Větší psychické vypětí ve II. trimestru. Uškodilo mimi?

Katko, tak tak. Pokud nemuzes ten problem rychle vyresit, snaz se na nej nemyslet a nestrsovat, nebrecet. Kazdy vykyv z pohody maminky ma na mimi vliv. Mozna se nehybe, pac ti nechce byt na obtiz. Jestli je reseni dovolena, jed!

Děkuju holky.Jsem v 6. měsíci.Snažím se na to nemyslet, ale nějak to nejde.Každopádně ta dovolená Kulicko je dobrý nápad 😉 Děkuju holky.

Nemas zac, snad se to rychle vyresi 🙂

katko, neboj.. ta plačtivost je úplně individuální... je procento dětí, které jsou kolikové a brečí a brečí a s pohodou v těhu to nesouvisí.. Koliky má po narození většina dětí, ale některé je mají opravdu velké. Na to jsou i speciální centra. Já měla celé těhotenství krom posledního trimestru velké stresy a bylo mi asi jako tobě.. špatný gynekolog, díky němu strach o mimčo, přečasy v práci, dálkově VŠ 100 km daleko, někdy jsem toho moc nenaspala, poté se přidaly rodinné problémy, z těch mi bylo opravdu zle.. dále se objevilo vinou těchto problémů a dále vzhledem k fyzickým změnám - zvýšení objemu krve, hormony, zátěž atd. šílené, ale opravdu šílené bušení srdce, že jsem se nemohla hýbat.. slabost, bušení, arytmie, návaly krve do hlavy.. gynekologové mě víc hlídali, obletěla jsem několik kardiologů, prý nic vážného a pro mimčo to samé jako když běžím.. díky rodinným problémům jsem nemohla na neschopenku, chodila jsem do práce skoro do mateřské. Práce ve vedoucí pozici, náročná. Cesta do práce s 4 přestupama ve smradlavý pražský přeplněný MHD nebo autem v kolonách. Břicho mi tvrdlo hodně a dlouho a daleko dřív než ostatním. Jo a do toho jsem se vdávala.

Další věc je, že v těhu člověk je vzteklý, přecitlivělý, plačtivý, bojí se o miminko kudy chodí. Všechno mu něco připomíná.. v tv, v novinách.. Takže když jsou problémy, které jsou stresorem samy o sobě a člověk je do toho těhu, tak je to opravdu náročná kombinace. Nakonec je to takový kolotoč, je problém, člověk lituje miminko a o to víc si to vyčítá, ale neubrání se.. No ale miminko mám normální, pohodové.. Jen když si vzpomenu na tu dobu, tak mi je to moc a moc líto. Je mi líto, co zažíval se mnou. Ono se to lehko radí, ale obrň se, jak to jde. A když to nepůjde, zkus se alespoň rychle uklidnit a když to nepůjde, tak si to nevyčítej, ono to přejde a miminko bude vědět, že sice bylo zle, ale že může být zas líp 😉 Snaž se být v klidu, ale když bude hůř, netrap se tím. Život jde a půjde dál. Užívej relativního klidu. Uteče to a budeš mít jiné starosti, to mi věř 😀 Spaní, jídlo.. bolení.. Těšte se těhule! 😀

kači..jestli tě to uklidní....jsem taky 6 měsíc a před třemi týdny mi umřela máma....do toho ridnné spory sester..o hrob kdo na co má právo a tak pomluvy v rodině nic není dobré....hrobka je NAŠÍ rodiny....já nemám právo na nic......a furt dokola....udržet si myšlení trošku pozitivní mě stojí moc sil....ale snažím se už kvůli malé...vím, že mamka na mě a na ni dává pozor...a mám skvělého chlapa...večer co večer brečím to je fakt...ale přes den mi honza nedá šanci a malá taky...vrtí se kope....dělá bolue......

taky bych přidala svoji zkušenost do diskuze... mně v těhotenství díky bohu nepotkala žádná tragédie, ale měla jsem šílené deprese způsobené nevhodným pracovním místem, prací, která mi nic nedávala a jen frustrovala a deprimovala víc a víc, s ohledem na finanční situaci jsem tam ale zůstávala, a byla neustále vzteklá, nespokojená a nešťastná... takže celé těhotenství si říkám, chudák malé mimi, co všechno si muselo se mnou vytrpět kvůli takové v podstatě blbosti, navíc se mi hrozně bouří hormony a mám občas šílené záchvaty vzteku a breku i teď, když už jsem doma a relativně v pohodě... když nad tím přemýšlím tak mám samozřejmě strach a výčitky proto, jaký vliv to bude mít na mimi, ale pevně věřím, že to zvládneme, přeci jen je to 9 měsíců v průběhu kterých prostě není možné žít bez stresů, pláče a problémů...

Holky, děkuju moc, ani nevíte jak mi pomáháte.Jste hodný.Luci, víš, jsem na tom hodně podobně jako ty, to s tou maminkou je mi líto, já právě řeším ted taky maminku, je vážně nemocná a doktoři jí nedávají žádnou šanci na přežití, je pro mě právě hrozně těžký se s tím smířit,vyrovnat, přijde mi, že ted jí potřebuji nejvíc, abych s ní mohla probrat a prožívat to moje těhotenství, ale nejde to,nemůžu být s ní a akorát se mi ztrácí před očima. Obdivuji tě, že jsi to dokázala, já se bojím že se z toho zhroutím, brečím skoro furt a i když hodně myslím na miminko, tyhle myšlenky na mamku jsou furt silnější a nedokážu zapomenout.Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, nechci vás už těmito problémy obtěžovat.Pomohly jste mi ale opravdu moc.Všem přeji pohodové těhotenství a zdravá silná miminka 😉

Farmax.cz má zajímavou rubriku Centrum pro zdraví, kde se dozvíte zajímavé informace, případně dotázat se odborníka.