Před porodem jsme koupili kočárek a že pak možná koupíme šátek/nosítko. Taky jsme pořídili postýlku a umístili ji na druhý konec místnosti, než máme manželskou postel, nechtěla jsem, aby miminko spalo s námi, nechtěla jsem skákat na každé jeho zamručení, chtěla jsem malou nechávat občas hlídat, vyslat babičky ven s kočárkem. A narodilo se nám miminko s velmi vysokou potřebou fyzického kontaktu, s jasnými názory na spoustu věcí a rozhodnutím je prosazovat ... a tak se Šárka během pár dní přesunula k naší posteli, do naší postele a pořídila jsem v jejích ani 2 měsících (škoda, že tak pozdě) i šátek, byla nehlídatelná kýmkoliv jiným než námi (prvního třičtvrtě roku kromě pár minut u tatínka prakticky jen mnou), když plakala, řešili jsme to (ne vždy jsme to ustála tak, abych na to byla pyšná, ale ty první asi 3 měsíce byly víc než náročné, nakonec se ukázalo, že za některými věcmi už od začátku stála její alergie na bílkovinu kravského mléka, ale do jisté míry to poznamenalo moje chování k ní, na čemž pracuju doteď, aby to bylo v pořádku).
A teď trochu smutním. Šárka se od roka a čtvrt skoro nosit nechce (a mně to chybí), jen občas dáme pár minut v náručí, když je ucapkaná. Poslední asi dva měsíce spí první půlku noci v postýlce, kam ji přesunu po usnutí u prsa, pak se budí častěji, ráda s námi spí a i pro mě je jednodušší ji po kojení nepřendávat do postýlky a nechat ji mít kojicí samoobsluhu, navíc kojení uspává i mě, nevím, kdo v noci usne dřív, jestli já nebo Šárka, nebo možná pomalu vytuhneme zaráz. Přes den někdy spí a někdy ne, pokud usne, tak zatím většinou u prsa, ale čím dál častěji se stává, že usne prostě v sedě v tramvaji nebo v autě v autosedačce - tak prostě vím, že jednou dospěje k tomu, že bude bez kojení usínat pokaždé, večer i během noci.
Už od mala ji necháváme co nejvíc věcí objevovat a vyzkoušet si, naši rodiče jsou z toho často překvapení, že se nebojíme ji některé věci nechat dělat, co jí dovolíme, zakazujeme jen nejnutnější věci (v rámci moderní společnosti to asi jinak nejde), snažíme se k nim pak nabízet "bezpečné" varianty. Šárka je malá průzkumnice, nebojí se lidí, ráda s nimi komunikuje, je empatická. Čím dál víc je samostatné, ale v některých věcech ještě závislá (kojení, společné spaní), v jiných by chtěla sama dělat i to, co jí ještě nejde, i když to zkouší (krájet, oblékat se, obouvat). Ano, první měsíce byly velmi náročné, ty následující taky nebyly úplně snadné (fyzicky a hlavně psychicky, Šárka se nespokojí jen tak s něčím, což ale není negativní vlastnost, prostě je, jaká je, a já nehodlám její povahu změnit, protože je skvělá x-), i když náročná) - ale vyplatilo se :-).