Pokud jste rodiči, kteří v cestě k vysněnému miminku využívají metody IVF a neznáte ve své rodinné anamnéze žádnou genetickou poruchu nebo závažné onemocnění, i tak můžete pro jistotu své budoucí dítě testovat na možnost, že by některou genetickou vadu mohlo onemocnět. A můžete tak učinit ještě v době, kdy je vaše miminko ve fázi několikadenního embrya a předcházet tak například potížím s opakovanými potraty, které vás možná od vysněného potomka oddalují. Moderní genetická diagnostika pro vás vytvořila samostatnou metodu PGS, která využívá znalostí z techniky PGD.
Popis obrázku: Snímek z mikroskopu během provádění oplodnění mimo dělohu
Preimlantační genetický screening - PGS , dokáže odhalit genetické onemocnění u embrya , a tak eliminovat embrya, která budou použita pro transfer do vaší dělohy1, během procesu umělého oplodnění IVF5.
Na rozdíl od PGD, která kontroluje geny embryí na konkrétní dědičná onemocnění, se PGS nezaměřuje na konkrétní genetické onemocnění, ale hledá nově vzniklé vady týkající se počtu chromozomů v embryích u párů, které jinak nemají genetické poruchy .
Touto metodou se vyšetří všech 23 chromozomů, které obsahuje každá zdravá buňka lidského embrya. Cílem vyšetření je vybrat k embryotransferu taková embrya, která jsou bez genetických abnormalit , které by vedly k závažným vývojovým vadám, zvyšovaly by riziko potratu13 plodu a tím pádem snižovaly šanci na úspěšné těhotenství24 a donošení zdravého dítěte. Odhalují se díky němu dědičné odchylky v počtu nebo struktuře chromozomů, které bývají spojovány se spontánním potratem3.
Chromozom je útvar, který se nachází v jádru buňky a je nositelem genetické informace. Genetické informace jsou uloženy v DNA a DNA tvoří chromozomy.
Karyotyp je soubor všech chromozomů v buňce. Zdravá buňka má 46 chromozomů, 22 párů autozomů a 1 pár gonozomů. Zápis 46, XY nám říká, že jde o muže. Zápis 46, XX nám říká, že jde o ženu.
Karyotyp je vlastně mapa chromozomů, na které se zobrazí tvar a počet chromozomů. Na základě výsledků karyotypu se mohou potvrdit různá genetická onemocnění.
Cílem PGS je vybrat k přenosu do dělohy3 embrya se správným počtem chromozomů. Znalost počtů chromozomů u známých genetických poruch a jeho využití v diagnostice ještě před přenosem embrya do dělohy zabraňuje narození dítěte postiženého některým s nejčastějších typů poruch jako je Downův syndrom, Edwardsův syndrom, Pataaův syndrom, Turnerův syndrom a Klinefelterův syndrom.
Metoda slouží také ke snížení počtu vícečetných těhotenství a také jako prevence spontánních potratů, které genetické poruchy mohou způsobovat.
Nejčastějšími příčinami potratů jsou totiž chromozomální abnormality plodu a vyšší věk matky.
PGS se proto využívá, aby se snížilo procento potratů.
PGS dále zlepšuje těhotenství po IVF a snižuje riziko, že se dítě narodí s genetickou poruchou. I navzdory tomuto screeningu není 100% šance, že žena porodí zdravé dítě. Vždy je přibližně 3% riziko, že se narodí dítě s mentálním nebo tělesným postižením.
Pokud jste klientkou některé reprodukční kliniky a chcete podstoupit IVF, lékaři vám nabízí mnoho vyšetření, které mohou během samotného oplodnění vykonávat.
Odhaduje se, že kolem 40% oplodněných vajíček při umělém oplodnění24 s sebou může nést genetickou abnormalitu. Závisí to však na různých faktorech jako např. váš věk, onemocnění v rodině u vás i partnera a jiné.
Největší výhodou PGS je tak selekce (výběr) embryí, která jsou zdravá bez defektu, od těch, která jsou poškozená.
Popis obrázku: Na moderních genetických testech jako je PGS se podílí nejlepší genetiční lékaři a laboranti.
Aby se mohlo vyšetřit embryo, musíte navštívit centrum asistované reprodukce11 a podstoupit celý proces umělého oplodnění.
Před vyšetřením vy i váš partner navštívíte ordinace genetického lékaře, který s vámi sestaví podrobnou rodinnou anamnézu, případně provede genetické testy vás a budoucího otce. Genetik nabídne možnosti a dostupnost konkrétního vyšetření a vše vám vysvětlí.
