Těhotenství se vcestnou placentou, hlavně pro ženy z Brna

Poznámky k těhotenství s placentou praevia
Byla mi diagnostikována vcestná placenta (placenta praevia centralis) a zjistila jsem, že na netu je poměrně málo informací, zejména pro případné budoucí maminky z Brna. Takže, co jsem zjistila a zažila:
- s vcestnou placentou nemá žádný smysl se stresovat před 20. týdnem těhotenství. Do té doby je to poměrně běžný jev a placenta se obvykle do 30. týdne sama "přesune", jak roste děloha.
- já jsem se o tom, že mám vcestnou placentu, dozvěděla na II. screeningovém vyšetření (tzv. velký ultrazvuk po 20. týdnu těhotenství). Byla jsem na Veveří a pan doktor mě upozornil, že se jedná o poměrně vážnou komplikaci a že se mám jít co nejdřív dohodnout se svým gynekologem, zda je to na neschopenku, s tím, že se obvykle dává. Musím také počítat s porodem císařským řezem.
- neschopenku jsem dostala s těmito pokyny: klidový režim, nezvedat nic těžkého, žádný sex. Užívat hořčík. Problém je v tom, že vám nikdo neřekne, co jsou těžké věci. Na britských serverech se často mluví o váze do 2,5 kg, takže jsem nezvedala nic těžšího než 2l petku. Co se týče klidového režimu, z doktora jsem vymámila informaci, že nemusím ležet jak prkno. V tomto stavu totiž nejde o to, že by povoloval čípek, ale je potřeba si hlídat, aby nějaký pohyb/činnost nezpůsobila "natržení" či odloučení placenty. Takže jsem seděla/ležela u PC, do 30. týdne jsem si povolovala i malé procházky. Z domácích prací jsem však nedělala nic, dokonce jsem ani nevařila (pozor na těžké hrnce apod.). Je potřeba si hlavně hlídat, aby netvrdlo břicho. Pro jistotu jsme ani nejezdili autem nikam jinam než k lékařům (i malá autonehoda typu "plechařina" by mohla s placentou hnout). Taky se nedoporučují příliš rychlé pohyby. Ale byli jsme opatrní spíš více, než méně.
- doporučuji každý den užívat maximální povolenou dávku hořčíku (zabraňuje tvrdnutí břicha). Máte-li tabletky 0,5, tak to vychází na 3xdenně 2 tabletky.
- celé těhotenství jsme se chovali velmi opatrně a dost jsme se báli. Později mi došlo, že mezi 20.-30. týdnem není při dodržování klidového režimu pravděpodobnost náhlého krvácení moc velká. Stává se to spíš výjimečně. Od 30. týdne, nejvíce však od 35. týdne ale pravděpodobnost krvácení hrozí (je to tím, jak roste děloha a taky se mohou objevit porodní kontrakce či otevírání čípku, což placentě škodí…). Našla jsem jednu zajímavou statistiku:
From the Green Journal: Aug 2011: For the asymptomatic patient near term, the risk of continuing pregnancy is of an unscheduled delivery due to hemorrhage or labor. Suboptimal timing can result in decreased availability of needed resources (eg, blood products, dedicated operating room staff and surgical specialists), and in fetal or neonatal hypoxemia or acidemia resulting from maternal hypovolemic shock. Of 230 cases with placenta previa, the risk of an emergent bleed for hemorrhage was 4.7% at 35 weeks, 15% at 36 weeks, 30% at 37 weeks and 59% at 38 weeks. A decision analysis and expert opinion recommended delivery at 36–37 weeks of gestation in women with uncomplicated placenta previa.Forty-four percent of women with placenta accreta will require emergency surgery if delivery is planned after 36 weeks. Case-controlled studies of placenta accreta have demonstrated that catastrophic bleeding is common after 36 weeks and planned delivery at 34–35 weeks after antenatal steroids resulted in decreased blood loss and blood transfusions.

