Nošení dětí je způsob přepravy dětí pomocí nosicích pomůcek (šátků nebo různých typů nosítek). Nejedna se o žádný moderní vynález, je praktikováno již po staletí národy na celém světě až dodnes, většího používání se dočkaly kočárky až v 19.století v rozvinutých zemích.
Lze využívat různé pozice dítěte při nošení. Vždy je ale třeba dbát na správnou, ergonomickou polohu dítěte v šátku, ergonomickém nosítku či jiné pomůcce na nošení dětí, aby nebyl ohrožen správný motorický vývoj dítěte8 a naopak byl vývoj opěrné a pohybové soustavy podporován. Nejpřirozenější a nejvhodnější je nošení vertikálně čelem k sobě.
Šátky a ergonomická nosítka je možné si i za poplatek půjčit a vyzkoušet. V porovnání s kočárkem jsou pomůcky na nošení levnější a výrazně lehčí.
Problematiky znalý, empatický a vnímavý lektor podporuje rodiče v jejich rodičovských kompetencích, posiluje jejich sebejistotu v manipulaci s miminkem. Může jim ukázat, jak miminko nosit na svém vlastním dítěti či panence a povzbuzuje je, ať si sami zkusí nosit svoje dítě. Během vázání empaticky upozorňuje na případné nedostatky v technice úvazu a doporučuje jak je vyladit.
Při nácviku a ukázkách mohou, zcela přirozeně, nastat chvíle, kdy lektor sáhne na miminko, protože je to nezbytné a není nikdo jiný, kdo by mamince dítě podržel (např. když zrovna váže šátek), nebo je maminka nejistá a lektor ji přirozeně ukáže, že s miminkem lze manipulovat bez jakéhokoli strachu. V této pomoci a větách: "Já Vám miminko podržím, než navážete šátek." aj. není potřeba hledat jakési nabourání rodičovské samostatnosti, kompetence. Pokud se budou lektoři bát na dítě sáhnout, mohou to být nakonec oni, kdo rodičům chybně ukáží, že dítě je něco tak křehkého, že je lepší na něj raději ani nesahat. Vždy vychází jakýkoli kontakt z jedinečnosti situace, která právě nastala.
Nošení prospívá dětem zdravým i nemocným (s výjimkou několika málo vad), od kojenců po batolata. Samozřejmě je ale třeba reagovat na projevy dítěte, do ergonomické pomůcky na nošení ho dávat nakojené či nakrmené a vyčůrané. Nosit vertikálně je možné děti hypertonické a za určitých podmínek a omezeně i děti hypotonické.
Nošení dětí má svůj význam i v péči o předčasně narozené děti, kdy se využívá tzv. klokánkování3 - kontaktu matky nebo otce s miminkem kůži na kůži, kdy je miminko k tělu rodiče přichyceno např. elastickým šátkem. Klokánkované nedonošené děti mají méně zdravotních problémů a lépe prospívají, přibírají.
Nosit mohou maminky hubené i obézní, s malými či velkými prsy a samozřejmě děťátko může nosit také jeho tatínek i jiní příbuzní. Stačí jen vybrat vhodné pomůcky na nošení.
Nosič má během nošení volné ruce k práci, zatímco dítě je bezpečně upevněno k jeho tělu. Cestování s nošeným dítětem je jednodušší než s kočárkem. Pohyb bez kočárku je pohodlný při cestách městskou hromadnou dopravou a při přesunech po letišti. Ve městě není třeba přemýšlet nad bezbariérovostí cesty, výskytem schodů. V davu má nosič nad dětátkem přehled. S nosícími pomůckami nejsou žádným problémem ani výlety do přírody.
Pokud je děťátko nošeno vertikálně ve vhodné ergonomické pomůcce, je zátěž rozložena symetricky na obě poloviny nosičova těka, je podpořeno jeho správné držení těla. Tlak na břicho u maminky podporuje zavinování dělohy a udržování pevnosti svalů pánevního dna.
Miminka, stejně jako mláďata opic a lidoopů, jsou do doby, než se sama naučí chodit, silně fixována na matku a mají typické reflexy nošence, při zvednutí i vleže zaujímají abdukcně-flexní polohu neboli polohu "žabičky" podobnou té, jakou mělo v děloze, mají úchopový reflex (svírají ruce v pěst), aby se mohla držet matky za srst, o kterou ale moderní člověk přišel.
