Zdravotní sestra, neberu ráda krev. Jak překonat strach?
Milé holky🙂
jsem vš.zdrav.sestra,školu jsem ukončila v r.2003.Maturitou pro mě zdravotnictví skončilo(krom toho že v něm pracuje můj manžel) a pracovala jsem v soc.sféře.ted jsem přes 10let byla s detma doma a vracím se zpet.Sociální oblast nenabízí tolik možností jako zdravotnictví,dlouho jsem si v ní nenašla práci,takže jsem se rozhodla i přes svou nejistotou že půjdu do nemocnice.jenomže:nikdy jsem nebrala ráda krev,když se dalo jsem se tomu vyhla...počas praxi jsem ji brala jenom pár krát a po škole pak jenom manželovi.Jak překonat svuj strach?nedělám to zle,spíš mě svazuje ten strach...nevím proč se toho tak bojím, já to nechápu...co mi poradíte?neznám sestru která by byla jak já.Jinak si myslím že se na tu práci hodím..kdyby se dalo chctěla bych pracovat v amb.ale vzhledem k tomu,že nejsem registr.je to malá šance.nemluvím o infuzech,chiraflex..atd...Potřebuji 3r.praxe registraci.tak co poradíte?Jít do toho vůbec??,MOOOOC děkuji.
@brikatka ja byt tebou, zustanu v sociálníé sfere....jako sestra nemáš praxi - nemyšleno ve zlem, do ambulancí se dávají vesměs známé, a pochybuji, pokud nemáš starší deti, že budeš dělat na smeny....
pokud se rozhodneš přeci jen pro práci zdr sestry, počítej s tím, že začátky - rok, rok a půl určitě ude tvrdý.....
na druhou stranu, když to zvládneš, tak proč ne....mám taky VS v oboru zdravotnictví, střední jsem končila 2003, mám praxi x let na JIP a v ambulanci asi 2roky, ted jsem doma s detmi a upřímne, začátky byly fakt drsné...neumím si předsavit kdybych nechodila do práce vůbec, nastoupit tam ted.....
ale není to nemožné....když člověk chce, zvládne vše. Kam by jsi chtela jít? máš nějakou představu?
Ahoj, taky jsem Vš sestra. A záleží to jen a jen na tobě, jeslti se na to cítíš a máš zájem to překonat. Ono jestli jsi brala krev jen párkrát, tak se nedivím tvým obavám, ale do toho se dostaneš, protože odběry jsou denním chlebem prakticky na každém oddělení a zapárkrát to pro tebe bude rutina...
My měli kolegyni, která pracovala ve zdravotnictví chvíli po škole, pak to 15 let nedělala a když přišla, viděla poprvé flexilu ( tenkrát to nebylo )a pod....a dostala se do toho,ale taky to samozřejmě chtělo čas...
jak píše @tarra27, začátek bude určitě tvrdý, ale já bych to viděla méně dramaticky, třeba půl roku bude drsný, pak když budeš šikovná, bude to ok...a samo strašně záleží na kolegyních...jako chce to trošku mít na to koule, ale když se hecneš, dáš to určitě:o)
Co se týká té práce v amb, určitě všichni trvají na té podělané registraci, která je stejnak k hovnu ( pardon )? Mám zkušenost, že třeba hodně hledají sestry zubaři a i když píšou, že chcou registraci, tak ve výsledku to není pro ně až tak důležité....chce to zkoušet no
já teda nejsem sestra ale laborant, když jsem nastoupila do práce chtěla jsem se naučit i sesterskou práci na magnetické rezonanci a tak mi nezbývalo nic než se naučit podávat kontrast 🙂 bála jsem se na škole jsem brala krev asi jednou a jediné co jsem uměla píchnout byl inzulín 🙂 ale šlo to holky sestry mi strašně pomohly a myslím že tak po desátém píchnutí mě to začínalo i bavit 🙂 ale je pravda že k tomu nemám odpor jen jsem se prostě bála 🙂
Jsem také vš. sestra, po škole jsem byla rok na interním odd., poté jsem otěhotněla a teď už 7 let jsem doma s dětmi, tento podzim jsem byla na výpomoc v ambulantní onkologii, takže chema a tak, vše pro mě nové, infůze s chemou ,bondronáty, braní krve jen jehličkou, no hned první den po 7. roce jsem baral krev rozklepaná, ale hned na poprvé, věřte člověk se do toho opravdu velmi rychle vrátí! Takže pokud se do toho vrhnete držím pěstičky 😉
Taky jsem vš sestra, praxi mám přes 3 roky na odd. kde by to bez odběrů nešlo 😀 Když jsem nastoupila do práce, taky jsem s tím měla trochu problém, takový spíš ale stres, strach, ptž už jsem nebyla ,,jenom" praktikantka, ale už zodpovědná za své pacienty, tak spíš proto. Myslím, že to chce čas a musí si to ,,sednout" A navíc, kdykoliv můžeš odejít 🙂 Jen nevím jak s tou registrací, ptž to bys správně bez registrace neměla jako sestra dělat noční třeba jen s ošetřovatelkou a to by podle mě na tebe tlačili, aby sis ty kredity nasbírala... A co si budem povídat, z vlastních peněz, z vlastního zbytku času při 12ti hodinových směnách... Nevím teda jak kde, ale kolem sebe poslouchám, že se přesedlává z osmiček na dvanáctky ☹ to už teď řeším jak to budu dělat po mateřské s malým, když se dělají 12ky a chlap se vrací kolem 5-6 večer... Záleží na nemocnici kde bys pracovala, jaké tam mají pdmínky, co vyžadujou. ALe jestli jde jen o ten strach, neboj se toho, to bude v cajku, čím častěji to budeš dělat, tím se to pro tebe stane automatické a za chvíli na to ani nebudeš myslet 😉 Držím palce 🙂 Práci můžeš přinejhorším kdykoliv změnit 🙂
Moje kolegyně měla stejný odpor k injekcím a kanylám, cévkám atd., Vydržela to půl roku pak si udělala Dis farmaceutického asistenta a pracuje v lékárně.