Hyperemesis gravidarum - těžké nevolnosti v těhu

@mishha Ahoj, no já už mám pocit že asi vyzvracím duši ležela jsem v nemocnici na kapkách a dostala jsem čipky Torecan v pátek mě pustili domů a od soboty zase šílený buď nějaký náběh na blití nebo blití doslova a do písmene ☹ vůbec nevím co mám jíst nejde mi nic jedine celozrne cini minis - a čaj - vůbec nevím kdy tenhle moribundus přestane ?? 😒 😒 jediný co dokážu je ležet a spát a zvracet 🙄

@fykyska já jsem si tím prošla, v 10-11tt jsem ležela v nemocnici na kapačkách a myslela, že to nepřežiju 😝 ale kapačky mi hodně pomohly a cca kolem 15tt to postupně přecházelo (ty torrecan čípky byla aspoň částečná spása). Myslím že tak od 20tt už je to v pohodě, sice občas zvracím, ale jen tak 2-3x do týdne, takže pohodička.
Co se jídla týče, tak jsem se vždy silou vůle snažila v sobě aspoň něco udržet, celkem mi šel banán a namočené piškoty. Snažila jsem se hlavně hodně pít vodu, abych nebyla tak moc dehydratovaná, ale asi to moc nefungovalo když jsem stejně cokoli do 10-15 minut zase vyzvracela ☹ Ale ten banán byl lepší, ten jsem udržela třeba i 30 minut (myslím kousek banánu, celý by letěl hnedka) 🙂 No každopádně je to záhul na celé tělo i psychiku, já jsem většinu času prospala nebo proležela na záchodě. Jeden týden jsem měla na záchodě i polštář, nebyla jsem schopná se odplazit do postele... stejně jsem za 10 minut byla zpět zvracet. Takže přeju hodně sil a prostě to vydrž, snad tě to taky brzo přejde.

jo holky,Kalipso,já jsem to měla uplně stejné,jako ty..ve třetím měsíci hospitalizace,kapačky,torecan..zvracela jsem celý den tolikrát,že to už nebylo únosný..A do 5měsíce!Nejvíc mi vadili puchy,vůně,nivea ..vaření..všechno..po 5.měsíci jsem se dala do kupy a dnes,v 8.měsíci se mi to pomalu vrací zpět..po večerech si ublinku,takže už víme,že ovoce a zeleninu nebrat..jenže občas mi nesedne i to,co mi nevadí a stejně jdu na wc..Je to hodně těžký s tímhle fungovat,snášet to..Měla jsem z toho depky,pořád jsem brečela ,pak jsem měla vztek,a to se střídalo..Ještě,že mám doma chlapa co při mně stál,pomáhál mi a objímal...

@mishha
@kalipso

No tak to je paráda holky 😀 mě z toho snad vážně klepne - ale aspoň vím že nejsem sama - já včera už zvracela žluč bylo to hrozné, ale dneska je mi o 100% lépe no čert aby se v tom vyznal snad se to srovná a já budu moct fungovat 🙄 🙄

@fykyska ahoj, jak je? Nějaká změna (k lepšímu)? Nebo stále hrůza? 😔

@kalipso ahooj, děkuju za optání hlasím změnu k lepšímu stale jsem tedy v posteli a třeba včera mě bylo fakt dost mizerně ale blití ustalo takže se stane že nezvracím vůbec, občas mě pekelně bolí žaludek ale sil mám stále málounko. občas mám takové ty náznaky že budu zvracet a občas se pozvracím ale rozhodně to má jiný grady než před tydnem dvěma. Moc toho nenajím takže nechutenství mě stále neopustilo 😠 😠 😠 ale sem tam mám světlé dny třeba jako dneska že je mi prostě fajn 🙂

Přidávám se od 7 týdne do 21 týdne, od rána do večera zvracení, někdy i v noci, torecan nepomáhal, nic...tuhle půlku těhu jsem přežila na suchém rohlíku a coca cole..Zázvor mi nepomáhal a ještě ted když ho cítím, je mi z něj zle..Jo bylo to hrozné a myslela jsem, že to nepřežiju a hle přežila,.takže držím pěsti i ostatním🙂

