Strach z porodu

Strach z porodu provází během těhotenství24 mnoho žen. Existují i ženy, které trpí přímo chorobným strachem z porodu29, tzv. tokofóbií, kvůli které jsou schopny se dokonce vzdát mateřství. Porod je bezesporu velká životní událost pro každou ženu a ač se o porodních bolestech10 mluví jako o jedné z největší možné bolesti, výsledek jistě stojí zato. Strach z porodu může provázet nejen první těhotenství24, porod je vždy jedinečná záležitost a nelze dopředu říci, zda-li půjde vše "jako po másle". Důležité je však myslet pozitivně, na konci tohoto procesu čeká nastávající maminku i tatínka nejsladší odměna v podobě toužebně očekávaného miminka.

Video: "Mám strach z porodu a je to v pořádku."

Rozhovor s porodní asistentkou, Mgr. Bc. Kristinou Neubertovou Zemánkovou

V rozhovoru s porodní asistentkou, Mgr. Bc. Kristinou Neubertovou Zemánkovou najdete odpovědi na tyto otázky:

  • 00:19 Představení hosta a tématu.
  • 00:46 Je strach z porodu přirozený?
  • 01:10 Jaké druhy strachu z porodu mohou ženy pociťovat?
  • 01:41 Co dělat, když má žena strach z porodu a jak s tímto pocitem pracovat?
  • 02:21 Jaké projevy strachu z porodu jsou signálem, že je potřeba navštívit odborníka?
  • 03:24 Co by mohlo ženě, která pociťuje strach z porodu, pomoci?
  • 05:15 Jak se zbavit strachu z porodu?
  • 05:57 Může strach z porodu zmírnit i předporodní kurz?
  • 06:49 Je strach z porodu indikací na porod císařským řezem?
  • 07:32 Jaký je rozdíl mezi strachem z porodu a tokofobií?
  • 09:52 Jak rozeznat hranici mezi strachem z porodu a tokofobií?
  • 10:20 Shrnutí a rady na závěr.

🎞️ Porod v nemocnici na Slovensku od A po Z

🎞️ Jak pomáhá Aniball a epino?

🎞️ Předporodní kurz online.

🎞️ Příznaky porodu.


Strach z porodu je přirozený

Pociťovat strach z porodu je zcela přirozené. Spíše by bylo zvláštní, kdyby se žena porodu absolutně nebála. Je to nová životní situace, se kterou se spojuje řada otázek a očekávání.

Jaké druhy strachu z porodu mohou ženy pociťovat?

  1. Ženy obecně trápí strach z něčeho neznámého, z něčeho, co ještě nezažily a neumí si to úplně představit.
  2. Strach z porodu se objevuje i u druhorodiček a vícerodiček. Právě z toho důvodu, že si už zcela konkrétně dokážou představit, co je čeká. Často se obávají konkrétních momentů, které při předchozím porodu zažily. Doufají, že se nezopakují a tentokrát se jim vyhnou.

Co dělat, když má žena strach z porodu a jak s tímto pocitem pracovat?

Strach z porodu je způsoben zejména podvědomím nastávající maminky, které zpracovává všechny poznatky vážící se k porodu. Těhotenství je dostatečně dlouhé na to, aby s takovými pocity mohla budoucí maminka úspěšně pracovat, zjistila si dostatek informací o porodu, o tom, co očekávat a jaké jsou případné možnosti úlevy od porodních bolestí. Při dostatku informací nebude strach z porodu jistě tak velký jako na začátku, kdy slovo porod, bylo něco zcela nového.

Pro ženu je velmi důležité si strach připustit, dovolit si ho a nesnažit se s ním bojovat. Buďte k sobě laskavá. Není důvod, abyste se cítila nedostatečná, slabá jen proto, že cítíte strach. Popírání strachu není správným krokem. Řekněte si: "Prostě se bojím, takto to je.". Zkuste svůj strach přijmout, pouze ho pozorovat a nechat ho po sobě "sklouznout", nechat ho, aby odešel.

Kdy je třeba vyhledat pomoc odborníka

Pokud je pocit strachu velmi intenzivní, palčivý, přichází opakovaně, budí ženu ze spánku, objevuje se v špatných snech je na místě oslovit nějakého odborníka a požádat ho o pomoc.

