Dříve bylo naprosto normální, že se matkami stávaly ženy (vlastně téměř ještě dívky) hned po ukončení školy. Jen se podívejte kolem sebe na ženy ve věku vašich maminek či žen o pár let starších - velká spousta z nich porodila své první dítě ve věku těsně po 18 letech. Kdo tenkrát s početím dítěte otálel, byl divný. Od těch dob se mnohé změnilo a trend se postupně vychýlil na druhou stranu.
Stále více začalo přibývat žen, které studovaly na vysoké škole a pak budovaly kariéru. A až později začaly myslet na založení rodiny. I z tohoto důvodu začal stoupat průměrný věk prvorodiček a velmi často se tak prvorodičkami stávaly ženy ve věku kolem 30 let. Dnes už se zase pomalu vrací trend mladších maminek a lékaři se jen radují. Podle nich je totiž ideální věk pro porod prvního dítěte kolem 25 let.
Článek hovoří o situaci, která je typická pro naši zem. Když se podíváme do jiných kultur, tak se samozřejmě setkáme s mnohem mladšími maminkami - rozhodně není výjimkou, když se maminkami stanou (z našeho pohledu) malé holčičky kolem 14 let. I u nás se samozřejmě setkáme s maminkami ještě před dovršením jejich plnoletosti, není jich však naštěstí mnoho. Pro potřeby tohoto článku si ještě upřesněme, že článek hovoří o mladých maminkách, které jsou zhruba ve věku 18 - 25 let. Jaké výhody pro tyto mladé maminky plynou? A nese s sebou mateřství v tomto věku i nějaké nevýhody?
Na začátku si připoměňme frázi, kterou jste už určitě někdy slyšely: "Věk je jen číslo". Můžeme si vedle sebe postavit dvě dvacetileté slečny/ženy a zatímco jedné bychom mateřství s čistým svědomím doporučily, tak u jiné nám přijde, že je ještě brzy. Čím to je? Každý člověk má jiné zkušenosti, zážitky, životní cíle a něco jiného si prožil. Přestože jsou obě stejně staré, jejich mentální zralost může být na úplně odlišné úrovni. Takže vždy je potřeba vycházet z konkrétní situace.
Mnohé maminky později dospějí k názoru, že by zpětně měly děti klidně mnohem dříve. Přečtěte si jednu takovou zkušenost naší koníkovky:
"Holky - já už nejsem žádná ranní rosa, děti jsem měla pozdě. Chtěla jsem vám jenom říct, že vám děsně závidím a fandím vám. Mít ty zkušenosti, co mám teď, jdu do mateřství mnohem dřív. Z mého pohledu je stokrát víc výhod než nevýhod."
O svou zkušenost s dítětem a skloubením školy se podělila i uživatelka Modrého koníka: "Já myslím, že studovat s mimčem je super, sice zkoušky jsou docela drsné období, ale jinak se to dá v pohodě zvládat. S hlídáním jsem si to musela zařídit, to je pravda, ale co by babičky neudělaly pro naši budoucnost , nastavily si v práci ob jeden týden jedno volné odpoledne a střídají se co týden jedna , takže s tím není problém, malá má ještě prababičky, takže když mám zkouškové, tak mi hlídá ještě moje babička i dopoledne. Je pravda, že studovat a nemít nikoho na hlídání se asi nedá, nebo je to hodně obtížné, některé vysoké školy sice mají školku pro učitele i studenty, ale u nás to není, nebo o tom nevím, takže to mám takhle no."
A na závěr jsem vybrala pár krásných zkušeností z fóra - pokud jste mladá maminka v očekávání a máte třeba i trochu strach (nebojte, strach mají všechny maminky, i ty starší), přečtěte si, jak to zvládly uživatelky Modrého koníka. A uvidíte, že se pak hned budete bát o něco méně.
"Holky, těhotenství v nižším věku, než je teď zvykem, má své klady i zápory. Já byla s přítelem půl roku a stalo se to, a to mi bylo 19 let. Tenkrát jsem porodila za pár minut, tělo vše přijímá líp a jde to lehčeji. Nějak se to všechno zvládlo a po pěti letech další mimčo. Holkám je teď 14 a 9 let a já jsem nejmladší maminka. Je pravda, že jsem si moc svobody neužila, ale to vše doháním teď, když jsou samostatný. Nikdy bych neměnila. A taky si myslím, že mě to hodně posilnilo. Sice jsem se nakonec rozvedla, ale holky vždycky byly mojí velkou oporou. No a teď si užívám třetího broučka v bříšku a mám pocit, že mě nic nepřekvapí. Držím všem palečky, ať to vše zvládnete a máte tu největší radost, co děti dávají."
