Práce a rodičovství. Mám pocit, že to nejde dohromady

Mám to štěstí, že pracuju částečně z domova, takže skloubit to jde... je to tedy místy dost náročné, jelikož pracuju už od konce MD (opravdu MD, nikoliv RD), ale zas za to, že mi zůstalo moje místo a prosadila jsem práci z domu mi to stojí 🙂

Tak já se do práce fakt těšila a první rok byl pro mě jako lázně. Klid od dětí a muž doma na rodičáku vařil teplé večeře:D Pak, s oběma dětma ve školce, přituhlo. Já si nepřipadám jako na kolotoči, ale jako na závodech. Furt něco stíhat, ráno budit děti, stíhat vlak, večer honit děti domů, stíhat jít včas spát a furt dokola. Teď jsem na půl roku, rok zvolnila (první třída), mám na přechodnou dobu částečně práci z domova, ale už se děsím příštího roku. Ale říkám si, že ten rok to nějak ještě překlepu a pak snad už zase bude líp, děti větší, samostatnější. Tohle si vlastně říkám pořád:D

@dukie Já mám taky dvě dětičky a pracuji už třetí rok z domova. Holky půjdou do školy a školky a už se těším až tedy trošku vypnu, aspoň doufám. Chce to zredukovat, co jde, nemít pořád vygruntováno, uvařit dopředu, pokud máš mrazák a pod. Prostě, ať nejsi v jenom kole. Držím palečky, určitě si najdeš časem lepší systém a čas i pro sebe.

@dukie super diskuze, zrovna to resim. Ja po RD uz nenastoupila, zamestnavateli jsem se nehodila, ale i kdyby ne on, tak ja bych to musela po par týdnech vzdat, protože práce na nepravidelne smeny, babicky daleko, manzel po CR a mimo CR, přes zimu porad nemocne deti, proste mi to nejde skloubit dohromady.Ted je honim jen rano včas do skolky a premyslim jakou praci. Ale dochazim k nazoru, ze s mym oborem na HPP s dojizdenim do Prahy to nedam, když je vodim a vyzvedavam ze skolky jen ja. To proste casove nejde..takze jedine zkratit uvazek

@dukie Ahoj, to je pěkné téma, já jsem sice ještě na mateřské s druhým dítětem, ale už teď to taky řeším, jak to budu zvládat a mám z toho neskutečný strach. Vidím kamarádku, která se vrátila do práce a pořád je jen ve stresu, nic nestíhá, děti pořád nemocné, tak řeší hlídání, sama je často nemocná, takže děs. Vůbec se na to netěším, užívám si to doma jak jen to jde. Máte nějaké triky, jak si to zorganizovat? Manžel mi právě moc nepomáhá, na všechno jsem většinou sama... 😉 Držím všem palce

@dukie Tak já jsem asi jedna z mála které se po nástupu zpátky do práce spíše ulevilo. Tím že chodím do práce, tak se na malou více těším a myslím že se jí i více věnuji než když jsem s ní byla na mateřské. Sice jsem byla s ní doma, ale toho společně využitého času máme teď asi víc. Ne že bych se jí nevěnovala, to ne, ale mě přišlo že všechny ty dny byly pořád stejné a jediné no co jsem se těšila byl večer aby už šla spát. Teď je to jiné, fakt si spolu po návratu domů ten čas více užíváme. Jsou teda i dny kdy si malá musí vystačit sama, ale není jich tak moc.
Co se domácnosti týče, tak se snažím to udržovat v čistotě, ale že bych byla vynervovaná z toho že nemám vytřeno, tak to ne. Ono se to nezblázní. Jo a taky bych se mohla vykašlat na teplé večeře - podle mě velká ztráta času. Malá má teplé jídlo ve školce a manžel ať si zajde na meníčko a když to nestihne tak ať si to řeší namazaným chlebem nebo jak chce. Nejsem přece povinná jim denně vyvařovat teplé jídla. Poslední půlrok jsem dokonce zavedla že když se mi nechce tak nevařím ani o víkendu (cca 1x do měsíce). To se mě pak příjde manžel zeptat co budeme obědvat. V klidu mu odpovím že co si uvaří a světe div se fakt to umí.
Teď se chystám po půl roce umývat okna - takže po práci si hold malá musí vystačit sama, o víkendu má i tatínka, takže se jí může věnovat no a běžný úklid hold provedu až příští týden. však ten týden bez vytření a utření prachu pouze s rychlým povysáváním přežijem. A hlavně holky - čím budou ty děti starší, tím budou víc samostatnější a budou nás potřebovat míň a míň. Takže nebojte, nebude to tak pořád.

