Pálí nás dobré bydlo?
Rada bych znala nazory ostatnich.
Bydlime s manzelem v opravdu velkem byte. Byt ma temer 120m ctverecnich, pouze jedny sousedy, kteri jsou tissi. Blizko bytu mame v pronajmu zahradku, kde si pestujeme ovoce a zeleninu. Bydli se nam opravdu dobre, ALE! Porad koukame na reality po domech. Na soucasny byt mame opravdu dobrou hypoteku (uroky), asi za 10 let bychom meli mit vse splaceno. Ale stale se divame po domech, samozrejme po tech, ktere nejsou nesmyslne nastrelene. Nakonec zjistime, ze se nikam stehovat nechceme, ze se mame na byte dobre. Ale stejne nam to vydrzi tak mesic a uz zase spekulujeme, jestli nejit do baraku.
A ted otazka - je barak opravdu takova vyhra? Neni to jen paleni dobreho bydla, ze vymyslime, zda jit do baraku? A vubec, je pro vas bydleni v dome neco extra? Vnimate to jako vysoky spolecensky status? 🤔
Kazdy se nas pta, proc jsme nesli rovnou do domu a brali si hypo na byt. Ale my jsme tu vazne spokojeni...jen porad nevime, jestli by nam v dome nebylo lepe..😁
Jinak ja vyrostla na sidlisti, cely zivot ziji v byte. Manzel je z typicke vesnice.
Máte děti?
Ja osobne bych do baraku jit nechtela, jsem v byte spokojena, proste typicky clovek do bytu, idealne do panelaku 😀 ani bychom na barak nemeli, situace je hrozna a te prace furt... zahrada apod nejsou mym konickem, staci mi prochazky do prirody, s bytem neni ani tolik starosti podle me... treba se pletu, nikdy jsem v dome nezila, ale co tak vidam nebo slychavam... to, jestli jste spokojeni vy, nebo co jste ochotni tomu obetovat, co chcete... to je samozrejme jen na vas 🙂 preju, at zvolite dobre
@drep to je silenost...
Mít peníze jdu do baráku hned. Celý život jsem bydlela v baráku a proklínala práce okolo. Pak jsem šla do bytu a byla spokojená. Co se narodila holka, začala jsem měnit názor. Teď v týhle době jsem doslova nasraná, že barák nemáme. Furt jezdíme k našim nebo k ségře na zahradu.
Jo a jeste k otazce... ne, podle me s tim spolecensky status nema co delat, proste kazdy je spokojeny jinak
Já bych do domku šla,páč je mým snem bydlet na samotě. Někam do řadovky to nemá celkem smysl,lidi si čumí do talíře snad víc,jak v bytovkach. Ale vy to máte hezky zařízené, super bonus ta zahrádka. Dle mě,bych neměnila 😉
@hojda Ano, mame dvouletaka..
Tak pokud jste do teď byli v bytě spokojení, tak bych to asi neřešila. Přijde mi spíš, že se chcete přizpůsobit požadavkům okolí.
Jsem idrodilec klasické kralikarny,celý život v paneláku. Co jsem začala rozum brát,neskutečně mě to točilo. Vloni se nám narodilo třetí do 3+1,asi 65m se psem. Ty jo,to bylo peklo,já nebyla ani schopna uklízet,neskutečně mě to vysávali,bordel střídal nepořádek. V listopadu jsme se stěhovali do baráčku s mini zahradou. V březnu přišel ten sajrajt z východu. Ani jedinkrát jsem našeho rozhodnutí nelitovala. Ale rozdíl je v tom,že my měli oproti vám malý byt a mnohem víc členů bez možnosti zahrady. Nepovažuji to bydlet v baráku za nějaký vyšší společenský status,ale ten prostor je pro nás k nezaplacení. A zahrada bonus.
