Nemůžu už to vydržet v práci
Ahoj holky, chtěla bych se vás zeptat na názor, třeba jste někdy některá byla v podobné situaci, v dnešní naprosto hektický a stresový době si myslím, že nejsem výjimkou. U nás v práci byl vždycky fičák, žádný prostoje neexistovalo, prostě celou směnu, ať už dvanáctka nebo osmička bylo plno práce, ale stále ještě to šlo-nebyl chaos a tak velký stres. Ale od té doby, co odešla vedoucí, to jde od 10 k 5. Ubyla nám pracovní síla a já už to tam nezvládám. Je to pro mě neskutečnej nápor na psychiku, chodím domů totálně vyčerpaná, i fyzicky, kolikrát nemám sílu dělat absolutně nic, jen sedět a koukat do zdi. A tam chodím už předem vyklepaná, naštvaná, co mě zas za celý den čeká. Nebudu popisovat, co všechno v práci zažívám, jak to tam vypadá, to by bylo na dlouhé psaní. Zkrátka mám neskutečnou chuť odejít. Jenže není kam. U nás na malym městě nejsou nikde jinde volná místa s mojí profesí-žádné inzeráty jsem nenašla, a na to, abych se šla sama zeptat, mám příliš nízké sebevědomí, to je zas jiná kapitola. Navíc nemůžu dělat plnej úvazek, protože dálkově studuju. Vím, že v jiných městech, hlavně v Praze bych místo našla okamžitě a ještě bych si mohla vybírat, ale tady mám rodinu, zázemí, kamarády, přítele...v Praze nic a nikoho. Nevím, jak z této situace ven, nemohu dát výpověď aniž bych měla jiné místo. Zůstávám tam jen kvůli penězům, ale klidně bych dělala i za méně za lepších podmínek. V této chvíli mi přijde, že přeživám na hraně stavu, kdy ještě jakžtakž existuju, a na hraně psychického zhroucení (přiznávám, že jsem celkově psychicky labilní člověk). Prosím, poraďte.
Zatni zuby, seber odvahu a zajdi za vedouci ci jinym vyšším si o tom promluvit. Treba přijmou někoho dalšího,ale kdyz se neozvete a stihate... Poptat se kolegu,jak jsou na tom,zajit spolu.
@lamiaaa Rozešli to CV. Vlož jej na personální servery. Pokud na to vedení přijde, prostě popravdě řekni, že situace se pro tebe stala neůnosná (promiň to kroužkované u - mobil) a rozhlížíš se po novém zaměstnání. No a dej to o sobě vědět i na LinkedInu a rozhoď veřejně sítě na FB. Nebo potajnu.
Ale jednej zavčas, než se složíš.
Aktuálně je nejnižší nezaměstnanost, ale už začíná pomalu přituhovat. I přes hlásné trouby v médiích se potichu začínají zařezávat projekty, zavírat různé pobočky a provozovny, apod. Zákazníci křičí o snižování cen, ale náklady se firmám pernamentně zvyšují a nejdražší položkou už nyní jsou zaměstnanci.
@brunetka: bohužel, situace, kterou popisuješ, se mne moc netýká, pracuju ve zdravotnictví. Ale děkuju i tak za radu, každopádně zkusím, co půjde.
@fallingstars: zkušeností ani praxe moc nemám (3 roky), a abych byla upřímná, nemyslím si ani, že jsem ve své profesi dobrá, upřímně já bych sama sebe nezaměstnala. A počet "firem," kde bych se mohla zkusit zeptat tady u nás je 3...z toho v jedné už mne před rokem odmítli. Ale zkusím, děkuju.
