátek nebo bundu a zvlášť kalhoty. Stejně tak doma jsem nikdy nepoužívala nic s cvočky a kšandami. Žádné body a dupačky. Tričko a polodupačky. Vyslečeno za vteřinu, oblečeno za další dvě. Musela jsem hledat. Ale jelikož z přesvědčení nepodporuji nadnárodní řetězce prodávající čínské věci, objevila jsem českou firmu šijící pohodlné a praktické oblečení na zakázku. Tuplovaná spokojenost.
Pravda je, že jsem musela být dost kreativní. Zhoubou všeho je stereotyp. Takže se čuralo do vany, do umyvadla, do sprchového koutu, do misky, do nočníku. Čuralo se s hračkou, bez hračky. U zrcadla, bez zrcadla. Od desátého měsíce se čurá ve stoje. A opět: na vaně, na záchodovém prkýnku, do kelímku, do misky, do zeleného kelímku, do průhledného kelímku. A já jsem vždy jen zhluboka dýchala a byla empatická. A teď na to celé vzpomínám s úsměvem a snad i slzou v oku.
Pamatuju si první čurání venku. Malému byly 4 týdny, probudil se a signalizoval, že chce čurat. Byla jsem trochu nejistá, ale věděla jsem, že syn prostě chce a já mu chci vyhovět. Bylo teplo, byli jsme v parku a synek na sobě mel jen tričko a polodupačky. Ty jsem mu svlékla, sundala plenku „pro jistotu“, chytila ho pod kolínky a dřepla jsem si s ním ke stromu. Dítě začalo spokojeně čurat. Šla kolem paní s nákupem a když to celé viděla, byla z toho chuděra tak paf, že zakopla a tašky vysypala. Pamatuju si první čurání na Pradědu, do potoka na chatě, na ucho našeho psa…. A všechny ty udivené a nevěřící a někdy i pochybovačné pohledy a otázky.
Častý protiargument, který jsem slýchala, je časová náročnost bezplenkování. Nikdy jsem pořádně nepochopila, co tím kdo myslí. Protože stejně s miminem jsem. A jestli se válíme na hrací dece nebo ho dávám čurat je snad z časového hlediska úplně jedno. Ano, rozvařila jsem těstoviny, připálila cibuli a nechala čaj louhovat o pár minut déle, protože dítě zrovna potřebovalo. Ve finále ale tyto „katastrofy“ nepovažuji za relevantní. Vždycky bylo jakš takš uklizeno, manžel měl teplou večeři a dítě bylo spokojené. A já tím pádem samozřejmě taky.
Jak bych shrnula svoje pocity z bezplenkovky? Beru ji jako normální součást normálního rodičovství. Nedokážu si představit, že by dítě nosilo nacucanou páchnoucí jednorázovku. Prakticky neznám pokaděné dítě. Kromě několika nehod v šestinedělí a pár „naschválů“ při růstu zubů se nikdy nepokakal. Už v roce syn v létě běhal jen v kraťáskách na ostro. Nikdy nebyl opruzený. Prakticky nás minuly prdíky. Kakaní v klubíčku nad umyvadlem a nošení v šátku je lepší než všechny kapičky.
Nepopiratelný je ekologický a finanční přínos. A jedno velké plus pro synova varlata – nebyla zbytečně v teple.
Syn je již dávno bez plen. A těm všem, kteří se ušklíbali, že trápím mimino nad umyvadlem, a teď řeší odplenkování svých dětí, vzkazuju: já jsem vám to říkala 8-)
A i když byla každá suchá plenka maličké vítězství, nedělala jsem to celé proto, abych někomu něco dokazovala. Přirozené a kontaktní rodičovství praktikuji proto, že to tak cítím. A jestli budu mít ještě i další dítě, do bezplenkovky jdu každopádně znovu.
