Syndrom vyhoření v zaměstnání

@buldrik Mám částečně novou pozici a myslím, že je to tím. Taky moc nestíhám, předtím jsem stíhala. A někdy mi prijde, že tomu rozumím jak koza petrželi. Pořád musim něco dohledávat, málokdy jsem si jistá v tom, jak problém vyřešit. Mám nad sebou teď menší dohled než předtím a cítím se nejiste, mám strach, že to pokazim. A doteď jsem měla část práce mimo kancelář, teď jsem pořád v kanceláři. Řekla bych, že předtím jsem tu část mimo kancelář obvykle nevnimala jako práci, takže si teď připadám jako bych měla dvojnásobek práce, i když asi teď ve skutečnosti odpracuji méně hodin než před tim.

@mili_ilim_ilmi Je dobre si najit psychologa. Ja si prosla necim podobnym, ale odchytila jsem to vcas a na zacatku. Bylo to v dobe personalnich zmen, objevily se mezilidske problemy v tymu. Po konzultaci s psychologem jsem s ulevou zjistila, ze nemam problem s praci jako takovou a taky jsem dokazala definovat, co presne mi nevyhovuje - s tim jsem sla za sefem a snazili jsme se najit vhodne reseni. Myslim, ze podle tveho popisu nejse o syndrom vyhoreni, ale spis reakci na zmeny, novou praci atd. a s tim se da lepe pracovat nez s dlouhodobym a hlubokym problemem, jakym syndrom vyhoreni je.

Pocit vyhoření mám už od prvního roku, co jsem byla zaměstnaná. Mám na víc, s čímkoliv v práci příjdu, všechno smetou, cokoliv vymyslím, nic nenechají projít. Bohužel zatím jsem nenašla zaměstnání, které by mi sedlo ... Ještě že jsem teď na dovolené.🙂..Takže ano, znám to. Řešení je změnit profesi, nejlíp hned.

@mili_ilim_ilmi muze to byt syndrom v zacatcich. Byla jsem na tom stejne a jedine co me zachranilo bylo studium na VS, uplne jiny obor, nez ve kterem jsem pracovala. Nejaky cas mi ale trvalo, nez jsem prisla na to, co chci vlastne ve skutecnosti delat. Takze jsem to v puvodni praci doklepala do konce studia a zdrhla jsem pryc. Bylo to sice dost narocne, pracovat a k tomu studovat, nektere vikendy ve skole, takze jsem jela 2 tydny bez prestavky, ale sakra stalo to za to. Asi by bylo dobre, zmenit profesi, anebo si najit neco ve volnem case, cim stres odbouras, ale nakonec to asi i tak povede k ty zmene. Drzim palce 🍀

@swetlusska Ja jsem taky hledala dlouho. Pak jsem nasla zaměstnání, do kterého chodím teď. Do nedavna jsem tam byla nadšená, super práce, super zázemí, super kolegové, jen pracovní doba dost silena. Teď po těch změnách z ní jsem otrávená a ani v ní moc nevidím smysl, občas jo.

@westie Za psychologem se mi zatím úplně nechce, chci nejdřív počkat na supervizi, jestli se mi to na ní trochu neobjasni. A taky doufám, že je to jen relace na změnu a nějak se to urovna. Měnit práci se mi nechce, snažíme se o miminko, tak si myslím, že to nemá cenu a do odchodu na mateřskou to vydržím.

@milisent Právě uvažuji nad tím, že to, co mi dávala ta předchozí prace, si najdu ve volném čase. Akorát nevím přesně, co mi dávala, že jsem se cítila v pohodě. Trochu se bojím toho, že to bylo jen pro mě jen min náročné a že jsem jen líná.

Prošla jsem tim taky. Prvni 2 roky super, práce mě bavila a těšila jsem se do ní. Poté se změnilo vedení a šlo to z kopce, kolegové odcházeli jak na běžícím páse a já byla jedna z mála, která zustala, protože jsem plánovala otěhotnět a odejít na mateřskou. Jenomže se nám nedařilo počít, tak jsem do práce chodila s čím dal větší nechutí. Pak jsem si řekla, že dokud tam budu, tak stejně neotehotnim, protože jsem prostě nebyla psychicky v pohodě. Tak jsem nakonec dala výpověď a určitě to byl nejlepší krok, jaký jsem mohla udělat 😉

Já si prošla něčím podobným. Rok mě práce hrozně bavila. Pak to začalo jít z kopce, jenže jsme s manželem začali plánovat že si pořídíme miminko tak jsem zatnula zuby a snažila se vydržet. No a teď od ledna jsem doma na neschopence, protože v květnu čekám miminko. Kdybych neotehotnela do konce října chtěla jsem dát výpověď a hledat si jinou práci.
Říká se, že jsou v práci 3 důležité věci. 1. Kolektiv, 2. Peníze, 3 že tě ta práce musí bavit. Když práce splňuje aspoň 2 body v práci můžeš vydržet pokud jen 1. tak ta práce nemá smysl.

@mlynkova85 Tak kolektiv dobrý, peníze v rámci oboru a kraje taky docela dobře, akorat ta práce mě moc nebaví. Zřejmě nebudu úplně kancelářský typ.

@milisent Obor měnit nechci. Obor mě baví, jen mě přestala bavit prace. Tedy baví mě obor jako celek, mám spíš problém s tím být pořád v kanceláři a dělat pořád to samé dokolecka. Ač tak zřejmě kvůli klidnemu vystupování nepůsobim, tak mám ráda akci, mám ráda, když se něco zajímavého deje, když musím přebíhat z úkolů na úkol a když se musím přizpůsobit situaci, rychle jednat. Vsimam si i toho, že odpoledne jsem schopná pobíhat po kanceláři kvůli blbostem, nedělám to naschval. Taky mám pocit, že si nějak v tom systému naschvál tvořím chaos.

@mili_ilim_ilmi tak mozna je to tou novou naplni. ale i s tim se snad da neco delat. Ja treba pracuju ve financich (neco jako analytik). Klasicky je tahle prace bez cestovani. Me ale sezeni v kanclu taky nebavi, potrebuju vypadnout (sluzebky ...). Mne se osvedcilo se prihlasit na nejake projekty, ktere vyzaduji obcasne cestovani. Taky jsem sefce dala jasne najevo, ze tohle a tohle me bavi .. takze kdyz se naskytne neco zajimaveho, uz jde rovnou za mnou, jestli mam zajem.

@buldrik Tak bohužel u nás toto nejde. Nemáme žádné projekty nebo něco takového. Prave, že nejde dělat vůbec nic, navíc i kdyby to šlo, tak bych si to asi moc nemohla dovolit, protože by za mě neměl kdo převzít to, co mám v běžné náplni.

Take jsem to zazila...dohnal me za cca 1 rok od zamestnani; z toho jsem byla pul roku v reklamce jako projektovy manager. Prvni jsem byla nadsena. Pak zakladatel firmy prodal podil spolumajiteli a bylo to v pytli 😐 Plat stal za houby, praci mi neustale pridaval - jak od kolegu (kt pak chodili po kancelarich si vykladat, ptz nemeli co na práci...), tak i svou (na den napsane 3 úkoly a ty mi rano predal a padla 😕, ja na den 30 ukolu, kt se mi kryly...). Pak mi pridal za ty same penize pozici produkcni, cast ukolu ucetni, řešení dlužníků, ressni ISO certifikace, kalkulace, nabidky pro klienty, obíhání úřadu kvůli výběrovým rizenim, výběrová řízení, staze ve firmách....Kolikrat bylo 14 hod, od 15 do 16 porada, já ještě 10 nedořešenych věci a naposledy jsem jedla snidani..
Kolegove, kt nastoupili az radu mesicu po mne, meli benefity, kt ja jsem vubec nemela 😕 a jeste jsem sefovi a jeho 18lete pritelkyni musela delat sluzku, jinak by me propustil 😐
Po pul roce jsem nebyla absolutne schopna vstanout z postele... Horko tezko jsem se do práce dovlekla, začala jsrm nosit jen cernou...to byl podzim. Myslela jsem, ze se planovane dovolene v lete v Recku nikdy nedoziju.
Prace mě přestala bavit, reseni projektu take. Vse jsem delala porad na 100 %, ale bez zajmu a energie. Pak uz jsem se hadala i se sefem; stvalo me i jak se chova k zamestnancum atd.
Neplanovat mimco, tak jsem davno dala výpověď. Syndrom vyhoreni a bossing delaji dohromady fakt hodne 😀😕😐 Znovu uz se tam nevrátím a zhnusilo mi to i oblíbený obor... takže nevím, co po RD budu delat.

@kusanagi87 No já taky nestíhám a mám pocit, že už tu chybějící práci nikdy nedohonim. Že budu pořád a pořád ve skluzu.

ano, zazila jsem, zmenila jsem praci a obrat o 180 stupnu 🙂.