Návrat po rodičovské dovolené do zaměstnání
Za týden se mám vracet po rodičáku zpátky do práce. Vracím se sice k původnímu zaměstnavateli, ale budu dělat úplně jinou práci, a kolektiv je tam prakticky taky úplně jiný. Už teď z toho mám strašnou obavu, jak to zvládnu. Povahou jsem spíš introvert, takže mám obavu jak z nového kolektivu, tak samozřejmě z nové práce. Dnes mi bylo navíc ředitelem naznačeno, že práce je hodně náročná, náročnější než jsem dělala předtím (ale zase lépe placená) a že budu pod drobnohledem, zda ji zvládám dobře. Ve stejný den, jako já jdu do práce, nastupuje syn do školky. Bohužel o školce nechce taky ani slyšet ☹ Takže budu mít ještě i stres z toho, jak to syn zvládá ve školce.
Holky, potřebuju spíš asi povzbudit, měly jste to taky tak některá, a zvládly jste to nakonec dobře? Jaký byl váš návrat po rodičáku zpět do práce? Jak dlouho trvalo, než jste se zajely jak v práci, tak doma? Máte nějakou radu, jak všechny tyto změny co nejlépe zvládnout? A jak to máte zařízené, pokud jsou děti nemocné? Berete si ošetřovačku, nebo vám hlídají třeba babičky?
Řešila jsem 2 roky zpátky, zpět do práce, děti šli do školky, několik dní sem nespala jak to všechno dopadne, ale nakonec díký bohu školka, domácnost a práce se nějak srovnala a teď už je to pohodička, většinou. :D
já myslím, že to řeší většina maminek - já už 2x - stres, nervy co malá, pláč, že tam nechce, koordinace domácnost+děti+práce..trvalo to 2m, než jsme si zvykli, všichni..a pytlíkujem taky, jak se dá. Naštěstí holky nemocný moc nebývaj, E je ve školce 2m a ještě nemarodila.
Tak já se zajíždím doteď a vůbec to nedávám 😀 😀 Pracuju od dceřinných 5 měsíců, takže přímo práci jako takovou sem neřešila, resp. doteď dělám práci, která mi přináší peníze (a není jich zase tolik), které potřebuju, ale absolutně mě ubíjí (jenže jinou "flexibilní" práci bez praxe s dítětem neseženu, takže začarovaný kruh ☹ ).
Když dceru konečně vzali skoro ve 4 letech do školky, vydržela zdravá asi měsíc, dva. A pak to začlo - doslova půlku z docházky (tedy 5 měsíců v součtu) bývala nemocná - ošetřovačku sem si brala asi 2x, jinak jsme to pytlíkovali jak se dalo (přítel, babičky, dovolená, napracování jindy,... - děs 😖 ). Teď druhým rokem už je to relativně v pohodě ("zaťukávám"), děti se vymarodily první rok a už mají zase jinou imunitu.
Ale nástupu do školky jsem se docela bála v jiném ohledu - tím, že jsem pracovala od miminka a dcera byla putovní (od babičky jedné k druhé apod.), neměla moc "zkušeností" s jinými dětmi (ani z hřišť) a bála sem se, že nezapadne nebo se jí bude stýskat. No...nestýskalo se jí vůbec 😀 ale bohužel se (ale až postupem času) potvrdilo, že jak je ona akční, tak nedokáže pochopit, že některé děti (u nás teda většina) jsou "mouchy snězte si mě" a když si s ní nechtějí hrát, bere to jako útok na svou osobu a vyjadřovala to dost svérázným způsobem. Teď už je to lepší, ale divoška je pořád 😀
Ale myslím, že malej bude v pohodě, dcera taky do školky zásadně nechtěla, a při prvním zápisu (ve 2 a půl letech) ještě ani nechodila na nočník, tak z toho sem taky měla pěknej vítr, a nakonec se to naučila zničehonic... Neboj, časem se to poddá. 🙂
@kikina9
jakoze prvni den skolky strcis syna do neznameho prostredi,k neznamym lidem a pujdes pryc?
@hansoc
@zelenaesmolda ta diskuse je z roku 2015
@mirecka.jaroscakova
jo,nevsimla jsem si 😀
@zelenaesmolda ano, dala jsem syna do neznámého, k neznámým lidem, a šla jsem 🙂A zvládl to dobře 🙂 U nás ve školce ani žádné postupné žvýkačky pro děti nebyly, maximálně mohl jít po obědě domů 😉 Ale diskuze je opravdu stará, syn už je ve škole ve třetí třídě 😂Ale ráda jsem si připomněla svoje tehdejší obavy a zavzpomínala 🙂
Ve stejné situaci jsem byla na jaře. Po 5,5 letech jsem se vracela z mateřské. Starší dcera chodila do školky dlouho a mladší jsem naštěstí mohla dávat 3 měsíce před nástupem do práce na zkoušku do školky. A chodí spolu do třídy - pro začátek taky výhoda. To ale výčet končí. Babičky jsou pracující. Z marodění jsem měla největší obavu - a taky se to potvrdilo. Děti začaly marodit, týden jedna, týden školka, týden druhá... Museli jsme se s manželem střídat, den u babičky, která si vzala dovolenou, den u dědy... tak to "pytlikujem" dosud 🙂. A § si neberu, mám dost napracovaných hodin, tak čerpu z toho... Ale mám pocit (ani to nechci psát, abych to nezakřikla), že teď je to s maroděním krapet lepší. Prostě si těch pár týdnů musí "pomarodit". To je v práci asi největší problém, záskoky nejsou možné. I návrat do práce po tolika letech nebyl jednoduchý - asi tak 2-3 měsíce byly nejvíce krizové, pak se to začalo postupně srovnávat. Je to těžké období, ale hrozně rychle to utíká a "ono se to poddá", a časem si to sedne.