@mandala A jak jsi zvládala to vstávání? Já vstávám každý den 4:45, abych to stihla do práce na šestou (abych stihla oba kluky vyzvednout ve školkách, obě školky končí ve čtyři a máme každého jinde, protože ten starší má těžkou vadu řeči, takže chodí do logopedického stacionáře, od září bude chodit úplně na opačný konec Brna do specializované základní školy - jediné takové v regionu. A je to pro mě boj, i když už tak vstávám asi 10 měsíců, nezvykla jsem si. Jsem od přírody sova, dobře se mi pracuje dlouho do večera a nenávidím vstávání brzy ráno. 😒

Ale nic jiného mi nezbývá. Zpočátku jsme zkoušeli, že ráno budu rozvážet děti do školek já a manžel vyzvedávat a já budu v práci "do večera". Jenže to domácnost absolutně nefungovala, děti byly krmené čokoládami... no hrůza. Takže jsme to museli otočit, jenže to znamená tohle pro mě fuj vstávání. 😒 A teď když si spočítám, že abych byla vyspaná, potřebuju 9 hodin... tak to abych pomalu chodila spát dřív než děti.

@marcinek Já na zkrácený úvazek dělala svoji práci asi půl roku mezi dvěma mateřskými, resp. mezi první rodičovksou a druhou mateřskou. A dospěla jsem k názoru, že výsledkem částečných úvazků je stejné množství práce za polovinu peněz. Protože zaměstnavatel na tu druhou půlku jaksi nikoho nenajal a nenajme... a ani to dost dobře nejde, moji práci nejde rozdělit mezi dva lidi. Takže touhle cestou to u mě nepůjde.

@dukie 😀 Tak já taky chodila spát se slepicemi. Moc jsem to nezvládala, ale jezdila jsem do práce co nejdřív to šlo z toho důvodu, abych byla zase brzy doma a měla víc času na všechno. Taky z toho mám osypky, když si na to vzpomenu.

@barborka09 Tak to mně se nástupem do práce taky ulevilo 😀 , svoje děti miluju, ale pravdou je, že na mateřské/rodičovské jsem si nepřipadala jako člověk, ale spíš jako obět všechnu sílu vysávajících dětí. 😀 Takže v tomhle ohledu je období "práce" pro mě taky rozhodně lepší než období "mat. a rod. dovolená". 😀 Zpočátku jsem hlásala heslo "chodím si do práce odpočinout". 😀 Bohužel, po tom roce se cítím tak vyflusle, že už mě tahle optimistická prupovídka nedrží...

Holky a kde pracujete? Já ve školství. Většina lidí řekne, že je to pohoda, ale neumí si představit, co to všechno obnáší. Učit mě baví, ale kdyby šlo jen o to učení. Je spoustu práce okolo, navíc mi na tom vadí to, že člověk přijde domů, ale nemá pořád hotovo. Každý den se musí zase připravovat, opravovat, psát elaboráty ohledně žáků..... je toho moc 😉. A to nemluvím o nekázni žáků a střetu s rodiči, to bývá snad nejhorší.....

@dukie no ja doufam, ze mi vyjde to, co mam ted rozjednaného, sice to nebude hned, ale vypada to dobře, protože by to byla práce pro člověka, co ma taky ditko a pochopeni. Uz me totiž nebavi ty pohovory typu: můžete pracovat do 17,30, chteji, abych vedela tisíc věci a ani mi nesdeli plat nebo kolikrat tydne teda bude do 17,30. Protože abych prijela každý den po 19 hod. domu, to z tech deti nebudu mit vůbec nic. Nehlede na to, ze bych musela nekomu zaplatit at je vyzvedne ze skolky a je s nima cca 2,5 hod.nez dojdu, jako třeba ted, když manzel odjel na 2 dny do Nemecka

@dukie Neboj nejsi jediná - taky večer kolik krát padám na hubu! A někdy dokonce usínám dřív než dítě. A to mám oproti tobě výhodu že mám jenom jedno. Mě třeba celkem dost pomáha že každé léto jezdíme na cca 11 dnů k moři all inclusive - tam si fakt odpočinu - žádný úklid, praní, vaření, vše nachystáno, přečtu knížky co jsem dostala na vánoce a prostě fakt jenom lenoším. A z toho fakt dokážu brát hodně dlouhou dobu.