Ahoj holky, zdravím Vás a děkuji zakladatelce za založení této konverzace. I mě totiž postihla tato diagnoza a člověk má tak trochu pocit, že je snad sám, kdo se s tím pere...utěšování od okolí na mě nezabírá, protože se mi honí hlavou, že stejně nikdo z nich neví jak mi je 😖 Postihlo mě to hned po zjištění, že jsem těhotná - v 6.tt, teď jsem ve 13tt a nevolnosti ustupují, ale né zdaleka tak jak doktoři slibují. Většina mých dnů je strávená v nemocnici - pokud jsem totiž napojená na kapačky, tak nezvracím...v momentě, kdy mě pustí domů, tak to mám do druhého dne zpět. Jsem tedy více v nemocnici než doma. Čípky Torecan jsem také dostala předepsané a absolutně žádný účinek. Do nemocnice se vždycky dostanu silně dehydrovaná a bez jakékoli potravy. Při posledním pobytu mi zjistili špatné jaterní testy, tak teď zobu ještě prášky na játra. No nevím, občas si říkám stejně jako Vy....jestli tohle přežiju... 😝

😖 @tereeezz Ahoj Terezko, promiň dlouho jsem tu nebyla - budu ti držet palečky s touhle trápivou diagnozou... Ovšem musím tě potěšit neboj se ono to opravdu přejde já tomu teda taky nevěřila a byla jsem uplně hotová vyčerpaná jak fyz. tak psych zhubla jsem 8 kg a nadávala na všechno možný na světe 😖 Čekala jsem že to přejde po 3 měs ale nééé přešlo mě to až po 17 tt ale přešlo 😵 😵 😵 😵 😵 Teďka s malinkou už hezky papáme a jsme zdraví a krásnííí doufám že budeme i nadále takže přeze všechen strach o sebe i maličkou všechnodobře dopadlo...DRŽÍM TI PĚSTIČKY DRŽ SE 😅 😅 😅 😅

ahoj holky, ja jsem sice v Anglii, ale myslim, ze proces bude stejny. Takze momentalne jsem 14+2 tt. a snad od prvniho dne po ovulaci zvracim jak das. Neda se tomu moc verit, ale priznaky tehu jsem opravdu pocitovala uz od tretiho dne po ovualci :D A to nebylo tehotenstvi planovane :D Takze jsem si to nevsugerovala, no ale to odbocuju. Takze jsem zasla za svoji obvodackou, protoze tady se neco jako pravidelne navstevy gynekologa nekonaji :D Tehotenstvi mi potvrdili az v nemocnici na rizikovem, protoze jsem mela jeden potrat pred timhle prckem. No a ta moje chytra doktorka mi rekla, ze zvraceni je zcela normalni v tehotenstvi,jenomze ono mile zvraceni neprestavalo a neprestalo dodnes. Mam totalni averzi na jidlo, nemuzu snist vubec vubec vubec nic, kdyz se malokdy stane, ze chci neco snist, druhej den uz to beztak nechci ani videt. Asi vsechny znate. Co se tyce tekutin, taky zadna slava, takze misto pribrani na vaze mam z puvodnich 67Kg nejakejch 63 a pupek k tomu. Vypadam tragicky s popraskanyma rtama a kdo vi co jeste a to musim jeste vytrpet svoji ne zrovna lehkou praci ve ktery musim osm hodin stat na nohou jak ta jedle :D Kazdopadne diky Vam jsem se dozvedela, ze je mozna i hospitalizace, ktera by mi eventuelne mohla pomoct ....zmenila jsem doktora, ten mi dal dneska tyden volno a rekl, ze mam prijit ve stredu a ze pokud se muj stav nezlepsi (o cemz opravdu pochybuji) takze me teda hospitalizuje. Otazka, ale devcata je, jak dlouho ta hospitalizace trva??? Je to jenom denni zalezitost nebo vice dnu??? Jake jsou Vase zkusenosti????? Plus by me teda jeste zajimalo, jestli mela nektera z Vas prujmy, ty me ted obcas trapi taky :(((( Dekuju

Ahoj, taky jsem zažila, od 7. do 20. týdne. Synovi jsou už 3 roky a nemůžu na to zapomenout. Hospitalizace byla vždycky pár dní, ale po propuštění se můj stav hned vrátil. Zvracela jsem téměř neustále a bylo mi strašně špatně. Taky jsem špatně snášela to, že jsem věděla, že nikdo nepochopí, jak mi je. Zhubla jsem 7 kg. Přešlo to samo po tom 20. týdnu, kdy už jsem brečela zoufalstvím, že se to nedá vydržet. Léky (Torecan) nezabíraly, jedině infuze. Zajímalo by mě, jestli jste některá po takových nevolnostech šla do dalšího dítěte???

