Vyrovnání se s potratem

Ztráta miminka je psychicky náročná situace – ať už jde o zamlklé těhotenství, spontánní potrat, nutnost ukončit těhotenství interrupcí, mimoděložní těhotenství, nebo úmrtí miminka před narozením či krátce po něm. Je nám moc líto, jestli se tě některá z těchto událostí týká, a rádi bychom ti na následujících řádcích alespoň trochu pomohli. Proto se na nich dozvíš, jak se podle psycholožky s touto tragickou událostí co nejlépe vyrovnat.

Jak se vyrovnat s potratem.

Ztráta miminka je bezesporu jednou z nejbolestivějších událostí v životě.

Říkáš si, kde se stala chyba?

Možná se trápíš myšlenkou, zda jsi za tragickou událost nějakým způsobem zodpovědná. V mysli ti naskakují vzpomínky třeba na to, jak jsi se něčeho příliš lekla nebo udělala prudký pohyb. Ve skutečnosti je to ale tak, že tyto běžné situace miminko de facto nemohou ohrozit, a pokud je všechno v pořádku, těhotenství pokračuje dál. Neobviňuj se proto zbytečně tím, co jsi nemohla ovlivnit. Obvykle za potrat může zdravotní problém.

Zkus se na věc podívat z druhé strany, nikoliv jako na své selhání, pokud se právě tak cítíš. Tvoje tělo prošlo neuvěřitelnou zatěžkávací zkouškou a zvládlo ji. Navíc nejspíš dokázalo rozpoznat potíže, které by miminko trápily, nebo mu nedovolily žít.

Jak ustát první týdny?

První týdny po potratu se dají, obrazně řečeno, přirovnat k šestinedělí, protože se mění hladina hormonů. V tomto případě však samozřejmě jde o ještě citlivější dobu, protože sis představovala jiný závěr těhotenství. Tělo se pravděpodobně zregeneruje poměrně rychle, ale psychice to může trvat i mnohem déle. Dopřej si proto potřebný odpočinek a dovol sama sobě prožít emoce, které k této situaci patří.

Může se stát, že tě po potratu¹³ zavalí spousta pocitů – vztek, smutek a další, ale také není výjimkou, když se dostaví zvláštní pocit, jako kdybys fungovala na „autopilota“. A je možné, že se tyto stavy budou mezi sebou střídat.

Cítíš euforii? I to je v pořádku

Některé ženy po potratu nebo porodu mrtvého miminka překvapivě prožívají euforii, kterou bys v tuto chvíli nejspíš nečekala. Způsobují ji hormony, které se vyplavují, například oxytocin.

Pokud se to stane i tobě, rozhodně se na sebe nezlob, je to běžná reakce tvého těla. „Za mě je tohle takový přirozený mechanismus, jak nás příroda chrání – jako matky, jak nás vybavila na setkání se smrtí a se ztrátou miminka,“ říká porodní asistentka a psycholožka Mgr. Kristina Zemánková.

Tato fáze v určitou dobu odezní nebo se bude střídat s jinými pocity.

Co dělat pro vyrovnání se s potratem?

Vyzkoušej některý nebo více z následujících tipů:

Komunikuj s miminkem – rozluč se slovně; řekni mu, že tě jeho ztráta bolí, ale dáváš mu volnost odejít.

Rozluč se pomocí rituálu – můžeš třeba vyjít na rozhlednu a pustit do vzduchu pírko, které bude symbolizovat dušičku tvého miminka, která musí jít.

Piš si deník – napiš do něj všechny své pocity a myšlenky, uleví se ti.

Vytvoř si doma speciální místo, kde bude třeba fotka z ultrazvuku nebo botičky, které jsi miminku koupila – a zapaluj u něj svíčku.

Dobré vědět: Pomoci může uspořádání pohřbu, který je aktem rozloučení, přičemž ostatky lze vyžádat přímo ve zdravotnickém zařízení.

Jak o potratu mluvit s blízkými?

Ztráta miminka je těžká pro celou rodinu, a tak nejspíš přemýšlíš, jak svým blízkým pomoci se s ní vyrovnat.

Jak o potratu mluvit s dětmi, které přišly o sourozence?

Buď upřímná. Nesnaž se před dětmi situaci zlehčovat. Pověz jim o tom, že někdy bohužel miminku v bříšku přestane bít srdíčko nebo má zdravotní problém, který mu nedovolí se v pořádku narodit, a proto se s ním budete muset rozloučit.

Nedělej, že se nic nestalo ani v případě, že o těhotenství, které skončilo potratem, děti ještě nevěděly. Stejně by z tebe vycítily smutek, a ještě by si mohly myslet, že něco provedly právě ony, protože děti jsou na negativní pocity maminky velmi citlivé a často je stahují na sebe, nebo se z nich dokonce obviňují.

Jak mluvit s partnerem?

I pro partnera je ztráta miminka velkou ránou, ale možná se s ní bude smiřovat jinak než ty. Snažte se pochopit jeden druhého a otevřeně spolu mluvte o tom, co cítíte. Vyhněte se osočování ve stylu „Tobě je to snad jedno!“ nebo „Vůbec mi nepomáháš to zvládnout!“ Jen tak předejdete zbytečným konfliktům, při nichž jedna strana nabyde pocitu, že jí ta druhá nerozumí nebo nepodporuje.

Co když se ti nechce o potratu mluvit?

I to je samozřejmě naprosto v pořádku. Neexistuje něco jako manuál pro správné truchlení. Poslouchej svoje vlastní pocity, jen o nich řekni partnerovy, ať mezi vámi nedojde k nedorozumění.

Pokud ovšem situace trvá dlouho a ty máš pocit, že se ze smutku už nedostaneš, obrať se na odborníka. Psycholog ti pomůže projít si touto náročnou cestou. Jinak hrozí rozvinutí depresí a úzkostí, a to zvláště, když se později rozhodneš pro další těhotenství.