Pojem anhydramnion se týká stavu plodové vody a v lékařské zprávě nastávajících maminek se nevyskytuje až tak často. I proto dokáže vzbudit kromě řady otázek také velký strach. Co to anhydramnion vlastně je, jaké komplikace jsou s ním spojeny a představuje nebezpečí pro maminku i dítě?
Anhydramnion je těhotenskou komplikací.
Co to je anhydramnion?
Anhydramnion pojmenovává mimořádně nízké množství až absolutní deficit plodové vody. Jednoduše řečeno – plodová voda téměř nebo úplně chybí, což pro těhotenství představuje nemalé riziko. Navíc je ohrožena životaschopnost dítěte v děloze i po narození.
Deficit plodové vody se může objevit kdykoli během těhotenství, přičemž jeho příčinou nejčastěji bývá:
Anhydramnion způsobený předčasným odtékáním plodové vody
Odtékání plodové vody může nastat v kterémkoli stádiu těhotenství, přičemž někdy způsobí až oligohydramnion5– nízký stav plodové vody, nebo právě anhydramnion, kdy plodová voda téměř, nebo úplně chybí.
Často je žena odeslána k několika specialistům, případně je dlouhodobě hospitalizována, přičemž se monitoruje nejen stav plodové vody, ale také vývoj miminka.
Předčasné odtékání plodové vody je způsobeno porušením plodového vaku, které lze ve většině případů úspěšně vyřešit metodou amniopatch, tedy zalepením místa na plodovém obalu, ze kterého voda odtéká.
Zákrok amniopatch se provádí podobně jako amniocentéza17, tedy vpichem přes břišní stěnu, ale tentokrát se už jehlou nezachází tak hluboko a nepropichuje se plodový obal. Místo, ve kterém je plodový vak natržen, se lepí upravenými krevními destičkami a plazmou matky nebo speciálním lepidlem.
Vyvíjející se dítě v děloze přispívá k výměně a obnově plodové vody pomocí ledvin. Děťátko, jehož orgány se vyvíjejí správně, totiž plodovou vodu pije a následně ji formou moči vylučuje zpět do prostředí dělohy a plodového vaku. Pokud ledviny dítěte nejsou schopny plodovou vodu filtrovat a produkovat moč, logicky dochází k deficitu plodové vody. Laicky řečeno – miminko vodu vypije, ale nepřispívá k obměně plodové vody v děloze, důsledkem čehož si ji celou spotřebuje.
Často se stává, že se na tuto komplikaci přijde až kolem 20. týdne těhotenství, přesněji na morfologickém ultrazvuku (druhotrimestrálním screeningu). Tehdy lékař s kvalitním ultrazvukovým přístrojem zjistí, že těhotenství, které se do té doby jevilo jako bezproblémové, ani zdaleka nepokračuje tak, jak by mělo. Dítě nemá vyvinuté ledviny a důsledkem toho trpí v prostředí dělohy naprostým deficitem plodové vody.
Rizika úplného nedostatku plodové vody
Jelikož plodová voda vytváří pro dítě v děloze optimální podmínky pro růst, její deficit způsobuje i tyto komplikace:
narušení sterilního prostředí a s tím spojený případný vznik infekce,
limitující podmínky pro pohyb dítěte,
hrozí přilnutí dítěte k plodovému obalu,
dítě si netrénuje trávicí soustavu ani polykací reflex,
zaostává vývoj plic,
trpí i vylučovací soustava – kromě trávicího ústrojí i ledviny.
Zákrok, který plodovou vodu doplňuje, se nazývá amnioinfúze. Jedná se o vstříknutí určitého množství plodové vody do plodového vaku. Avšak v případě anhydramnionu, který je způsoben špatnou funkcí ledvin dítěte, tento úkon ztrácí svůj význam, respektive má jen krátkodobou účinnost a těhotenství se s jeho pomocí nepodaří dlouhodobě udržet.
Lékaři pro špatnou prognózu dítěte často ženě doporučují ukončení těhotenství, přičemž v mnoha případech potrat nastane spontánně. Děti, které se přesto narodí, v drtivé většině trpí Syndromem Potterové, který nepříznivě ovlivňuje jejich životaschopnost.
Syndrom Potterové
S nedostatkem nebo úplným deficitem plodové vody je spojen i syndrom Potterové – jde o soubor specifických chorobných znaků, kterými trpí novorozenci vyvíjející se v nedostatku nebo deficitu plodové vody. Poprvé znaky tohoto syndromu popsala americká patoložka Edith Potterová v roce 1946, po které se syndrom pojmenoval.
Mezi znaky syndromu patří:
charakteristické rysy obličeje – zploštělý nosík, oči vzdálené daleko od sebe, níže posazené uši atd.
chronická plicní onemocnění,
chronické selhávání ledvin.
Bohužel Syndrom Potterové je nesmírně závažný stav a drtivá většina případů končí smrtí dítěte hned po narození, případně několik dní po něm. Děti, které se navzdory tomuto syndromu překlenou novorozeneckým obdobím, trpí závažnými onemocněními plic nebo ledvin a jejich chronickým selháním.
Jak se měří plodová voda?
Stav, respektive množství plodové vody, se měří pomocí ultrazvuku. Popíšeme si jednu z metod, a to změření vertikálního sloupce. Při něm lékař najde místo, kde se nachází nejvíce plodové vody, a změří se jeho délka. Toto rozhraní se nazývá také vertikální sloupec plodové vody.
Na základě délky tohoto sloupce se stanoví případná odchylka:
nezměřitelné množství – úplný nedostatek plodové vody – anhydramnion,
méně než 1 cm – těžký nedostatek plodové vody – těžký oligohydramnion,
1–2 cm – mírný nedostatek plodové vody – oligohydramnion,
2–8 cm – ideální množství plodové vody,
více než 8 cm – nadbytek plodové vody – polyhydramnion (v závislosti na délce vertikálního sloupce, který může dosahovat až 16 cm, jde o mírný, středně těžký až závažný polyhydramnion).