@daggold ahoj, od uplnyho zacatku sem zvracela, nedokazala do sebe nic dostat, nemohla nic citit, otevrit lednici natoz uvarit, ci jist maso... bylo mi spatne, slabo, jezdila sem do nemocnice, rikala to doktorce a nikdo to neresil. pry pokud jednorazove nezhubnu vic, tak je to v poradku... preslo me to az 2 mesice po porodu. zhubla sem postupne 18kilo a ziva sem byla jenom na vlockovy kasi, krupicovy neochuceny kasi a bramborovy kasi a taky kukuricny tycinky. pila sem jenom vodu, obcas kdyz bylo nejhur kolu.
je to sice mazec, ale dalsi sem moc chtela a to co nejdriv (endometrioza) a je to upne o necem jinym. zvracela sem za celou dobu 3x, ze zacatku teda trochu nechutenstvi, ale jinak mi je fajn a muzu jist vsechno.
a zajimavy je, ze vylozene "zeru" a ve 28.tydnu mam nahore jenom 2kila 🙂
takze za sebe rikam, ze kazdy tehotenstvi je jiny a muzes si ho nakonec i uzit 😉

@aneta0707 Ahoj, tak to je neuvěřitelné, jsem ráda! Byla jsem přesvědčená, že druhé těhu bude stejné nebo ještě horší. Díky za pozitivní zprávu. Kdybych ještě tak uměla číst budoucnost. Zhubnout 18 kg to je síla, obdivuju Tě, že jsi se rozhodla pořídit si další dítě a přeji Ti, že si to teď užíváš. Já nevím, jestli k tomu někdy budu mít odvahu 🙂

ahojte holky, tak hlásím,že jsem to zažila, PŘEŽILA!!! a neodradilo mě to ani na chvíli od druhého dítěte 😵
-zažila jsem to šíleně při prvním těhu-vše,co se tu píše, okamžitě od těhu testu mi bylo zle a stupňovalo se to stále dál a dál....nejedla jsem,nepila jsem, hubla jsem.....nedokázala jsem promluvit (to jsem hned zvracela i po slově),takže jsem byla němá ryba,co zvracela snad stokrát do hodiny (kyblík jsem si nosila prostě na ruce,protože co krok,to to letělo), zvracela jsem jen žluč a šťávy,neskutčně kruté bolesti při tom byly,a jediná úleva bylo,když se mi podařilo na chvíli usnout.......
-vykoupat se byl úkol na celý den, neodcházela jsem z bytu, ani z místnosti, vadily mi pachy-i právě při přechodu mezi jednou místostí do druhé, nevkorčila jsem do kuchyně, vadily mi i zvuky,nesnesla jsem reklamy- i z toho se mi zvedal žaludek, nemohla jsem ani psát sms,volat,jít na počítač...........bylo to neskutenéééééé
- když jsem se vydala nakupovat, odvážně, tak jsem se už u dveří hroutila smradem a pohledem na jídlo, musela jsem volat mamku o pomoc,dojela za mnou do obchodu a pomohla mi ten nákup projet pokladnou-já blila do pytlíku kde se dalo, vadily mi i pachy lidí, voňavky,no prostě všechnoooo!!!!!
-bylo to prostě utrpení, nejhorší bylo,že mi to nikdo v podstatě nevěřil, nemáte přelámanou nohu v sádře, nejste rozzřezaní po operaci,takže šílené to bylo i psychicky, nemůžete mluvit,obhajovat se, a tak na vás lidi koukají šíleně ☹
-jediný,kdo mi věřil byla mamka (sama to totiž zažila-v o něco menší míře,ale rozuměla mi) a můj doktor.......
-mamka ke me chodila s jídlem, já v záklonu,zavřené oči,ucpaný nos a bojovali jsme o sousta, o lžičky vody-dát půl hrnečku vody za den byl pro mě vesmírnej výkon......a taky jsem pořád řvala,zoufalstvím,že fakt jíst nechci,že to bolí......