"Tak holky, bylo mi sice 25 teď v červnu, ale jsem maminkou už od 3 krásných dětiček, které jsou pro mě vším a všechny jsou chtěné. Nejstaršímu v říjnu bude už 6 a občas si lidi myslí, že je to brácha a brady jim padají až do sklepa, když mi syn řekne mami. Takže, jsem mladá maminka a jsem ráda, že ty skřítky mám."
"Prvního syna jsem měla v čerstvých 19 letech, za tři roky, tedy v 21 letech, se mi narodila dcera. Teď v 35 se narodil další kluk a za 15 měsíců po něm poslední synek. Rodila jsem tedy v každé době a v každém období a mohu říct, že je naprosto jedno, v kolika máte děcko, když jste připravené. Jen tehdy jsem měla víc energie a méně strachu, ale jinak je to naprosto shodné. Co závěrem? Rozdíl je v tom, kolik dětí doma je a kolikáté těhotenství mám, protože hodně toho už znám a tak nejsem vystresovaná. Ale i tak je spousta nového, co mě doslova překvapilo a za to díky. Holky, držte se!"
Použité zdroje:
http://www.kafe.cz/rodina-a-domov/mlade-maminky-vyhoda-nebo-neuvazenost-28478.aspx
Myslim ze se ten trend normalne vraci...
Je plno mladych maminek... Neni to jak pred 10 lety ...
Je tu i jiný aspekt.. většina mých kamarádek i vlastně já, jsme s mimčem čekaly, až si vytvoříme nějaké zázemí, protože jsme věděly, že nám nikdo nepomůže, že si budeme se vším poradit samy s partnery ( rodiče pracovali za nejistých podmínek, byla ekonomická krize, všichni koukali si udržet místo a nějaké samostatné bydlení taky není levná věc a hypotéky byly na nějakých 7%.. ) Teď se ekonomika opravdu zmáhá, babičky jsou ochotnější k hlídání, protože zaměstnavatelé jsou benevolentnější, jelikož je hodně nízká nezaměstnanost, platy markantně vzrostly, hypotéky jsou levné. Vše nahrává tomu se množit, dokud jsou podmínky takové jaké jsou.Nehledě že úspory rodičú také většinou vzrůstají - už vidím ty reakce, jak NÁM NIKDO NIC NEDAL.. jsem fotografka a poslouchám a vidím, jak babičky a dědečkové hodně pomáhají, alespoň finančně mladým párům.. 🙂 Pokud se na to mladí rodiče cítí, je překážek mnohem míň. Jsou ještě dva druhy holek - jedny to tak cítí, že jejich role je být matka, těší se na miminko a pak je druhá sorta, kdy k tomu musí dospět, biologické hodiny zkrátka netikají.
@plksv jeste mne napadla dalsi vec.. me generaci se porad rikalo Opovaz se byt tehotna, poduvej na mne, nic jsem si neuzila, ma miznodt, cestuj, nebo nemate kde bydlet...duvodu bylo hodne. Ted postupem casu, kdy IVF podstupuje obrovske mnozstvi paru i mladsich rocniku se zacina rikat Mej deti, dokud to jde... ja si taky rikam, ze jsem nemela tak dlouho cekat, ale na druhou stranu, NEBYL vhodny chlap, coz je dalsi hledisko. Jako dite z rozvedene rodiny jsem se zarekla, ze se budu ze vsech sil snazit to same neprovest tomu diteti. Snad se nam to povede. Opet jako fotografka se setkavam hodne s mladymi maminkami, ale ve velkem procentu bez tatinku, ci s tatinky v druhem kole.. ale opet, nechci pausalizovat, cest vyjimkam 🙂
Oprava- podivej, moznost...
Mě je 20 a porodila jsem miminko ale ten mi umřel ve 26 tydnu těhotenství
Jediný nezpochybnitelný argument pro je nižší riziko genetických vad. Ten zbytek je velmi relativní nebo jsou to úplné povrchnosti (mladým maminkám těhotenství sluší?).
@jade85 přesně to jsem si říkala - argumenty sedí na mě jako starou matku tří dětí - početí napoprvé, ani jednou neschopenka, rychlý porod, poporodní kila zůstala v porodnici, cítím se v pohodě... 🙂. A ten příklad maminky, že se dá studovat i na mateřské, moc ideální není - když jí hlídají dvě babičky a prababička 🙂.
Každý to má jinak a někdo opravdu najde svého životního partnera už v osmnácti... Já jsem tedy nejprve musela dospět, vyzrát, projít si pár vztahy a zjistit, co od svého protějšku opravdu chci.. Což se mi tedy povedlo až za hranicí věku popsaným v článku. Zajímalo by mě, jak velké procento takto mladých párů, co založí brzy rodinu, spolu opravdu vydrží. A stabilní vztah by měl být v ideálním případě pro rodičovství (a šťastné dětství) základ.