Ale stejně jako jsme srst při ochraně těla nahradili oblečením, tak při nošení ji můžeme nahradit šátkem, ergonomickým nosítkem nebo jinou vhodnou pomůckou pro nošení dětí. Přírodní národy většinou instinktivně nosí děti ve správná poloze, rovněž využívají pomůcky na nošení dětí, často také ale nosí děti vertikálně čelem k sobě na boku, na kyčli, kdy tělo miminka a nosiče do sebe zapadají jako zámek a klíč. Při nošení dětí v ergonomické vertikální poloze nehrozí utlačení dýchacích cest miminka.
Maminka i miminko při svém těsném kontaktu vylučují hormon oxytocin (tzv. hormon lásky), posiluje se tak budování zdravé kontaktní vazby. Maminka má při vertikálním nošení hlavičku miminka přímo pod nosem, vůně děťátka je silná a specifická a podporuje mateřské, pečující chování.
Nošení dětí je projevem důvěry v pláč dítěte12, pomáhá totiž rodičům s navázáním vztahu s dítětem, s poznáváním dítěte a citlivým reagování na jeho potřeby. Nošení tak usnadňuje a podporuje bonding33 a kojení70 na požádání, kojit je možné diskrétně i během nošení. Později lze během nošení přikrmované dítě nakrmit i pevnější stravou.
Nošení dětí je jedním z prostředků kontaktního rodičovství17, je opakem rad tzv. cvičitelů dětí1, jako je např. "Nenos ji/ho, neskákej jak píská, má tě omotanou kolem prstu". Uspokojení potřeby těsného kontaktu dítěte s maminkou není rozmazlováním, nošeně děti obvykle méně pláčou.
Miminko, které nevidí a hlavně necítí svoji matku (nebo jinou blízkou osobu) v těsné blízkosti, vnímá tento stav silně negativně, postrádá jistotu, že bude uspokojena jeho potřeba bezpečí, tepla, výživy a veškeré jeho psychické potřeby a city. Separované plačící miminko vylučuje kortizol a jiné stresové hormony, které negativně ovlivňují neurony a chemii mozku.
Až ve věku mnoha měsíců je dítě schopné svou matku a ostatní blízké osoby vyhledat zrakem či sluchem na dálku a samo se k nim vydat. Dítěti nošení poskytuje důvěru v blízkost matky či otce, protože může nosiče vidět, slyšet a cítit hmatem, čichem i chutí. Děťátko je pohybem nosiče houpáno a může pak snáz usínat6. I malé miminko dokáže dát najevo, že se potřebuje protáhnout. Malá miminka se obvykle potřebují nosit značnou část dne. Starší děti již objevují radost z pohybu, začínají lézt a posléze chodit. Ale i batoleti nošení poskytuje potřebný pocit jistoty a zklidnění, je-li přestimulováno.
Při nošení vertikálně v ergonomické poloze je miminko v kontaktu s nosičem (obvykle s maminkou) poměrně velkým povrchem těla, vnímá jeho pohyby a reaguje na ně, udržuje si tak dobrý svalový tonus. Je také podpořen zdravý vývoj kyčlí, jsou ve vhodné poloze a dobře prokrveny, jemně se posilují přilehlé svaly. Nošení v kolébkové poloze není pro vývoj kyčlí vhodné. Nošení ve vertikální poloze snižuje pravděpodobnost slehnutí hlavičky a může pomáhat při refluxu2 či kojenecké kolice25.
Při nošení děťátko i nosič snadněji čtou své neverbální signály, je usnadněna jejich vzájemná komunikace. Nošení podporuje správný psychický a sociální vývoj dítěte, poskytuje mu možnost strávit více času ve stavu bdělé pozornosti a poznávat tak okolní prostředí z výšky dospělého člověka, učit se a včleňovat do společnosti. Miminko se snadněji vyrovnává se silnými vnějšími stimuly, jak je ostré světlo či hluk. Děťátko má velký výhled na okolní dění (první polovina následujícího ilustračního videa ukazuje výhled miminka z kočárku, druhá při nošení).
Mezi ergonomické a tedy vhodné pomůcky na nošení dětí patří:
Neergonomické a tedy pro zdravé nošení nevhodné jsou:
Mezi oblečení pro nošení dětí se řadí nosicí bundy a mikiny, ochranné kapsy a tunely, návleky na dětské nožičky, vlněné botičky a oblečení z funkčních materiálů (Outlast, Moira, merino) pro nosiče i nošence. Při nošení dětí v zimě pod bundou (ať už nosící nebo běžnou větší velikosti) nebo kapsou je potřeba brát ohled na sdílení tepla, děťátko zbytečně neoblést moc, důležité je hlavně pořádné zateplení jeho nožiček a hlavičky a krku (vhodná je např. kukla).