O všech pochybnostech a obavách (bolest, porodní zranění, zdraví děťátka, že to bude dlouho trvat, apod.) Je vhodné se poradit s gynekologem, porodní asistentkou či dulou1. Odborníci budoucí mamince vše objasní, odpoví na její otázky, rozeberou kontkrétní momenty porodu, které ji navíc trápí a tím se obavy z porodu mohou zmenšit.

Ne vždy žena svůj strach dokáže pojmenovat. Někdy je to jen obecně neuchopitelný pocit úzkosti. V takovém případě je vhodné oslovit psychologa, psychoterapeuta a s úzkostí se naučit pracovat.

Sdílet pozitivně porodní příběhy, ale vyhýbat se strašidelným porodním historkám

Některým ženám pomáhá zbavit se strachu díky porodním příběhům, které je na ten porod naladí. Je jedno, jestli je to mluvení blízké osoby nebo si shlédne porodní video.

Základ je však správný výběr. V obou případech. Některé maminky se vyžívají v přednášení o svém hrůzostrašném porodu trvajícím dva dny, nepřekonatelných porodních bolestech apod. Takové historky nastávající mamince akorát přitíží. Doporučení je v takovém případě jen jedno, poděkovat a odmítnout.

Hledejte dostatek informací

Pro mnoho nastávajících maminek jsou obavy z porodu vlastně strachem z neznámého. Porod samozřejmě nelze naplánovat do detailů, je však vhodné rozumět tomu, co se v kterou chvíli děje s tělem nastávající maminky a s miminkem. Proto je důležité, aby žena měla dostatek informací. Opět je velmi důležitá jejich selekce. Především, pokud je žena čerpá z internetu. I tam se samozřejmě najdou kvalitní materiály, které buď zpracoval nebo zkontroloval odborník, ale je třeba naučit se rozlišovat relevantnost toho, co na internetu čtete. Naučte se vyhledávat důvěryhodné zdroje, protože chybné informace mohou napáchat více škody, než užitku.

Pro větší uklidnění je také vhodné si vypracovat porodní plán32, ve kterém budou důkladně sepsány přání rodičky1. K porodu samotnému přistupovat pozitivně, nepřipouštět si myšlenky na to, co všechno by se mohlo pokazit a zkomplikovat. Pomůže soustředění se na to, že toužebně očekávané miminko se bude již brzy tulit v náručí svých rodičů.

Těhotenský kurz

Vhodný způsob zbavení se strachu z porodu je navštěvování předporodních kurzů6. Je to nejlepší alternativa, jak získat dostatek informací z nejlepších zdrojů. Je to interaktivní, rodička se může ptát a odpovědi dostává z první ruky. Pokud něčemu zcela nerozumí, je zde prostor na vysvětlení.

Kurzy nastávající maminky laskavým způsobem připraví na tento velký zážitek27. V rámci takového kurzu je možnost mít s sebou i nastávajícího tatínka, což je další plus. I on se naučí, jak pomoci během porodu nastávající mamince i porodnímu personálu. V rámci těhotenského kurzu často bývá i návštěva porodního sálu, což je další krok na zbavení se strachu a obav z porodu. V den "D" tak bude nastávající maminka vědět, kam jít a nové prostředí již nebude tolik stresující.

I mezi předporodními kurzy existují velké rozdíly a také v tomto případě platí, že správný výběr je velmi důležitý. Přípravu na porod v podobě kurzů organizují jak porodnice, tak i nezávislé subjekty.

Při předporodním kurzu organizovaném v porodnici maminka musí tak trošku počítat s tím, že předporodní kurz je veden takovým stylem, aby maminku připravil jako ideálního příjemce zdravotní péče, kterou jsou oni zvyklí poskytovat. Pokud chce mít žena záruku, že se dostane k objektivním informacím, měla by si spíše vybrat nezávislý kurz.

Strach z porodu není indikací na porod císařským řezem

Mnohé ženy, které se porodu bojí, vidí řešení v porodu císařským řezem. Císařský řez je operace, která se provádí pouze v indikovaných případech. Důvody (indikace) císařského řezu jsou ohrožení zdraví nebo života matky nebo dítěte, případně obou současně. Což strach z porodu určitě není.

