Poprvé do školky: "Neslibujte dětem odměnu, říkáte tím, že je školka něco, co musí přežít," radí učitelka s třicetiletou praxí

Pokud jde příští týden vaše dítko poprvé do školky, možná vás přepadají obavy z toho, jak přechod do nového režimu a první odloučení od vás zvládne. Přinášíme vám rozhovor s paní učitelkou Janou, která ty nejmenší děti doprovází prvním školkovým rokem více jak třicet let. Jak projít prvními dny a týdny ve školce bez slziček na obou stranách? Rady zkušeného odborníka, který pomohl vyrůst desítkám dětí, vám mohou pomoci zbavit se strachu z nového a poradit vám, jak si první školkové dny nezkazit.

Nástup do školky je pro děti velký životní krok. Musejí se najednou odloučit od rodičů, kteří byli dosud stále k dispozici. Učí se větší samostatnosti a nezávislosti. Ve školce je čeká spousta nových situací, které se musí naučit zvládat a noví spolužáci, se kterými se budou učit vycházet. Zvládněte spolu první den ve školce s úsměvem.

1. Paní učitelko, vy pracujete v mateřské školce již od doby, kdy jste dokončila pedagogické studium, a od té doby máte každý rok na starosti ty nejmenší, tříleté děti. Vybrala jste si toto poslání sama?

Ano – od roku 1987 – po dokončení školy jsem nastoupila do své první práce, kde však byla smíšená třída, jelikož to byla malá, vesnická školka. V tu dobu tam ale těch nejmenších bylo nejvíce, nějak se jim to tam v okolí povedlo, že všechny děti v okolí byly od sebe pár měsíců. O rok později jsem se vdala a přestěhovala do Prahy, kde jsem ty nejmenší dostala, a byla jsem moc ráda. Od té doby mám ty nejmenší každý rok a vnímám to jako takové malé poslání.

2. Myslíte si, že je to těžký úkol, provázet ty nejmenší těmi prvními týdny a měsíci, kdy si zvykají na čas bez rodičů, domova?

Teď už ne. Po těch letech sledování získá člověk nadhled. Ale nesmí být úplně profesionální – tahle práce pořád obnáší city a blízkost. Ty nejmenší děti, často zvyklé jen na své nejbližší, jsou taková nepopsaná, křehká kniha, se kterou je třeba zacházet opatrně. Líbí se mi pozorovat, jak se jejich osobnosti vyvíjejí, jak se začíná ukazovat, jaký človíček tu vyrůstá.

3. Pro děti i pro maminky je přechod do školky, po několika letech víceméně neustálého kontaktu, těžká a trochu smutná událost, myslíte, že se na to dá připravit?

Určitě. Postupným zvykáním a trénováním, které bude dávat dítěti jasná znamení. Maminkám vždy doporučuji, aby odcházely z domova a ujišťovaly dítě, že se brzy vrátí. A dodržovat to. Dítě musí mít jistotu a pocit, že maminka je spolehlivá a dodrží svůj slib. Plížit se z domu tajně, to dodá dítěti akorát pocit, že ho maminka zradila. To stejné platí o prvních dnech ve školce. Maminkám, které také teskní, jsou rady jasné - zpracujte si odloučení nejdříve v sobě a najděte si nové uplatnění - práci, nebo další dítě. Vyhnete se pocitům, že jste osamělá a zaměstnáte hlavu tak, abyste nebyla ve stresu, co se s dítětem, když je pryč, děje.  

4. Je dobré na školku děti připravovat předem? Chystat je i na to, že budou bez mámy? 

Určitě. O školce se musí mluvit. Připravit dítě na to, co ho čeká a trochu ho na to natěšit. Dobrá pomůcka je třeba obrázková knížka nebo starší kamarád, který už do školky chodí. Dítěti vysvětlujte a vyprávějte, co se ve školce dělá, jak to tam chodí, že tam jsou další děti, se kterými si bude hrát a kamarádit se. V dobrém slova smyslu – nikdy děti nestrašte větami: „Ve školce to budeš muset jíst, uklízet, poslouchat...“ Takové fráze budují strach a negativní postoj, kterého se nikdy nezbavíte. 

Na to, že maminka tam nebude, ho připravujte také. Maminka půjde do práce, protože musí pracovat, ale odpoledne budeme spolu a hezky si to užijeme, podle toho, co si budeš přát dělat.

