Vyhoření, odpor k práci. Jak z toho ven?
Ahoj, mam za sebou náročné období, kdy jsem na deti byla sama, partner se po dětech změnil a nechal me v tom vykoupat. Deti byly se spaním dost náročné, přes 8 let jsem nespala v kuse celou noc. Ted jsme od sebe, tak nastala úleva, ale místo abych se dávala do kupy, tak se mi tělo porad nějak borti. Nic me nebaví a prace, k te mam vyloženě odpor. Jinak podmínky nejsou špatné, kolegové jsou taky pohodě, ale štve mě charakter te prace. Resit změnu nevím jak, vzdělání mam prave v tom oboru, který mě nebaví. A ani nevím, kterým směrem jit, jak jsem porad v tom vyšťavenym stavu, kdy mam pocit, ze me nebaví nic. Nebavi me ani to, co me dřív bavilo. Nemate někdo podobne zkusenosti a tipy, jak z toho ven?
Relaxace, odpočinek, psycholog resp. nějaký víkendový sebepoznávací pobyt (nebo nejlépe týdenní, kdyby někdo pohlídal děti).
to je normální stav po tak velkém zápřahu, kdy jsi to prostě musela vydržet. Buď na sebe hodná, odpočívej a nechtěj od sebe maxi výkony a super náladu. Taky zatím nedělej nějaká zásadní rozhodnutí, počkej, až se to vrátí víc k normálu. Doporučuji určitě konzultaci s nějakým terapeutem.
@pampeliska1313 kdyz jsou děti u otce, tak místo abych si to užila, tak mam úzkosti. Jako ne, ze se bojím o děti, ale úplně nesmyslne. Je mi úplně špatně úzkosti a nevím proč. Kdyz jsou děti doma, tak není čas řešit sebe a žádná panika se nekoná.
@alenavy možná protože zaměstnáte mozek a nemáte čas myslet na nic jinýho, ale stejně Vás to vysílí. Já jsem teda taky typ, že jakmile mám víc jak den volna, mám úzkosti, s dítětem jsem unavená, ale je klid a úzkosti skoro nemám. Radši opravdu zkuste psychologa, po nějaký době si pak kvalitně odpočinete a bude líp.🙂
@alenavy možná bych se poradila s lékařem, aby ti napsal třeba nějaká slabá antidepresiva, aby ses dostala z tohodle stavu, určitě by mohl pomoct psycholog a možná bych se ani nestyděla jít na PN, protože pokud máš úzkosti, tak ti to samozřejmě ovlivňuje práci. Může se jednat o nějakou depresi z toho stresu, co jsi zazila, se kterou je potřeba něco dělat, jestli máš dál fungovat.
Holky, diky moc
Nepomohlo by si prvně zkusit nějak odpočinout? Je možný, že kdyby někdo mohl pohlídat třeba na víkend děti, Vy byste si někam vyrazila, třeba i sama, odpočinete si a budete se cítit trochu líp. Mám dojem, že je to prostě stav vyčerpání/vyhoření, jak píšete a na to je nejlepší psychohygiena. Ve finále to třeba ani s tou prací pak nebude tak horký. Já teda nezažila vyhoření, ale mívám úzkosti, panický ataky.. a když už jsem cítila, že toho je opravdu hodně, tak jsem buď malovala nebo psala deník.. ono je možný, že pokud jsou primární problém ty depresivní pocity, ten zbytek okolo je akorát přidruženej, takže nejlepší asi bude se snažit prvně zaměřit na ten “hlavní problém” to vyčerpání a negativní emoce kolem..popřípadě, kdyby ty pocity přetrvávaly, nebála bych se navštívit třeba psychologa, který by Vám mohl poradit, jak se s těmi emocemi vypořádat.🙂