@naomi6 Já jsem ekonom. Tedy abych byla přesná... hlavní (a jediný 😀 ) ekonom malého hospodářského střediska jednoho z největších zaměstnavatelů v Jihomoravském kraji. A protože "jediný", tak jaksi není nikdo, kdo by mě zastoupil, když musím zůstat z jakéhokoliv důvodu doma... práce je to náročná, na přesnost, na informace, na znalost legislativy, znalost pravidel financování v rámci jednotlivých druhů dotací atp.

A nemysli si, jsem jedním z lidí, kteří si nemyslí, že práce učitele/pedagoga je snadná. Naopak. Obdivuju všechny, kteří se tím směrem vydají a vydrží. Chce to hodně sil a nervů a odvahy. Zvlášť v dnešní době, kdy je legislativa postavená tak, že se škola musí přizpůsobovat potřebě žáka. Jako nic proti, myšlenka jistě dobrá, ale pro pedagoga to musí být masakr, když se má přizpůsobovat např. 15 dětem z celkových 30, které má na starost. Nás starší syn má těžkou vadu řeči a neumím si představit, že bychom ho integrovali (kdyby se nedostal na sepcializovanou školu, která je široko daleko jediná, takže děti, které se nedostanou nebo jsou z daleka, prostě integraci podstoupí...). To bych paní učitelce teda vůbec nezáviděla.
Navíc si myslím, že je fuj, že dnes hodně rodičů jde proti pedagogům... místo aby se s nimi lidsky domluvili a spolupracovali a dítko formovali společně.
Takže pokud můžu říct za sebe, tak Ti fandím a držím pěsti, protože práci pedagoga považuji za náročnou. Zvlášť pokud pedagog po několika letech nerezignuje a chce svoji pedagogickou činnost držet na úrovni.

ahoj holky,tak já se k vám taky přidám.Rodičovská mi skončila před 2lety,a pro mě to byly nejkrasnější a nejlepší roky v životě. I když to bylo,jak už tady někdo psal,furt dokola,ale neměla jsem žádné větší starostí,hlavně,co s dětmi,když jsou nemocné.To je náš největší strašák při práci.Babičky máme pracující,děcka často nemocné,zrovná teď jsem doma s jedním s neštovicemi,čekám,kdy to chytne druhé.

Takže pro mě by bylo fajn,jak to prý bylo kdysi,že matky by pracovaly na zkrácený úvazek a vůbec se prý kdysi neřešilo,jestli má člověk paragraf nebo né.Teď se člověk bojí o práci,a já,když jsem na paragrafu,tak mám akorát depku,co si zase řeknou v práci 😀
Takže za mě tak k otázce 🙂

fakt dobrá otázka 😉 . Já se vracím za půl roku do práce po dvou dětech a moc si nedovedu představit jak to všechno skloubím. Pevně věřím a doufám, že mi povolí zkrácený úvazek, protože dojíždím a denně jsem na cestě cca 2,5 hodinky. Vracím se mezi fajn lidi a práce mě dost baví, je různorodá a pro mě zajímavá. Pokud by mi nedovolili zkrácený úvazek, musela bych si posunout práci kvůli vyzvedávání dětí ze školky a vstávat denně před čtvrtou, což si vůbec nedovedu představit, to bych asi po pár měsících vypustila duši ☹ . I s tím zkráceným to bude na těsno a jak tu někdo psal, věčný "běh" a rychle rychle, v jednom kalupu 🙂

@dukie vstávání v 5 znám a je to fakt fuj. Fungovala jsem takhle 2 roky a příští rok mne to čeká zas. Domů přijdu v půl šestý a šla bych v 8 spát. Ne tak děti:D A já mám tu smůlu, že dokud ony nespí, tak neusnu. Nedokážu si představit jak budu takhle fungovat dál... až mladý budou chodit spát třeba kolem půlnoci.