-no nevím,co víc mám popisovat,kdo si tím neprošel,tak fakt neví........nezabíralo mi nic, homeopatika, lízátka,...prostě nic!!!! čas utíkal pomalu, ve 20tt jsem neměla bříško vůbec,jen občas jsem byla konečně jakoby přejedená......
-začalo se to lepšit právě tak nějak kolem 20tt, začala jsem mluvit, vstávat, chodit, bohužel mi začalo zase tvrdnout hodně břicho,takže pohyb musel být hodně opatrný-jak po operaci zad-ale bylo to prostě lepší..........začala jsem pomalu vnímat svět, lidi-byl to zázrak......
-až do porodu jsem dál denně zvracela, i noci, ale už jen max. 3x za den......v autě jsem zvracela pokaždé,ale už to bylo veselejší, dokázala jsem se vrátit a jídlo dojíst 😀
-vnímala jsem a užila si vlastně až konec těhu, nechtěla jsem vůbec rodit,konečně jsem si užívala,že jsem těhotná,že mám bříško a že bude miminko.........
-ještě na porodním sále jsem stále volala o kýbl,ale už nebyl potřeba a od toho dne jsem fakt už nezvracela 😀 😀 😀
-a hned po porodu jsem věděla,že chci druhé!!!!!!! stálo to za to!!!!!!

-po 4 letech čekám konečně to druhé miminko, mám nevolnosti opět,ale ač to bylo ještě před týdem horší,je to brnkačka proti tomu,co bylo poprvé, ani z dálky se to nepřibližuje tomu prvnímu utrpení,takže měli pravdu,co říkali,že podruhé je to lepší............asi nikdy nezažiju to,co některé,že baští od začátku a vysloveně se cítí dobře (mě zase nic nechutná, nepříbíram, doteď jsem spíš ležela,než se hýbala.........) ale mě to bohatě stačí, já jsem ukrutně šťastná za to,jaké to teď je

Radu dát nemůžu,nemám, prostě to přežít a v duchu se nelitovat, dobře si uvědomovat,že bude líp a stojí to za to! 😵

Ahojky!

Ja som si tym presla tiez.....od 6 tt. do nejakeho 20 tt. i ked pri akomkolvek vacsom smrade som zvracala do porodu 🙂
V aute mi bolo zle vzdy.....za cele tehotnstvo som nebola dalej ako desat km od domu 😀

Mne nic nezaberalo......trochu cola alebo nealko pivo...ale muselo to byt poriadne vychladene.Schudla som 12 kg a doteraz nechapem ako som to mohla prezit 😀 U mna to tiez poriadne zamavalo psychikou,ale manzel ma podrzal,tak sme to spolu zvladli.
Ked som ostala hned doma,tak si v praci mysleli,ze si vymyslam....ved tehotne chodia normalne do prace.......kamaratky nechapali,ze nie som schopna vstat z postele.Svokra ma nutila chodit na prechadzky,ze ma to urcite prejde......ja som bola rada,ked som sa vobec osprchovala a nie to este vychadzat z domu.

Bola som aj na infuziach....trochu som sa po nich pozbierala,ale zvracala som dalej.

Fakt to treba nejako prezit.....mysliet pozitivne a tesit sa na babatko.Prajem vsetkym vela sil.

@daggold to vis ze budes mit odvahu 🙂 pocit, ze mimi je dulezitejsi nez ty je hroznej, to ti zatemni hlavu a nechces nic jinyho 😀 pockej az se trochu uklidni kolotoc kolem prvniho mimi a za chvili budes "v tom" 🙂

Holky, taky jsem si tím prošla a je to fakt hnus. Několik měsíců strávených s hlavou nad záchodovou mísou. Hrozný období, když si na to vzpomenu, je mi zle ještě teď. Mně nezabralo nic, torecan čípky působily cca hodinu 😖 Zvracení ustalo v 5. měsíci, ale pocit na zvracení stále přetrvával, na gyndě jsem si dělala srandu, že budu zvracet i u porodu 😀 Nakonec u porodu jsem nezvracela, ale hned po něm jo 😀 😀
Držím palce všem, který si tím prochází, je to těžký, obrovský nápor i na psychiku a kdo si tím neprošel, neví, ale ten výsledek stojí za to!!

@ajinkafo to mas pravdu....na psychiku je to strasny napor 😒

Souhlasím s tím, že je to nápor na psychiku a taky jsem těžce nesla, že nikdo nemohl uvěřit, že je to fakt tak hrozný. Jenom manžel, který mě denně viděl... No přežila jsem🙂 Ale pořád se druhého strašně bojím. Už jen to, že by mě syn viděl takhle vyřízenou.. Díky za pozitivní reakce🙂

@pavly Díky za pozitivní zprávu🙂 Taky bych byla šťastná za takovéhle klasické nevolnosti. Alespoň vidím, že druhé těhu může být fakt lepší!

Tak Vás všechny po delší době zdravím se špatnou zprávou...Já jsem boj s touto nemocí neskoulela. Před Vánoci se moje zvracení začlo neskutečně stupňovat, byla jsem hospitalizována a tentokrát mi nezabíraly ani infuze...zjistili mi zánět jícnu, na obouch rukou mi vylezl zánět žil, tak ani nebylo kam mi infuze zavádět a jaterní testy se stále víc a víc zhoršovaly. Nemocnice kvůli mě svolala konzílium, ale nikdo si semnou nevěděl rady...doktoři stáli nad mou postelí a kroutili hlavou. Poté zamnou přišel primář oddělení s tím, že se po poradě shodli na tom, že by bylo dobré těhoteství ukončit. Byla mi nabídnuta ještě alternativa, že by mi byly podávány léky pro pacienty léčené na onkologii, ale s tím, že tato alternativa nebyla ještě na nikom vyzkoušena a nemohou mi zaručit, že by bylo miminko v pořádku. Po dohodě s přítelem jsme na tuto verzi nepřistoupili a podstoupila jsem přerušení těhoteství. Ihned po probuzení z narkózy nebyla ani stopa po nevolnosti, natož zvracení. Ten den, co se vše odehrálo bude pro mě do konce života nejhorším. Teď jsem fyzicky v pořádku, horší je to s psychickou stránkou. Obavy z toho, zda-li bude druhé těhotenství stejné, jestli se k němu vůbec někdy odhodlám, jestli vůbec někdy otěhotním ještě...Točí se mi v hlavě tolik otázek, na které nejsou odpovědi...Ale nepíšu to sem proto, že bych Vás chtěla strašit, jen bych na Vás chtěla apelovat s tím, že pokud se některá z Vás s touto nemocí pere, tak je opravdu zásadní vyhledat odbornou pomoc a vydobít si hospitalizaci hned na začátku. Zažila jsem její vystupňování do extrému a nikomu bych jej nepřála...Pokud Vás budou lékaři brát s Vaším problémem na lehkou váhu - nenechte se! Perte se o Vaše zdraví a o zdraví Vašich malých radostí, které v sobě nosíte. Všem kteří tuto nemoc překonali se hluboce klaním a přeji jim, aby se jim to trápení vrátilo na zdravém a hodném miminku a v dalším těhoteství se jim Hyperemesis Gravidarum vyhlo velkým obloukem! Všechny Vás zdraví, Tereza 😉

@tereeezz Ahoj, je mi to líto, jsi statečná holka! Řekli Ti něco k dalšímu těhotenství, jestli předpokládají, že se to bude opakovat? Připojuji se také s apelem na všechny, které by to potkalo - nenechte se odbýt, většina lékařů bere zvracení na lehkou váhu. Mně taky nic nezabíralo a nezvracela jsem jen na infuzích. Jinak jsem zvracela 20-30x denně, jenom žaludeční šťávy, nic jsem nemohla jíst, a pořád mi bylo špatně. Ale evidentně o tom pořádně lékaři nic nevěděli. Nicméně to samo přešlo ve 20. týdnu, ale zoufalá jsem byla strašně, o přerušení jsem někdy v 12. týdnu uvažovala, protože jsem myslela, že to nepřežiju, ale přežila jsem.. Teď uvažuju o 2. těhotenství a strašně se bojím. Našla jsem na serveru porodnice.cz poradnu, kde jeden z gynekologů radil ohledně nevolností a evidentně věděl víc, než všichni lékaři, se kterými jsem se setkala. Na můj problém mi sdělil, že se nejspíše jednalo o "relaxaci dolního jícnového svěrače, který je provázen refluxem obsahu žaludku do jícnu, tím následuje nevolnost a zvracení" a lékem bezpečným v 1. trimestru je omepreazol (Loseprazol,Helicid atd.). Torecan a Degan, který jsem dostávala já, prý není účinný. Což tedy byl.. Zkuste se všechny, koho by tohlel postihlo, zeptat svého lékaře! Ještě jsem našla tohle:
"Biliární dyskineze – porucha vyprazdďování žlučníku – se někdy poprvé projeví u žen těhotných anebo se opakuje jen v graviditách. Je to opět důsledek těhotenské hypotonie hladkého svalstva s následnou zpomalenou pohybovou aktivitou žlučových cest a stagnováním jejich obsahu. Těhotné si stěžují na nepříjemný tlak v ravém nadbřišku, mají nucení na zvracení, někdy zvrací žaludeční obsah. Někdy pocit tlaku je vystupďován v křečovitou bolest v krajině žlučníku. U štíhlých žen je někdy možné nahmatat zvětšený žlučník. Po podání protikřečových léků se potíže zmírní. Vhodné je omezení tuků v potravě." Takže se ptejte a nenechte se odbýt, že to přejde. Pokud byste některá měla zkušenost s omepreazolem (Losperazol, Helcid), dejte prosím vědět, i po delší době, snad to někomu pomůže, já si pamatuji, že když mi bylo nejhůř, prohledávala jsem zpětně všechny diskuze a hledala jsem něco, co by mi mohlo pomoci... Držte se!