Hezky clanek 🙂 jsem mlada maminka (rodila jsem v 23) a jsem za to rada. Chtela jsem mit deti brzo a s manzelem jich chceme hodne,zajisteni jsme, tak nebylo na co cekat. Vzali jsme se a cekali, az k nam ten drobek najde cestu 🙂. Ja jsem se dostatecne vybourila v puberte, co od zivota chci, jsem vedela uz davno, vzdycky jsem byla o dost vyspelejsi nez mi vrstevnici. Pro me osobne je rodicovstvi velmi naplnujici a neumim si svuj zivot bez dcery predstavit.
Ale jak vzdycky rikam, vek je jen cislo. Nekdo je zodpovedny rodic ve 20, jiny takovy neni ani v 50. Navic tu hraje roli dost faktoru, nekdy ten vhodny partner zkratka prijde pozdeji, neni zazemi, nejsou finance, nedari se a dite se narodi zene jiz v trosku vyssim veku. To se holt neda nic delat. Nekdo se na roli matky (otce) citi brzo, ma k detem prirozene dobry vztah a chce je hned, jiny nechce, buduje (treba) karieru a na dite zacne myslet az s tikotem biologickych hodin. Nejdulezitejsi ale je, dite si poridit s tim pravym a ve chvili, kdy je na to clovek dostatecne zraly.
Jedine, co vylozene odsuzuji, kdyz zena deti systematicky odklada na pozdeji a vylozene se spoleha na moderni medicinu...priroda je priroda a nemeli bychom se ji pokouset obchazet.
Takze kdyz to jde, myslim, ze je lepsi mit deti brzo. Vzdycky se najde nejaky duvod proc ne, ale idealni doba neni vlastne nikdy a kdyz budete cekat na "az" (budeme mit lepsi praci, vetsi byt, vic penez, procestujeme Asii...), neporidite si dite nikdy. Biologicke hledisko je nepopiratelne a te energie na deti je urcite vic a hlavne pak budeme i mlade babicky a budeme si vnoucata uzivat 😉
A jeste k tomu studiu, v dnesni dobe je to vylozene pohoda, protoze skoly vychazi maminkam uz v tehotenstvi velmi vstric (individualni studijni plany, skolky, prebalovaci a kojici mistnosti ve skole...). Studuji dve vejsky, dokoncuju mgr studia a zvladam i presto, ze mi dite nikdy nikdo nehlida (pouze kdyz jdu na zkousky, je dcera obvykle doma s manzelem). Ano, zni to silene, ale ja jsem dite chtela uz na skole proto, abych stale zustala v kontaktu s oborem, kamarady, nezakrnel mi mozek a mela jsem i nejakou "dospelackou" cinnost. Tak to jen tak pro povzbuzeni studujicich maminek ci studentek chtejicich byt maminkami 🙂
Já se už v 18 vdala a teď v prosinci se narodila plánovaná dcera (22 let). Druhé dítě chceme ještě před třicítkou (i manželovo, momentálně 24 let). 🙂
první jsem otěhotněla v 18 a to chtěl tehdy přítel i kvůli práci a kariéře. Tak jsem s tím souhlasila i když pochyby jsem měla. ze školy rovnou za plotnu 😀 v létě jsme se vzali, porodila jsem v 19 a 22 druhé.
neměnila bych. Já teda vidím jen samé výhody. manžel se vypracoval hodně vysoko, kdo by před 11lety řekl, že bude tam kde je. děti máme 9 a 6 a paráda.my mladí, manžel 35 já 29. 10let manželé, s holýma rukama co jsme šli, si vybudovali zázemí i když zatím v bytě, oba dva skvělé práce, dovolené s dětma v zahraničí,, děti samostatnější a já už se vidím jak mi bude 35-36 , mým dětem 16 a 13 a teprve některé moje spolužačky budou mít miminka a já už budu mít i ten čas pro sebe, s dcerou nákupy, se synem sci-fi do kina, cestování, s manželem dovolené. jemu pak 45 mě 40 a dětem 21 a 19.už máme naplánované pak Aljašku, Nový Zéland.... mladá a svěží mamča 😀 a to podotýkám ještě Láska přes internet před těmi 11lety 😀
Já bych taky měla dítě dřív, kdybych věděla, jak je to skvělý. V 18ti jsem měla názor, že děti nechci a drželo mě to dlouho. Nakonec jsem otěhotněla neplánovaně a bylo. Je mi 35 a zůstala jsem sama, takže mi fakt někdy chybí energie. Ale neměnila bych ani za nic.
Začni psát komentář...
Ja rodila v 19, tehotenstvi bez problemu, porod za tri hodiny hotovy, na dite mam plno energie a je to skvely. Vnimam jen jednu nevyhodu a to, ze jsem od svych vrstevniku mentalne zestarla o deset let, zatimco si uzivali prvni rok na vejsce, ja resila plinecky a hypoteku, nejsem bezstarostna a nezodpovedna dvacitka, ale hrda mlada maminka 🙂