@naomi6 tak to ti taky fandim. Ja taky kolikrat nemuzu z toho, co si ti rodice na ucitele vymysli a jak se zastavaji deti, ze "nas Pepicek by tohle nikdy neudelal, atd. ucitel je v dnesni době opravdu degradovan a není bran vůbec jako autorita.
Ja dělala v cestovnim ruchu, takze vecne na cestách 3-4 dny, pak práce na smeny několik let a nikdy clovek nevedel, jestli opravdu skonci, jak to ma rozepsane, kolikrat hodiny prescas.
Jo a holky ted jsem fakt rada, ze jsem od brezna nenastoupila, protože byt ted ve zkusebce, tak bych se vůbec nedivila, ze by me vyhodili. Dcera ma jit začátkem dubna na operaci, takze volno cca 2 dny a pak tyden minimalne bez dětského kolektivu a dnes jsem byla u pediatra na predoperacnim vysetreni (potrebovala jsem vyplnit papir a zmerit, zvážit, zmerit tlak) a ona mi rekla, ze mi to neudela, ze je to dnes 15 dnu před a ma to byt 14 dni. Jak kdyby to byl rozdil to udelat dnes odpo nebo zítra dopo 😕 . No takze abych si vzala volno ted 2 dny kvůli pediatrovi a pak zas, uz vidim jak by na me nekoukali skrz prsty....Pry, ze mi napise osetrovacku, na to ale nikdo ve zkusebce nekouka nejaka osetrovacka, to od vyhazovu nezachrani

Já se taky přidám, mám tři dětičky a už druhým rokem bojuju v práci. Vracela jsem se do nemocnice, protože jsem porodní asistentka, na MD jsem si vystudovala i speciální pedagogiku. v nemocnici hrůza, byla jsem půl úvazek,ale denní, noční, kluci mi doma nespávali, začali mi v noci plakávat, noční děsy a tak, navíc jsem to pak i já nesla dost těžce, tak jsem si více méně rozjela astma(plus desinfekce v práci a bylo to). naštěstí se mi naskytla práce ve školce přímo ve městě, kde bydlím. Tady jsem už rok, ale o odpočinku se nedá mluvit, jak píše
@naomi6, práce nikdy nekončící, doma přípravy na celý týden, chystat si výrobky, dohledávat různé věci, je toho dost, na druhou stranu jsem šťastná,že tu práci mám a moc mě baví. Druhá strana mince je ta, že mám ve třídě oba kluky, takže jedu snad na 200%. Dcera je ve druhé třídě, takže kolikrát pobíhám po městě jak střela i 3x denně s klukama v závěsu 🙂 Večer padám do postele, usínám s jednou nohou na koberci. Takže nějaký pořádek řeším v letu a zbytky dodělávám o víkendu.

@dukie To mě teda děsíš! Mě to čeká za 3/4 roku, docela dost už se do práce těším po tak dlouhé době 😅 A máš práci na plný úvazek nebo na částečný? - Jo už to čtu - no já bych právě zkrácený chtěla, ale nevím, co na to zaměstnavatel - tváří se sice family-friendly, ale ve skutečnosti to tak úplně není ☹
A jak se to dá ještě zvládat s případnými kroužky dětí?? To si ěnjak do toho vůbec nedovedu představit....😅

@naomi6 dobré organizační rady ke zvládnutí bych taky uvítala 😉

@naomi6 No, tak já taky pracuju ve školství, resp. před nástupem na MD jsem pracovala a místo jsem měla na dobu neurčitou, tak snad se i budu mít kam vrátit, i když dneska člověk nikdy neví, že...
A mám z toho teda dost vítr - většinou na to zatím až tak nemyslím, mám ještě víc než rok čas, ale mám vícero kamarádek na ZŠ i SŠ, které už po mateřské nastoupily a většinou jsou tedy obrazem té uštvané mámy, která nic nestíhá, všechno dělá napůl, děti, domácnost, práci, a furt ve stresu a často nemocné...Všechno to jsou ale holky maximálně do tří let od nástupu po mateřské, tak třeba to jen potřebuje utřepat...
Pak člověk zas naskočí do svého pracovního tempa, zorientuje se, co se za těch pár let změnilo, vlastní děti se víc osamostatní a tak...aspoň doufám🙂

A jinak si nemyslím, samozřejmě, že to je jenom specifikum pedagogické branže, soucítím holky s váma se všema, co už jste zpátky "v procesu" a máte toho nad hlavu, snadné to asi není pro nikoho, tak se držte😉

@dukie Děkuji za podporu, to jsi jedna z mála lidí, kteří to ocení. Většinou jen slyším: "No jo, ty se máš, máš prázdniny." 😒 Teda a ekonomie je pro mě španělská vesnice, takže já zase obdivuji tebe. Myslím, že každá práce je náročná, když se dělá poctivě a pořádně. Držím ti palce 😉

@marcinek Děkuji, na cestách je to asi dost náročné, to bych snad ani nedala.

@deelfinek Tedy obdivuji tři děti, já mám dvě a někdy mi přijde, že se z toho zblázním. 😉. Ve školce pracovat je taky dřina, studovala jsem mateřinku a absolvovala praxi i brigády. Zase jsou ty děti tam ještě celkem hodné, i když v dnešní době těžko říct, některé začínají brzo 😉.

@sibara Kamarádka právě nastoupila zpátky po MD do školy a je to hrůza. Stále je nemocná, má nemocné děti, hlídání většinou nemá. Dřív jsme se vídaly často a teď si sotva napíšeme, je mi jí líto. Je tam druhý rok, tak snad se to bude časem zlepšovat. Každopádně mě to čeká taky a netěším se ☹. Budu to muset zvládnout, jako my všechny tady. Takže přeji všem hodně sil a štěstí!

@dukie s tím křečkem jsi mě pobavila 😀 , dobrý příměr.
To, že člověk nastoupí do práce po MD je sice na budku a šílená honička, ale není to nic proti tomu, když se člověk rozhodne pracovat 4 týdny po porodu 😝 a ještě má práci, kdy zákazníci volají 10 hodin denně a cenové nabídky pak děláš ve chvíli, kdy to díte spí. Pokud je to miminko, tak je to vpohodě, ale pak nastane fáze, kdy dítě vyžaduje pozornost, takže je potřeba řešit hlídání. Takže když po 3 letech dítě nastoupí do školky a ty můžeš jít v klidu do práce, jsi totálně vycucnutá. Sice jsem nepřišla o zákazníky, ale asi o 10 let života, už bych to nikdy neudělala!!!!!
Jinak shon ohledně dětí, práce a školky, školy, úkolů se postupně uklidní, tak hlavu vzhůru.

Mimochodem - myslím si, že emancipace je na ho.no a vymyslel ji idiot. Myslím,že žena by opravdu měla být u dětí a starat se o domácnost, případně pracovat jen na nějaký pidi úvazek a chlap by měl zajistit rodinu. Prostě jak to bylo dřív. Protože takto ženská maká a ještě má domácnost a děti. A sice se nám chlapi snaží s dětmi a domácností pomáhat, ale co si budem namlouvat s jejich výkonností 😀

@dukie s těmi částečnými úvazky jsi to vystihla přesně. Děláš na kratší dobu, za menší peníze a práci (množství) jako kolegové na úvazek celý.

Zajímavé téma - velmi mě teď zajímá - sama se po 5letech vracím do práce. Dost se toho obávám. Nejen profesně, jak rychle zapadnu, ale hlavně s nemocností dětí. Letošní zima byla krizová. Co starší dcera vloni nastoupila do školky, tak to začalo. Letos je to se starší dcerou lepší - ale rýmu či pokašlávání je permanentní... ale obávám se, jak to bude s mladší, která teď nastoupila do MŠ. Od podzimu jsme byly pořád doma, ATB několikrát. Babičky stále pracují, manžel ráno brzy vyráží a večer se vrací z práce, vše bude na mě. Vidím, že okolí má hodně babičky v důchodu, ale přeci to takhle nemá každý, ne? Práci mám vedle školky i kousek od domu, takže časové prodlevy dojížděním odpadají, ale stejně... bojim bojim... 🙂

Tak já se přidávám, kvůli penězům jsem šla do práce v dceřiných dvou letech na půl úvazek a k tomu hodně neplacených přesčasů. První rok jsem pro ni měla hlídání, další šla do školky a já o hlídání přišla a platit jsem si ho nemohla. dcera byla nešťastná a často nemocná, většinou jsem to od ní chytla taky a pak do práce chodila s antibiotiky - nejdřív jsem byla vyšťavená, časem mi bylo neustále špatně a jednoho dne jsem zkolabovala a musela zůstat měsíc na neschopence. Když jsem se vrátila, sdělili mi, že si takový "kolaps" nemůžou dovolit a vyhodily mě pro nadstav. Štěstí bylo, že jsme se stěhovali do levnějšího a protože je dcera často nemocná, tak mě nikde nechtějí a spenězma je to stěží od výplaty k výplatě, ale já toho nelituju, moc se mi líbí s ní trávit každý den tolik hodin, mít na ní energii i čas. Víc dětí mít nejspíš nebudu moct a tak si to teď užívám. Sice nemáme na dovču nebo nějký materiální radůstky a můj šatník je hrůza pohledět. Ale vím že peníze zase budou, ale dětství dcery už se nevrátí. Vím, že je spousta lidí, kteří si to nemohou dovolit, ale taky jich je dost, co si jen chtějí udržet životní standart a zároveň litují že na své děti nemají čas a nemohou se je užít