Ahoj, já jsem z rodinného domu, bydleli jsme v lese na samotě, doma spousta dobytka a povinnosti. Manžel je sice z bytu, ale z malé vesnické bytovky s velkou zahradou. Jsme spolu 15 let, nejprve jsme bydleli v podnájmu na vysoké, pak nekolik let ve služebním bytě, v místě našich zaměstnání, kde jsme nemohli nic moc opravovat a celou dobu jsme snili o baráku. Našli jsme krásný opraveny domek s nádhernou zahradou. Koupili jsme ho, zabydleli se a po půl roce jsme se začali soudit pro skryté vady. Dům byl opravený opravdu jen na oko. Ale dost dobře, původní majitel byl stavební inženýr a na všechny “opravy” si dělal projekty a kolaudace sám. To nám při koupi nedošlo. Strávili jsme v něm tři naprosto krásné roky, na zahradě odrostlé stromy plné ovoce, obrovský bazén... Loni na jaře jsme s manželem objevili další pruser, pohádali jsme se, protože on chtěl pryč, já to tam milovala. Sedli jsme na internet a během pul hodiny jsme našli byt v novostavbě, která se dokončovala, třípatrová bytovka. Měli jsme požadavky, aby byt nebyl v přízemí, ale zároveň ne výš než ve druhem patře, protože nám zemřel kamarád při požáru bytu, který byl moc vysoko 😒 Okna jsem chtěli na jih, protože okna v domě byli na sever a byla tam pořád ukrutná zima. A tohle všechno teď máme. A máme se skvěle!! Na prodeji domu jsme i něco vydělali, protože byli loni nemovitosti v kurzu a dům jsme prodali za 8 hodin od vyvěšení na realitce 😁 vybavili jsme si ho vším, čím jsme chtěli. Ale kdyby jsme neměli obrovské hospodářství u manželovy maminky, kam jezdíme každý víkend se starat o zvířata a zahradu, už bych pokukovala zase po domě 🤣 já prostě nejsem zvyklá na hluk od sousedů, na špinavý schody, neskutečné domovní schůze jako z filmu Vlastníci. Přísahám, že mi ten film v kině přišel vtipný. Skutečnost byla pro mě zdrcující 😂😂
Jsem tu spokojená, ale srdce mě táhne jinam 🤦🏻♀️🤣
Takže si myslím, že pokud chcete do domu, skončíte tam 😁
S detma se stehujeme do baracku. Zacinali jsme v centru Prahy kdyz se narodil syn v byte, postupne jsme se stehovali na kraj Prahy do bytu se zahradkou, do radoveho domku a ted do vlastniho domu za hranici Prahy. Chceme pro deti vic prostoru mysleno priroda za barakem atd. Zahrada bude nastesti miniaturni, dum tak akorat. Udrzba me taky nebavi ale mam rada vic mista, nebrat na nikoho nejake velke ohledy, nikdo nerepta kdyz mame spolecnost/grilujeme/deti krici/dupou, topime v krbu no proste v tomhle vidim spoustu vyhod proti bytu. Vsechny kamaradky s detma jezdi z bytu k rodine/kamaradum/na chatu kazdy vikend anebo i ve vsedni dny...
Myslím, že záleží na povaze člověka a na tom, o jaký dům se jedná. My bydlíme v domě, v dojezdove vzdálenosti do Prahy, na zahradě máme jen rostliny, které se občas ostříhají, poseka se tráva. Žádné záhony, jednolete kytky. Pěstujeme jjahody, maliny a ředkvičky, takže to, co se sni, když jsme venku. Na statek se zvířaty bych taky nesla. A za me super, muzu dite volne vypustit na zahradu, v létě bazén, neřeším parkování. Je pravda, že provoz asi stojí víc než byt, už jen udržet bazén v provozu je spousta peněz 😇
Pro mě je sen prizemni byt s predzahradkou 😀 ja i manzel jsme z velkych baraku se zahradou a děkuji nechci. Mame byt 68m, s balkoem ve městě v perfektni lokalite. Predzahradka by byla úžasny bonus. Zahradu nechci. Te práce okolo je mraky. A nepočká... cele detsvi jsme v lete delali drevo na zimu, seno pro kraliky, obstaravat zahradu, plet jhody, trhat jabka... a mit 120m jako vy, tak vubec nepremyslim nad barakem.