Pokud si má žena dopřát péči a dobrou podporu, tak se ten strach podaří nějakým způsobem rozpustit. Císařský řez je příliš velká cena, kterou by žena musela zaplatit, aby se vyhnula porodu vaginálnímu. Porod sekcí totiž ženě a dítěti přináší oproti přirozenému porodu mnohé nevýhody. A rozhodně ji nechrání před bolestí, protože rekonvalescence po této velké břišní operaci bývá bohužel také doprovázena značnou bolestí.

Podpora okolí

U každého strachu je velmi důležitá podpora a opora těch nejbližších. Ani strach z porodu není výjimka. Pro okolí může být však velmi těžké umět se ženou, která má takovéto pocity, správně komunikovat. Je těžké najít hranici, mezi snahou přivést ji na jiné myšlenky a výsledkem, při kterém cítí nepochopení, či bagatelizování svého strachu. Její okolí není vytrénované v tom, jak těhotnou ženu podpořit. Obecně mají lidé problém naladit se prožívání emocí toho druhého, tím více, čím intenzivnější ty pocity jsou. Někdy ta podpora není zrovna to, co by potřebovala a její potíže se ještě prohlubují, je více vystresovaná a frustrovaná. Z toho důvodu, je-li strach ženy opravdu intenzivní, její kroky by měly vést k odborníkovi, kteří jí umí dát to, co potřebuje.

Pro rozhovor si vybírejte ženy, o kterých víte, že měly krásný porod a že na něj s láskou vzpomínají. Vidět jiskřičky v očích a úsměv na rtech, když na porod vzpomínají, je povzbuzující. Posílí to i vaše sebevědomí.

Pokud takové kamarádky ve svém okolí žena nemá, jako vhodná alternativa může být video z porodu. Často se doporučuje prohlédnout si porod do vody, kde není vše explicitně viditelné, ale hladina ZČEŘENÉ vody plní funkci jakéhosi filtru, který to vše zjemní.

Strach z porodu a partnerský vztah

Ve vztahu je velmi důležitá komunikace. Při vyhrocených situacích obzvlášť. O strachu z porodu by žena ve vztahu měla mluvit. Měla by však mluvit takovým způsobem, aby toho partnera neobviňovala. Velmi důležité je naučit se správně formulovat své požadavky na partnera, které žena cítí, že by jí mohly pomoci: "Já se bojím toho a toho. Velmi bych od tebe potřebovala, když nastane toto, aby si udělal toto. " Pointou je, aby partner dostal velmi přesný návod, co od něj žena potřebuje. Budoucí rodičky velmi často očekávají, že jejich partneři budou vědět co potřebujeme, že nám čtou myšlenky. Na toto by se žena určitě neměla spoléhat. Ušetří si tak mnoho zklamání a nedorozumění.

Zrelaxujte mysl

Uvedení se do stavu klidu a pohody dělá divy. K tomu může pomoci těhotenské cvičení9, masáž pro těhotné nebo od partnera, šálek dobrého čaje, procházka nebo jakýkoli koníček.

Homeopatika proti strachu

Strachu z porodu se může nastávající maminka pokusit zbavit i některými homeopatiky2.

Před porodem

  • Gelsemium sempervirens 15 nebo 30 CH ředění
  • Dávkování: 5 granulí ve chvíli, kdy začnou obavy z porodu
  • Použití: strach a úzkost před porodem.

Schéma léčby doporučí nastávající mamince gynekolog nebo lékař homeopat.
Velmi dobrou alternativou k homeopatii je používání Bachových krizových kapek Rescue Remedy. Dávkují se mnohem jednodušeji než homeopatika a výsledky bývají perfektní. Jejich využití je jak před porodem, tak během porodu, ale i v šestinedělí.

Jaký je rozdíl mezi strachem z porodu a tokofobií?

Tokofobie je panický strach z porodu. Fobie již není něco, čeho se dá zbavit lusknutím prstu nebo tím, že se bude o tom hodinu mluvit. V takovém případě je opravdu potřebná intervence odborníka. Kromě psychologického poradenství by ženě mohlo pomoci prožívat své těhotenství a strach s porodní asistentkou. Pokud si žena vybere porodní asistentku, se kterou se může pravidelně setkávat, se strachem pracovat.

Hranice mezi obyčejným strachem z porodu a tokofobií, která vyžaduje léčbu nebo alespoň minimálně velmi intenzivní podporu, je za hranicí toho, co ženu obtěžuje. Ve chvíli, kdy se žena cítí zahlcena strachem, že ho absolutně nezvládá, ubírá jí to během dne množství sil je třeba problém správně pojmenovat a tokofobii léčit a řešit.

