Na konci roku mi končí rodičák, manžel dělá na dvě směny (ranní,odpolední) já mám možnost nastoupit od ledna také na dvě směny, s tím že s manželem by jsme měli protisměnu.
Já pořád váhám kvůli dětem ale zeptám se dělá tak někdo, dá se to nebo to "nejde"...
Děkuji
Jako jít to samozřejmě jde. Ale člověk se vůbec nevidí, s dětmi v týdnu je jen jeden nebo druhý, společné jen víkendy.
My jsme nikdy neměli klasické směny, můj muž má standardně ranní 6:30-15:00, občas (míval 4x, teď spíš 1-2x) denní 6:30-18:30. Já mám totálně nepravidelnou pracovní dobu, jedinou jistotou jsou občasné 24h služby, jinak mám někdy jen dopoledne, někdy od rána do 18:00, někdy klasicky ranní, mívala jsem dvanáctky (i den i noc). Ty roky, kdy dcera ještě nechodila do školky a já pracovala, byly hrozná pakárna, víceméně jsme se střídali doma a já pracovala o nocích a o víkendech. Přežít se to dalo, ale … viděli jsme se málo, furt se všechno plánovalo na minuty a stejně by to bez pomoci babiček a dědy moc nešlo, navíc děláme v jedné nemocnici, takže když jsem jela na službu až na třetí, tak jsem dceru vzala se mnou a pak jela s mužem domů. Znova už bych to taj extrémně nechtěla, ale umožnilo mi to pracovat i s úplně malým dítětem a nemusela být v žádné instituci
Moj kolega robil dlhodobo iba nocne, dlhy/kratky tyzden.
Jemu a jeho partnerke to tak vyhovovalo, mali jedneho syna. Ona mala asi nejaky klasicky 8h uvazok.
Ne a ani bych protismeny nechtěla, vždyť bysme se jako rodina poitkali jen o víkendu. Děti potřebují oba rodiče
Dost lidí to tak dělá... záleží jaký máte vztah - jak moc jste na sebe vázání... Když jsem se na to kolegů ptala, prý se to dá... Jsou si vzácnější...
@anetka1701 asi to je individuální. My si nepotřebujeme být vzácní, potřebujeme být hodně spolu. Už tak spolu ( zvlášť sami) nejsme tak dost jak bychom chtěli. Když toho máme hodně a spíš se míjíme a řešíme organizační věci,tak pak cítíme,že je to blbě a vědomě hledáme a vytváříme chvíle,kdy jsme spolu. Ale my jsme na sebe vázání hodně.
My to tak máme. Je to náročné o tom žádná. Ale určitě mají deti oba rodiče. Také jsme zvažovali všechny pro i proti. Urcite hlavni vyhoda, když je jedno z dětí nemocné,nemusíme si hned brát osetrovacku...měla jsem možnost nastoupit na pracovní dobu od 8-16:30 ale s samotným dojížděním,bych jen tak tak stihala dětí vyzvednout ze školky a skolky,když by manžel měl odpolední...to samé ráno naopak,když bych já měla dávat dětí ráno do skolky. Ano netvrdím,že takový model chci nastalo, ale zatím to funguje.
@andelka já bych to taky nedala... Samotnou mě ale překvapilo, kolik lidí to tak má...
@anetka1701 jsou různé kombinace. Já se vždy těším na ty týdny,kdy máme oba ranní. Ráno se sice nevidíme a já mám na povel všechny děti,ale odpoledne jsme spolu. Když má odpolední, dopoledne jsem v práci, odpoledne a večer s dětmi, je to náročné. Píšeme si, voláme, několikrát denně,ale chybí to.
Také asi možná záleží na tvé pracovní době a dojezdu do prace.Pokud já mám odpolední,tak i tak můžu udělat ze svými dětmi úkoly,popovídat si a dat je do postýlek.
To je pravda. Já mívala odpolední od 13:45 do 22h. Moje mamka svojí směně 9:30-16:30 říkala taky odpolední.
My takto s manželem fungovali asi pět let, navíc s tím, že jsme střídali i víkendy. Pravda, úplně bez pomoci to nešlo,ale hlavně skrz ty víkendy. Jinak já měla odpolední poslední tři roky jen do osmi,ale i do deseti to šlo. Nebyli hádky, viděli jsme se rádi a dětem to taky v ničem neuškodilo, aspoň podle mně
S exmanželem jsme si několik let (až do rozvodu) předávali děti ve dveřích, někdy i na nádraží. Byly doby, kdy mi chyběl a pak přišly doby, kdy jsem byla ráda, že toho vola nevidim 😀 Pro me bylo nejhorší být s detmi po noční nebo po ranní, na kterou jsem vstávala ve 3 ráno, uff... Teď se snažim brát smeny tak, aby hlídala babička (ta je 100km daleko, takže taky super 🙄) a abych mela mekdy volno s mužem. Uvidime, co bude az budu muset do prace na vic nez na par smen v mesici...
@andelka taky na muze cekam do noci, abych ho aspon chvili videla, on na me taky...
U nás já jeden týden ranní od 5.00 do 13.30 další týden odpolední do 22.00 h. Muž je OSVČ, výhoda je jen když je dcera nemocná (muž může být s ní doma bez toho, abych já absentovala v práci, mám i tak 32 h.uvazek). Když mám ranní, sme oba v práci (muž až do večera), to dceru vyzvedávám ze školy já(končím relativně brzo).
Dá se to, pokud vám nevadí, že se s manzelem neuvidíte. My bychom to nezvládli. Ale co tak vídám v okolí, manželé radi tráví čas bez sebe, takže to je celkem běžné.
I by mi vadilo, že jsme.rodina jen o víkendech. Ale to je zase o prioritách, někdo to tak mít nemusí.
Můj manžel třeba dostal nabídku práce, která se asi pro většinu lidí neodmítá, ale my jsme to nechali být, protože by to znamenalo méně času s námi a každý druhý víkend v práci. rozhodli jsme se, že to necháme až budou děti velké, jako že minimálně puberta, ale že dokud jsou malé budeme trávit čas společně, dokud chtějí..šťastné rozhodování přeji.
U nás protisměna nebyla možná, takže přímo tuto zkušenost nemám, manžel pracoval na dlouhý / krátký týden a já na dvou-tří směnný provoz a pak 12ky, přičemž nejhorší byl pro mne právě dvousměnný provoz a každý druhý týden odpolední (do 22ti hodin, takže jsem celých 5 dní viděla děti jen v hektická vypravovací rána) a nejlepší 12ky, protože u 8miček s 5* noční za sebou jsem byla celý týden jak praštěná palicí, i když výhodou bylo, že jsem bez dětí byla "jen" každý 3. týden a bylo tam to dopoledne jen pro mne. Každopádně ez babičky bychom to tehdy tedy nedali, protisměny se v tomto zdají být ideální, ale samozřejmě vždy je to něco za něco. V těhotenství jsem si pak vyzkoušela i jen ranní 8mičky a třeba o proti ač nočním 12 kám mi to nepřišlo zrovna jako výhra, přes týden vstávat před 5 a hned po práci hned děti, byla jsem z toho všeho docela unavená, asi nejlepší vyzkoušet, co nejlépe sedne a zapadne.
S manzelem nemáme protisměnu😂ale vzhledem k charakteru práce je na Sluzebni cestě pondělí až patek, takže máme na sebe víkendy … do práce budu teprve nastupovat .. a celkem se toho bojím jak bude vyzvedavani a vodeni do školky jen na me …ale výsledek bude cca stejný jak u vás - potkame se tak o víkendu … což už se děje cely můj rodicak
3/4 roku manzel mel jen odpoledni a ja na 4 hodiny rano chodila do prace a pak zbytek pracovala z domu, ja prisla z prace ve 12, predali jsme si syna a on mezi 12:15 az 12:30 odchazel, z prace se vracel okolo pulnoci. Videli jsme se defakto o vikendech. V soucasne dobe se uz vratil do sve puvodni prace, takze obhospodareni potomstva je na me, doma se nachazi zhruba 6 dni v mesici, v zime je to vic dni. Vetsina lidi si tuka na celo, zit v turnusovym manzelstvi, ktere se ridi rozpisy zajedu je pro vetsinu lidi naprosto sileny. Ja vzdy rikam, ze to ze se tak malo vidime, je jedinej duvod, proc jsme se jeste nerozsli, jsme uplne jiny, ale tim, ze na nase jinakost na sebe narazi tak malo, jsou ty nase zvlastnosti vlastne roztimily…no zname se uz 18 let, zijeme spolu uz 13 let a vetsinu casu (krome covidu) v takovym to usporadani…takze ta me by klidne mohlo fungovat zit v protismenach a potkavat se o vikendu.
Pracovali sme tak s manželem a islo to. Nastupila som tak po materskej. Deti boli malé, hlidani jsme nemali, a zvladli jsme to. Ked to clovek chce a hlavně potrebuje vsetko ide. Ked boli nemocné, tak bol vzdy nekdo doma s nimi. Ja by som to skusila a uvidíte...
@janule0123 já tomu říkám, že máme střídavou péči /domácnost😅 . Tak nějak podobně, jak u vás. Chlap v čudu většinou od pondělka do čtvrtka. Když byly děti malé, tak jezdil domů ještě v úterý (a v pátek) , a to já zas domů nedojela - měla jsem po práci do večera volejbal a pak spala v místě práce u mamky, abych vypadla od dětí. Společné jen víkendy.
Vrátila jsem se na částečný úvazek a máme to přesně takhle. Dceru si předáme ve dveřích a čas spolu trávíme večer po 21 hodině. Dělám i víkendy, takže toho času společně nemáme tolik, ale zatím to není na úkor vztahu.
My to tak mame, jinak bych nemohla nastoupit do prace nikdy, bo absence jakehokoliv hlidani. Ale jsem na polovicni uvazek, manzel cely. Takhle to jde s tou pulkou. Rodinny zivot nijak netrpi a vidame se dost. A pak to ma jeste dalsi velkou vyhodu, a to kdyz onemocni deti, tak je vzdycky jeden z nas doma, tudiz nemusime resit OCR, stresy kvuli blbe ryme (bo skolka) apod.
(Ale my delame dvanactky - denni/nocni, coz je teda daleko lepsi, nez ty osmicky…)
Měli jsme něco podobného. Manžel měl pořád ranní, já ranní a odpolední. Takže jeden týden jsme se viděli jen v noci v posteli. Teď naopak on má ranní, odpolední a já ranní na zkrácený úvazek. Už v úterý večer se mi stýská a nejpozději ve středu zůstávám vzhůru a čekám na něj a do půlnoci si kolikrát povídáme. I když ráno vstáváme a vypravujeme děti. Ten společný čas dost chybí.