@daggold Jelikož jsem byla pro ně, jak oni sami řekli - záhadou, tak jsem se nic k dalšímu těhotenství nedozvěděla. Moje gyn. lékařka mi řekla, že se to může a nemusí opakovat. S jistotou mi bylo řečeno pouze to, že pokud se v dalším těhotenství objeví u mě jenom náznak nevolnosti, tak mě ihned hospitalizují na delší dobu a nasadí infuzní terapii, aby se to opět nevystupňovalo jako teď. V mém případě se jednalo už o Hyp.Gravidarum, kdy mi přestávaly některé orgány pracovat tak, jak mají. Nejvíce jsem měla postižená játra, toto se prý velmi často objevuje u těhotných, ale až na konci těhotenství...potom se porod vyvolává předčasně. U mě to byla záhada, protože se s tím nesetkal nikdo z doktorů z Prahy, Brna, Plzně ani od nás z Liberce v takhle raném stádiu těhotenství. Jelikož mi ty testy neskutečně lítaly nahoru i po dvouch dnech, tak nedokázali říct, jak by to vypadalo v průběhu těhu nebo na konci. Co se týče léků, tak jsem brala pouze Torecan, který jsem nesnášela moc dobře a pak Degan. Myslím, že se to, ale musí podchytnout opravdu už na počátku, aby někomu léky zabraly. Mě nepomohly nikdy, jedině ty infuze, na které jsem pak už také nereagovala. Nedostala jsem do sebe ani sousto třeba pět dní, takže veškerou výživu jsem dostávala také v infizích. Teď mám největší strach z toho, že jsem zákrok podstoupila po 12tt, do kdy se vlastně dělá. Ještě ke všemu se léčím se štítnou žlázou a už tohle těhotenství bylo pro mě jako dar z nebes, tak doufám, že se ještě nějakého dočkám ☹

Ahoj všechny bojovnice,
je super, že jste tady tohle téma zavedly! Já jsem se s hyperemesis potýkala před rokem a tehdy tu takové téma nebylo a já jsem si připadala jako "blázen" - aspoň ho z mě všichni doktoří dělali.
Žiju ve Finsku, kde je poměrně hodně alternativní přístup ke zdraví a o to víc k těhotenství a přestože jsem zvracela i 15x denně, nebyla jsem schopná vypít ani lok vody aniž by to šlo ven, zhubla jsem kolem 15kg za necelé 2 měsíce, řekli že je vše v pořádku. Byla jsem několikrát sice hospitalizovaná, dostávala jsem infuze (minerály a fyziol.roztok), ale léky proti zvracení žádné.... Prý by to mohlo poškodit miminko. Byla jsem natolik vyčerpaná, že i jít se vysprchovat byl pro mě nadlidský výkon. Měla jsem i zánět žil z opakovaných infuzí. Nakonec mi zdejší lékař doporučil ať jdu na psychiatrii...A to viděl laboratorní výsledky - nedostatek natria i kalia, špatné jaterní testy, ketony v moči, hrozný tlak.
Každopádně kolem 19tt mě to začalo přecházet, a nakonec cca od 25tt jsem ani jednou nezvracela a těhotneství jsem si nakonec hrozně užívala. Přibrala jsem nakonec asi 8kg. (Podotýkám, že po zkušenosti s místním lékařem jsem nakonec jela rodit do ČR)
Ale dalšího těhotenství se bojím, ono je jasné, že když teď vidím naší malou, že to za to stálo, ale neumím si představit, že bych se do toho jak mi bylo měla starat ještě o dítě.
Moc Vám všem, které teď bojujete držím palce, u lékařů se nenechejte odbýt. A´T je Vám co nejlíp a Vy jste všechny i s miminky v pořádku!