Praktické tipy a rady

Co by měly dělat ženy během těhotenství, aby si udržely pozitivní myšlení? Dodržovat obyčejné pravidla psychohygieny:

  • dostatek spánku a odpočinku,
  • zdravá strava - psychická křehkost často souvisí i s nevyváženým stravováním, kdy tělu nedodáváme dostatek vitamínů, minerálů a látek, které úzce souvisí se správným fungováním mozku. Lidi často trápí nedostatek hořčíku a zinku, vitamínu B12, vitamínu C, Omega- 3 mastných kyselin, vitaminu d apod.
  • příjemný pohyb,
  • vytvořit si svou pozitivní "bublinu" - žena by se měla obrnit a nepouštět si k tělu negativní poznámky, strachy z okolí. Důležité je vybírat si, s kým mluvím a o čem nebo kom.
  • vybrat si svou porodní asistentku,
  • být k sobě laskavá,
  • být schopna požádat o pomoc.

Prostá věta na závěr

Někdy může pomoci při strachu z porodu jedna prostá věta: "Zvládly to jiné, zvládnu to také". Ženy jsou od přírody přizpůsobeny k porodům dětí a nic přirozenějšího, než-li porod děťátka, neexistuje a pár hodin bolesti za to jistě stojí.

Text po odborné stránce zkontrolovala:
Mgr. Bc. Kristina Neubertová Zemánková
porodní asistentka a psycholožka
www.strom-zivota.net

Použité zdroje

  1. http://www.jarodic.cz/cz/jak-prekonat-strach-z-porodu.php
  2. http://www.forexample.cz/view.php?nazevclanku=strach-z-porodu-jak-ho-prekonat&cisloclanku=2009100020
  3. http://www.zdravotnimagazin.cz/zdravi.4/jak-zvladnout-strach-z-porodu.6065.html
  4. http://www.vseprozdravi.cz/homeopatika-monokomponentni/tehotenstvi-a-kojeni.html

Hodnocení a zkušenosti se strachem z porodu

Máš zkušenost se strachem z porodu?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
kateholloman  1. pro 2016

Strach ze třetího otěhotnění kvůli porodům

Vždy jsem si představovala, že budu mít aspoň tři děti (nejlépe však čtyři, aby si mohly hrát v párech).

Těhotenství byla zatím fajn, jen hodně nechutenství a potíže s kyčlemi.

První porod trval 30 hodin. Po prvních protrpěných 21 hodinách jsem se konečně otevřela na 3 cm a byla přijata, ale už jsem neměla další síly. Dostala jsem epidurál a po několika hodinách odpočinku jsem pak tlačila 40 minut, a po nástřihu byl na světě. Když jsem se probrala z epidurálu, měla jsem pocit, že mě srazil vlak. Stehy jsem si musela nechat po dvou dnech přešít. Zotavování bylo dlouhé, kojení náročné. Probrečela jsem celý první měsíc. Milovat jsem se nemohla dalších 6 měsíců kvůli bolestem v oblasti jizvy. Náročné na celé manželství.

Když jsem byla těhotná podruhé, modlila jsem se, aby můj porod byl do 12 hodin. (trval 11!)

Když jsem byla přijata po 9 hodinách kontrakci do nemocnice, nebyla jsem vůbec otevřená, ale usoudili, že jsou kontrakce skutečně porodní a nechali si mě tam. Po hodině se ke mě dostal doktor a že jsem byla konečně na 3 cm, dohodli jsme se na epidurálu. Ten se mi dostal až po 40-ti minutách a nic se po něm nezlepšovalo, jen dál rapidně zhoršovalo. Myslela jsem, že od bolesti celá rupnu a najednou mi řekli, že už je tam hlavička! Aktivní porod - 1 hodina. Na tři stahy jsem dcerku vytlačila za 2 minuty. Ani jsem nebyla mentálně připravena ji přijmout, jak se to rychle stalo.

Shrnutí - první porod: Trauma. Druhý porod - Naprostý šok.

Následovala poporodní deprese. Trvala celý rok.