V případě PGD i PGS je pro diagnostiku genetických poruch způsobených poškozenými geny, chromosomálními přestavbami či chybami v prvotním dělení buněk embrya nutná biopsie, při níž se jedna nebo více buněk odejme a podrobí genetické analýze.
Biopsie je lékařský zákrok, při kterém se odebírá z organismu vzorek tkáně, která se vyšetřuje na přítomnost určitého onemocnění .
Při PGS se biopsie odebírá z embrya, podle formy biopsie v různém časovém období vývoje budoucího dítěte.
Biopsii vykonává přímo embryolog přibližně pátý den po oplodnění vajíček . Embryím embryolog odebere několik buněk a v genetické laboratoři vyšetří jejich DNA.
Před samotným vyšetřením je nutné rozhodnout, kdy se odebere vzorek na PGS. Mohou se použít embrya v různých fázích:
Pro získání vzorku potřebného k PGS se biopsie nejčastěji provádí ve stadiu blastocysty.
V této fázi je již přítomno v embryu více buněk. Odebírají se buňky, ze kterých se následně vytvoří placenta.
Buňky, z nichž vzniká plod se nepoužívají pro PGS. Embryo má v této fázi tedy asi 100 buněk a biopsií se odstraní přibližně 5 buněk. Odběr buněk se provádí pomocí laseru a pipety, kdy se udělá malý otvor do embrya a odeberou se buňky.
Po biopsii jsou všechna embrya zamrazena.
Metoda FISH se provádí třetí den po oplodnění a pomocí ní se vyšetřuje 8 vybraných chromozomů.
Zkratka FISH znamená fluorescenční in situ hybridizace a je to metoda, při které se odebrané vzorky dají na podložní sklíčko a smíchají se s fluorescenčními sondami. Tyto sondy se dokáží navázat na ty části DNA, kde je určitá genetická porucha. Chromozomy jsou struktury, které v sobě nesou DNA. Každá část DNA je zobrazená jiným barvivem. Genetik pak může rozlišit normální buňky od abnormálních.
Metoda FISH se nejčastěji používá na určení pohlaví a využívá se tak hlavně v případech, kdy je cílem odhalit v embryu onemocnění, které se váže na pohlaví budoucího dítěte. Výsledek tohoto testu je znám do 24 hodin.
Třetí den po oplodnění se odebere embryu šetrně jedna buňka - blastomera, která se umístí do mikro zkumavek a odesílá se do genetické laboratoře. V laboratoři se vyšetří všech 24 lidských chromozomů metodou mikročipů (DNA čipy, microarrays, arrayCGH, aCGH). Výsledek je znám do 36 - 48 hodin. To umožňuje provést transfer vyšetřených embryí daném cyklu.
Další variantou mikročipové metody je odběr několika buněk z embrya pátý den po oplodnění. Odebírají se buňky zvané frofektodermy, které tvoří základ placenty9. Nevýhodou je ale časová náročnost vyšetření, proto je nutné embrya po odběru buněk zamrazit a transferovat až v při vašem dalším přirozeném cyklu.
Ze vzorků embrya embryolog vyšetřením zjistí, zda je embryo poškozeno.
Pokud se poškození potvrdí, může jít o následující poruchy:
PGS se používá pouze k testování chromozomálních abnormalit, zatímco PGD se používá k testování různých genetických mutací jednotlivých genů jako např. cystická fibróza2, Huntingtonova nemoc, svalová dystrofie a mnoho dalších.
Více o preimplantační genetické diagnostice (PGD) naleznete v samostatném článku PGD.
Pokud se v předchozím těhotenství narodilo postižené dítě, nejčastěji jde o poškození těchto chromozomů: 13 - Patauův syndrom, 18 - Edwardsův syndrom, 21 - Downův syndrom, X a Y. Při spontánních potratech jsou poškozeny zejména tyto chromozomy: 14, 15, 16, 22. U starších párů jsou často poškozeny chromozomy s čísly 1, 15, 17 a 22.
Embrya s nesprávným počtem chromozomů se pak nevkládají do dělohy.
Výzkumníci také varují ženy, že s vyšším věkem narůstá riziko výskytu genetických poruch u dětí a klesá šance na otěhotnění. PGS jim v tomto případě pomáhá diagnostikovat při procesu IVF embrya, která jsou poškozena a hrozí, že se dítě vyvine s genetickou abnormalitou.
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu