Práce. Jsem nevděčná?

Za me jsou priority v praci aktualne takto: 1) prijemne pokud mozno pratelske prostredi 2) casova flexibilita 3) naplnujici prace 4) plat. Pokud bych se vylozene nudila a nemelo to konce - napriklad necekam na nejaky zajimavejsi projekt - tak bych odesla. Bud narocna! Hledej tu nejlepsi kombinaci 😉

@krisstina93 a to je právě ono, říkám si, že jiné holky musí chodit i na směny, a já mám veget a jsem nespokojená, Jinak ano, máš pravdu, říkala jsem si, ze ten pracovní shon a různé projekty, mi normálně chybí 🙈

Pre mňa je priorita naplnenie bez toho by som nedokázala chodiť do práce každý deň a mala by som po čase určite depky 😂 a na moje ADHD potrebujem zmeny t.j. Žiadnu rutinu, nevadí mi ani ak niečo vybehne na poslednú chvíľu, potrebujem stále mat nejaké výzvy a niečo riešiť pod miernym stresom inak sa nedokopem k ničomu keby som mala kľudne prostredie a ešte keby bolo rutinné to by bola moja smrť 🙄 kolektív až tak ma nezaujíma pokiaľ nie je zlý a nezhoršuje atmosféru v práci a vzťahy ja do prace chodím pracovať nie si pokecať ani sa nudiť, v práci mám pár kolegov/kolegýň s ktorými raz za čas ideme aj posedieť a pokecať ale až po práci počas len pár slov pokecame ak je cas a ak sa vôbec stretneme na chodbe všetci máme svoju kanceláriu, peniaze su pre mňa tiež podstatne ale nie na úkor psychického zdravia a rodiny za mna treba mať aj čas na odpočinok a nie žiť v práci a mimo nej nemať nič žiadne záujmy, žiadnu rodinu, žiadnych kamarátov... A čas práce pri deťoch je tiež je dôležitý mam plný úväzok ale časť pracovného času môžem odrobiť z domu alebo ak sú deti choré alebo na RD tak môžem mať len HO.

@vikinkav o nějakém projektu si tu můžu nechat zdát 😀 Stále stejné papírování, kdyby člověk alespoň dal to kafe s kolegyněmi, tu prijdu, uvařím si kafe, jdu do kanceláře, kde jsem do 13 a jdu domu, znuděná 🙈

Teď, když mám malé děti, je pro mě úplnou prioritou krátká pracovní doba - možnost zkráceného úvazku. Já jsem asi extrém, ale pro mě je všechen čas, kdy bych mohla být s dětmi, ale místo toho jsem v práci, promarněný, takže ideálem pro mě teď je být v práci jen dopoledne. Až budou děti větší, nebudou mou přítomnost tolik vyžadovat, a já pak budu mít jako prioritu spíš to, aby mě to v práci bavilo, fajn kolektiv je taky důležitý, ale asi bych se spokojila i s tím, aby aspoň nebyl vyloženě špatný. No a peníze jsou taky důležité, ne že ne 🙂

Ptas se, zda nejsi moc narocna a nevdecna. Z meho pohledu jsi. Ale mluvim z pozice nekoho, kdo chce zmenit praci a uz od lonska hledam a hledam a nenachazim a za tvou situaci bych byla super vdecna.

Aby tedy bylo jasno; ja praci mam, ale mam taky male dite a jiste pozadavky (napr. to, abych v te praci mohla vyuzit sve VS vzdelani a pridavne kvalifikace, ktere jsem si za ty roky dodelala a nezakrnela tak). Berou me vsichni certi, kdyz nekdo rekne, ze prace je dost a kdo chce pracovat, praci si najde. Jo, ale jakou? Asi tezko pujdu delat instalatera nebo kamionaka, ze. Mam male dite (skolka) a pece o nej a o domacnost je temer cela na mne - manzel je velmi pracovne vytizen. Dohodli jsme se, ze ja bych sla na pul uvazek (ale sla i bych i na plny, jen by se to muselo poresit se skolkou), ale zaboha nemuzu nic ADEKVANTIHO najit, tak zustavam v praci, ktera mi nevyhovuje. Takze byt v tve situaci, tak si piskam.

Delam 15 let praci, jejiz obsah me nijak nenaplnuje. Ale mam tam naprosto super sefa, kolegy, luxusni platove a hlavne casove podminky. Takze tohle je pro me asi priorita. Chodim tam 2x tydne, jinak HO, odchazim rozesmata, vypovidana, s cistou hlavou a peknyma penezma. Pokud to jednou nedopadne, asi bych hledala praci uplne jineho charakteru - nejakou vice zasluznou🙂

Podle mě je život příliš krátký na to nebýt spokojená a nenaplnit svůj potenciál. Takže jako nevděk mi to nepřijde, našla bych si něco akčnějšího a tohle místo přenechal někomu jinému, pro koho to bude to pravé.
A než by k té změně došlo, to volno v práci bych nějak využila, třeba bych se učila cizí jazyk.

Vzhledem k dnesni situaci jsou priority u me HO, flexibilita a PLAT, naplneni je az na poslednim miste. Jako jsem tam uz 7 let a 1-2x do roka mam mega vyhoreni, ale nic nerikam, nestezuju si. Asi budes uvazovat jinak az ti vyhodi manzela nebo pritele z prace kvuli tomu aby firma usetrila a budete muset tahnout z jednoho platu. Mimo jine, vyhazuji ted uplne vsude, stredni tridu nahrazuji novacky s mensimi platy, proto ani ti co by chteli najit jine zamestnani kvuli naplneni nic adekvatniho nenajdou, leda tak s nizsim platovym hodnocenim, coz se k inflaci uplne nehodi. Je blba doba a v cesku uz sakra dlouho.

@dyechampion ale ona nemusí jít do rizika, jednu práci nahradí jinou, až mít tu novou jistou. A troufnu si říct, že pokud pohodovou nahradí náročnější, přinese domu i víc peněz, takže nevidím důvod, proč by měla měnit perspektivu na svoji kariéru.

@antoinet ale dyt to je jasnu. Ja mluvim o te nevdecnosti, naplnenosti atd. Nicmene riziko s novou praci mate porad - 3 mesicni zkusebni doba se nemusi povest a pak uz nemate nic jiste 🙂

Zažila jsem několik prací - expedientka (balení balíků pro eshop), vrátná (výpomoc), asistentka vedoucího skladu (práce v kanclu, výpomoc fakturantkám), prodavačka (v bytovém textilu). Nejlépe jsem byla placená v kanclu a jako expedientka. Nejméně peněz jsem měla jako prodavačka - jen minimálka. A jako prodavačka mě to bavilo nejvíc a i naplňovalo. Až budu po mateřské, chtěla bych zase někam do byťáku - bohužel na původní místo se nemohu vrátit -během těhotenství jsem se stěhovala. A pokaždé, když dojdu do obchodu, majitelka mi říká, že ji tam chybím. Jsem omezená zdravotně, takže najít pro mne vhodnou práci není jednoduché. Ale za mne radši méně peněz, ale být spokojená v práci. Vidím to na svèm okolí - toho, koho baví práce je mnohem šťastnější.

@dyechampion riziko práce naštěstí pár let již řešit nemusím, teoretický bych mohla být i doma a nepracovat, to jsem taky zkusila dva roky zpět a vydržela jsem 2 měsíce, není to nic pro me. Samozřejmě být v situaci jako ty a musela bych peníze domu donést, nemám problém jít znovu do korporátu…
Ale chápu jak jsi to myslela …. Bydlím v Karviné a i přesto nemám o práci strach, vždy si ji hned najdu, asi tím, ze mi o nic nejde tak jsem na pohovorech free a mám pak to štěstí…. A možná proto si ji ani tak nevazim… nejsem spokojena a zároveň pak slyším jiné holky jak musí na směny, jak nic nestíhají, musí fyzicky pracovat , a já si tu stěžují

Hele pokud mas takovou situaci, ze muzes i byt doma a nepracovat, tak bych vubec tu nevdecnost nebo nespokojenost neresila s ostatnima a proste bych hledala dal abys byla spokojena 🙂 Treba ja si to ted vubec nemuzu dovolit :( ale kdybych mohla tak tlacim jak na vetsi penize tak i spokojenost :D

A co se v praci neco ucit, nebo nevim. Sedet a cucet do blba by snad nebavilo nikoho 😀

Vzdycky je to neco za neco.
A priority se meni.
Zkus seznam pro a proti plus k tomu co ma pro tebe nejvetsi vahu.
Taky bych nejradsi normalni praci, kde se stihnu najist a vycurat, ale zaroven to nebude furt jedna blbost dokola a nuda bez jakyhokolu rustu, s dobrym platem a na castecny uvazek s hodne benefitama 😅

Ja som mala pracu na 5 hodin od 7 do 12, 5minut od domu. Praca o nicom, vacsinu casu som nemala co robit. Kolegovia taky normalny ale mala som pocit, ze do kolektivu som nezapadla. Po roku mi nepredlzili zmluvu (lebo pre mna nemali pracu). Teraz pracujem vedla v meste, dochadzam 20 minut, som tu 8,5 hodky. Praca je super, bavi ma a kolegyne su skvele. Som v centre mesta takze vsetko si cez den vybavim. Peniaze rovnake ked sa prepocita na pocet hodin. A stale je mi smutno, ze nejsom u nas v meste a o 12 nemam volno. Ze zabijam cely zivot sedenim kdesi v praci. 😏

Pro mě prioritách aby mě prace aspoň trochu bavila, měla normální kolegy, nemusela delat přesčasy, kancelářská práce na raní,což mám.. Jinak je pro mě v životě hlavní rodina,čas pro sebe, koníčky atd. práce je druhořadá,tam chodím hlavně kvůli penězům,není pro me smyslem života,takže mě nemusí extra naplňovat.

Mně se priority mění podle životní situace, teď po RD to bude hlavně pracovní doba a celková zátěž na volný čas, až děti povyrostou určitě to bude i nějaká ta seberealizace. Před dětmi jsem čas neřešila, ale bylo důležité klima, náplň práce a ohodnocení.

Já bych to vůbec nevnímala jako nevděk! Každá jsme jiná a pro tebe je evidentně potřebný pocit naplnění a nějaká akce a to vůbec není nic, za co by ses měla stydět! Taky jsem odešla z práce, kde jsem měla výborné podmínky ohledně skloubení s rodinou. Ale nenaučila bych se tam nic nového a ničilo mě to. Někteří si ťukali na čelo, ale pro mě to bylo důležité.

1) prace mne musi bavit (idealne v mem oboru) nebo mit nejaky smysl (nebo v pripade nutnosti je aspon velmi dobre placena a nejakou dobu to zkousnu, kdyz ty penize potrebuju)
2) musi tam byt dobry kolektiv/prostredi
3) pracovni doba, dojizdeni, platove ohodnoceni a dalsi benefity

Vsechny tri body musi byt v nejake rovnovaze. Kdyz je nekde mene, neco jibeho to musi vynahradit. Ale blbou atmosferu na pracovisti jsem zazila jednou a neprekousla jsem to. Kolektiv dobry, ale v sousedni mistnosti sef casto rval na celej barak. To se nedalo. Skoncila jsem ve zkusebce.

Podle mě to není nevděčnost, ale stanovení priorit. Já jsem teď dala výpověď ze své práce snů. Kousíček od baráku, peníze dost slušné ale za strašnou dřinu, vysoce odborně náročná práce, super kolegové, trochu limity v dovolené, ale nakonec jsem vždycky dostala jak jsem chtěla, k očr/pn pochopení, když potřebuju odejít v jednu, tak odejdu, doktoři v pracovní době (což teda v nemocnici není nic až tak divnýho). Ale nastoupil nový šéf a šli jsme do háje odborně, organizačně, nějakou strategií vývoje, vědecky a nakonec i mezilidsky, všichni moji kamarádi jdou pryč. A tak jdu na hůř placený, míň odborný místo, kam budu muset dojíždět, ale zas tam budu moct dělat práci tak dobře, jak považuju za správný.