A nakonec bych si přála, aby se bezplenkovka dostala do širšího povědomí. Mezi nastávající matky. I mezi odbornou veřejnost. Aby se zdravotnický personál na matku toužící už v porodnici uspokojovat hygienické potřeby svého dítěte nekoukal jako na podivný exponát v muzeu. Aby se přirozená hygiena nemluvňat stala běžnou součástí normálního rodičovství.
A když jsem se jednou proklikávala články o látkových plenách (ve snaze být laskavější k přírodě a dítěti), objevila jsem termín bezplenková komunikační metoda. Ano! Poprvé něco zajímavého! Jistě, když si štěňata neznečišťují pelech, jak by mohlo mládě druhu homo sapiens? Dávalo to smysl a krásně to zapadalo do mé celkové představy o rodičovství.
Přečetla jsem knihu Bez plenky od Ingrid Bauer a věděla jsem, že do toho prostě jdu. I přes vyložené nepochopení okolí. Rodina si taktně poťukávala na čelo a kolegyně v práci se bezostyšně pochechtávaly a slibovaly pohromu a hořké zklamání. Mýlili se.
Hned po návratu z porodnice jsem dítě dala nad umyvadlo. A světe (resp. příbuzní) div se, ono se vyčuralo. Sladký úspěch a potvrzení všeho, v co jsem doufala. A o čem jsem se bála být přesvědčená.
V prvních týdnech dítě buď spí, přijímá potravu nebo vylučuje. Bylo tedy velmi jednoduché poznat, kdy syn potřebuje čurat nebo kakat. Každá matka zažije po rozbalení miminka vodotrysk. Bohužel většinu z nich nenapadne, že dítě je opravdu kontinentní, že si opravdu plně uvědomuje svoje svěrače, plně si je vědomo toho, kdy čurá. A že nechce čurat do „hnízda“, do plen, do šátku, na sebe. Proto ten vodotrysk po rozbalení. Syn velmi rychle zjistil, že mu bude vyhověno, že netřeba čurat matce do oka a sobě do nosu a vždy počkal, než jsem ho zvedla a dala nad umyvadlo.
Je několik způsobů, jak začít. Někdo dítě prvně pozoruje, zkoumá…. A mezitím se děje další ekologická i finanční katastrofa. Já do bezplenkování prostě skočila a myslím, že je dobré na nic nečekat. Dítě je neskutečně vnímavý tvor. Tvor, který i přes svoji naprostou bezbrannost a odevzdanost okolí velice efektivně komunikuje. Proč to tvoje dítě skoro nikdy nebrečí? Proč je tak v klidu? Protože ho nosím, spím s ním a bezplenkuji, byla vždy moje odpověď.
I při samotném praktikování bezplenkovky je několik možných způsobů. Časování, pozorování signálů a nebo kombinace obojího. Myslím, že většina z nás, kdo bezplenkujeme, volí třetí variantu. Dítě signalizuje, chce-li vylučovat. Ano, ale tak, jak se vyvíjí motorika dítěte, vyvíjí se i signály. Takže když už si matka myslí, že toto je ten signál… tak je za měsíc zase nějaký jiný. Navíc, rostou-li zuby nebo je-li jiná obtíž, signály mohou být zmatečné nebo se může zdát, že zmizí. Proto přichází na řadu časování. Dává se čurat po probuzení, po jídle… U nás bylo prvním signálem vrtění se. Kňourání a kroucení nožkama. Pak se přidávala mimika a pohyby rukama. A když začal lézt, byla jsem na chvíli docela zmatená. Když začal syn stát, signály se začaly vyjasňovat a nejjasnějším signálem byl znak, který používáme do teď.
Bezplenkovala jsem doma, na návštěvách, u lékaře, na úřadech, v létě, v zimě. Ano, v zimě venku. Za deset vteřin na mrazu dítě neumře a nebude mít ani omrzliny. Je ale třeba mít vhodné oblečení. S kombinézou si bezplenkování moc představit neumím. Prostě jsme měli zvlášť kabátek nebo bundu a zvlášť kalhoty. Stejně tak doma jsem nikdy nepoužívala nic s cvočky a kšandami. Žádné body a dupačky. Tričko a polodupačky. Vyslečeno za vteřinu, oblečeno za další dvě. Musela jsem hledat. Ale jelikož z přesvědčení nepodporuji nadnárodní řetězce prodávající čínské věci, objevila jsem českou firmu šijící pohodlné a praktické oblečení na zakázku. Tuplovaná spokojenost.