Šla jsem z bytu do baráku. Barák jsme nemuseli kupovat, jen rekonstruovali. Nejsem tu spokojená. V byt byl kousek od lesa, nespočet míst na procházky, všechno dostupné pěšky. Na vesnici není nic. I na blbou procházku s kočárem nebo na hřiště musím vzít auto a popojedu. Takže, kdyžbych si mohla znovu vybrat, tak barák NE NE NE. Pokud jste v bytě spokojení, zůstaňte tam (možná jen závidím 🙂)
Záleží zda mate, nemáte, nebo plánujete deti. Jako dítě jsem bydlela v centru Prahy v bytě, pak jsme se přestěhovali na kraj Prahy do krásného domu. Pak od rodičů jsem se odstěhovala do paneláku a teď s dětmi se stehujeme do velkého rodinného domu nám přímo na míru s pozemkem tisíc metru. Takže mám vyzkoušený všechny varianty😀.. a jako bezdětná jsem si krasne s chlapem vystacila v bytě 70m. Ale s detma to je peklo! Jsou to neposedové. Takže se nemůžu dočkat až je vystrnadim na zahradu (bazenek, trampolina, pisek, domeček) a nebudu muset celoročně každý všední i nevšední den vymýšlet výlety a zbytečné cesty “někam” jen abychom nebyli doma. Navíc když jsem na chate miluju snídat venku, kavicka na čerstvém vzduchu, grilovacky s přáteli. Ale jak říkám.. nemít deti, vystacim si úplně v pohode s bytem a chatou. Ale můj názor je teď ovlivněn, ze ten dům máme. Chlap už na 1.rande mluvil o tom, ze je to jeho sen. A už mel projekt a pozemek. Zahrada ho baví.
Nas je pet, zijeme v cca 90 m2 byte po me babicce -mam k nemu citovy vztah. po baraku netouzim, jelikoz nesnasim uklid ani doma v byte. Zahradka a starost o ni me taky neba. Mame zahradku za mestem, kdyz tak jezdime tam. Taky mame zahradu u baraku -vnitrni blok. Ale ja jsem proste mestsky typ cloveka, barak k zivotu nepotrebuju, ani me deti 🙂) Dle me to mate super -velky, prostorny byt, k tomu zahradka. Ja bych zustala tam, Mit barak se precenuje. Navic tady nemuze mit kazda rodina barak - to bychom si zastaveli zemedelskou pudu 🙂
Já vyrostla na vesnici v baráku. Ex i současný manžel jsou z města z bytu (ex je rodilý Pražák). Po pár letech v malometrážním 3+1 jsme s ex koupili takový kompromis - baráček - řadovku, dispozičně 4+kk, s malou zahrádkou (kde pěstuju maliny, rybíz a spol). Jsem spokojená - zahrádka není velká, takže ji stíhám i se svým pracovním vytížením, je kam vypustit děti a bylo to relativně finančně dostupné (na Prahu). Sousedi jsou fajn a do talířů si navzájem nekoukáme, ty zdi mezi jednotlivými domky jsou kvalitně odhlučněné, protože neslyšíme sousedy ani z jedné strany (a to jsou tady v ulici všude malé děti). Dostupnost do centra města dobrá. V případě tak velkého bytu, zahrady a jednoho, max dvou až tří dětí, bych o změně neuvažovala.
Pokud máte velký byt, zahrádku, kam můžete utéct (hlavně pokud máte děti), tak já bych do baráku nešla. Máme dům, neustále je co dělat a někdy mám pocit, že to nikdy neskončí. Pořád se všechno točí kolem baráku a zahrady. Máme starý dům, který pomalu dáváme do kupy. Vnitřky máme v podstatě hotové, ale chce to novou fasádu, teď jsme dělali nový balkon, musíme udělat spodek (hlavně elektřinu), příjezdovou cestu, plot, dodělat zahradu, brzo bude potřeba nová střecha atd. Pokud nechcete nový dům, tak se připravte na hromadu práce a odříkání (pokud teda nejste finančně úplně za vodou a nemůžete si všechno nechat dělat na klíč, my bohužel ne, takže to jde pomalu.). Ano zahrada je super, zvlášť teď, když je Corona a holky jsou ještě malé a jsme díky tomu furt venku, teď to opravdu maximálně oceňuji (máme velkou zahradu, skálu, kus lesa). Ale kdybych nepotkala svého muže, který měl právě dům, tak by mě to nelákalo a nešla bych do toho. V bytě je zkrátka daleko míň práce, daleko víc času a min starostí. Jsem paneláková a měli jsme kdysi chalupu a bylo to super. Vy zahradu máte, takže za mě značka ideál.
Já půjdu asi proti proudu ale já jsem okamžitě utekla z bytu do baráku. Nesnáším bytovku připadala jsem si tam jak králík v kralicarne a to byla jen třípatrová cihlová bytovka. Vadili mi ty lidi okolo, žádné soukromí jak člověk vylezl před dům důchodci už koukali z oken. Koupili jsme starší dům, který jsme postupně zrekonstruovali. Jo bylo to dřina a stalo to prachy, ale já bych do toho šla znova. Je super ráno vylést na terasu a dát si snídani. Máme obrovskou zahradu 1800 metru, vůbec mi to nevadí mám to jako konicek. Mám vymazlenou zahradu, pěstuju čarověníky a pořád se rypu v zemi. Záleží jaký k tomu máš vztah. V létě na zahradě v podstatě bydlíme, máme pergolu a letní kuchyn. Teď po 6 letech se pomalu blížíme do finále a bude vše hotové. Bydlíme v menším městě, pokud bych se měla přestěhovat tak jedině na samotu.
Bydlení v bytě a domě je dost odlišné.
Byt - neřešíš opravy domu, dáváš peníze do fondu; menší soukromí; člověk žije více akcemi, než aby seděl zavřený v bytě, více výletů a dovolených, více večeři v restauracích apod., zvíře v bytě není značka ideál
Dům - musíš mít peníze pro strýčka příhodu, řešíš každou opravdu, větší soukromí, možnost grilovaček, bazénu i venkovního vyžití pro dítě, více prací na zahradě a méně výletů, lze chovat zvířata poměrně v klidu, ale zase čím více to je, tak je méně času na společenský život, tedy méně akcí, méně večeří, větší náklady na vytápění atd.
No a dle mého názoru je to jen o preferencích. Myslím si, že ten dům asi chcete, protože ho stále hledáte, že vám v byte chybí ta blízkost zahrady to propojení a prostě dokud nenajdete co hledáte, tak máte už teď super bydlení, že nemáte důvod dělat při koupi domu nějaký kompromis, tedy já bych se dívala a čekala a žila si spokojně dál do doby, než najdete ten správný domek, kam se vám bude chtít a když nenajdete, zůstanete tam kde jste a když jo, tak koupíte s přestěhujete. Mmch ten byt bych neprodávala, ale pronajala, když je tak super, klidně i se zahradou, až bude potřeba pro děti, bude se ještě hodit a taky vám ho nájemník splatí, nebo třeba na stáří zase půjdete do bytu.
Možná bych i uvažovala o variantě, že si najdete pozemek a pak si tam postavíte malý domek 4-5+1, pěkně v klidu postupně, že vás teď nic nehoní, když jste ve vašem bydlení spokojení, ale nebudete muset hledat dům s kompromisem, uděláte si vše nově a dle svého a postupně dle finančních možností.
Ahoj. Já vyrůstala v domku na vesnici. Pak jsem s ex žila 9 let ve městě v bytě a byla jsem tam strašně nešťastná.
Ale je to opravdu o povaze člověka. Každý nje jiný a má priority někde jinde.
Teď bydlím zase v domku. I když je starší, okamžitě jsem si ho zamilovala. Ve městě sice bylo fajn, že mám všechno za rohem, ale nebylo to prostě pro mě.
Tady máme spoustu možností, kam do přírody vyrazit. Každé roční období vymýšlím dekorace kolem domku atd. Zkrátka se nenudím. Mám jen malou zahrádku a úplně mi to stačí. Moc práce s tím není. Do města to tak daleko nemám. A v téhle situaci jsem taky nikdy nelitovala. Být zavřená v bytě, tak mě asi trefí šlak.
Ale každý to má nastavené jinak. Někdo k životu potřebuje ruch města, kavárny, restaurace, dětské koutky... Já to zase ráda beru jako výjimečnost
Vyrostla jsem v byte, posledni 4 roky jsem zila na baraku a ne nechci. Jsem zpet v byte a jsem spokojena. Jsem bytovy tip. A vy mate byt velky a lntomu zahradku. Myslim, ze vas dobre bydlo pali 🙂
Já vyrostla v domě na vesnici, vlastně na úplně samotě... dva domy v lesích ( od mala jsem prahla po bydlení ve městě... kde nebudu muset jestli mi z kohoutku teče teplá voda, nebo jestli je dřevo a uhlí na to, aby bylo teplo... ale to byl prostě extrém). Pak jsme šla do města, kde jsme několik let celkem spokojeně bydlela. S jedním synem se nám v bytě bydlelo celkem dobře... ale jak byli dva, tak už jsme začali pokukovat po domě, hlavně kvůli zahradě, abychom měli svůj prostor venku, Teď už jsme opět v domě, určitě je to spousta starání a práce, při proději nám ho také vychválili a pořád vyplouvá spousta jobovek, ale neplánujeme odejít. U vás vidím jako výhodu to, že máte tu zahrádku a pokud je nedaleko a v bytě jste spokojení... tak bych to neřešila.
Jsem z rodinného domu a bydlím 19 let v bytě a jsem za byt neskutečně vděčná. Dům je jen práce, práce a práce a peníze za údržbu. Dům bych brala jen, kdybych měla údržbáře, zahradníka a uklízečku...
Kupte si chatu. Aspon si to zkusite 🙂
urcitě není dům jen práce a pořád dokola práce.jen je potřeba nepořizovt ratejnu, ale nějakou rozumnou velikost domu.zahrada je pro děti asi to nejlepší.jako plus beru to, že muj syn chodí od 5 let sám na hřiště ptz ho mám vede baráku a nebojím se ho tam pustit samotného.
což bych se ve městě teda opravdu bála.
Mám to osobně tak půl napůl. Vyrostla jsem v domku ze zahradou u lesa na větší vsi, na dětství vzpomínám moc ráda. Teď už žiju 17 let v bytě, takže jsem si vyzkoušela obojí a mám srovnání. Dům a hlavně zahrada mi chybí hlavně v létě, ale řešením by byla asi větší terasa, což pro nás není finančně dostupné. V zimě mi dům vůbec nechybí a obecně mám pocit, že bych možná v domku zlenivěla, protože byt nás nutí být aktivní - vyrazit na kole ven nebo na výlet. Na baráku je víc práce, to říká každý, plus i vyšší výdaje. My máme naštěstí docela prostornou terasu, ne malou panelákovou, kam dáme i bazének, grilujeme, v létě tam trávíme dost času. Být v bytě bez balkonu/terasy bych nechtěla. A taky máme moc hezký výhled, to je pro mě zásadní, nerada bych koukala někomu do oken. Takže my jsme tu spokojení, ale jde i hodně o lokalitu, jsme tu už 13 let a máme tu vazby včetně těch sociálních, zakořenila jsem tu s druhým dítětem. Taky si uvědomujeme, jak jsme rozmazlení, že máme pár minut od domu zastávku tramvaje a za 15 minut jsme skoro v centru, přitom máme kousek cyklostezku a výhled na řeku. Myslím, že pro děti je fajn mít volnost a vyrůstat třeba na vsi, běhat po venku - ráda osobně na to vzpomínám, ve velkém městě je to složitější a sama nevím, kdy svoje děti pustím ven jen tak bez dohledu. A taky mi někdy chybí si pěstovat svoji zeleninu, protože jsem trochu bio - eko. 😀
Jinak my jsme v létě dost akční, jezdíme i k rodičům, kde zahrada je, pak různě do kempů a uteče to tak, že mi vlastně ve finále ten dům tak nechybí, prostě jsme si hezky zvykli. V okolí máme několik možností koupání včetně přírodního, takže musím říct, že vlastně i v létě si to léto hodně užíváme a jak jsem psala, mám ze sebe pocit, že bych v domku zlenivěla ve smyslu, že by mě - nás to tolik nenutilo sportovat a jezdit na výlety.
@loylii asi tak, to máme podobne.šikovný manžel je potřeba 🙂 ale ten můj by v bytě ani nevydržel.my máme třeba co se týče zeleniny jen skleník, a to je super, rajčata okurky, pak rybíz ořechy jablka, no moc toho není.měssto kousek, sednu do auta a jsem tam.
obecně si myslím že jsou dnes lidi dnes línější tak hnijou v bytě.
Asi nejsem cílovka na dotaz, ale podle mě barák fakt výhra není. Vyrostla jsem v bytě, máme vilu za prahou, kam jezdíme na chalupu a nikdy jsem nepochopila, co je na baráku tak super. Ani s doktorským platem bych na dům ve městě - tím myslím, blízko k mhd, blízko do práce, do bazénu, do obchodů atd. -nedosáhla. O víkendu se umím zabavit i jinak než pletím záhonů, stříháním tůjí a natíráním plotu. V našem městě je dost specifická bytová krize a velké byty nejsou, ale pro mě je to, co píšeš splněný sen. Velký byt s terasou, tak abych došla do práce pěšky, to zní jako dokonalé bydlení. A nepovažuji bydlení v domě za “vyšší třídu”. Naopak, přijde mi, že dneska je to do určité míry nedomyšlená touha u lidí, co na to prostě nemají (aneb přišel muž a říká, že se L bude vracet do práce dřív z rodičovské, protože koupí dům a potřebuje prachy a že nechápe, proč zdravotní sestře a učitelu přijde jako dobrej nápad mít 6mega hypotéku, to já taky nechápu)