Nová práce versus snažení o dítě
Ahoj holky, sice už jsem víceméně rozhodnutá, ale ráda si poslechnu i jiné názory a třeba získám nový vhled do situace. Je mi 27, s manželem aktuálně dokončujeme stavbu domečku a děti zatím nemáme. Někdy loni touhle dobou jsme začali mluvit o dětech, že už by to pomalu asi šlo. V březnu jsem si nechala vyjmout Mirenu s tím, že už to miminko docela chceme a uvidíme co bude. V květnu se velmi vyostřila situace v práci, já jsem dala výpověď a nakonec jsem na dohodu odešla ještě před uplynutím výpovědní lhůty. Vzhledem ke stavbě domu jsme se rozhodli s manželem, že přes léto zůstanu doma, aby stavba co nejvíce pokročila a kdybych byla těhotná, nastoupím okamžitě do nějaké "obyčejné" práce, někam za kasu, za pult apod., kde není dlouhé zaučování a zůstanu tam do mateřské. Neotěhotněla jsem, což nás oba i celkem mrzí, ale svět na tom nestojí a máme plno plánů do budoucna i bez dítěte. Teď už nastal čas, abych se vrátila do práce, hledala jsem spíš něco jednoduššího, žádné vysoké pozice, ale co čert nechtěl, zkusila jsem poslat životopis i na pár zajímavějších míst a bum, teď mě do jedné práce přijali. Je to místo mistrové v potravinářské výrobě, velice dobře placené, budu mít dost dlouhou dobu na zaučení (nejsem z oboru). Je to opravdu moc pěkné místo, žádný můj sen, ale když nic jiného, bude to skvělá položka do životopisu, budu mít cca 15 podřízených a zodpovědnost za celý jeden úsek výroby. Je jasné, že když nastoupím, nemůžu hned otěhotnět, to by bylo prostě ode mě hloupé. Procházím si to hlavou, probírali jsme s to manželem. Víceméně jsme se domluvili, že teda si asi budeme při sexu dávat pozor a dítě zatím odložíme. O rok o dva..... a teď moje pochybnosti... Když jsem neotěhotněla po více jak půl roce pravidelného nechráněného styku, mohlo by to už značit, že vše nepůjde tak hladce a možná by bylo rozumné to řešit a neodkládat. Na druhou stranu, já bych stejně žádné IVF apod. podstupovat nechtěla, pokud by to nešlo přirozeně, chtěli bychom spíše adoptovat. Pere se to ve mně... Na jednu stranu poslední půlrok jsem si miminko moc přála, na druhou stranu mě to i děsilo. Když to odložíme, máme před sebou plno plánů (přechod hor, projetí Evropy obytnákem), teď jsme dva roky strávili na stavbě, tak je možná čas si ještě trochu užít života, než bude rodina... Rozhodně bych nerada, aby nastala situace, že se na nové místo zaučím a hned půjdu na mateřskou, to by mi bylo opravdu hloupé vůči novému zaměstnavateli a to rozhodně nechci. Zase varianta toto místo odmítnout, jít do nějaké "horší práce" a pak se třeba dva roky trápit a stejně neotěhotnět, to je taky naprd. Holky, co si o tom myslíte, byla jste třeba některá v takové situaci? Díky všem za přečtení i příspěvky.
@jezz1e Jenže to je právě to, co nechci. Oni hledají náhradu za paní, co jde do důchodu, je tam dost času na zaučení a já bych jim nerada tento čas "vyžrala" a oni by pak museli hned zaučovat někoho nového. A jinak my se zase tak nesnažíme, prostě máme nechráněný sex, ale nic nepočítám, nesleduju, netestuju 🙂 mám tolik práce a zájmů, že jako dítě chci, ale kolikrát mě překvapí menzes, protože si ani nesleduju, kdy to mám dostat 🙂
@malinkaelinka Já bych určitě nastoupila do nové práce, je to dobrá pozice, i do budoucna. Budeš mít dobrou výchozí pozici po návratu z mateřské. Odložila bych pro jistotu dítě minimálně na půl roku, v klidu se zaučila, soustředila na práci a pak bych tomu dala volný průběh.
