Manželství: Symbol lásky, nebo kus papíru?

Proč se lidé v dnešní době berou a proč naopak raději zůstávají ve svazku na "psí knížku"? Co znamená manželství pro nás ženy a jaké v něm vidíme výhody a nevýhody?

Manželství v číslech

Česká republika je země s jednou z největších rozvodovostí v Evropě. I přesto, že míra rozvodovosti již neroste tak prudce jako v minulém desetiletí, pořád stagnuje mezi 45-50 %. Jednoduše řečeno, každé druhé manželství je dle statistik odsouzeno k zániku. Navzdory těmto odstrašujícím číslům se lidé ale stále berou. 

Počet sňatků obyvatel ČR má však dlouhodobě klesající trend. V období po roce 2000 jich výrazně meziročně ubývalo zejména v letech 2008-2011. Zatímco na počátku století bylo obvykle ročně uzavřeno 52-53 tisíc manželství, v roce 2013 jich bylo evidováno 43,5 tisíce ročně. Podle údajů ze sčítání lidu z roku 2011 je víc jak polovina obyvatel nad 20 let ve stavu vdaná/ženatý. Až do počátku 90. let 20. století přitom uzavíralo manželství 90-95 % obyvatel ČR. 

Stejně jako se zvyšuje věk, kdy mají ženy své první dítě, i věk pro vkročení do svazku manželského roste.  V roce 2013 bylo ženichům při prvním sňatku v průměru 31,3 let a nevěstám 28,5 let. 

Úplně nejoblíbenějším dnem v týdnu pro svatbu je sobota, po ní následuje pátek. Velmi zřídka se obřad koná v jiný den. Svatby se nejčastěji konají v červnu a jiných letních měsících (až dvě třetiny všech obřadů), lidé také přestali být pověrčiví ohledně májových svateb a květen se těší čím dál větší oblíbenosti. Skoro nikdo se potom nechce vdávat v lednu.

Trocha historie

Individuální a monogamní manželství se v Evropě prosadilo v období raného středověku. V Čechách se o jeho uplatnění zasloužil kníže Břetislav, první z českých panovníků, který si uvědomil společenský a mravní význam manželství. 

Sňatek však po mnohá staletí nebyl spojován s city nýbrž s pragmatickými zájmy. V kruzích panovníků a vysoké aristokracie býval sňatek výhradně politickou či dynastickou, ale také ekonomickou záležitostí.

Sňatkovou politikou se získávaly poklady, spojovala, rozšiřovala a znásobovala hrabství, vévodství a království. Často se jednalo o poslední možné řešení a spásu, které rozhodly o vzestupu nebo o vymření rodu, o zpevnění nebo rozpadu velkých dy­nastií. Otázky typu: „Co kdo má za majetek? Co kdo do manželství přinese? Co kdo bude dědit?" se bez skrupulí vyslovovaly nahlas.  Ale nutno říct, že i tehdy se našla manželství, která byla založena na citech. Ve venkovském prostředí, mezi méně majetnými vrstvami obyvatel, existovalo přece jen více sňatků z lásky a vzájemných sym­patií obou snoubenců.

Zlom nastal mezi dvěma světovými válkami se začalo na manželství více pohlížet jako na logické vyvrcholení lás­ky, jež uzavření tohoto svazku předcházela a měla jej nadále - v nové a kvalitní po­době - rozvíjet.

Slovo rodičů při volbě budoucího partnera bylo rozhodující jak u zámožnějších, tak u chudších vrstev. Bývalo zvykem, že se rodiče s někým poradili, případně využili tehdy velmi rozšířených a vyhledávaných služeb dohazovače či dohazovačky. Ještě v první polo­vině 19. století se nepovažovalo za nezbytné, aby se manželé před slibem manželství blíže seznámili. Jedno z pravidel, které se při výběru partnera úzkostlivě respektovalo, se týkalo příslušnosti k sociální skupině.

Muž uzavřením manželství potvrzoval svoji společenskou úspěšnost a zastupoval ro­dinu navenek, platil daně, disponoval penězi, určoval rámcově rodinný rozpočet, roz­hodoval o osudu manželky a dětí. V 19. století manžel vyžadoval od své ženy absolutní poslušnost a podřízenost, vlídné chování, péči, úctu a lásku.

