Změna zaměstnání/profese. Jaké důvody vás k tomu vedly?
Dobrý den,
podělte se o zkušenosti,důvody,které vás vedly ke změně zaměstnání,ev. uplně ke změně profese.
Mám dobře placenou práci,i na 3/4uvazek vydělávám dost.Ale poslední dobou je to stres,tlak na výkon. Nějak to přestávám zvládat se třemi dětmi,kdy chodím domů “vyšťavená” a nemám na nic chuť ani náladu. ☹
Díky za odpovedi.
@shirilka Diky za zkušenost. A můžu se ještě zeptat. Dala jsi výpověď,aniž bys měla novou práci? Šla jsi na pracák a hledala?
Já jsem měnila práci, která je profesně jiná než jsem mela bývalou. Sice jsem si finance trochu pohoršila, ale časově i "psychicky" jsem ted v pohodě a jsem spokojená. Pro mne peníze nejsou vše hlavně, že moje děti a ja jsem spokojená. Jinak já jsem dala výpověď a mezitím jsem hledala práci tak aby mi vyhovovala hlavně časově kvůli dětem.
Jj dala jsem výpověď a v té dvouměsíční výpovědní lhůtě jsem si našla novou práci, takže na pracáku jsem vůbec nebyla.
Mohu dát zkušenosti ještě před dítětem. Nějak jsem na finance nekoukala, tehdy jsem nemusela, ale prostě došla trpělivost s vedením, s kolektivem (který byl spíše proti sobě, než při sobě). Pak v dalším zaměstnání byl problém s vedením, kdy na nás házeli vinu, která byla ve výsledku majitele,ale nám sáhli na peníze i přesto, že jsme tam trávili pomalu 22h denně. Pak jsem šla do Německa a tam se k Čechům ( hlavně k dělnické třídě) chovají jako u nás k UK. Takže opět velké zklamání. Takže návrat do Čech a že mě práce nevadí, ale to, za jaký peníz jsem dělala, to byl výsměch, ale začít se muselo. A aby toho nebylo málo, tak jsem krátce na to otěhotněla. Jsem dělník! Nyní koukám na to, abych měla plat, že kterého uživím sebe,syna a muže, který začal studovat a až dodělá školu, tak bude můj plat jen kapesné k tomu. Ale bude mi jedno, zda budu zase dojít krávy, nebo vozit balíky. Hlavně aby mi pracovní doba dovolovala být se synem tak, jak si zaslouží!
Já jsem žena mnoha povolání, od prodávání, po práci ve fabrice, kde jsem byla asi nejšťastnější ( čistá hlava bezvadný kolektiv, skvělé vedení ), vypracovala jsem se na solidní pozici, ale táhlo mě to zas jinam, doplnila jsem si vzdělání a vyzkoušela jsem si pár let na marketingu jednoho mediálního domu, pak jsem byla k ruce ekonomickému a právnímu oddělení u jedné vetší firmy, teď jsem 7 let OSVČ, ale táhne mě to zas jinam a teď si doplňuji vzdělání na stará kolena zas a zkusím úplně něco jiného 🙂 Život nesmí být nuda - jak řekl klasik Tohle je život a nic víc už nebude,...
Chce to radikální řez, takto si člověk akorát prodlužuje utrpení, vím o čem mluvím.
Jsem VŠ,ale nejsem na žádné vedoucí/manažerské pozici. Vedení asi vůbec nemá poněti co se děje “dole”,a vymýšlí nesplnitelné plány. Navíc naše pracoviště je malý kolektiv,každý máme své kompetence. Člověk má skoro výčitky,když si vezme pár dní dovolenou.
To znam,ja kdyz mam je jeden den volna, jsem pokazde nervi, co mi zase napadalo do mailu..no jak rikam, radikalni rez, zivot jw.kratky na to, abycom drepely v praci, ktera nam spise ubira nez dava
První změna u mě byla, když jsem se cítila vyšťavena od práce s lidmi. Uz jsem to tak intuitivně cítila a říkala jsem si, že nemá cenu, že se to odráží na zdraví a abych se trápila, byla třeba hnusná na lidi a bylo to poznat i doma, byla jsem bez energie.
Šla jsem do fabriky, na směny, kolegové byli většinou chlapi. Bylo to asi to nejlepší zaměstnání. Vypla jsem mašinu, zavřela dveře fabriky a šla v klídku a bez stresu domů. Ale jak už to bývá, tak po roce mi to už přišlo, že jsem jako cvičena opice, dělala jsem práci už automaticky. Začala jsem se pro zpestření zajímat i o programování mašin a nakonec jsem zajizdela nové příchozí mašiny. Během práce ve fabrice jsem si zvýšila vzdělání a po dokončení jsem opět cítila, že to bude chtít posun. A hlavně si zkusit pracovat v tom, co jsem studovala. Práce opět super, šla jsem z ní rovnou na mateřskou po 6 letech. Opět je to práce s lidmi, mam ji ráda, ale nevím, jestli se do ní budu moct za rok vrátit, protože syn má pravděpodobně určitou formu autismu a bude potřebovat dostatek času. Moje práce bohužel nenabízí kratší úvazky a manželuv plat potřebujeme, takže mě pravděpodobně čeká další změna. Uvidíme 😉
Menila jsem profesi uz trikrat ( mam tedy ctvrte misto, ale pokazde jsem delala a delam neco zcela jineho). Prubezne si dodelavam vzdelani. Na danou práci si rychle zvyknu, kazda ma sve pro a proti. U nynejsiho oboru bych rada chvíli zustala. Jen s dalsi smlouvou chci i nizsi uvazek. Deti me potřebuji vice a rozpůlit se neumim.