Div se světe, že se bojím znovu otěhotnět! Na porod nemám ani pomyšlení. Děsím se ho. Já tak hrozně špatně snáším bolest (už jsem se smířila s tím, že jsem "citlivá" a sama to všem dopředu hlásím, aby se o mě řádně postarali, jinak tam zjančím!)

Přesto, potom, co polevila PPD, začínám si znovu říkat, co kdybych měla třetí dite? Pořídila bych mu dalšího sourozence, ať si spolu můžou hrát. :) Nebo možná radši dvojčata? Šílené myšlenky, ach ten mateřský instinkt!


A pak si zas vzpomenu na ty porody.... hmmm....
1 člověk považuje za užitečné
alexsandra  1. pro 2016

Tokofobie

Děti mám dvě, první dcerka vyvolána, u druhé jsem ve 20tt prodělala ošklivý zánět ledvin, a pak se z úzkosti stala tokofobie. Skončila jsem na lexaurinu, a vzhledem k psychogeniníu astmatu na plánovaném císařském řezu... Brrr. :-(
1 člověk považuje za užitečné
zerlinna  22. lis 2016

Strach ze sexu

Mám strach ze sexu, z těhotenství a porodu, na jednu stranu bych chtěla dítě, ale bojím se, že to nezvládnu. A taky jsem už na to stará, 40 pryč.
tiburakova  7. pro 2015

Porod zvládne každá beze stresu

Já chci jenom tolik, rodit budu po páté a taky jsem přemýšlela a měla strach, ale proč? Je třeba si to uživat každým dnem a když už to přijde, tak je to přirozený - je to poslání matky a nemusí mit strach. Když to šlo dovnitř musí to jít i ven.

Mnoho síly všem! S pozdravem tiburakova. :-p
10 lidí považuje za užitečné
mmirunda  6. črc 2015

Bála jsem se hodně

Už jako puberťačka jsem si představovala, jak já jednou budu mít děti, když mám tak strašný strach z porodu. Vůbec jsem si to nedokázala představit. Když už jsem ale měla ten správný věk, miminko jsem prostě chtěla strach nestrach. V té chvíli jsem si strach ani nepřipouštěla.

Těhotenství plynulo a já jsem opět dostala strach, jak to zvládnu. Rady, že porodila každá a každá přežila mě moc nepomáhaly. Já se prostě strašně bála. Nemám ráda, když nevím do čeho jdu. Mnohdy je to možná lepší, ale já nesnáším nejistotu a mám raději věci jasné a pevně dané.

Bolesti mi začaly v noci, nebolelo to moc, dalo se to krásně vydržet a já si říkala "Paráda to dám." Asi je to i tím, že jsem měla porod bez jakýchkoliv komplikací, zpětně si vybavuju, že jsem si ani jednou na strach nevzpomněla. Na dceru jsem se strašně těšila a ven prostě musela!!
4 lidé považují za užitečné
rituska88  31. led 2015

Obavy z neznámého

Strach z porodu jsem si v těhotenství moc nepřipouštěla - ze začátku jsem se uklidňovala tím, že je to ještě daleko, potom ke konci jsem myšlenky na porod spíš vytěsňovala a říkala si, že to přece zvládla každá, tak to taky musím nějak zvládnout a umřít mě snad nenechají.

Nakonec se to vyřešilo za mě - náš chlapeček se od 20 tt nacházel stále v poloze KP, takže mi začali plánovat císařský řez. Jenomže až do konce byla byť minimální naděje, že se ještě otočí, takže jsem vlastně pořád nevěděla, jak nakonec budu rodit. To mi vadilo víc - strach z neznámého. Kdybych věděla na 100% jak budu rodit, byla bych rozhodně klidnější, takhle jsem si na jednu stranu říkala OK, bude to císař, na druhou stranu, když už jsem s tím byla smířená, bála jsem se, že se malej ještě nakonec otočí a budu rodit normálně a nebudu na to psychicky připravená.

Císařský řez proběhl naprosto bez komplikací, pooperační bolesti jsem měla opravdu minimální a už druhý den jsem normálně fungovala v péči o sebe i synka. Říkala jsem si, pokud by byl takový každý porod, tak mám klidně 10 dětí. :-) Ale u druhého dítěte bych asi chtěla rodit normálně - vím, že to bude mnohem bolestivější a náročnější a že jsem blázen, ale prostě bych chtěla mít to srovnání císařského řezu a vaginálního porodu. A strach asi zase někam vytěsním, myslím, že touha po miminku bude větší. :-)
1 člověk považuje za užitečné
frapik  8. pro 2014

Strach? Byl jen, když jsem si ho připouštěla.