Od manželky se očekávalo, že bude něžná, zdrženlivá a stydlivá, reprezentu­jící svého manžela, upravená, ale nikoli marnivá. Schopnost ženy respektovat nála­dy a výmysly svého muže a zajistit útulné prostředí domova se považovaly za samo­zřejmost. Stejně tak se očekávalo, že s pokorou přijme svůj úděl a nebude si na něj stěžovat. Dominance ženy v manželství byla v této době celospolečensky nemyslitelná.

Od roku 1950 bylo uzákoněno, že manželé jsou si ve svazku rovni a mají stejná práva a povinnosti, o které se dělí dle svých možností.

Manželství a zákon

Dlouhou dobu bylo manželství právně upraveno v zákoně o rodině, nicméně od roku 2012, respektive 2014 spadá tato problematika pod Nový občanský zákoník, č.89/2012 Sb., Část druhá - Rodinné právo.

Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.

Zákon upravuje nejen podmínky vzniku a zániku (rozvodu) manželství, ale také práva a povinnosti manželů.

Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

V zákoně jsou i detailně upraveny majetkové záležitosti, společné nebo oddělené jmění manželů, vyživovací povinnost, rozdělení majetku po zániku manželství. Chrání tak oba manžele v případě, že nedojde k vzájemné dohodě či nastanou problémy.

Manželství z pohledu víry

Katolická církev považuje manželství za zvláštní druh úmluvy mezi mužem a ženou, kterou se jeden druhému zcela odevzdávají a vzniká mezi nimi celoživotní posvátnýsvazek zvaný „consortium totius vitae" neboli celoživotní společenství osudu.

Manželství mezi dvěma pokřtěnými je považováno za svátost. Platně uzavřené manželství dvou pokřtěných je proto nerozlučitelné žádnou lidskou mocí a trvá až do smrti jednoho z manželů.

"Já, František, odevzdávám se tobě Marie a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen." Takovým slibem vstupují do manželství katolíci.

Ostatní odnože Křesťanství už nejsou tak "přísní" co se týká definitivnosti manželství. U pravoslavných je manželství v zásadě nerozlučitelné, ale přesto je možno určitým způsobem vstoupit do manželství i podruhé a u evangelických církví je rozvod možný, tam není manželství chápáno jako svátost, sňatku se jen požehná. 

Židové a muslimové chápou taky manželství jako trvalý svazek, ale existuje možnost rozvodu či tzv. rozluky.

Pro naprostou většinu věřících lidí je svatba tedy jediná správná cesta partnerského soužití. I některé maminky na koníku to tak cítí. "Jsme s manželem oba věřící, takže by pro nás bylo nemyslitelné být spolu, bydlet spolu, spát spolu a mít děti bez svatby. V srpnu to bude 20 let, co jsme si slíbili lásku, úctu a věrnost." Tak odpověděla na otázku, zda svatba nebo život na psí knížku, uživatelka @plksv.

"Pro nás je manželství super stav, kdy jsme si dobrovolně zabouchli zadní vrátka a slíbili si úctu, lásku a věrnost na celý život. Rozvod pro nás neexistuje. Takže o to máme větší motivaci na vztahu stále pracovat, aby se nám v něm žilo dobře, když už to máme na doživotí. A můžu říct, že za těch skoro 9 let trvání našeho manželství je to čím dál lepší. Manželství je pro mě jistota, pevný přístav, domov. A jsem ráda, že naše děti můžou vyrůstat v tomto stabilním prostředí. A v neposlední řadě se jako manželka cítím mnohem důstojněji než nějaká přítelkyně nebo družka." doplnila odpověď uživatelka @jajulin.

Výhody a nevýhody manželství. Jak to vidí maminky z koníka?

Maminky, které se zapojily do průzkumu, nejčastěji rozdělovaly výhody manželství na "praktické" a "romantické".

Z těch praktických nejčastěji zmiňovaly:

• stejné příjmení
• možnost dědit a v případě úmrtí pobírat vdovský důchod
• daňové bonusy
• právo být informován o zdravotním stavu
• lepší podmínky na hypotéku
• zákonné zajištění v případě rozchodu (vyživovací povinnost)

Co se týká těch romantických důvodů, tam už to bylo barvitější. 

Krásně to popsala uživatelka apacheee "Ohromnou výhodou manželství je podle mě to, že partneři dávají světu najevo, že svému vztahu věří natolik, že jsou spolu ochotni spojit se navždy. Možná je to moje naivní představa, ale manželstvím člověk říká, že toho druhého přijímá natolik, že je ochoten se s ním právně spojit."

