U dcery to bylo složité s jejím tatínkem, ale když jsem v 5. měsíci objevila podnájem v sousedním domě vedle toho, co bydlel tatínek, dcery u své mamky, neváhala jsem. Můj byt byl pronajatý a byly z něj peníze a tenhle, menší, krásně stačil pro mě a dítě, měl zahradu, strom, lavičku, idylka. Tím byl můj hnízdící komplex naplno uspokojen. 😊
Teď u syna, přestože už bydlíme nějakou dobu v tom svém bytě, to bylo o dost těžší. No jo, jen pro mámu a mimi v pohodě stačí byt 1+1, s větším dítětem je super to menší 2+1, ale co se nám tam nastěhoval manžel, je nám to tam těsné a 2. dítě do toho už by bylo moc a ceny nemovitostí v astronomických výškách. Do toho někdy těsně před tím 5. měsícem, začátkem podzimu, v tom bytě odešla elektřina v prastarém bytovém jádře, tak jsme hned objednali firmu a ti nám na naše prosby dali termín "už" od 20.2., takže dokončení ani ne měsíc před termínem porodu. No, už to jede a jsem ráda, že konečně budu moct prát a ne špinavé prádlo posílat mamce, to mě trochu stresovalo, budeme tam mít světlo a ne jen kempingovou lampičku, co jsem tam koupila, bude možné se znova i koupat nejen sprchovat (kdo by věřil čistotě vany, do které nevidí), a budeme si moct vyčistit zuby v koupelně! Jupí!
A mezitím se nám povedlo koupit byt (ceny trochu klesly a složili jsme se na to celá rodina včetně obou rodičů), ale trochu se protáhlo financování, takže stěhování cca kolem data porodu 🤦♀️. Původně jsem doufala, že stěhovat se budeme nejpozději v průběhu té rekonstrukce, ale smůla. Při těch hnízdících hormonech šílená situace, nemoci nic pro to udělat😂, ale tak aspoň jsem si v tom 5. měsíci vyklidila poličku na věci do porodnice a pro mimi (a snažila se neřešit, že je to o jednu hromadu v obýváku víc z těch věcí, co šly pryč z té poličky, ty hromady se nám tam různě měnily, jak jsme vyklízeli to bytové jádro a hráli tetris s věcma a lidma v tom malém bytě). A když jsem z toho měla vyloženě depku, vytáhla jsem oblečení pro mimi, tu jsem něco přeprala, tam jsem došila bundičku se sýkorkami na cestu z porodnice, nebo jsem se s těmi oblečky jen mazlila. A to už jsem pak byla vždycky celkem v klidu, protože s miminkem člověk moc prostoru nepotřebuje, ono se to nějak udělá a v krizi stačí postel (zkušenost od dcery - byt byl, ale nábytek tatínek zařídil až dýl po porodu), a věci už pro mimišáka mám 😊, a to ostatní se kdyžtak doladí za pochodu 😊. Jediné, co by se muselo kdyžtak vyřešit by bylo, kdyby se malý narodil předčasně - teď když běží rekonstrukce, ale třeba týden bychom přežili i v polních podmínkách u našich nebo u tchánovců, jako už teď jen s dcerou 🙂. Člověk nakonec většinou zjišťuje, že dočasně to v pohodě jde i v podmínkách, o kterých by si to nepomyslel.