Jako ve všech oblastech mého života přichází strach dlouho dopředu před onou událostí. Jsem taková plánovačka, dlouho dopředu si promítám různé scénáře a stejně tak to bylo i před porodem. Za tvorbu katastrofických scénářů bych určitě dostala Oskara. Ale když už den D skutečně přišel, na strach prostě nebyl čas. Samotný porod nakonec předčil všechny mé představy a byl to tak nádherný zážitek, že teď podruhé už se na něj těším. Ano, bolesti jsou velké a je to fyzicky velmi náročný proces, ale ten výsledek fakt stojí za to. Takže za mě - strachovat se netřeba, je to ta nejpřirozenější věc na světě a zázrak. Těšte se na to, že budete jeho součástí. :-)
6 lidí považuje za užitečné
katyxq  6. pro 2014

Strach z porodu - ani ne

Vyloženě strach z porodu jsem neměla. Předporodní kurz asi dost pomohl, že jsem tušila, co mě čeká, a soukromá PA z toho nedělala hrůzu, ale naopak krásný a přirozený proces. A jestli jsem měla obavy, tak ty se ke konci těhotenství rozplynuly v přáních, ať už se narodí, tohle není pohodlné :-D (ale předčasně rodit nebo vyvolávat porod bych kvůli tomu rozhodně nechtěla). Prostě dle hesla - šlo to dovnitř, půjde to i ven. Miminko se narodit musí.
2 lidé považují za užitečné
luci_  26. zář 2014

Strach znovu otěhotnět

Prvního porodu jsem se ani moc nebála, stále jsem se přesvědčovala, že to bude snadný a v pohodě. Jenže malé se ven stále nechtělo, tak přišlo na řadu vyvolávání. Strach jsem dostala až den před nástupem do porodnice.

V porodnici jsem se celkem uklidnila, ale to, co přišlo, bylo tisíckrát horší než jsem čekala. Bolest jako když mi nůž bodají do podbřišku a porodní asistentka mi na to řekla, ať si nestěžuju, že ještě nerodím, že to nejsou kontrakce. V tu chvíli jsem asi začala panikařit - to to může být ještě horší? Jak dlouho to bude trvat?

No přežila jsem, ale bylo to před půl rokem a stále cítím, jako kdyby se to dělo teď. Manžel by chtěl alespoň ještě jedno dítě, ale já mám panickou hrůzu z toho, že bych to měla ještě někdy zažít a nevím jak se toho zbavit :-(
1 člověk považuje za užitečné
verapp  20. led 2014

Strach byl nakonec zbytečný..

Je to měsíc a 3 dny co se nám narodila krásná zdravá dcera a asi tak jako každá prvorodička jsem se děsila závěru těhotenství.

Prvně, že nepoznám až to příjde, že nestihneme dojet, nebo že to naopak bude strašně dlouho trvat. Pak že to bude strašně bolet, ale jak se to blížilo, nějak jsem se zklidnila tím, že vyhnout se tomu stejně nedá, malá tam nebude kempovat navždycky :-) a strach mi k ničemu nebude. A docela to fungovalo smířit se s tím, že se tomu nevyhnu.

Asi týden před termínem mi v noci začaly mírné bolesti - poslíčci, které trvaly s malýma pauzama 2 dny. Mezitím ze mě začala odcházet jakási načervenalá tekutina, takže s obavama jsem počkala až přítel dojede v pondělí z práce a pro jistotu jsme jeli. Po vyšetření se ukázalo, že plodovka to nebyla, poslíčci v tu dobu asi zrovna spali a otevřená jsem byla na cca 1cm. Se slovy od paní doktorky, že to ještě hned tak nebude a že možná budu i přenášet, jsme se vydali domů. Večer jsme si s přítelem uvařili svařák, udělali si pěkný pohodový večer a šli spát..:-)

O půlnoci jsem se probudila, něco ve mně jakoby puklo, nicméně nic nevyteklo, tak jak jsem čekala. Každopádně do 5ti minut přišla první opravdová kontrakce. Musela jsem se usmát, když jsem si vzpomněla jak jsem se bála, že nepoznám až to příjde. :-) Opravdu se to nedá nepoznat! Asi hodinu jsem se svíjela funící v posteli, pak jsem se na ještě dvě hodiny přesunula funět na všechny čtyři na koberec, přítel spal jak dřevo, probudilo ho až když jsem ve 3 hodiny volala do porodnice, jestli můžu přijet, když mám kontrakce už 2 hodiny po 6min. A jelo se.

