Zkušenosti se šikanou v práci? Jak z toho ven?

Tak každopádně by mela hledat prubezne i jinou práci, ted se všude nabírá, tak třeba má šanci. I kdyby to melo byt něco méně placeného, tak za zdravi to stoji...

no i kdyby se to nějak řešilo, ona by se chtěla koukat na ty xychty, co jí to dělali? já bych teda odešla tak jako tak... ale je to sviňárna no. co s tím, popravdě netušim..

Vím moc dobře o čem mluvíš...bohužel tu zkušenost mám. V březnu jsem nastoupila do nové práce, jsem mírumilovný člověk, který vyjde s každým, proto jsem se i tady od začátku snažila se všemi kolegyněmi i s přímou nadřízenou vycházet a doufala jsem, že všechno bude klapat. Ale po nějakém čase jsem zjistila, že je to na pracovišti rozdělené na dva tábory - jen jsem zatím nevěděla proč. To jsem zjistila záhy, kdy do mě jedna kolegyně začala rýt kvůli blbostem - vadilo jí, že některé věci dělám jinak, než je ona zvyklá přes 20 let dělat, že si třeba něco položím jiným směrem než ona, že mám trošku jiný systém práce apod. Pořád jí něco vadilo, za vše mi nadávala, ať jsem se snažila sebevíc. Potom mi jiná kolegyně řekla, že se takhle chová ke všem a proto to tam neklape, protože ne každý si to nechá líbit. Postupně jsem začala poznávat jaká je, neustále na mě a na další kolegyně donášela naší nadřízené (která je její kamarádka), která potom z pozice své moci přišla za námi a nadávala nám, že to nebo ono děláme špatně atd. Přitom špatně nikdo nic nedělal, jen prostě každý má trošku jiný systém práce, každá jsme jiná. Společně obě sedávaly zavřené na denní místnosti a celý den se bavily tím, že nás pomlouvaly a vymýšlely, jak nám to ,,osladit". Jiná moje kolegyně, téměř 40tiletá máma dvou dětí, chodila z práce domů s pláčem, druhá se snažila vzbouřit a stěžovat si na vyšších místech, já jsem se zatím snažila být nad věcí. Poprosily jsme naši vyšší nadřízenou o společnou schůzku, aby nám pomohla. Bohužel na tu schůzku pozvala i ty dvě dotyčné a ty vše otočily proti nám - věřila jim víc, protože s nimi se zná již roky, my jsme pro ni nové, cizí. Po této schůzce bylo vše ještě horší - ty dvě s námi úplně přestaly mluvit, ale neustále nás pomlouvaly, naše nadřízená o nás vykládala na jiných odděleních, že jsme její pohůnci, tupé ovce apod. Přitom pacienti (jsme zdr. sestry) si naopak stěžovali na jejich chování - že jsou často hrubé a necitlivé i k nim, jedna pacientka dokonce podala i stížnost...ale všechno se nějak zametlo pod koberec. Na druhou stranu celá nemocnice si povídala o tom, jak je to u nás na oddělení strašné a jací jsme tam chudáci.
Snažila jsem se otěhotnět a těšila se, že až se to povede a odejdu na mateřskou, budu mít klid...Povedlo se, ale měla jsem problémy a musela jsem jít na PN. Moje nadřízená věděla akorát to, že mám rizikové těhotenství, s ničím dalším jsem se nesvěřovala, přesto o mně začala vykládat po celé nemocnici, že se mi nechce pracovat a že hned v 5.týdnu jsem zůstala doma, přitom ona když byla těhotná, pracovala až do porodu... Vše se ke mně doneslo a byla jsem z toho na dně, protože to vůbec nebyla pravda - na PN jsem odešla v 8.týdnu kvůli hematomu. O miminko jsem nakonec přišla. Milionkrát radši bych chodila do práce než si procházet něčím takovým!
Kolegyně, která už to chování nadřízené a její kamarádky psychicky neunesla, dala výpověď a zrovna včera mi psala, že jí na základě toho nedali celoroční prémie, na které měla nárok a ještě se jí vysmáli - naše nadřízená se jí smála do očí a říkala, jak pěkné ty prémie byly. Já se budu muset po svátcích vrátit, končí mi nemocenská, ale mám ještě přes svátky dovolenou. Vůbec se mi nechce, když vím, co mě čeká. Hledala jsem jinou práci, ale tady v okolí nic není, ani mimo obor, máme malého syna a manžel pracuje 50 km od domova, tak potřebuji jen na ranní směnu. Řešení to nemá, musím se jen obrnit trpělivostí a věřit, že se mi brzy znovu podaří otěhotnět, a tentokrát už bude všechno v pořádku. Nebo že se mi naskytne příležitost jiné práce. Přesvědčila jsem se, že nepomůže ani si stěžovat, protože když jsi tam nová a nemáš kontakty a ten, kdo Ti ubližuje, tam pracuje už roky a ty kontakty má, nenaděláš nic. Pro mě je jediným řešením najít si jinou práci.
Tvé příbuzné bych poradila, aby šla na nemocenskou - třeba si vymyslela,že ji bolí záda nebo cokoli, nebo ať si zajde k psychiatrovi a vše mu řekne a ten ji nechá na nemocenské - tak získá čas na to najít si jinou práci. Ať rozhodně nezůstává tam, kde se k ní takhle chovají - nestojí to za to, aby si stresem zničila zdraví. Ale ať jedná rychle, časem jí totiž klesne sebevědomí natolik, že si pak přestane sama sebe vážit a nebude už schopná ten krok udělat a odejít. Držím pěsti, ať to dobře dopadne!

@rituska88 A co se nechat přeložit na jiné oddělení? Moje švagrová to udělala protože u nich to bylo také neúnosné-ale musela čekat asi 3 měsíce... Vrátila se totiž po rod. dovolené, druhé mimčo se jim nedaří a byla z toho taky nešťastná...do toho se jí rozjeli jiné zdr. problémy nebo si musela brát často volno protože její dcerka je teď často nemocná, když chodí do školky... Švagr si může vzít neschopnost maximálně 7 dní za rok, jinak by přišel o roční prémie a ty jsou 80% jeho platu, a to je pro ně dost peněz...
Ono na každého jednou dojde-taky u nás v práci byla jedna taková vedoucí, která dělala lidem schválnosti-nařizovala jim přesčasy a nezajímalo jí, že třeba nemají spoj aby se dostali domů... každý den pila s její jednou oblíbenkyní 4 hodiny kávičku v kanceláři, hrály tam na počítači hry... Myslely si, že jsou nedotknutelné-fungovalo to tak 7 let, šikanovaly nepohodlné ženské jak jen mohly až jich spousta skončila raději sama-a najednou obě dostaly výpověď na hodinu... V 1 odpoledne jim ředitel přinesl výpověď,a do hodiny musely vyklidit skříňky a opustit areál... Nejspíš jim nějakej IT napíchnul počítač a zjistilo se, že nic nedělají, protože jedna kamarádka co tam dělá, říkala, že pak byla schůzka a ředitel říkal něco o tom, že se některými zaměstnanci zneužívá internet atd...
Snad se Vám brzy povede miminko a budete doma-je to sprosté to co o Vás říkali...
na každéhi jednou dojde i když to někdy sakra dlouho trvá...

@8slunicko6 hm, no ona by tam ráda zůstala klidně i pět let. Dle zdravotní stavu. Jo jsou to blbý situace, ohledně podmínek je to tak, že kolegyně odchází k lékaři klidně na celý den, ona musí dokládat kdy tam přesně byla a dostavit se do hodiny. Což je v pořádku, tak to má být, ale kolegyně to mají jinak. Ohledně dovolené musí svoji předkládat ke schválení už někdy v únoru a ještě ji to pak třeba zruší a nařizuje kdy si ji má vybrat. Ostatní si ji berou kdy chtějí, oznámí ji to třeba den předem, i tě šéfové a je to OK. Pro ni to znamená, že tam je často sama a pracuje za dva...

To je ještě v pohodě, to je normální buzerace a né šikana. Ale třeba urážky nebo ponižování, to bych nesnesla. No já třeba bych tam nezůstávala. Z jedné práce jsem taky odešla, kvůli nepříjemnýmu prostředí a dobře jsem udělala. Všechno peníze nevyřeší, zdraví už vůbec ne!

@8slunicko6 To bych chtěla, ale jsme malá nemocnice a všude jinde se dělá na směny, jen na našem oddělení pouze na ranní. A místa v ambulancích si každý drží. A teď když kolegyně dala výpověď, bude nás tam už tak málo, že by mě nepřeložili jinam. K nám ani nikdo nechce, aby mě třeba s někým vyměnili. U nás staniční taky - kolegyně dojížděla autobusem, vždycky jí jel jen jednou za hodinu, ke konci pracovní doby už jsme mívaly vše hotové a jen seděly a ona tu kolegyni na ten autobus nepustila, i když šlo jen o 10 minut...pak musela čekat hodinu na další a nestíhala vyzvedávat syna ze školky. Tohle je o lidech. Pořád sedává s tou druhou na denní místnosti, celé dny jen sedí a povídají si a nechají ostatní, aby za ně dělaly jejich práci. Jednou jsem měla v čekárně anesteziologické ambulance 30 lidí - bylo po dovolené, tak se to tak nahromadilo. V té ambulanci jsem byla první den sama (střídáme se u nás na oddělení u infuzí, na ARO ambulanci a na sále), zaučovala jsem se ještě. Ty dvě ani nezvedly zadek aby mi jakkoli pomohly, seděly a povídaly si, hihňaly se a já nevěděla, kde mi hlava stojí. Navíc u nás v nemocnici ještě probíhala rekonstrukce, takže jsem musela nosit odběry přes celou budovu. Lidi po mně v čekárně řvali, že musí čekat, já lítala jak hadr na holi a za celý den jsem se nestihla ani napít nebo vyčůrat. Pak mě ještě staniční seřvala, že se lidi v čekárně hádají a že si mám udělat pořádek - snažila jsem se o to, ale prostě někteří lidi to nechápou, že se nerozkrájím a že doktorka nemůže vyšetřit tři najednou a já mezitím nemůžu vzít krev najednou dalším pěti. O týden později jsem takhle dělala s jinou kolegyní, lidí bylo opět spousta, ale pomáhaly jsme si a všechno se v pohodě zvládlo, tu kolegyni by nenapadlo sedět u kafíčka, když byla plná čekárna lidí.

@rituska88 Děkuju za radu. Už jsem také myslela, že ji to doporučím. Tvůj přibeh je tedy hodně smutný. On tě stres těhotenství také nepomáhá, mám podobnou zkušenost.

@swetlusska já si myslím, že to je šikana. Je to výlučně soustředěno na ni a už ji bylo řečeno, že by měla odejít. Prostě to splňuje všechny podmínky šikany.

Jinak mě právě děsí, že jediná možnost tohle řešit, je odejít. To by takhle přece nemělo fungovat. Ona nic špatně neudělala.

Pokud je v důchodovém věku,tak jí pravděpodobně chtějí NĚCO svým chováním naznačit. Rozhodnutí, zda zůstat nebo odejít, je jen na ní. Pokud už má alespoň nejaké zajištění důchodem, není co řešit. Možná na její pěkné pracovní místo čeká někdo, kdo ho opravdu potřebuje.

@1772 třeba na tebe, viď? 🙂 Hele nevím, jaký důchod mají tvoji příbuzní, ale moji i přez to, že celý život pracovali takový, že si z něj zaplatí nájem a základní potraviny, takové žití je spíš přežívání. Z tvého příspěvků cítím závist, nic víc. Pravděpodobně kvůli takovým lidem jako ty, se děje šikana na pracovišti. Mě by třeba nikdy nenapadlo naznacovat někomu něco šikanou a ani by mě nenapadlo si takto vysvětlovat jejich chování jako tebe. Není to pěkně pracovní místo, je to náročná práce adekvátně ohodnocen, ovšem důchodce již takové místo nenajde, asi právě kvůli takovým lidem jako jsi ty.

@rituska88 A co ten doktor, ten to nevidí? Nevím, jak to v nemocnici chodí, ale co před ním jako dělat blbou a říct, že toho je hodně, že nevíš, kde ty ostatní sestry jsou, zda je pro něco posílal atd., aby si toho všimnul/případně ho nějak podnítit, aby je taky zaúkoloval. Vždyť i jemu to musí vadit, když mu to na oddělení neodsýpá..

@verena My tam máme primáře a dvě doktorky, střídají se. Primář je většinu dne na sále. Je to mladej chlap, kterej se snaží vycházet se všema. Všímá si, že se něco děje a štve ho to, ale ony schválně přímo před ním nic neříkají a spíš mu podlízají. Doktorka jedna je hodně zadobře s nima, protože se s nima dýl zná a jsou stejně staré, k nám ostatním co jsme tam novější se moc nehlásí. Před ní nás klidně pomlouvají a říkají jí jak jsme nemožné atd., i když podle mě ona musí vidět, že je to jinak, ale když my tři jsme takové, že nic nahlas neříkáme a necháme si všechno líbit, abysme nedělaly ještě větší zlo. A třetí doktorka ta je tam jen občas a to je taková kapitola sama pro sebe, je taková zvláštní, s nikým se moc nebaví a co se týče práce, tak má taky různý vrtochy, že se jí nezavděčí nikdo. Jo, tehdy jsem to zkoušela jak píšeš, ale to jsem tam byla zrovna s tou doktorkou, co se s nima dost baví a neřekla jim nic a mně jenom řekla, že prostě kolik toho stihneme, tolik stihneme, a zbytek lidí mám poslat domů ať přijdou druhý den. Přijde mi to, že ti doktoři u nás se mezi nás sestry moc nechcou míchat a spíš to berou tak, že máme poslouchat svou nadřízenou. Jenomže co dělat, když si zrovna ta nadřízená na někoho zasedne, to nevíme. A je to často i ohledně ohodnocení - prémie taky nedává podle odvedené práce, ale podle sympatií. Já si vždycky řeknu pro sebe ,,No a co, ať se s tím třeba zadáví" a doufám, že na každýho jednou dojde a jí se to všechno jednou vrátí, jsem tam nejnovější, tak se bojím ozvat, aby si něco nevymyslela a já nakonec nezůstala bez práce.

@rituska88 to je dost sileny. Nejlepší je asi nějake misto v ambulanci, ale to si asi všichni dost hlídají? A neuvažovala jsi bud o chození po domácnostech, pichat injekce starouskum a tak, připadne nějake to hlídani důchodců nebo naopak deti. Přijde mi, že ted je o to dost zájem. K našim taky chodila paní a u nich to bylo docela pohodove a myslím i flexibilní. Plotove to možná nebude tak hrozne v porovnání s nemocnicí, ale to neznám. Jinak Já se taky vrátila do prace po materske, sice jen kancl, ale taky jsem nespokojena. Tak Te chapu. Musíme vydržet, než se objevi něco nového 🙂.

@verena Já jsem před mateřskou dělala u obvoďáka a chodila i po návštěvách k seniorům. Problém je, že abych tohle mohla dělat jen tak sama za sebe, musela bych na to mít živnosťák a i k tomu jsou nějaké podmínky (myslím bylo 5 let praxe u lůžka a další věci), není to tak jednoduché. A bydlím prakticky na vesnici, v kraji, kde lidé nemají moc peněz, takže tady se těžko taková práce dělá. Jedině pod záštitou nějaké charity, domácí péče apod. a tu máme nejblíž cca 15 km od nás a zrovna nové zaměstnance (zdr. sestry) nepřijímají, těch sester tam nedělá moc a každá si to místo drží nebo už to pak jde po známostech, Já jsem se na mateřské strašně těšila, že se vrátím na své původní místo k tomu obvoďákovi, ta práce mě moc bavila, ale on si tam nechal důchodkyni, která mě měla jen zastupovat po dobu mé mateřské a protože jsem měla jen smlouvu na dobu určitou (nikomu nikdy nedal na neurčito, pořád každý rok psal novou na dobu určitou), tak se mě lehce zbavili. Takže důchodkyně má důchod i plat a já mladá s dítětem zůstala bez práce a musela honem něco hledat. Teď nám to komplikuje fakt, že jsme prodali druhé auto, nechtělo se nám ho živit, když už jsem měla zůstat doma na nemocenské a pak odejít rovnou na mateřskou a manžel pracoval v místě bydliště. Jenomže manžel teď práci změnil a dojíždí skoro 50 km, takže auto potřebuje a já si musím půjčovat od rodičů. Uvažujeme o stěhování do místa manželovy práce, ale není to tak jednoduché, máme v nájmu pěkný obecní byt, za cenu, kterou nám už nikdo nikde nedá, k rodičům to máme jen 5 km, moji rodiče nám pomáhají se synem, když je nemocný tak ho hlídají, abysme si my nemuseli brát volno v práci, je na ně hodně fixovaný. Chtěli bysme se odstěhovat, pokud se podaří miminko, v průběhu mé mateřské, že bych si pak novou práci hledala už tam, ale kdoví jak všechno bude...Štve mě to, strašně moc. Vždycky jsem se do práce těšila, svoji profesi mám ráda, miluju lidi a práci s nimi, ráda jim pomáhám a vždycky jsem do práce chodila ráda spíš kvůli tomu pocitu než kvůli penězům...ono taky nikdy jsem nevydělávala nijak moc, přestože mám VŠ. Štve mě, že musím do práce komplikovaně dojíždět a ještě je tam tak příšerná atmosféra, že je z toho člověk psychicky úplně vyšťavenej. ..

@rituska88 no to je fakt škoda. Takovou sestru,jako jsi ty,bych ráda potkávala v nemocnici. Ono se to často fakt strasne pozná na první pohled, kdo je neochotny. I když uhoneni jsou ve zdravotnictví asi všichni. A pak ještě takoveto podkopavani! Já tedka dojíždím do prace přes hodinu, přestehovali nás. V kanclu jsem s holkami, co pořád někoho pomlouvají a resi, když jedna odejde, tak i navzájem, je mi jasne,co se děje, když jsem pryc. Do toho si na me asi zasedl ředitel kvůli administrativním problémům, co byly okolo mého návratu, i když jsem je ne zavinila Já. Tak pořád koukám, jestli něco podobného ne vypisují u nás. No musíme zatnout zuby a vydržet!

@verena Taky to nemáš lehký. Já dojíždím 15 km, ale i tak je to komplikované, protože syn chodí do školky a babičku nemáme v místě, aby ho mohla denně vodit a vyzvedávat. Naštěstí naše školka otvírá už v 5:30. Už jsem psala na tolik nabídek pracovních míst...dokonce netrvám vůbec na tom, abych pracovala v oboru...spíš chci mít klid. Doufám, že se mi brzy podaří otěhotnět, ale mám strach, že zrovna jak na potvoru to nepůjde a budu čekat kdovíjak dlouho. Držím Ti pěsti, aby se Ti podařilo najít něco lepšího a blíž!

Já bych odešla z toho není jiná cesta☹

@kaja2016,
Tvá příbuzná moc možností nemá, v tomto se špatně radí, protože zde nikde nepíšeš jakou má povahu, alespoň jsem to nikde nepostřehla. Buď si v práci udělá pořádek, všem dá najevo, že ze strany na stranu s ní kývat mohou, ale dokola již ne a jestli to kolegové nepochopí, vč. nadřízeného, tak to požene ještě výš nebo další možnost je odejít.
Nevím co si mám představit pod pojmem důchodový věk, měla už odejít do důchodu nebo má teprve jít za nějaký čas do důchodu?

@dominikaromanova odvahu má, otázka je, co nějaké jasně daní najevo, že takové chování nebude tolerovat, nebude znamenat výpověď. Mě spíš zajímalo, jestli tu není někdo, kdo řešil podobnou situaci a pomohla mu třeba nějaká instituce, jestli má člověk vůbec nějaké dovolání v takové situaci, nebo prostě jenom trpět a doufat, že výpověď nepřijde a nebo sklopit hlavu a odejít...