Já trpěla 8,5 let....doteď se biju do hlavy. Ze začátku to šlo, ale já jsem takovej ten "blbec", že prostě vždy chci vše zvládnout sama. Respektive byla. Tehdejší šéf to rychle rozpoznal a mě se nabalovalo víc a víc práce a povinnosti. Nakonec to skončilo tak, že jsem v té firmě dělala téměř vše. Pomalu i uklízečku (byla to malá firmička). Asi dvakrát jsem během té doby chtěla odejít, ale on to vycitil, dál mi nějakou větší odměnu a lehce zvýšil plat. Nicméně jsem měla odejít dávno. Dovolená téměř neexistovala a když, musela jsem být nonstop na telefonu. To samý i mimo pracovní dobu. Klidně mi psal dotaz v jedenáct večer, když seděl a klientem. Nonstop ve stresu. Způsobila jsem si tím ulcerózní kolitidu. Dala jsem výpověď až v okamžiku teda, kdy jsem měla novou práci. Pro něho to byl šílený šok. A pro mě to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Byla to má první poradna práce a je pak cumela, jak to krásne může fungovat jinde. Byla jsem blbá no. Za duševní pohodu a zdraví nestojí nikdy nic.
Jinak ta firma po mém odchodu začala upadat, vystřídalo se tam několik holek. Teď je 5 let, co jsem pryč, a co jsem měla informaci někdy před půl rokem už téměř Nefunguje...
Já konkrétně si tím neprošla, ale třeba známa měla psychicky i fyzicky náročnou práci kde byla spousty let. Jenže přišlo vyhoření a od práce s lidma na ulici přešla ke kase v obchoďáku. Pochvalovala si, že nemusí zaměstnávat hlavu, klíčovat rozhovory, dělat intervenci v podstatě za pochodu. Že se určitě do svýho oboru vrátí, ale cítí, že chce klid a nechce si tahat práci domů.
@pampeliska1313 Diky za zkušenost. Mám pocit,že se k tomu taky blížím. A taky bych si klidně sedla za kasu.
@me_druhe_ja Diky za zkušenost. A jak se na tvůj odchod tvářil šéf,když výpověď nečekal? Nedával Ti to “sežrat” ve výpovědní lhůtě?
@me_druhe_ja puvodem nemoci stres, ze? A srovnalo se to pak casem? Jste zdrava?
přesně toho jsem se bála, že mi to dá sežrat, že budu trpět. Věděla jsem, že budu muset zůstat až do konce.....jsem mu to jako bonus řekla ještě před jeho dovolenou. 🤦 Z dovolené mi furt chodily zprávy a přemlouval mě: nabízel bonusy, auto, peníze....ne, ne, ne... tenkrát to už bylo ve fázi, že bych opravdu nezůstala ani za milion měsíčně. Bez přehánění. Nakonec se zachoval v pohodě na to, jakej to byl kreten jinak. Na druhou stranu já měla takový know-how v té době, že se možná i trochu bál, že pokud mě bude vysirat, budu schopna na něho prasknout ty jeho podvudky, co pořád delal a bude mít průser s bankou. Nicméně ono to na něho nakonec stejně prasklo, ale to už jsem tam naštěstí nebyla a nemusela to řešit.
@misulka84 Crohn nebo na UC je autoimunni nemoc, castej spouštěč je právě dlouhodobý velký stres a psychicka nepohoda. Je to nevyléčitelna nemoc. Ale teda já musím zaklepat, že mě se to "uspalo" a nemám žádný problémy ani komplikace. 🙂 Akorát po obou porodech jsem někdy po 3m měla pár týdnů zase problémy jako krev ve stolici a neovladatelné ranní nuceni na WC. Ale samo to přešlo. fakt nedržím žádnou dietu, nemám žádný omezení a od prvního těhotenství i bez léků. 🙂 Ale měla bych na kontrolu. 🤦
Pamatuji si to ještě velice dobře, téměř rok jsem žila v permanentním strasu, v noci se budila hrůzou co ještě všechno musím následující den stihnout, u postele blok na poznámky abych náhodou nezapomela, v práci od nevidím do nevidím, domu jsem chodila úplně vyřízena, bez energie dělat vlastně cokoliv
... Jít jinam beru zpětmě jako nejlepší rozhodnutí mého života, dala jsem výpověď a místo sháněla až poté a podařilo se. Vím, že kdybych tam zůstala ještě déle, tak normálně vyhořim. Se změnou práce se mi zlepšila i nálada, vrátila energie a celkově chuť do života. Peníze nejsou všechno, ta psychická pohoda je hodně důležitá.