Pravda je, že jsem musela být dost kreativní. Zhoubou všeho je stereotyp. Takže se čuralo do vany, do umyvadla, do sprchového koutu, do misky, do nočníku. Čuralo se s hračkou, bez hračky. U zrcadla, bez zrcadla. Od desátého měsíce se čurá ve stoje. A opět: na vaně, na záchodovém prkýnku, do kelímku, do misky, do zeleného kelímku, do průhledného kelímku. A já jsem vždy jen zhluboka dýchala a byla empatická. A teď na to celé vzpomínám s úsměvem a snad i slzou v oku.
Pamatuju si první čurání venku. Malému byly 4 týdny, probudil se a signalizoval, že chce čurat. Byla jsem trochu nejistá, ale věděla jsem, že syn prostě chce a já mu chci vyhovět. Bylo teplo, byli jsme v parku a synek na sobě mel jen tričko a polodupačky. Ty jsem mu svlékla, sundala plenku „pro jistotu“, chytila ho pod kolínky a dřepla jsem si s ním ke stromu. Dítě začalo spokojeně čurat. Šla kolem paní s nákupem a když to celé viděla, byla z toho chuděra tak paf, že zakopla a tašky vysypala. Pamatuju si první čurání na Pradědu, do potoka na chatě, na ucho našeho psa…. A všechny ty udivené a nevěřící a někdy i pochybovačné pohledy a otázky.
Častý protiargument, který jsem slýchala, je časová náročnost bezplenkování. Nikdy jsem pořádně nepochopila, co tím kdo myslí. Protože stejně s miminem jsem. A jestli se válíme na hrací dece nebo ho dávám čurat je snad z časového hlediska úplně jedno. Ano, rozvařila jsem těstoviny, připálila cibuli a nechala čaj louhovat o pár minut déle, protože dítě zrovna potřebovalo. Ve finále ale tyto „katastrofy“ nepovažuji za relevantní. Vždycky bylo jakš takš uklizeno, manžel měl teplou večeři a dítě bylo spokojené. A já tím pádem samozřejmě taky.
Jak bych shrnula svoje pocity z bezplenkovky? Beru ji jako normální součást normálního rodičovství. Nedokážu si představit, že by dítě nosilo nacucanou páchnoucí jednorázovku. Prakticky neznám pokaděné dítě. Kromě několika nehod v šestinedělí a pár „naschválů“ při růstu zubů se nikdy nepokakal. Už v roce syn v létě běhal jen v kraťáskách na ostro. Nikdy nebyl opruzený. Prakticky nás minuly prdíky. Kakaní v klubíčku nad umyvadlem a nošení v šátku je lepší než všechny kapičky.
Nepopiratelný je ekologický a finanční přínos. A jedno velké plus pro synova varlata – nebyla zbytečně v teple.
Syn je již dávno bez plen. A těm všem, kteří se ušklíbali, že trápím mimino nad umyvadlem, a teď řeší odplenkování svých dětí, vzkazuju: já jsem vám to říkala 8-)
A i když byla každá suchá plenka maličké vítězství, nedělala jsem to celé proto, abych někomu něco dokazovala. Přirozené a kontaktní rodičovství praktikuji proto, že to tak cítím. A jestli budu mít ještě i další dítě, do bezplenkovky jdu každopádně znovu.
A nakonec bych si přála, aby se bezplenkovka dostala do širšího povědomí. Mezi nastávající matky. I mezi odbornou veřejnost. Aby se zdravotnický personál na matku toužící už v porodnici uspokojovat hygienické potřeby svého dítěte nekoukal jako na podivný exponát v muzeu. Aby se přirozená hygiena nemluvňat stala běžnou součástí normálního rodičovství.
