KočárkopedieNeplánované těhotenství
Výsledek neplánovaného těhotenství by měl být důsledkem vlastního rozhodnutí, popř. také rozhodnutí partnera. Žena se může rozhodnout pro interrupci2 nebo o pokračování v těhotenství24. Před samostatným rozhodnutím by měla žena počkat, až opadne prvotní šok z pozitivního těhotenského testu56. Poté by se měla objednat ke svému gynekologovi, který ji na základě ultrazvuku2 těhotenství potvrdí nebo vyvrátí.
Pokud lékař těhotenství potvrdí, měla by žena pečlivě zvážit svou další situaci, ujasnit si své hodnoty, přesvědčení a okolnosti, které mohou nastat.
Video: "Mala som strašnú chuť na sladké a na colu...". Pôrodné desatoro so Zuzkou.
Nevynechejte další zajímavé video rozhovory s odborníky na YouTube kanálu Modrého koníka
🎞️ Kdy si udělat těhotenský test?
Možnosti, zda těhotenství ukončit nebo v něm pokračovat:
- najít si klidné místo, kde si sepsat všechna pro a proti v pokračování nebo ukončení těhotenství,
- popsat také své pocity a myšlenky, které jsou spojeny se zjištěním těhotenství,
- zauvažovat, jak bude život s (dalším) dítětem vypadat,
- v tabulce by si měla žena také určit nějaký "mezistupeň" hodnocení a nejen to, že jen něco dobré nebo špatné,
- vyslechnout si radu dospělého, zralého a chytrého člověka (kamarádka, maminka aj.),
- zauvažovat, jak se bude cítit okolí, pokud se bude nebo nebude v těhotenství pokračovat.
Ukončení těhotenství
Rozhodne-li se žena ukončit své neplánované těhotenství, musí podstoupit interrupci2, která s sebou nese řadu rizik a vedlejších nežádoucích účinků.
Otázky, na které by si žena měla před podstoupením interrupce odpovědět:
- Jsem dobře informována o postupech a rizicích potratu?
- Jaké jsou zákony v daném státě ohledně potratu?
- Tlačí na mě okolí ohledně potratu?
- Pobavila jsem se o potratu s osobou, která jej podstoupila?
- Ovlivní potrat mou následnou plodnost?
Více v samostatném článku: interrupce2
Pokračování v těhotenství
Být rodičem je náročné, ale zároveň obohacující. Během těhotenství je až fascinující pozorovat, jak v bříšku roste nový život. Po narození se z bezbranného človíčka stává jedinečná osobnost s vlastními zájmy a nadáním. Je důležité dítě vychovat, naučit ho vše potřebné pro život, vést ho a podporovat nejen v jeho zájmech, ale i v důvěru v sebe sama. Nejdůležitější vlastností rodiče je podpora dítěte.
Jak zvládnout novou situaci?
Žena by si měla odpovědět na následující otázky, které jsou spojeny s průběhem těhotenství a výchovou dítěte.
- Je žena samoživitelka nebo budou s otcem dítěte tvořit rodinu?
- Jaký typ podpory je otec dítěte schopen poskytnout? - vzor ve výchově, péče o dítě, financování aj.
- Mohou ostatní členové rodiny pomoci s výchovou dítěte nebo s financemi?
- Kde bude rodina bydlet? Sami nebo s ostatními rodinnými příslušníky?
- Když žena zůstane samoživitelka, zvládne novou situaci nejen finančně, ale i psychicky?
- Jak žena dosáhne svých dlouhodobých cílů během pobytu na mateřské2 nebo rodičovské1 dovolené? Zvládne připravit lepší život pro sebe i pro své dítě?
Více o neplánovaném těhotenství na modrykonik.cz
- Diskuze (CZ&SK): Nechtěné těhotenství. Poraďte co dělat
- Diskuze (CZ&SK): Ako pristupujú chlapi k nečakanému tehotenstvu?
- Diskuze (CZ&SK): Neplánované tehotenstvo a apatický partner
- Diskuze (CZ&SK): Vaše těhotenství bylo plánované, neplánované, vymodlené?
- Diskuze: Rozhoduji se, zda si nechat dítě nebo ne
- Otázka: Znovu těhotná, tentokrát neplánovaně. Manžel mimi odmítá
Použité zdroje
Hodnocení a zkušenosti s neplánovaným těhotenstvím
Já a Nikola
Na mojej prvej brigáde som si našla lásku, za ktorou som sa po maturite vrátila....A tu začala moja cesta. Otehotnela som hneď v ten deň po vysadení antikoncepcie, jediný deň, kedy som nebola "chránená"... Bola som mladá, čerstvo po škole. Bolo mi sladkých 19... Lenže osud to chcel inak...
