Alopecia areata není onemocnění, které by bolelo fyzicky. Ztráta vlasů však zanechává důsledky především psychické. Ačkoli moderní medicína zná několik cest, jak alopecii léčit, úspěšnost léčby není výrazná. Co je třeba léčit, je pak hlavně sebevědomí žen, které alopecie potká. A na tom se můžeme podílet my všichni.
Vlasy jsou pro ženy jednou z nejdůležitějších součástí jejich fyzické identity. Barvíme je, stříháme, pečujeme o ně jako o jednu z nejviditelnějších částí našeho vzhledu. Od doby, kdy holčičky dorostou prvním copánkům, až do stáří jsou vlasy považovány za důležitý atribut fyzické krásy.
Alopecie je všeobecný název pro holohlavost, která může mít mnoho příčin. Alopecia areata je pak druhem vypadávání vlasů, které postihuje zejména ženy v mladém věku. Příčinou tohoto druhu alopecie je autoimunitní reakce těla. Bílé krvinky v tomto případě napadají růstovou zónu vlasů. Kromě vlasů může vypadat i obočí, řasy a veškeré ochlupení.
Alopecia areata je charakteristická tím, že první vlasy vypadávají v kolečkách. Nemocní nejdříve odhalí jedno nebo dvě místa na hlavě, kde jim vlasy chybí. Taková místa se mohou objevit již v dětském věku. Následný průběh nemoci je pak individuální. Místa, kde vlasy vypadaly, se mohou zvětšovat až do úplného vypadání vlasů, stejně tak někomu vypadají i řasy a obočí. Může také vypadat ochlupení celého těla.
Nemocní alopecií zpočátku svá plešatá místa zkoušejí začesávat a maskovat. Zejména pro dívky a ženy zde nastává první období stresu - nekonečné prohlížení se v zrcadlech, neustálá kontrola vlasů na veřejnosti.
Holá místa ale obvykle postupují a slejí se ve větší plochy až do úplného vypadání vlasů. V pozdější fázi alopecie je obvykle potřeba u mužů i u žen přistoupit k oholení vlasů. Muži pak mívají obavy o to, že dorůstající vlasy vytváří na hlavě kolečka a tvary, ženy obvykle nosí šátky nebo paruky.
První cesty, které nemocní absolvují, jsou vyšetření u imunologa, endokrinologa, internisty nebo alergologa. K diagnostice se používají odběry krve, mikrobiologické stěry z pokožky hlavy a také samotné vyšetření vlasů. Ty se dávají pod přístroj, který se jmenuje fototrichogram - po mnohonásobném zvětšením vlasu a vlasové pokožky dokáže lékař určit, kolik vlasů je v růstové fázi, kolik je v čekající fázi a jaký počet je připravený k vypadnutí. Po vyhodnocení všech vyšetření se pak lékař rozhoduje, kterým směrem se bude léčba ubírat.
Léčba primárně spočívá ve snaze tlumit zánět, který postihuje vlasové folikuly. Léky se aplikují jak lokálně do míst, kde vlasy vypadávají, tak vnitřně do celého těla. Nejčastěji se používá léčba kortikoidy, pomocnou látkou bývají také cyklosporiny. Kortikoidy ale v rozsáhlejších případech alopecie výrazně zatěžují organismus nemocného a mají mnoho vedlejších účinků.
Další možností pak je používání látek, které vyvolávají ekzém a jakkoli se to zdá nelogické, v mnoha případech vznik odlišného zánětu kůže může metabolismus stimulovat k růstu vlasů. Léčebných postupů existuje mnoho dalších, například za pomoci látek, které prokrvují vlasovou pokožku a tak podporují růst vlasů.
V případě, že lékaři odhalí hormonální příčinu, používají k léčbě látky, které blokují dihydrotestosteron. Tento enzym je vyvinut z mužského pohlavního hormonu testosteronu a dokáže silně podpořit ochlupení těla, ale na vlasový porost má účinek přesně opačný. Dnes již známe léky, které tento enzym dokáží blokovat a pokud je příčina v tomto hormonu, dokáže se alopecie i zcela vyléčit.
U velké části nemocných alopecií je však léčba neúspěšná či se nikdy nepodaří přijít na to, co ji způsobuje. Po prvotní klasické léčba je pak doporučována i změna životního stylu. Vlasy jsou jedním z hlavních odrazů tělesného a duševního zdraví a cesta k jejich uzdravení vždy vede přes vyřešení příčiny, která je často ukryta před všemi moderními laboratorními testy.
Velkou kapitolou léčby alopecie je pak hledání příčin mimo vybavené laboratoře a vzdělané lékaře. Každý, kdo si prošel některým druhem alopecie, to absolvoval.
Mimo zdravotní problémy existuje totiž desítek příčin, které mohou alopecii způsobovat. Každý nemocný už asi vyzkoušel desítky šamponů, mastiček a vodiček, výživových doplňků. Některé ordinace estetické medicíny nebo kožní oddělení nabízejí mražení folikulů za pomoci dusíku. Na stimulaci růstu vlasů se dá aplikovat i několik vitamínů, jako je například B12 nebo panthenol (B5) nebo několik prvků, jako je zinek nebo selen.
Někdy se může zdát, že léčba zabírá. Někteří pacienti popisují náhlé uzdravení, kdy jim narostou krásné husté vlasy a zdá se, že jejich potíže skončily. Nemoc se ale často po několika měsících vrátí a pacient se opět hledá příčinu a lék.
Často, když si lékaři nevědí s nemocemi rady, označují za příčinu stres a psychické potíže, o kterých je dobré přemýšlet a řešit je - buď návštěvou odborníka anebo za pomoci změny životního stylu. Řada nemocných, kteří s léčbou za roky zkoušení různých metod neuspěli, se obrací na alternativní metody léčby.
Na alopecii se dá najít léčba například v tradiční čínské medicíně nebo homeopatii. K takové léčbě je vždy dobré najít si zkušeného terapeuta, který dokáže ze všech indicií a podrobného vyšetření určit přesný lék. K léčbě alopecie se používá i akupunktura, i tu by měl provádět certifikovaný lékař TČM, kterých je ale už poměrně velké množství a je z čeho vybírat.
Ženy, ale i muži kteří alopecií trpí, prožívají psychický stres, který je spojeným se změnou jejich vzhledu a také s na první pohled evidentní odlišností od zažitých standardů krásy. Nemocným alopecií se dostává velké pozornosti, často si je lidé prohlížejí, myslí si, že trpí rakovinou, mají sklony je litovat. Srovnání se se svým fyzickým vzhledem je hlavní součástí léčby na poli psychiky.
Návštěvami zkušeného psychologa nebo terapeuta se pak nemocní mohou pokusit léčit i starší zranění duše a tím svou nemoc minimálně zlepšit. Z pohledu psychosomatiky jsou vlasy znakem vitality, svobody a životní energie. Stav našich vlasů zrcadlí spokojenost a radost v našem životě.
Léčbou pak podle psychosomatiky může být naučení se přijímání života s láskou, hledání radosti v maličkostech, nebát se přijímat změny. I k tomuto může nemocným pomoci terapie s pomocí zkušeného psychologa nebo terapeuta.
Na Modrém koníku je nejedna maminka, která s alopecií bojuje. Zakladatelka skupiny o alopecii se svěřila s tím, jaké to je s alopecií žít v osobním článku, kde popisuje nejen léčebné postupy, ale hlavně bolest na srdci, kterou jí její nemoc způsobuje.
Všechny ženy, které o alopecii na internetu otevřeně píší, spojují podobné pocity, které si určitě všechny z nás, které někdy řešily své fyzické nedokonalosti, dokáží představit.
Určitě si sama uvědomujete, jak je pro vás vzhled vašich vlasů důležitý, mnohé z nás za péči a vzhled vlasů utrácíme měsíčně nemalé sumy a pro krásu vlasů podnikáme spoustu procedur.
“Myslím si, že každý mi dá za pravdu, že když uvidíte na ulici člověka - spíše ženu, protože u mužů se to tak neřeší, která nemá vlasy a nosí šátek, čepici, tak vás to zarazí a neodtrhnete od ní oči. Vaše první myšlenka je "ta má asi rakovinu". Možná vám to přijde líto, možná nad ní hned přestanete přemýšlet a budete si dál řešit své věci, ”
píše Iviii ve svém článku, jak vnímala pohledy ostatních.
”Vše buď zabralo jen na chvíli a nebo vůbec. Jednu chvíli už jsem měla naději, že je vše na dobré cestě. Asi v mých 20 letech mi vlasy znovu narostly krásné husté a vlnité. Jenže po půl roce začalo to kolečko nanovo. Plný polštář vlasů, hrábnutí do vlasů a vytáhnutí vyrvaného chomáče. Všude popadané vypadlé vlasy. Od té doby už nikdy nenarostly znovu všechny, ani obočí ani řasy, jen chlupy na nohách jak naschvál zůstávají,” píše Iviiii o tom, jak bojovala s léčbou a s tím, že se musí s vypadáním vlasů smířit.
Mnoho žen s alopecií vtipkují o tom, že se nemusí holit, chválí si také permanentní vyřešení obočí a řas, které jim ušetří hodně času při ranním krášlení. A mnohé z nich se stanou přebornice v krásném makeupu, kterým dokáží svoje přednosti zvýraznit.
Důležitou kapitolou je v životě s alopecií těhotenství a mateřství. U mnoho záhadných a zvláště autoimunitních chorob je naděje, že se během těhotenství onemocnění lepší nebo zcela zahojí - díky hormonům, které tělo během těhotenství vylučuje. U některých žen během těhotenství došlo k silnému růstu vlasů, které ale zase časem, zejména po ukončení kojení, vypadaly.
Všechny ženy, které přišly o své kadeře, spojuje jedno - boj o vlastní sebevědomí a touha po tom, aby je ostatní brali takové, jaké jsou, i s viditelnou odlišností přímo ve tváři. Vyzývají, aby se lidé nebáli se jich ptát, aby se nebáli s nimi mluvit. A s mnoha ženami mluvit určitě chcete - to, že musely o svojí krásu a místu v životě bojovat víc, než ostatní, jim dalo nadhled a zkušenost, která je dělá výjimečnými. Spoustu z nás, které se trápíme vadami na kráse, mají co naučit.
A pokud jim chcete pomoct - až si budete stříhat dlouhé vlasy, nezapomeňte je darovat! Například spolkům, které výrobu paruk pro ženy, které ztratily vlasy, podporuje.
Zdroje:
https://www.modrykonik.cz/blog/iviiii/article/nezvana-navsteva-alopecie-zsr6zw/
http://empatia.cz/prehled-pricin-nemoci/padani-vlasu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alopecie
https://www.promaminky.cz/muj-pribeh/ze-zivota-ostatni-15/muj-pribeh-alopecie-547
@ovecky Tomu se mi nechce věřit, alopecie je vnitřní onemocnění i když má vnější projev... Mohla podpořit růst vlasů, ale nevěřím, že by zabránila recidivě.
Díky za článek, též mě to potkalo, i když až v dospělosti a zatím (8 let) jen v mírné, pro okolí "neviditelné" formě. Vdětství bývá prý agresivnější. Netušila jsem, že je na koníkovi skupina.
Začni psát komentář...
Já jsem alopecií trpěla na gymplu, celá třída propadala z fyziky... lítala jsem po doktorech a nic, pomohl až čas a taky kosmetika Ducray, kterou mi doporučil asi čtyřstý padesátý doktor, u kterého jsem byla...