Já bych nic neplánovala, nic neodkládala a nastoupila na to dobrý místo. Dítě se může a nemusí podařit hned, klidně i za rok, to je prostě normální, že to dlouho trvá. Život si člověk holt nenaplánuje přesně podle grafu. Žila bych tím, co je teď 🙂
z pohledu tebe asi není co řešit. Zadařit se vám může kdykoliv, pokud máte nechráněný sex. Otázka je, jak moc tu práci chceš. Je to jen otázka priorit a také zodpovědnosti. Pokud ti bio hodiny netikají, pak bych se chránila, v práci se zaškolila, dala tomu rok, dva, vybudovala si pozici. Vůči zaměstnavateli by to bylo podle mého fér, protože obzvlášť ve výrobě jistě není jednoduché najít zodpovědného člověka na vedoucí funkci. On o tvých pocitech netuší, kdyby je znal, zřejmě by si tě nevybral. Ty na rozdíl od něj máš možnost volby...
Známá zaměstnala holku, která ji hned zkraje řekla, že je čerstvě těhotná, ale že o práci opravdu moc stojí a plánuje pracovat co to půjde. Dala jí šanci, protože si cenila její upřímnost a tak nějak čekala, že holčina si zase bude cenit šance, kterou by téměř určitě nikde jinde nedostala. Jednalo se o práci poměrně nenáročnou na pohyb, spíš šlo o obchod. Po třech měsících jejich spolupráce skončila, protože holka byla nepoužitelná - zneužívala flexibilní pracovní dobu, neplnila stanovené cíle, což mělo velice negativní dopad na bilanci firmy... Když na ni kamarádka uhodila, že takhle to opravdu dále nejde, tak začala lítat po doktorech. Naštěstí jí prozíravě dala smlouvu na dobu určitou... Tím chci říct, že taková rozhodnutí nejsou sranda. Člověk to může myslet dobře, ale pod vlivem hormonů, únavy atd. se leccos může změnit a zkomplikuje život nejen sobě, ale také druhým. V případě té kamarádky se jednalo o více-méně administrativní pozici, takže náhradu sehnala poměrně rychle, ale ve výrobě si myslím, že to tak jednoduché není...
Ahoj, já byla v podobné situaci.
Již druhým rokem s manželem stavíme domeček, dítě jsem teda chtěla opravdu hodně už i minulý rok a nehrotili jsme to ale semtam jsme to zkusili ale přesto nic, tak jsem 31.12.2016 skončila v předchozí práci a 1.1.2017 nastoupila do nové. Možná za to mohlo to "odpoutání" myšlenek od miminka a možná i nové prostředí ale každopádně se nám v květnu zadařilo a já jsem otěhotněla. Samozřejmě na mě koukali skoro skrz prsty jelikož jsem v práci téměř nejmladší a nevydržím u nich ani rok, jsem vdaná a čekám dítě, ale já jsem šťastná. Vždycky jsem chtěla být mladá maminka a radši budu někde v práci za "tu co hned otěhotněla" než po pár letech nešťastná a bezdětná jenom kvůli tomu, že nechci zaměstnavateli odejít hned na mateřskou. Taky jsem se zaučovala dlouho ale na tom přece svět nestojí. Pokud cítíš, že už je na miminko čas, tak se určitě vykašli na zaměstnavatele, nastup do práce a uvidíš 🙂
@zuzineckah Ještě před pár lety bych to jako člověk z podnikatelského prostředí viděla stejně. Dneska po několika letech (zatím) marných snah o donošení dítěte mi věk 27 let přijde pro odkládání těhotenství kvůli ohledům na zaměstnavatele celkem hraniční.
@zuzineckah tak to bych přesně nechtěla, abych pak tomu zaměstnavateli komplikovala život... díky za příspěvek
@jezz1e to chápu. Ale zakladatelka sama píše, že jí dítě zas tak nehoní, že tomu nechávají více-méně volný průběh a sama není úplně vypořádaná s tím, že by měla z nového zaměstnání pak náhle odejít. Pochopila jsem to tak, že práce jí láká a neměla by vnitřní problém s dítětem počkat. Proto jsem napsala, že ona má možnost volby, kdežto ten potenciální zaměstnavatel nikoliv.
@swetlusska to máš sice pravdu, že se nedá vše přesně naplánovat, ale minimálně o tom co bude trochu přemýšlet určitě chci... nastoupit do takové práce a zároveň se snažit o dítě je prostě nefér, sama vím, jak je šíleně otravné stále dokola někoho zaučovat, a přitom ten člověk stejně ví, že brzo odejde....
pro mě je prioritou mít děti co nejdřív...z mnoha a mnoha důvodů. práce by šla stranou. ale každá jsme jiná🙂
a pokud máte nechráněnej sex, byť nic nesleduješ, tak pokud jste oba vpořádku plodný, stejně to za pár tejdnů/měsíců přijde...
@normalnimatka no ten jsme dosud měli, teď jsem čerstvě po menzes a zatím přerušujeme, než se domluvíme, co dál. Nové tělísko si dávat nechci, HA v žádném případě, tu jsem nebrala nikdy, takže když bychom se rozhodli počkat, zůstaneme u přerušování. A jestli jsme oba v pořádku a plodní, to samozřejmě nevíme.
@malinkaelinka tak jistě. jen jsem tím chtěla říct, že jestli se nechráníte, stejně se úplně nechováš tak, jakože nechceš otěhotnět:D
a víš kolik dětí se narodilo z přerušovaný soulože nebo neplodnejch dnů?:D
hele jako takhle...když to má přijít, tak to přijde;)
@normalnimatka jasně, vím, že přerušovaný styk není spolehlivá ochrana, sama jsem vznikla z takového přerušování 🙂 Ale v situaci, kdy pro mě dítě není překážkou, spíš naopak, ale vyloženě cíleně otěhotnět taky nechci, mi to přijde ideální. Za těhotenství mi přeci hlavu nikdo neutrhne, na druhou stranu se o něj cíleně snažit mi přijde v téhle situaci nefér 🙂
@normalnimatka ale vždyť zakladatelka nepíše, že otěhotnět nechce. Píše jen to, že vzít v takové situaci dobré místo, které vyžaduje dlouhé zaučení a je pro toho zaměstnavatele důležité, není úplně v souladu s jejím svědomím👍
Když mi bylo 30, potkala jsem konečně fajn člověka. Rok jsme spolu rekonstruovali byt, další rok se sestěhovali. Já dostala možnost nástupu do práce svých snů - po 10 letech praxe jsem se defakto dostala do firmy, kde mi nabídli poměrně vrcholnou pozici (nebo já to tak alespoň brala, že v okolí 50km se prostě na vyšší a lepší místo už nikdy dostat nemůžu).
Po cca 3 měsících jsme si s přítelem řekli, že se uvidí, vynechám antikoncepci. Ono to nějak dopadne. Já se zapracovávala, bylo to místy dost náročné, hodně jsem dřela, abych dopilovala hlavně jazyk, čekala mě cesta do Německa, na veletrh .....
Zkrátím to - po prvním nechráněném "ono to nějak dopadne" jsem otěhotněla, bylo mi 32 let, místo mých snů. V prdeli bych se viděla, když jeden týden mi generální ředitel dával k podpisu prodloužení smlouvy (Doufám, že nejste těhotná, haha ......jak Vás to mohlo napadnout?) .... a měsíc na to, jsem mu byla oznámit, že jsem ve 4. měsíci, aniž bych věděla (léčila jsem se s cystou, doktorka mi sama řekla, že těhotenství je vyloučeno, cysta brání průchodu vajíčka).
Neuškrtil mě, nezabil, dohodli jsme se .... já odchodila poctivý rok své vrcholné praxe a pak si šla na MD.
Co chci říct svým elaborátem? Nastupte, udělejte si aspoň rok praxe a pak na to "vlítněte" .... jakože ale poctivě, žádné "1x za měsíc, když máme zrovna konstalaci měsíce". Zatím bych koupila balení kondomů, nechala se vyšetřit, zda je vše ok, dodělala bydlení ..... rok je krásně dlouhá a krátká doba zároveň. Abyste nikdy nemusela říct "lituju, že jsem udělala/neudělala". Držím place
@malinkaelinka Myslím, že jsi už rozhodnutá. Přeji, ať je to správná cesta.
Pokud jste se ale 6 měsíců pravidelného sexu nechránili a přesto jsi neotěhotněla (byť bez hlídání ovulace apod.), doporučuji opravdu dítě neodkládat o víc než ten rok. Protože pokud by se nedejbože pak zjistil problém, pochybuju, že se zaměstnavatel zachová fér a bude tě s radostí pouštět na všechna potřebná vyšetření, případně ti přispěje na IVF.
(Uznávám, že co píšu, je ovlivněné mou osobní zkušeností, tak se snažím poukazovat na rizika, aby ostatní nedělaly stejné chyby 😉)
@zuzineckah njn, tak ať to nedělá:D
ale dobrá poznámka od jezz1e...pokud jste neotěhotněli doteď, tuplem bych to neodkládala.
@malinkaelinka Nastoupila bych a rok bych pockala se snazenim. Je videt, ze srovnane to v hlave mas a 27 neni zadny vek. Mas dost casu.
Holky děkuju všem za příspěvky a poznatky. Do práce budu nastupovat k prvnímu listopadu, nejprve tam tři týdny ve výrobě jako řadová pracovnice a "inkognito", takže zjistím, jaké to tam je apod. Když se mi tam bude líbit, začnu se zaučovat na to vedoucí místo, když ne, ve zkušebce poděkuju a půjdu a pak uvidíme. Zatím budeme přerušovat. Byly tady poznámky k tomu, že když nejsem těhotná do teď, tak to neodkldáat, aby byl čas to řešit. Ale já bych to řešit nechtěla. Pokud nemůžeme mít dítě přirozeně, já na žádná vyšetření, oplodnění a já nevím co, chodit nehodlám. V tom případě je pro mě přijatelnější adopce do budoucna, ale to bych ještě pár let neřešila.
Ještě jednou všem díky, pomohlo mi to dost utřídit myšlenky. Už se začínám do nové práce těšit 🙂
@malinkaelinka Musim rici, ze mi jste velmi sympaticka Vasim zodpovednym pristupem k novemu zamestnavateli i k prestupu HA ci potencialni IVF.
Radu nemam, kazdopadne moc preji, at se vam dobre dari a verte, ze vse se deje z nejakeho duvodu-jen cas ukaze, jaky vyznam to melo..
Hezky podzim.
Všechna tři těhotenství jsem přizpůsobila práci - absolutně nelituji!
Byla jsem v podobne situaci, nakonec jsem se rozhodla pro oboje - nastup do prace i "snazeni se o dite", tedy nechraneny sex. Dopadlo to tak, ze se snazime dohromady uz skoro dva roky a porad pracuju tam, kde jsem nastoupila. Ted budu praci zase menit.
Chapu, ze ti to je vuci zamestnavateli blbe, taky jsem to resila, meli jsme i pauzu asi 3 mesice, kdy jsme se chranili..ale stejne to zatim nevyslo. Ted pri zmene prace podruhe uz tu pauzu delat nebudu, protoze ocividne stejne nema vyznam 🙂 jinak mame s manzelem podobny pristup k IVF, ale vysetrit jsme se zakladne nechali, teda manzela to jeste ceka.
Suma sumarum, ja bych uz tu pauzu ted nedelala..protoze vim, ze je to zbytecny..a kdyby se nahodou zadarilo, tak to tak proste melo byt 🙂
Nastoupila bych do práce a současně se snažila o dítě. Pokud budeš mít štěstí a hned otěhotníš, zaměstnavatele to asi bude mrzet, ale holt najde někoho jiného. Nebudeš první ani poslední, komu se to stane. Pořád lepší, než kdybys teď nastoupila a až se za dva roky začnete snažit znova, zjistil se problém. Věř, že by sis to pak šíleně vyčítala. A mmch. právě odpoutání pozornosti od snahy o dítě občas dokáže zázraky tam, kde se nedaří 😉