"Čím jsem starší, tím víc mi manželství připadá jako velká opora, podpora, vzájemná láska a pochopení. Čím déle jsem vdaná tím mi to připadá takové hmatatelnější, ne jen nějaké romantické gesto." doplnila diskuzi pmaja.

Jako nevýhody byly potom zmiňované:

• náklady spojené se svatbou a hostinou
• nutnost změnit doklady a nahlásit změnu stavu různým institucím
• složitější rozchod/ rozvod (to bylo, ale zmíněno zároveň jako výhoda)
• společné dluhy
• trochu v nadsázce potom: tchýně a tchán

Romantické gesto nebo pragmatická dohoda?

Anketa o výhodách a nevýhodách manželství zároveň přinesla otázku, zda je vůbec správné se na to z tohoto pohledu dívat. Velmi zapáleně na toto téma diskutovala uživatelka celaskon87, která je přesvědčená, že dnešní společnost je příliš pragmatická a zapomněla na hlavní hodnoty.

"Manželství je pro mě základ rodiny. Má to být ten nejpevnější svazek ze všech a z té lásky mají vzniknout děti. Nechci být moralista, ale přijde mi fakt ujeté srovnávat výhody a nevýhody něčeho, co by mělo být nejpřirozenější. Jsem toho názoru, že manželé se tak snadno nerozvedou, mají společný cíl a 'projekt'. Dávat jako výhodu nebo nevýhodu to, že je svatba drahá nebo že daním jinak peníze, mi přijde jako hnusný obraz dnešní materialistické společnosti. Kdyby si dnes každý pečlivě vybral dobrého partnera, který mu sedí a vzali se, určitě by z harmonického vztahu vzešly i děti s dobrým žebříčkem hodnot."

V podstatě s ní souhlasí i jiná maminka. "Nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad výhodami/nevýhodami manželství. Manžela jsem si vzala z lásky, je to pro mě symbol toho, že spolu chceme strávit zbytek života, že jsme rodina. Nosit jeho příjmení je pro mě pocta. A je smutné, že dnes se lidi berou kvůli daňové výhodě. Nebo neberou kvůli dávkám a podobně. Co předáváme další generaci?"

Proč po svatbě toužíme

I přes výše vyjmenované výhody a nevýhody manželství jsou důvody, proč ženy po svatbě touží, podle sociologů daleko prostší.

Většina žen, i když to ne každá je ochotná přiznat, touží být alespoň jeden den nevěsta se vší parádou, která k tomu patří. Nádherné bílé šaty jako pro princeznu, závoj, květiny, šperky, dekorace, hosté. I když svatební den někdy bývá pro nevěstu s ženichem náročný, většina manželských párů se po letech shoduje, že na svatební obřad a hostinu rádi vzpomínají. 

Zárověň mají vdané ženy větší pocit jistoty, i přesto, že je to spíše relativní, protože jak se maminky shodují, pokud vás muž bude chtít opustit, tak mu v tom ani svatba nezabrání. Důkazem toho může být fakt, že každé druhé manželství končí rozvodem.

 "Problém v dnešní době je ten, že svatbu jaksi nikdo nebere vážně a všichni to považují jen za papír a nějakou zkoušku. Neuvědomují si, že manželství není zkouška, ale závazek na celý život. Navíc se přece při obřadu odříkává slib. A pokud tyto slova někdo jen odříkává a nic pro něj neznamenají, tak je mi ho líto. Takže nejdřív svatba a potom teprve miminko. Já to tak taky udělala a jsem za to šťastná. Navíc pokud bych zjistila, že se přítel do svatby nehrne a není si jistý, že se chce vázat, tak bych velice zpozorněla," zakončila diskuzi uživatelka xanilvap .

Zdroj informací:

http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Marriages_and_births_in_the_Czech_Republic/cs

https://www.czso.cz/documents/10180/20555411/1804120628_29.pdf/00096b29-7795-4b2d-b180-ed5a03db767a?version=1.0

Sluková, A.: Svatba. Průvodce pro začátečníky a pokročilé. Praha: Grada, 2001.

http://www.wedme.cz/magazin/historie/historie-svatby/201

http://www.podnikatel.cz/zakony/novy-obcansky-zakonik/f4581012/

http://www.podnikatel.cz/zakony/novy-obcansky-zakonik/f4581004/

http://www.vira.cz/Texty/Knihovna/1-Jak-katolicka-cirkev-chape-manzelstvi.html