26 lidí považuje za užitečné
Příjemné překvapení
O bezplenkové metodě jsem se dověděla až když dcerka měla 4 měsíce. :-| Do té doby jsem vůbec netušila kdy čůrá nebo snad bude čůrat a to ani pokud byla nahatá. Nikdy neplakala kvůli mokré plence. Ale je pravda, že jako novorozeně často čůrala až po rozbalení. :-N Metoda mě zaujala především kvůli kakání. Ono do té plenky to není vážně nic moc ani do jednorázové, natož pak do látkové, že. :-x
Rozhodla jsem se vyzkoušet odchytit nejprve to kakání. Dcerka sice obvykle nehlásí, ale poznám, když začne tlačit. Hned ji beru na wc. Poprvé se chudák dost vylekala, ale rychle si zvykla a tak ví, že když ji beru, má počkat dokud nebudeme na wc. Daří se nám, ale nehody se občas stanou. 8-)
Co se týče čůrání, bylo to složitější. Ale pochopila, co se po ní chce. Jen většinou nedává signál, takže časuji. Kdyby už nic jiného, naučila se ozvat, že je mokrá a potřebuje přebalit. Ale všimla jsem si, že nejspíš očekává, že ji dám čurat, tak čeká než mě to napadne. :-N
Překvapilo mě, že dokáže i celkem vydržet. Teď má 7 měsíců a dvakrát už se stalo, že musela čekat déle, než byl prostor dát vyčůrat a ona opravdu vydržela. Jednou hlásila v autě a vydržela asi 10min, než byla možnost! Nechápala jsem. No a jednou jsem byla na wc a ona začala "volat" naléhavé. Ujistila jsem ji, že spěchám, ať vydrží a také úspěch. Takže nebude úplně pravda, že kojenec své svěrače neovládá! ;-)
Řekla bych, že tato metoda je časově "náročná" - běháme i zbytečně (časování, špatně pochopený signál-hlásí stejně jídlo i wc) nebo si vzpomene, že musí, když už jsme na odchodu a to přesto, že pár minut předtím jsme byly zkusit... Ale je to přece základní hygiena! 8-)
Společně se radujeme z každého vydařeného pokusu. ;-)
Rozhodla jsem se vyzkoušet odchytit nejprve to kakání. Dcerka sice obvykle nehlásí, ale poznám, když začne tlačit. Hned ji beru na wc. Poprvé se chudák dost vylekala, ale rychle si zvykla a tak ví, že když ji beru, má počkat dokud nebudeme na wc. Daří se nám, ale nehody se občas stanou. 8-)
Co se týče čůrání, bylo to složitější. Ale pochopila, co se po ní chce. Jen většinou nedává signál, takže časuji. Kdyby už nic jiného, naučila se ozvat, že je mokrá a potřebuje přebalit. Ale všimla jsem si, že nejspíš očekává, že ji dám čurat, tak čeká než mě to napadne. :-N
Překvapilo mě, že dokáže i celkem vydržet. Teď má 7 měsíců a dvakrát už se stalo, že musela čekat déle, než byl prostor dát vyčůrat a ona opravdu vydržela. Jednou hlásila v autě a vydržela asi 10min, než byla možnost! Nechápala jsem. No a jednou jsem byla na wc a ona začala "volat" naléhavé. Ujistila jsem ji, že spěchám, ať vydrží a také úspěch. Takže nebude úplně pravda, že kojenec své svěrače neovládá! ;-)
Řekla bych, že tato metoda je časově "náročná" - běháme i zbytečně (časování, špatně pochopený signál-hlásí stejně jídlo i wc) nebo si vzpomene, že musí, když už jsme na odchodu a to přesto, že pár minut předtím jsme byly zkusit... Ale je to přece základní hygiena! 8-)
Společně se radujeme z každého vydařeného pokusu. ;-)
8 lidí považuje za užitečné