Měla jsem podobný problém, i když se nedalo říct, že by to bylo způsobeno nedostatkem zaměstnanců. Před pár lety jsem prostě cítila, že mě práce absolutně ubíjí, nespím, protože už v noci se děsím dalšího dne, odcházím i vracím se se sevřeným žaludkem. Drželi mě tam pouze peníze, které jsme potřebovali a skutečnost, že jsem se snažila otěhotnět a nemohla jsem riskovat, že budu bez práce před mateřskou. Doma už jsem jen brečela do polštáře a jednou když pro mne manžel přijel do práce, sesypala jsem se a jen brečela, že dál nemůžu. Řekl, ať prostě skončím. Jednoduše. Spadl mi velký kámen ze srdce, druhý den jsem si promluvila s vedoucími a vylíčila jim svou situaci. Podpořili mě jak nejlíp mohli, nabídli mi neplacené volno na jak dlouhou dobu chci, což jsem tedy nevyužila, ale zašla jsem za psychologem, který mi pomohl se s tou situací poprat a naučila jsem se, jak zvládat určité situace, aniž by mě to ubíjelo a zraňovalo. V té práci jsem doteď, mezitím jsem stihla jednu mateřskou a teď jsem na neschopence před druhou. Ale to řešení co jsem psala výše bylo taky jen na přechodnou dobu, protože aktuálně jsem před neschopenkou opět byla rozhodnuta skončit, teď už ale definitivně, měla jsem k tomu víc pro než proti, takže jsem rozeslala životopisy, odepisovala na inzeráty, zašla na pohovory. Tím, že jsem znovu otěhotněla, se mi na čas ulevilo, ale po mateřské už se vracet nechci a hodlám si během té doby najít jinou práci.
Takže záleží na tobě, pro co se rozhodneš a co ještě jsi ve svém aktuálním psychickém stavu schopna unést, ale nemá cenu jít za hranici.
@lamiaaa Tř roky stačí, většinou...a můžeš zkusit okolí, dá se taky dojíždět. Ale hlavně si víc věř, když půjdeš někam s tím, že nejsi dobrá, tak si to o Tobě nemůžou myslet ani druzí 😉 Za poslední tok se situace na trhu práce dost změnila...neházej si klacky pod nohy sama 😉
Už jen to, že zkusíš hledat práci Tě dovede k zjištění, že nemusíš být "tady", ale i jinde a už tímhle krokem se Ti uleví.
Řekni si, co od té doby chceš. 3 věci. Jednu až dvě z toho vytěž.
Můžeš mezitím popřemýšlet, co chceš ve stávající práci. 3 věci. O ty si řekni. Nedostaneš všechny, ale jednu ano, možná i dvě nebo z druhé kousek, nebo ze dvou kus. Máš o čem vyjednávat, je potřeba být konkrétní, mít jasný návrh, o čem chceš jednat, čeho dosáhnout. Je dobrý mít to krapet víc, než co by Tě reálně uspokojilo, líp se pak dohodnete a oni s tím i počítají, ale zase nic přehnaného nebo nereálného.
A pokud zaměstnavatel zjistí, že si hledáš práci, tak co? Zákoník práce dodržuješ, až se někde domluvíš, dáš výpověď dle platných zákonů a smlouvy, nebo se můžete dohodnout třeba i jinak (dřívější ukončení za urč. podmínek např.) Hlavně pokud je vás tam málo, tak zaměstnavatel spíš bude slyšet na Tvoje požadavky než si hledat někoho nového.
Obecně podle toho, co píšeš, je ovšem nejlepší východisko změnit tu práci.
Nebo změnit třeba pozici trochu, pracovní nuáplň, ale to záleží na celkové atmosféře ve firmě.
Záleží, kam můžeš dojíždět, a ono nakonec někdy se přestěhovat není zas tak špatný krok.
Hodně štěstí a dobrá rozhodnutí!
@lamiaaa Jestli se chceš pohnout z místa, měla bys přestat přešlapovat na místě a žonglovat jen s "nemůžu". Co je pro Tebe priorita? Být v pohodě nebo se stresovat? Je šance, že je to v práci jen přechodné období, hledá se nová síla? Jestli ne, jako nejschůdnější vidím pro začátek sepsat životopis a rozeslat jej do všech firem, kde by sis dokázala představit pracovat. Osobně nikam chodit nemusíš, to se stejně moc nedělá, ale dala bych o sobě vědět. Teď je dobrá doba na hledání práce a pokud máš navíc praxi v provozu (ale nevím vlastně, v jakém oboru pracuješ), tak je to velké plus...držím palce!