Začínající učitelka, 2. stupeň ZŠ

@cilkat Děkuju za reakci. Praxe pro me bylo trošku mučením, jelikož jsem tak nějak očekávala, ze budou žáci automaticky spolupracovat a proto jsem byla hodně přátelská a dost jim dovolila. No konce praxe jsem se tedy opravdu nemohla dočkat, jelikož mi to přerostlo přes hlavu. Nemůžu se nějak vnitřně srovnat s tím, ze učitel je především herec a hraje svou roli. A touha být oblíbená je mi akorát přítěží 😒

@luciilui Můžu se na něco zeptat? Očividně se ti do učení nechce, děsíš se toho a praxe se ti nelíbila. Proč jdeš učit?

Ahojky,
rozhodně si je nepouštěj moc k tělu. 2. stupeň,... budou zkoušet, co sneseš, s tím počítej. Bohužel je taková doba, že pokud nenastavíš jasný meze, budeš se v tom plácat až do konce června. Na druhou stranu... zkus si k nim najít cestičku, aby věděli, že nejsi jen otravná úča, ale i fajn ženská, které můžou důvěřovat a která je třeba i pro nějakou tu srandu.
Neboj, každý nějak začínal. Zvládneš to 😉

@luciilui žáci jsou Bohužel ve škole "z donucení" a tudíž spolupracovat nebudou... rozhodně ne většina. Ale oblíbení účitelé jsou ti, kdo umí svůj předmět, umí vyložit látku a dětí se nebojí... Nesnaž se být oblíbená - prostě buď dobrá v tom, co učíš a v tom, jak to vysvětlit. a pak budeš i oblíbená. "kupovat si" oblibu ať už jakýmkoli způsobem prostě nefunguje. ty jsi pro ně vzor - přece nechceš, aby si tě kupovali oni, ne?

Moje doporučení :
1) důslednost - co řeknu, to platí. Dobře si promysli, jak budeš zkoušet, dávat písemky, jak budou hodnoceny, jakou budou mít známky váhu, co domácí úkoly - a z toho neustupuj. Změň to max v pololetí, když uvidíš, že to nefunguje. Já si takhle systém pilovala 3 roky 🙂
2) nelez jim do zadku - nemusíš být jejich kámoška. Ty tam nejsi proto, abys byla oblíbená.
3) buď fér - dodrž, co slíbíš, omluv se, když néco zkazíš, snaž se nemít vůči jednotlivým dětem předsudky
4) neboj se říct si o pomoc kolegům
5) projev zájem - na "slyší" skoro každý 🙂

Chce to být přátelská, ale musíš i dobře nastavit hranice. V rámci těch hranic to přátelství bude fungovat. Ale jsou třídy, kde to jde snadno a skvěle a budete fungovat jako parťáci, a třídy, kde budou pořád ty hranice překračovat (ať už z jakéhokoliv důvodu) a budeš hledat a hledat. Nesnášela jsem učitele přísné a chladné čumáky. Takže jsem taky taková nebyla a mnoho mých kolegů také ne. Je důležité se umět i zasmát nebo i zablbnout - ale samozřejmě, musí to mít ty limity... (ovšem přirozené, ne jen proto, že chci být přísná učitelka). Můžeš jít i velmi moderním směrem - viz knihy Škola bez poražených nebo Jak mluvit, aby se děti lépe učily.
Za mě - je důležité netrvat na kravinách, spíše pochopit základy/principy toho předmětu, souvislosti s jinými předměty, vztah ke skutečnému životu = smysluplnost toho, co se učí... A mít jasno v hodnocení - jasná kritéria, pak budou žáci vědět, o co se můžou opřít. Já jsem ze začátku v hodnocení jasno neměla a to byla rozhoně chyba. Přínosná mi přišla např. kniha Systém hodnocení a sebehodnocení žáků od Kratochvílové.
Kolegové - někteří byli moc fajn, těžko se mi odcházelo. O jiných toho mnoho lichotivého říct nemohu, ale u většiny z nich jsem to zjistila (bohudík) až když jsem tam skončila. Učitelka, která mi měla na začátku pomáhat si na mě nikdy nenašla čas a ještě dělala věci, kterými mi uškodila (těžko říct, zda schválně nebo byla tak hloupá...). Naštěstí mi pomohli jiní 🙂. Věřím, že školní kolektivy mohou být různé, takže podle toho se asi moc neřiď.
Větší problém než kolegové mi přijdou rodiče. S těmi si člověk užije (no s dětmi taky :D - třeba když na mě vlítly dvě maminky, že jejich dcery, kamarádky, jim tvrdí, že v hodinách informatiky vůbec nejsme na počítačích... :D... tak řešení bylo v tomto případě snadné, řekla jsem jim, že můžou kdykoliv přijít udělat přepadovku do mé hodiny a podívat se na vlastní oči - a ať jdou rovnou do počítačové učebny :D). Každopádně s některými rodiči to chce při jednání hodně taktu. Ale asi i dost záleží na jaké škole a v jaké lokalitě budeš učit.
A souhlasím s tím, že nikdy se nezavděčíš všem. Děti jsou různé čební typy, různé povahy, různé inteligence, různého rodinného pozadí, jejich rodiče mají velmi různorou zkušenost se svým vlastním vzděláváním, sami mají různé vzdělání, tudíž mají i různá očekávání... Takže ať budeš jakákoliv, vždycky se najde někdo, komu se to líbit nebude. Někomu se bude zdát, že moc tlačíš na výkon a nezajímáš se o žáka, jiní budou mít pocit, že s děckama děláš jen zábavné věci, které je nepřipraví na přijímačky na střední, atd. S tím se musíš srovnat. Musíš vědět, co děláš a proč, umět si to obhájit a být s tím vším nesouhlasem zaznívajícím z okolí v pohodě. Ona to většina časem přijme, pochopí, zvyknou si... (netvrdím že všichni).

Sice učím na prvním stupni, ale myslím, že to celkem shrnula @blaablaablaa. Na začátku je dobré ukázat přísnost, ale spravedlnost. U kolegů doporučuju ze začátku sledovat, kdo se jak chová. Brzy zjistíš, kdo je ochotný poradit. Já měla štěstí na super kolektiv, poradil každý. Když něco nevyšlo podle představ, vždycky kolegyně poradily, jak to dělají ony.

Mám za sebou zatím jen tři roky praxe, vystudováno pro SŠ, ale učila jsem 2. stupeň a pár hodin i na 1. stupni. 🙂
Jsou to puberťáci a podle toho to vypadá. Chytnou tě za slovíčko, zkouší tě, snaží se tě uvést do rozpaků, zkouší tvé hranice. Ve výsledku jsou ale horší rodiče. :D
Sama jsem asi působila velmi přísně, ale nakonec mi za to ta děcka ještě děkovala. I když se brání, tak pravidla vlastně chtějí, potřebují je. A tady nejde o nějaký šílený režim, ale spíš jasné hranice, co ano a co ne. Jasně si definovat, co toleruješ, jak budeš hodnotit, jak se mají vyjadřovat. U mě si děti nedovolily mít telefon v lavici, říkat "ty vole", nenosit úkoly. Samozřejmě vždy to někdo bude porušovat, ale přesně věděl, jaké to ponese důsledky. A to by si jako učitel neměla jen tak měnit. Co řekneš, to by si měla dodržet. Mluvit pravdu. Někdy být i otevřená diskusi, děti to ocení.
Před nástupem na mateřskou jsem navíc schytala v osmé třídě sexuální výchovu, fakt pecka. 🙂 Ale nakonec to bylo super, určitá otevřenost z mé strany se jim líbila. To neznamená mluvit o svém osobním životě, ale spíš nemazat jim med kolem pusy a mluvit s nimi otevřeně. Už to nejsou malé děti. 🙂
Vůbec... Své soukromí si hlídej. Nechápu, proč někteří učitelé mají své žáky v přátelích na fb. I ti moji mě o to prosili, vždy jsem je odbyla tím, že když něco potřebují, ať mi klidně zprávu napíšou, ale jednou mě budou chtít na fb pomlouvat a já to nepotřebuji číst. 🙂 Tak se s tím smířili.

U kolegů to může být různé. Je fajn se podívat na jejich styl výuky a hodnocení žáků a vybrat si z toho to nejlepší pro sebe. Je to určitě dobrý zdroj inspirace. U nás byly hospitace kolegů povinné.
Občas se ti stane, že ti někteří svá moudra budou cpát za každou cenu. Setkala jsem se s tím, když jsem na 1. stupeň měla jít učit cizí jazyk a starší učitelky mi jasně diktovaly, co mám a nemám. Musela jsem se trochu rázněji ohradit, že ten předmět budu učit já a že to udělám podle sebe.

A nakonec bych ti řekla, bacha na rodiče. Neslibuj jim nereálné (velmi rádi chtějí, aby si dítě mohlo během týdne zlepšit známku o stupeň a marně jim vysvětluji, že jejich ratolest hodnotím za půlroční práci), nenechávej si od nich doslova s... na hlavu, diktovat podmínky. Chtěj i po nich nějakou práci, dost často mají představu, že ty máš dítě něco naučit, ale dítě se učí samo, ty zprostředkováváš, pomáháš, doprovázíš. A většina českých rodičů dnes není zvyklých, že by se doma měli o své dítě zajímat. Nečtou si s nimi, nepovídají. Aspoň tak to bylo na naší škole u dětí převážně z vesnic.

Souhlasim s tim, co tu bylo napsano. Pridala bych:
+ zakladat si u sebe vsechny pisemky (na petiminutovky jsem mela sesit, velke testy z lekce tiskla)
Kolikrat prisel rodic, ze dite napsalo vse do pisemky a jak je mozny ze ma 4... Tak stacilo ukazat testy 🙂
+ vse si psat - co kde komu slibite, co vam deti maji prinest, zadani du atd.
Clovek uci hodne deti a trid a proste si to nepamatuje..

Je opravdu dulezite byt spravedliva a organizovana 🙂

Jjj, jsem z praxe, 2. stupeň, ZŠ na menším městě - problémový žáci, rozdílné sociální poměry mezi dětmi, dětský domov... Záleží, kam jdete učit, zda je to např. ZŠ, kde v ročníku je kolem 10 dětí v ročníku nebo početná škola na okresním městě. Také záleží, co učíte. Jiný přístup budete volit v takové výtvarce a odlišně budete pojímat např. angličtinu. Krásně body shrnula @blaablaablaa . Za sebe říkám, že oni potřebují jasná pravidla - mantinely, první hodinu na ně nastupte a hezky jim to naservírujte, jak si co představujete. Dávejte si malé cíle a radujte se z každé maličkosti, což jsem pochopila až později, že je nutné dělat nebo se z toho člověk zblázní. Hlavně mějte na paměti, že kormidlo držíte v ruce vy - nikoliv děti!!! Hodně štěstí, držte se 🍀

Ucim 12 let. Nelze srovnat praxi a trvaly pomer. Vetsinou maji deti k praktikantum dost horsi chovani. Zacinala jsem celkem tragicky rekla bych, ale zkusenostma se clovek uci. Zacatky budou tezly, ale az se zajedes, bude to fajn. Ja na zacatku chtela byt strasne prisna a vyzadovala si autoritu, pritom jim bylo jen o par let min, ted uz mi to prijde usmevne. Ja hlasuju pro to, abys byla spravedliva, umela se zasmat a umela si udelat.legraci sama ze sebe. Povede se ti urcite x trapasu, prereku, ale pokud to dokazes obratit v legraci, budou te brat. Nestyd se rict, ze neco nevis. Porad je to lepsi, nez placat blbosti, budou se te snazit nachytat. Dej jim najevo, ze jsou pro tebe partneri, ne podrizeni. Ja treba studentum vykam (ucim na SS, ale je to.vicelety gympl, takze deti od 6.tridy), myslim, ze to oceni a pripadaji si dulezitejsi. A hlavne se zarazis, az bude mit na jazyku: ty jsi debil 😀 U vykani totiz takovy pojmy neuzijes. No a nejdulezitejsi je, aby te to bavilo. Abys v tom videla smysl. Je to prace tezka a narocna psychicky.i fyzicky, ale nemenila bych. Prace s mladymi i neuveritelne nabiji. Tak drzim pesti do zacatku 😉

No myslím že už bych tady jen opakovala zmíněné. Se všemi příspěvky souhlasím a akorát můžu potvrdit - hrozná praxe nemusí nic znamenat. Taky jsem nácviky spíš nezvládala (nebo pouze u vycepovanych tříd s učitelkou vzadu 🙂). Děti opravdu vylekané praktikanty moc neberou, a opravdové učení bylo o něčem jiném 🙂. A druhá věc, nesnaž se být oblíbená, buď svá a taková jak se píše výše a děti si tě oblíbí🙂.

@journals Mam idealni predstavu, kterou bych chtela, ktere se nedesim a tesim se na ni. Mam obavu z toho, ze tato situace nenastane.

Holky díky moc za reakce, všechny je procitam. Tesi me hlavne slova, ze nepovedena praxe se nerovna nepovedena prace. Mate hezke postrehy, nektere si uvedomuji opravdu postupne. Jsem na sebe take dost prisna a nerada selhavam, musim se naučit mene kriticke sebereflexi a nebo proste nektere prohry prijmout. Zvlast me zaujala cast "pohlidat si sve naroky", co ano-co urcite ne. Jake jste mely zasadni body vy? A jake mate popr. nyni-po nějakém svem sebehodnoceni? Na cem byste rozhodne trvaly, co tolerujete a co striktne vyzadujete? Jinak jsem spis typ te pratelske, co se rada vtipnemu zasmeje nez abych drzela pokerface 🙂

@luciilui znelo to trosku jak z donuceni. Tak to je fajn 😉 preju ti super kolegy, prijemnou atmosferu a at brzy zjistis jak na decka 😉

@luciilui zkus mrknout na rvp.cz, je tam e-learningový kurz Pedagogické dovednosti (nejen) začínajícího učitele. Dřív to jelo s tutory kurzu on-line, teď už jsou tam jen materiály, ale mohlo by ti to pomoci. A k tvé otázce: od sebe vyžadují perfektní archivaci čehokoliv - zadání DÚ, zápisů, plánování písemek, zapisování známek.. jsem strašný bordelář, ale v tomhle si to nemůžu dovolit 🙂 nikdy dětem nedávám přepadové písemky. Hodnocení písemek je vždy jednotné. Sankce např. za nedonesení DÚ či různých projektů pořád stejné. A dost se mi osvědčilo, když jsem s tím vším obeznámila děti v první hodině a taky jsem to pak zopakovala ve všech třídách na rodičáku. A mít ty děti ráda a zkusit na každém z nich najít něco dobrého (i když to dá někdy práci 🙂

Jsem taky ucitelka 1.st, a navic jsem z ucitelske rodiny -mamka, tatka i bracha (i dalsi clenove 🙂))) vse tu bylo napsano,ale jeste jedno napisu- prvni tridu ucitel vzdycky zkazi - proste se to musi naucit, co vyhovuje a co ne, ale vsem ucitelum se ze zacatku nedarilo 🙂)) vzpominam na brachu-uci na druhem stupni-kdyz nastoupil, tak byl uplne na nervy z jedne tridy a oni z nej asi meli srandu......ted? je jeden z nejoblibenejsich ucitelu, umi ucit, umi si s nimi povidat,smat se, hodne deti i rodicu si ho preje za tridniho 🙂))) proste s nimi musis byt rada......bracha s nimi treba jezdi i na sobotni vylety,ja jsem taky jezdivala ......proste sejim venovat, vyslechnout, pokecat, pospasovat......hodne zdaru 🙂)))

@drzticka81 To je hezky uprimne 🙂 nejradsi bych se vyhla i tomu prvotnimu nezdaru, ale takhlenc jednoduse to asi nejde 😀

@drzticka81 přesně - ti první jsou "pokusní králíci" 🙂 i my se musíme naučit učit. A není ostuda to přiznat.

@luciilui ten nezdar nemusi byt,alekdyz bude,myslet na to,ze i ti starsi kvalitni ucitele udelali na zacatku chybu-rikali mi to 🙂)))
nejhezci je,kdyz te zaci s usmevem zdravi i po deseti a vice letech a ty vidis,co z nich vyrostlo-ze i z zaka,co ti prijde sileny,je vazne sikovny mlady muz,a ze z tech malych holcicek,co se s tebou mazlily,jsou krasne slecny.....
ja ted sla onehda s mymi detmi k nasim a prede mnou banda kluku-toz jsem je zezadu pozorovala a rikalan si neco o fesacich a hezkych zadcich-jeje,oni se otocili a zacli me zdravit-vsecchny jsem jeste pred 5 lety ucila a ted z nich toto 🙂)))a jaci to byli prvnacci,chjoooo 🙂))a ted 17leti kluci 🙂))

@luciilui no a ja jdu uz studentum i na svatbu😁