5. A když nastane den D, důležité je asi také to, aby byla v pohodě maminka?

Přesně tak. Jakmile bude v pohodě maminka, bude v pohodě dítě. Plačící a vynervovaní rodiče vynervují a rozpláčou děti. Stejně tak sáhodlouhé loučení jen dává prostor k tomu, aby dítě začalo plakat a chtělo jít s maminkou pryč. Maminka musí být silná, rozhodná a musí se na ní dát spolehnout. Když slíbí, že přijde po obědě, musí to dodržet. Tak se mezi rodičem a dítětem buduje vztah založený na důvěře a dítě má pocit jistoty, při němž se může uvolnit a prožívat čas ve školce v pohodě.

Viděla jsem i rodiče, kteří na tom byli psychicky mnohem hůře než jejich děti, a ten problém se potom samozřemě cyklil. Nebojím se takovým maminkám doporučovat, aby školkovou docházku o rok odložily na dobu, až bude dítě větší a ony více připravené, protože ve velkém stresu a žalu ty první týdny nepřeklenou a slzy a bolest je bude doprovázet dlouhé měsíce, a já si myslím, že zbytečně.

6. A jaký názor máte na to, když děti první dny pláčou? Doporučujete maminkám plačící dítko opustit i tak?

To je velmi individuální, ale obvykle je to tak, že plačící dítě přestane plakat přesně ve chvíli, kdy maminka odejde, a ono si pak celé dopoledne v klidu hraje a funguje. Slzy k prvním odloučením patří a z mé zkušenosti je mnohem lepší, pokud si dítě první dny nebo týdny projde s pár slzami, při kterých své pocity vytřídí a stráví, než obráceně. Děti, které napochodují do školky s odhodláním a rázem, obvykle mívají krizi třeba za tři, čtyři měsíce. A stejně tak dlouho potom trvá období, kdy ráno pláčou, že do školky nechtějí, a je velmi těžké se z toho vymotat.

7. Myslíte si, že je dobré dítě za odvahu, že zůstává ve školce, odměňovat?

Vždycky rodičům říkám, ať neslibují dětem odměnu dopředu. Děti to stresuje – dáte jim najevo, že školka je něco, co musí přežít, a ještě navíc tak, jak si to přejete vy. Jinak odměna nepřijde. Má strach z toho, že selže a odměnu nedostane, celý den na to myslí. Pokud odměny, tak až po školce a ideálně ne materiální, ale ve formě společného výletu či podobně.

8. Mění se nějak za dobu, co jste ve školství, ty nejmenší děti a jejich rodiče?

Ne nijak markantně, ale ano. Děti jsou teď méně samostatné, to je podle mne hlavní potíž. Stává se nám, že do třídy přichází tříleté dítě, které má pleny, lahvičku se savičkou a hračku, od které se není schopno odloučit. A takové dítě potom velmi trpí, protože ve školce se jí samostatně, pije z hrníčků, do kterých si děti samy nalévají čaj z konvice, samy chodí na záchod. Při množství dětí, které ve třídě míváme, je i třeba, aby se dítě umělo samo obléknout, alespoň mikinu, bundu a boty.

Nejen vůči nám učitelkám, které musíme na procházku vypravit někdy i více než dvacet dětí, ale kvůli jejich vlastnímu pocitu mezi dětmi, které jsou zdatnější, i třeba kvůli tomu, že některé dítě může být i o několik měsíců starší, a mezi těmi nejmenšími to dělá velký rozdíl. Dítě vedené k samostatnosti má pak lepší pocit, že vše zvládá, že je zkrátka dobré a šikovné. Pro tyto nejmenší děti je to velmi důležitý pocit, na kterém začínají budovat své povědomí o sobě, které v tomto věku přichází.

9. Po těch letech a množství dětí, které jste poznala a doprovodila životem, těšíte se na nový školní rok?

Těším. O prázdninách si vždy odpočinu, načerpám nové síly a pak se těším. A věřím, že se těší i ty děti a maminky a že vše zvládnou v pohodě. Maminkám vždy říkám – buďte v pohodě, samy si celou věc zpracujte, najděte si v ní výhody i pro sebe, těšte se, že se váš stereotyp změní a nesmutněte po dětech. Za čas, který budete trávit od sebe, si pak více užijete čas, kdy jste spolu. Je to přirozený vývoj lidského života a vztahu maminky a dítěte, který může být krásný, pokud ho přijmete s klidem a pohody. 

Jako paní učitelka Jana vám i my z redakce přejeme úspěšný vstup do nového školkového roku a nové etapy vašeho vztahu s dítětem. Ať se vám jeho začátek podaří v klidu, bez větších slz, a čas, který vám pak zůstává jen pro vás, si hezky užijete.