@tereeezz To mi je líto, muselo to být hrozné. Vůbec si to nedokážu představit.. Mě taky nikdo z lékařů nedokázal říct, jaké by mohlo být další těhotenství. Copak oni nemají zkušenosti? Je mi to divné, přeci musí vědět, že některé věci se opakují a některé ne? Máš odvahu znovu otěhotnět? Já ne, a to jsem na tom nebyla tak, jako Ty. Torecan a Degan mi taky nezabíral, taky pouze infuze, ale to bych tam musela být pořád... Jakmile se mi udělalo dobře, tak mě poslali domů, a hned to zase začalo ☹ Přeju hodně štěstí!

@sitrunamelissa Tak já si tu stěžuju na naše doktory, že jim bylo celkem jedno, že mi je špatně a nic se mnou nedělali, ale alespoň mi dávali něco proti zvracení. Koukám, že ve Finsku je to ještě drsnější... Tam jim je úplně jedno, že matka trpí🙂 A pak Tě ještě pošlou na psychiatrii? To je síla. Mě to taky přešlo ve 20. týdnu a taky jsem si konečně těhotenství užívala (potom jsem zvracela akorát 1x na porodním sále, a to mi bylo celkem jedno🙂 ). Jinak přesně řeším to samé - když vidím, jaký máme doma zázrak, vím, že bych chtěla ještě jedno dítě, ale nedokážu si představit, že se budu starat o syna a bude mi tak hrozně, jako mi bylo - jak jsi to vystihla - i osprochovat se byl nadliský výkon. Synovi jsou už 3 a pořád jsem nenašla odvahu🙂

opět zdraím, a ač se mě to už netýká, jsem taky "potěšena" že je nás víc........ ☹, byla jsem pro sebe i okolí za exota,ale je vidět,že to až tak výjimečné není,bohužel ☹

@tereeezz moc mě mrzí, co se ti přihodilo..........
když mi bylo naznačováno,že mi hrozí přerušení těhu v případě,že mi to bude ohrožovat na životě,neposlouchala jsem to a nechtěla to slyšet.......naštěstí mě krevní testy každý týden vycházely k údivu všech dobře!!!!!!!!!........neumím si vůbec představit,co jsi musela zažít a zažíváš........držím ti palce,ať brzy najdeš sílu pokusit to zas, ať tělo už tak nezlobí a dokážeš se taky alespoň po 20tt radovat z prcka v břiše!!!!!!!!

@daggold Jelikož mi bude teprve třiadvacet a děti miluji, tak miminko určitě s přítelem ještě v budoucnu plánujeme. Toto bylo takové neplánované těhotenství, ale z oboustraně chtěné. Jsem hrozný řešitel a tak jsem bojovala hodně i s psychikou...jestli nás přítel všechny uživí, jak dokončím školu, co na to řekne okolí (rodiče...hlavně potencionální tchýně)...Všechny tyhle věci mi po celou dobu těhotentství připadaly šílené, teď už vím, že jsou důležitější věci než škola, peníze a lidi, kteří ukáží svou pravou tvář právě v těchto situacích. Moje gynekoložka mi řekla, že další těhotenství musí být už plánované a ihned po tomto rozhodnutí musím podstoupit spoustu vyšetření. Nejdříve to však může být za půl roku a bude už vždy rizikové. S přítelem jsem se dohodla, že v klidu dodělám školu, abych při dalším těhotenství byla v naprostém klidu a nemusela se nervovat zbytečnostmi. Myslím, že budu hodně dlouho sbírat odvahu jít do tohoto boje znovu, ale mám pocit, že jsem ten typ člověka, který rychle zapomíná...Takže touha určitě překoná strach...Aspoň v to pevně doufám a i Tobě to moc přeji! 😉

@pavly moc děkuji. Nikomu bych takový průběh těhotenství nepřála a doufám, že jsem a budu jediný případ v téhle konverzaci se špatným koncem. O další miminko se určitě pokusíme, jak jsem psala výše...jsem ten typ, u kterého touha překonává strach a jelikož po tomhle šííííleném boji mi nic nezbylo, tak ta touha bude jistě stoupat. Člověk i když těhotenství neplánuje, tak si rychle zvykne na představu, že bude mít rodinu 🙂