Prvotný šok a plač vystriedalo šťastie, hoci som stále váhala,či je to to najlepšie rozhodnutie. Srdce mi ale rozkázalo, že určite je. A tak keď som v práci priniesla potvrdenie od gynekológa, čuduj sa svetu, zrazu pre mňa nemali prácu. Tehotné vraj nemôžu robiť nočné a zrazu som v 3. mesiaci ostala bez práce. V tej dobe ma podržal len priateľ a ja bola zúfalá. Nemala som nič. Bývalá som na ubytovni a takmer mesiac bola bez práce, kým som si našla novú. V novej som si dala pozor a tehotenstvo dobre ukrývala. Vyšlo na povrch až s rastúcim bruškom v 7.mesiaci. Práca má bavila, bola to jediná, kde som sa cítila dobre a kde som nebola len robotník, ale niekto... A tak som si pomaly nastúpila na dovču...
V 35tt som si kúpila postieľku a prvé oblečenie. Kúpila som si kočiar a začala sa tešiť, kedy ho už využijem a nečakala som dlho. O dva týždne neskôr, presne v sobotu v noci prišli prvé bolesti a na veľkonočnú nedeľu sa narodila Nikola. Nechala som ju pokrstiť a každým dňom videla jak rastie a s ňou aj moja chuť žiť a dať jej všetko, čo mám. Dnes má 4 roky a hoci to nie je najideálnejšie dieťa na svete a občas by som chcela byť sama, je pravda, že toto rozhodnutie bolo tým najlepším v mojom živote. Ona nebude nikdy vedieť, že som váhala, či si ju mám nechať. Lebo teraz viem, že som urobila správnu vec...Verím, že všetko spolu zvládneme a nech bude akokoľvek zle, ja mám ju a ona má mňa :-o
Prvotný šok a plač vystriedalo šťastie, hoci som stále váhala,či je to to najlepšie rozhodnutie. Srdce mi ale rozkázalo, že určite je. A tak keď som v práci priniesla potvrdenie od gynekológa, čuduj sa svetu, zrazu pre mňa nemali prácu. Tehotné vraj nemôžu robiť nočné a zrazu som v 3. mesiaci ostala bez práce. V tej dobe ma podržal len priateľ a ja bola zúfalá. Nemala som nič. Bývalá som na ubytovni a takmer mesiac bola bez práce, kým som si našla novú. V novej som si dala pozor a tehotenstvo dobre ukrývala. Vyšlo na povrch až s rastúcim bruškom v 7.mesiaci. Práca má bavila, bola to jediná, kde som sa cítila dobre a kde som nebola len robotník, ale niekto... A tak som si pomaly nastúpila na dovču...
V 35tt som si kúpila postieľku a prvé oblečenie. Kúpila som si kočiar a začala sa tešiť, kedy ho už využijem a nečakala som dlho. O dva týždne neskôr, presne v sobotu v noci prišli prvé bolesti a na veľkonočnú nedeľu sa narodila Nikola. Nechala som ju pokrstiť a každým dňom videla jak rastie a s ňou aj moja chuť žiť a dať jej všetko, čo mám. Dnes má 4 roky a hoci to nie je najideálnejšie dieťa na svete a občas by som chcela byť sama, je pravda, že toto rozhodnutie bolo tým najlepším v mojom živote. Ona nebude nikdy vedieť, že som váhala, či si ju mám nechať. Lebo teraz viem, že som urobila správnu vec...Verím, že všetko spolu zvládneme a nech bude akokoľvek zle, ja mám ju a ona má mňa :-o
1 člověk považuje za užitečné
Nejlepší věc v mém životě
Dceru jsme počali i přes pravidelné užívání hormonální antikoncepce. Prvotní byl šok. V hlavě začaly šrotovat myšlenky, jak to všechno je, má být, proč, zvládnu to, nebyla by lepší interrupce? Tehdy se ještě přítel usmíval, já brečela. Měnila jsem práci, děťátko plánovala za tři roky, studovala vysokou školu. V hlavě běželo tisíc věcí, co bylo potřeba vyřešit - společné bydlení, přítele práci (on si užíval bohulibý život podporovaného studenta), výchova dítěte, výbava.....
Pak proběhla první kontrola na gynekologii, kdy se mě dr. zeptal, zda má vypsat žádanku na int., nebo budeme pokračovat. Řekla jsem, že potřebuju týden na rozmyšlenou. Muž si chtěl dítě určitě nechat, já jsem byla pořád na vážkách, ačkoliv srdce říkalo jdi do toho, mozek varoval. Oporou mi v té době byli rodiče, kteří nezávisle na sobě prohásili, že ať se bude dít cokoliv, podpoří mě tak či tak.
Za týden jsem u lékaře oznámila pokračování v těhotenství. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat. S manželem jsme se k tomu postavili čelem, našli společné bydlení, on práci, co jej naplňovala a naplňuje, já jsem "odpracováno" měla, takže PPM i RD nebyl problém. Prostě jsme životní kroky, co jsme chtěli dělat zvolna v rámci několika let, stáhli do pár měsíců.
I když jsem se víceméně celou dobu z těhotenství neradovala a s psychikou si to těžce zahrálo, že jsem defacto ovlivnila jen minimálně něco, co jsem ovlivnit nemohla, zároveň tu bylo to těšení.
A pak se narodila ona...malá, dokonalá, hlavně zdravá, která se vyvíjela přímo ukázkově a obrátila můj svět vzhůru nohama. A já si v tu chvíli uvědomila, o co všechno bych se ochudila, sebe, muže, rodinu.
Pocity něhy, záplavy štěstí a podobně, se nedostavily hned, ty až za pár měsíců po jejím narození. Milovala jsem ji, ale prvotní pocit při prvním pochování, byla zodpovědnost, že od té doby už nikdy nic nebude stejné. A hrdost, byla jsem na sebe hrdá, že jsem to dokázala, že jsem se rozhodla dát šanci novému životu, vybojovala si JI i přes opravdu velmi negativní reakci ze strany manželovy rodiny.
Ona se stala tím motorem, proč dokončit vysokou školu, proč posouvat nenápadně manžela vpřed, proč posouvat nás tím společným životem, protože kvůli ní to za to všechno stálo a stojí a že toho negativního bylo hodně.
Člověk a hlavně žena už není JEN žena, už je matka, maminka, máma, a je to to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat, byť to bylo neplánované, ale ona se prostě měla narodit. A ikdyby jsme s mužem spolu nebyli, ona za to stála, za to velké životní rozhodnutí, neb pro ni stojí za to žít. Za každý úsměv, za každé slovo, za každé pomazlení.
Nežijeme si v luxusu, nenašetřili jsme si do začátku společného života, necestovali jsme, ale máme zdravé dítě a v dnešní době je to luxus a dar od přírody :-)
Jsem hrdá, na sebe, na ni, na muže. Jsou věci mezi nebem a zemí a takhle to mělo být :-)
Pak proběhla první kontrola na gynekologii, kdy se mě dr. zeptal, zda má vypsat žádanku na int., nebo budeme pokračovat. Řekla jsem, že potřebuju týden na rozmyšlenou. Muž si chtěl dítě určitě nechat, já jsem byla pořád na vážkách, ačkoliv srdce říkalo jdi do toho, mozek varoval. Oporou mi v té době byli rodiče, kteří nezávisle na sobě prohásili, že ať se bude dít cokoliv, podpoří mě tak či tak.
Za týden jsem u lékaře oznámila pokračování v těhotenství. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat. S manželem jsme se k tomu postavili čelem, našli společné bydlení, on práci, co jej naplňovala a naplňuje, já jsem "odpracováno" měla, takže PPM i RD nebyl problém. Prostě jsme životní kroky, co jsme chtěli dělat zvolna v rámci několika let, stáhli do pár měsíců.
I když jsem se víceméně celou dobu z těhotenství neradovala a s psychikou si to těžce zahrálo, že jsem defacto ovlivnila jen minimálně něco, co jsem ovlivnit nemohla, zároveň tu bylo to těšení.
A pak se narodila ona...malá, dokonalá, hlavně zdravá, která se vyvíjela přímo ukázkově a obrátila můj svět vzhůru nohama. A já si v tu chvíli uvědomila, o co všechno bych se ochudila, sebe, muže, rodinu.
Pocity něhy, záplavy štěstí a podobně, se nedostavily hned, ty až za pár měsíců po jejím narození. Milovala jsem ji, ale prvotní pocit při prvním pochování, byla zodpovědnost, že od té doby už nikdy nic nebude stejné. A hrdost, byla jsem na sebe hrdá, že jsem to dokázala, že jsem se rozhodla dát šanci novému životu, vybojovala si JI i přes opravdu velmi negativní reakci ze strany manželovy rodiny.
Ona se stala tím motorem, proč dokončit vysokou školu, proč posouvat nenápadně manžela vpřed, proč posouvat nás tím společným životem, protože kvůli ní to za to všechno stálo a stojí a že toho negativního bylo hodně.
Člověk a hlavně žena už není JEN žena, už je matka, maminka, máma, a je to to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat, byť to bylo neplánované, ale ona se prostě měla narodit. A ikdyby jsme s mužem spolu nebyli, ona za to stála, za to velké životní rozhodnutí, neb pro ni stojí za to žít. Za každý úsměv, za každé slovo, za každé pomazlení.
Nežijeme si v luxusu, nenašetřili jsme si do začátku společného života, necestovali jsme, ale máme zdravé dítě a v dnešní době je to luxus a dar od přírody :-)
Jsem hrdá, na sebe, na ni, na muže. Jsou věci mezi nebem a zemí a takhle to mělo být :-)
10 lidí považuje za užitečné
Těhotenský newsletter
Každý týden dostaneš nejdůležitější info do e-mailu
Neznáš týden těhotenství? Vypočítej si ho v Těhotenské kalkulačce