Byla tam stále ještě ta stejná Dr., co mě odpoledne poslala domů a sama byla překvapená, jak rychle se to změnilo. Šli jsme v podstatě hned na porodní sál, nestlihli jsme vůbec nic. Byly asi 4 hodiny, porodní asistentka, která byla mimochodem úžasná, jen poznamenala, že v 6 jí končí směna, tak to musíme stihnout i kdybychom nechtěli.. :-) a v podstatě jsme to stihli, 6.12 byla malá venku.

Byla to sice asi náhoda, ale nestihla jsem ani dostat strach, jak to bylo rychlé a když k tomu přidám přítomnost milé asistentky, šikovné doktorky a hlavně přítele, tak mám na porod opravdu jen pěkné vzpomínky.
7 lidí považuje za užitečné
micchaella  19. led 2014

Můj strach z porodu

Jdu také přispět :-)

Čím více se mi blížil termín porodu, tím víc jsem se bála, nesměla jsem na to pomyslet, ale vždy jsem si vzpomněla, že šlo to tam, musí to i ven :-D no a bylo jasné, že strach mi je k ničemu. Docela často jsem si i vzpomněla na slova kamarádky:" Je to jako když jdeš na velkou, akorát to půjde jinudy" :-D a při porodu jsem si na ty slova opravdu vzpomněla :-D

Když přišel den D, tak jsem to netušila. Nikdo netušil, že to bude a vlastně druhý den ráno budu držet moji malou princezničku v náručí. Celý den jsem měla bolesti, ale dalo se to vydržet, ale po 21 hod. už to chlap nevydržel a řekl jedeme - no co poslouchat se musí :-D tak se jelo. Tam na nás čekala opravdu "příjemná" sestra, které když jsem řekla jaké bolesti mám a co a jak tak mi odvětila: "A co jako?" :-D takže to mi úlevu nedodalo.
Pak přišlo vyšetření, apod., no a to jsem věděla, že se domů už sama nedostanu :)

Samotný porod proběhl hladce a můžu říct, že bych šla znovu, STOJÍ TO ZA TO!!!! :-)
Doufám, že těchto pár slov nějaké budoucí mamině pomůžou aspoň malinko od strachu ;-)
9 lidí považuje za užitečné
acnaj  17. pro 2013

Strach z porodu až do porodu

Měla jsem strašný strach z porodu, z bolesti, z mateřství, atd. Ale říkala jsem si: Zvládly to jiné, zvládnu to taky! Moc to ale nepomáhalo.

Na porodní kurz jsem raději nešla, zakázala jsem si i videa a články o porodu, porodnici jsem neplánovaně před porodem navštívila kvůli problémům a jekot maminek mi ještě přidal, stejně jako 4 denní přenášení:-)

Kontrakce mi začaly v noci, ležela jsem v posteli a bála se, nakonec jsem raději třikrát přebalila již několikrát sbalenou tašku, chtěla jsem si dát vanu, ale netekla nám zrovna teplá voda :-D Takže jsem balila a vybalovala, vzbudila mámu, která u nás byla a manžela. Zavolali jsme taxi a já se bála čím dál víc.

Strach neskončil ani v porodnici. Řekli mi, že se mimčo narodí až odpoledne (byly 3 hodiny ráno). Uklidňovala mě jen porodní asistentka, která byla milá a děsil mě doktor, který mi chtěl píchnout vodu a strašil mě komplikacemi a ohrožováním zdraví svého dítěte (PA za jeho zády vrtěla hlavou, tak jsem řekla, že vodu píchnout nechci). Následovalo pár hodin strachu a bolesti (vzpomínky jsou mlhavé) a strach skončil až samotným porodem.

Ale co, vzpomínky mlhaví a já přemýšlím nad dalším porodem :-) Asi je to celé nějak přirozené :-)
1 člověk považuje za užitečné

Těhotenský newsletter

Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu

Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce