Uspořádání domu. Ustoupit synovi nebo vydržet?

Děti chtějí být s rodiči. Kolik mu je? Nastavila bych pravidlo, že dole jsou místnosti všech, nahoře má každý své místo. Když si chce hrát dole, ok, je to v pořádku. Ale nebude nikoho vyhazovat. Hračky si pak uklidí do pokoje. (Nebo mu vyčleňte krabici v obýváku). Pokud chce být sám, může být v pokoji. Rozhodně bych neměnila dispozice. Je to blbost. Takhle to má hodně patrových baráků. Moje děti si taky chodí hrát ke mně, ikdyž mají vlastní pokoj a to nemáme barák

@sigyn on nechce pokoj místo obýváku, ale už když jsme se sem stěhovali, chtěl pokoj dole, místo toho jsme udělali jídelnu. Myslela jsem, že ho to přejde, ale je to 6 let a drží ho to pořád a spíš to je horší. Sám se bojí.
On to bere jako své místo, je hodně fixovaný na místa a prostor. My jsme teď většinou v jídelně.

My máme taky dům, kde je dole obývák s kuchyní, nahoře jsou dva pokoje a ješte nahoře další dva. Kdyby si každý diktoval, kde chce mít pokoj, to bychom asi nezvládli … a aby nás vytlačovali z obýváku hračkama a dělali xichty, když tam přijdeme? To nevím … Našim je 5 a 3 a už teď má každá ráda svůj prostor. Nevím, co bych poradila. Asi neustupovat, místnost pro Tebe je nahoře, tak jako to mají ostatní. Dole se scházíme a trávíme společný čas, nazdar. Pokud se sám bojíš, buď s námi v obýváku. Ale s námi, společně. Žádný vytlačování. Už vidím, jak mi přijde návšteva a pujdou nahoru do obýváku … 🙈 A já půjdu dolů vařit kafe …. Celý je to takový…. Zvláštní. Podle mě tady na věku nezáleží. V žádném věku nemůže dítě okupovat místnost pro všechny a mít u toho řeči.

@teate jemu je už podstatně víc. Nechce být sám. Tedy chce být sám, ale tam, kde uslyší ostatní. Myslela jsem, že to přejde. Pokud nedovolím, aby byl v obýváku, tak sedí na schodech do patra.
Mně tento systém nevyhovuje. Ve svém pokoji si za 6 let hrál jen v případě, že jsem tam seděla, to jsem zkoušela na začátku, aby si zvykl.

Já bych v tom asi neviděla nějakou rozmarilost,jak trošku vyplývá z dosavadních komentářů a spíš zkusila najít řešení, které bude fajn pro všechny. Mám kolem sebe několik hypersensitivnich děti a vím,že občas mají své "nazory", které na okolí působí jako nevychovanost, ale ve skutečnosti je to jejich silná potřeba, kterou potřebuji uspokojit, aby fungovali... takže pokud to vnímáš stejně (a z tvého popisu mi to tak prijde), fakt bych hledala řešení. Jaké, to musíte vymyslet vy... jako za mě je úplně normální,že děti jsou nejvíc tam,kde jsou rodiče, tudíž v obyvaku/kuchyni, my třeba máme i pár hraček v těchto prostorách a víceméně je spíš učím,že hračky tam ano, ale po nějaké době nahazet do krabice,ať se tam dá existovat... a když jsme řešili případně stěhování a dětský pokoj měl být nahoře, tak nějak jsme automaticky počítali, že tam stejně moc nebudeme 🙈. Nicméně jestli syn tam chce být i sám (tudíž ta primární potřeba není být tam,kde jsou lide), tak ho něčím to místo láká... zkusila bych popřemýšlet, zda to nejde změnit,když je to pro něj tak důležité.
Jinak známí mají patro a dětské pokojiky jsou dole (plus kuchyn) a nahoře je obývák a jejich ložnice,takže jde fakt všechno, co si vymyslite a co bude praktické🙂

@teate je to fakt jen o nastavení,úplně bych to nezavrhovala jen proto,že u vás to tak není... známí to přesně takto mají a moc jim to vyhovuje. Dole udělají v kuchyni kafe a nějaké menší občerstvení,odnesou to nahoru a tam jsou ve velkém obýváku, do kuchyně málokdy pro něco běhají...

@fifinka2020 on chce být tam, kde jsou lidé, teď jsme o dveře jinde, když je nahoře, jsou to schody a troje dveře. On je v pokoji a co 5-10 minut přijde, něco mi řekne a odejde.
Opravdu jsem se hodně snažila ho to naučit, aby byl u sebe. Jedno dítě nemá problém, druhé velký.

v tom případě ale není problém v rozmístění, pokud byste prohodili místnosti a byli v obýváku nahoře, stejně by s tom pokoji dole nebyl ne?

Ale on nechce pokoj dole, on chce být při hraní s vámi. Nikdy by mě nenapadlo že to je problém. My máme v obýváku vyhrazený dětský koutek a tam si děti hrají přes den. V pokoji si nehraje ani jeden. Koutek je zařízený tak, aby mi v interiéru nevadil, ráda na ty hračky koukám, nevidím v tom problém. Ale je pravda že máme obývák celkem prostorný a koutek je vymyšlený tak, aby mi to tam nenarušoval. Také platí pravidlo, že každý večer musí být hračky uklizené.

Ja bych tedy take zkousela najit reseni jak mu vyhovet, jestli je mu 10 a porad i po letech se v pokoji nahore boji, tak to neni momentalni rozmar maleho prcka. Asi se tam nahore neciti dobre. Kdyby se tam necitil dospely, taky by sam hledal reseni. Zalezi ale jak to mate presne dispozicne resene. Take mame dum 2 patra. Mistnosti dole mame ale jen 2 - velikou kuchyni i s obyvakem a jidelnim stolem a pak malou pracovnu, ktera s kuchyni sousedi. Nahore 2 pokojiky a loznice. Pracovnu dole jsme ale prozatim ozeleli (pracovni stul mame v loznici), deti maji misto toho malou hernicku, kde travi cely den, maji tam i vsechny hracky (v pokojicku maji jen plysaky na spani). Cely den jsou v hernicce, malokdy si tahaji hracky do obyvaku, jsou tam spokojene. Ale jsou male, 3 a 5 let.

@moudivlacek jedna z možností řešení je, že bychom mu uvolnili pracovnu/jídelnu, ale přes den tam jsem dost často, teď jsem naučená tam být víc než v obýváku.
Nebo řešení 3, pracovnu do obýváku, obývák do ložnice, ložnici do dětského pokoje a dětský pokoj do pracovny.

Máme podobný problém, děti si prostě samy v patře nehrajou, takže v obýváku máme takovou ,,hernu,, Prostě až vyrostou,tak to vystěhuju... Chtějí být s námi, v obýváku klidně budou,v pokoji taky,ale musíme být alespoň v ložnici,neřeším, mají v obýváku jen některé hračky,co se dají uklidit do krabice, skříň se stolními a společenskymi hry,zbytek velkých hraček maji v pokoji a hrají si s nimi, když prijdou kamarádi a nebo jsme v patře.Pripadne snesou dolů,ale pak zase musí odnest.U vás bych treba řešila,hernu misto pracovny/ jidelny pokud by se jídelní stul vesel treba do obýváku/kuchyně

@journals on si chce hrát sám, nechce u sebe nikoho, ale chce mít možnost za námi chodit a slyšet nás, jak mluvíme.

Kolik mu teda je?

@ajja87 my máme v kuchyni jídelni stůl, ale v jídelně máme velký stůl, když tu jsou prarodiče.

Tak bych mu tam vyclenila prostě misto, však rodiče tam nemáš každý den na jidlo ne?

Kolik mu je? Tak hlavně pokud tam chce být s vámi, tak ať si tak hraje a pak to uklidi. Větší problém vidím v tom, že tě posílá z obýváku pryč. To si vážně necháš líbit? A když bude chtít i vaši ložnici, dostane ji?

@ajja87 zároveň to je pracovna, mám tam své věci.
@enoli nemám problém být v pracovně. On chce být sám, což chápu.

Mne tedy priapda nejjednodussi reseni, udelat mu decak z te jidelny. Jak uz tu zaznelo - rodice na jidlo nemas doma preci furt a ty bys byla schopna mit pracovnu v obyvaku. Takze bych si tam udelala pracovni koutek a kluka bych prestehovala do jidelny. Fakt v tom nevidim problem 🤷‍♀️. Anebo jestli je jidelna a obyvak podobne velikosti, tak kluka nechat v mistnosti po obyvaku, kdyz se mu v ni tolik libi, a obyvak s pracovnim koutkem dala do te jidelny.

Proč je problém napsat kolik mu je let? 😳

@journals ty neumis pocitat do deseti? Pise preci, ze se tam prestehovali, kdyz klukovi byly 4 a bydli tam 6 let. Tak si to spocitej 🤦‍♀️.

@mary.jane představ si že umím, ale přehlédla jsem to a nebyla jsem sama 🤦🏻‍♀️ tak se uklidníme…

@mary.jane pracovnu v obýváku mít nemůžu, mám 3 skříně plné věcí, potřebuju velký stůl a mám několik různých strojů, takže bych musela udělat pracovnu buď z obýváku nebo v jeho pokoji. Nemůžu sdružit obývák a pracovnu, to jsme zkoušeli a nefungovalo to. Jídelna má 15 m2, obývák 25 m2.
Prarodiče u nás jedí vlastně každý týden, ale to je nejmenší problém, koupil by se roztahovací stůl do kuchyně.

K věci. V 10 letech bych neustoupila. Ale chtěla bych vědět proč v něm nechce být. Kdyby si ho třeba sám zařídil, vybavil, nepomohlo by to? Třeba se v něm opravdu necítí dobře.

@journals nechce být sám, vadí mu, že my jsme dole a on tam. Zároveň mu vadí, když je s ním pořád někdo, potřebuje svůj prostor a mít možnost ovlivnit, kdy je sám a kdy je s někým.
Pokoj si zařídil sám podle sebe už v těch 4 letech, má krásný pokoj. Opakovaně zkoušíme něco přidat nebo ubrat, aby se mu tam libilo. Třeba u babičky měl oblíbené křeslo, u ní v něm trávil většinu času, tak jsme křeslo přestěhovali do jeho pokoje, dostal tam televizi i přes můj odpor a stejně nic.

Má problémy i v jiných situacích? Má nějakou diagnozu? Od toho bych se odpíchla, zda na tom lze nějak pracovat, nebo nemusíte skončit jen u představování baráku. Chápu, že každý vnímáme věci jinak, ale v 10 letech už je dost velký na to, aby se s ním dala hodit řeč. Si vem, kdybyste neměli barák, ale 2+1 a on vás vyhazoval, že v obýváku chce být sám, to prostě nejde.

A proč nesmí být s vámi v tom obýváku? Problém podle mě není v tom, že chce být s vámi, jako spíš, že ty "utíkáš" před ním...
Mám 10letou dceru a když chce, tak je se mnou/s námi v obyvaku a žádný problém v tom nevidím 🤷‍♀️ proč bych se s ní nepodívala na animak, nebo proč by si nemohla hrát v obýváku? Že má svůj pokoj? Ano má, společný s mladším bráchou, to však neznamená, že tam musí bezpodmínečně být a nikde jinde nesmí...

@moudivlacek 2+1 by mu vyhovovalo, byli bychom na jednom patře. On je třeba šťastný u babičky, ta má 2+1, on má svůj prostor v ložnici, ale ta sousedí s obývákem, takže ji slyší, vnímá a je tam rád.

A 6lety syn, ten kdyby to šlo, tak mi sedí na klíně pořád, opet v tom nevidím problém 🤷‍♀️pořád si mě hlídá, co dělám...
Nevím proč bych k tomu měla uzpůsobit byt, ale moje děti s námi můžou být v místnosti, nevím proč bych je vyhanela 🤔??? Tam nebude problém s dítětem, ale ty chceš aby si hrál nahoře, dole ani omylem...proč???