Zlé vzdelanie - žiadna práca? Ako poradiť?

cta
20. lis 2013

Mile babenky potrebujem poradiť ako pomôcť sestre. Sestra vyštudovala vysokú školu odbor sociálna práca. No bohužial uplatnenie v tomto smere na Slovensku je priam nulové. Všade kde prišla narazila na aroganciu, povišenectvo typu ( riaditel- muž-žena), staršia žena mladé dievča. Sestra prešla cele mesto obehala všetky neziskovky všetky zariadenia sociálnej služby a nikde ju nechcu. Pričom prax ma chce pracovať. Teraz pracovala na zástup v jednom zariadení kde jej riaditeľ slúbil že po skončení zástupu tam si môže vybaviť aspoň dobrovolnu prax a keď v ten deň jej doniesol zmluvu zrazu jej povedal, že si to môže vybaviť ale nie u nich. Sestra je už tak psychycky z toho vyčerpana, že už nevyvíja žiadnu aktivivtu jednoducho rezignovala a ja neviem ako jej pomôcť. Podla môjho názoru si vybrala odbor ktorý na Slovensku nemá budúcnosť a ju ani moc nemotivuje pretože sa v ňom podvadza. Neviem či je správne ju tlačiť do toho aby si urobila ešte jednu školu s odborom ktorý ona chce má k tomu talent aj ju to baví. Naozaj neviem aj či sa jej to oplatí pretože každý rok sa to mení a kdo vie čo bude za tri roky. Neviem akým smerom sa má ubrať ona by aj vedela ale vždy sa zhači a povie načo ved nemám k tomu vzdelanie a šancu mi ani nedajú, a ďalší problém je že aj keď ide na pohovor a je tam muž nedokáže poriadne komunikovať so ženami nemá problém.
Neviete ako jej najlepšie poradit? Kamarátka jej robila profesijný profil a vyšlo jej, že by mala robiť s technikou (na to ma naozaj talent) a mala by sa skôr vyhnuť práci s ľudmi. Ona je dosť veslej povahy a väčšina ľudí ju považuje až za privelľmi aktívnu a taku až prehnane veselú (prípadne im príde ako nafetovaná).
Neviete mi poradiť čo s tým? prípadne koľké z Vás robia to čo vyštudovali a či sú s tým spokojné?
Ďakujem

travellka
21. lis 2013

Podobné se mi stalo po dostudování oboru archeologie. I když jsme byli první absolventi nově otevíraného oboru, řada z nás nenašla v oboru práci. Rozesílala jsem také všude, na muzea, památkovou péči, ale nic. Všude jsou lidi, které nejspíše z těch míst vynesou nohama napřed. Tak jsem byla na pracáku, občas jsem si střihla nějakou brigádu. Stále jsem hledala v oboru, pak jsem rozšířila zájem i na administrativu, ale tady dávali přednost středoškolákům často s ekonomkou. Takže jsem šla z nouze učit, tam jsem si tenkrát mohla i vybírat (dnes je situace jiná, absolventů je hodně a míst málo). Nicméně jsem přestala být spokojená, hlavně kvůli platu a také kvůli pronásledování ředitelky. Ráda jsem zůstala doma. Teď jsem tu s malou, ale přestává mě to bavit. Zvolila jsem si další VŠ, bakalářský obor, který mi snad dá větší šance. Těžko radit vaší sestře, ale musí změnit obor působnosti, pokud v něm nenajde uplatnění. Být doma, to jen podporuje postupné snižování sebevědomí, pocit, že je člověk k ničemu a deprese...