- základní pokyn zněl při jakémkoliv tvrdnutí břicha či krvácení upalovat k lékaři případně do porodnice. Já osobně jsem neplánovaný výlet podnikla dvakrát. Poprvé asi v 26. týdnu kvůli tvrdnutí břicha (jeli jsme na Obilňák, protože byl víkend, jinak bych jela ke svému gyn). Natočili monitor, udělali UTZ, zjistili, že je vše v pořádku. Řekli mi, že mě můžou hospitalizovat, ale že mi spíš nabízí píchnutí injekce a možnost jít domů. To jsem využila, od té doby jsem poctivě brala maximální dávku mangnézka (6 tablet).
Podruhé jsem ve tři ráno objevila na toaleťáku jasně červenou krev (30. týden). Nevyteklo toho ze mě moc, cca na jednu vložku, ale byli jsme ve stresu a jeli jsme. Opět natočili monitor, udělali UTZ, zjistili, že je vše v pořádku. Řekli mi, že mi nabízí hospitalizaci, ale že klidně můžu podepsat reverz a jít domů. Co mi doporučují, jsem z nich nedostala. Z reverzu jsem měla strach, tak jsem raději zůstala. Dostala jsem pro jistotu kortikoidy na vývoj plic miminka, dostávala jsem kapačkou hořčík proti tvrdnutí břicha a za tři dny mě pustili domů. Začala jsem ale docházet do jejich ambulance na Obilňáku (sami si mě tam objednali týden po hospitalizaci).
- Při kontrole na Obilňáku v 34. týdnu se paní doktorka zhrozila, jak to že ještě neležím v nemocnici s tím, že se od 34. /35. týdne preventivně hospitalizuje, v Brně však pouze v Bohunicích (je tam transfúzka a další zázemí). Takže následovalo rychlé objednání do ambulance v Bohunicích, kde jsme se domluvili na hospitalizaci od 35. týdne (34+). Termín nástupu na hospitalizaci se ale může lišit podle vzdálenosti bydliště od nemocnice. Na pokoji se mnou byla paní se stejnou diagnózou od 33. týdne, protože bydlí 100km od Brna.
- hospitalizace je plánována až do termínu porodu císařským řezem. Připravte se ale na rozdílné informace o tom, kdy bude proveden. Při příjmu mi lékaři slibovali císařský řez cca 36+, ideálně 36+6. Na oddělení v 7. patře gynekologicko-porodnické kliniky, kde mě hospitalizovali, mi bylo řečeno, že pokud nebudou komplikace, bude císařský řez proveden 38+0. Informace se dost různily, ale vedoucí oddělení na tom 38+0 dost trval.
- s čím počítat při hospitalizaci: v podstatě s vámi nebudou nic moc dělat. Jste tu jen k observaci, takže já dostávala hořčík a železo, sestřičky 3xdenně kontrolují tep dítěte a všichni se vás stále ptají, zda náhodou nekrvácíte či nešpiníte. Jinak se jen čeká… s sebou si vemte tedy čtení, PC, drobné na televizi a čokoládu z automatu, případně nějaké pochoutky na vylepšení snídaní a večeří (ocenila jsem hlavně máslo, marmeládu, šunku, na oddělení je lednička pro pacienty). Jinak platí standardní seznamy do porodnice (včetně toaletního papíru apod.). Chodili jsme ve vlastním oblečení, používání jejich unikošilky nevyžadují.
-jinak doktoři i lékaři perinatologie A (7.patro,kde se leží) jsou moc hodní. Takže jsem si to tam užila. Návštěvy možné denně 14-18 hod, mohou být na pokoji či na chodbě.
-z poznámek sestřiček jsem pochopila, že skoro žádná pacientka s vcestnou placentou nevydržela až do 38+0. To se nakonec nepodařilo ani mně, ani mé spolubydlící. Ona v 35+, já v 37+0 jsme večer/v noci zakrváceli. Ihned vás připojí na monitor a pak odvezou na ultrazvuk. Podle toho se rozhodnou. U placenta preavia upřednostňují císař v celkové narkóze z důvodu možného masivního krvácení. To ale jde jen, pokud jste na lačno.
- no a pak už následovala standardní rekonvalescence po císařském řezu a odvoz miminka domů 🙂.
Přeji všem s touto diagnózou, ať to zvládnete! Jde je o to vydržet, na konci čeká zdravé miminko.