Ahoj holky,
chci se zeptat, zda některá z vás také řešila otázku návratu do práce po mateřské dovolené (tzn. po 28 týdnech pobírání PPM) s tím, že na rodičovskou dovolenou šel otec dítěte.
Předem prosím, aby matky dětí, které jsou trochu konzervativnější, mi nespílaly, že jsem krkavčí matka. Nesetkala jsem se s kladným ohlasem, když jsem o tomto tématu chtěla diskutovat v rámci jiné diskuse. Zajímá mě, jak to ty, co to tak měly zvládaly, jaká to má uskalí a tak.
Vzhledem k tomu, že manžel nemá zrovna růžové podmínky v práci a já jako vedoucí pracovník v příspěvkové organizaci města přece jenom (i vzhledem k vyššímu vzdělání) vydělávám více, rozhodli jsme se to takto řešit.
Děkuji za jakékoliv rady, zkušenosti. 😉
Zkušenost nemám, takže neporadím.
Přijde mi to ale jako dobrá varianta, že bude s dítětem doma tatínek. To je určitě mnohem lepší, než dávat miminko do jesliček. Pokud to pak psychicky zvládneš 🙂 tak proč ne. Já sama bych to nedala, do toho ještě kojení a tak, ale záleží na tobě a na miminku. Člověk dopředu přece jen neví, jak to všechno dopadne, dost těžko se to odhaduje, ale držím pěsti.
já znám 2 páry, co to tak mají, a je to super. Prostě to tak mají, leckdo se samozřejmě diví, ale stojí si za tím a vyloženě jim to šlape. I když je fakt, že ta jedna mamina z toho zezačátku byla dost nesvá a trochu jí to neklapalo ani v práci (odbíhala dom, nesoustředila se...) ale bylo to jen pár týdnů a pak celá rodina na novej režim najela i s děckem a všichni jsou spokojený...
@mische - taky jsme tuto možnost zvažovali, ale nakonec se zařídili "tradičně" 🙂
já teda začnu chodit do práce, ale jen na pár hodin v kvěntu + doma na mobilu a Pc, tak jsem zvědavá. Hlídat bude babička 🙂
Ale mám kamarádku, která to tak udělala již s 2 dětmi a fungovalo jim to.
Proč ne, je to na vás a určitě nejsi krkavčí matka, okolnosti to prostě někdy tak zařídí, že třeba není jiná možnost.
Akorát teda občas bylo kamarádce líto, že přicházela o některé věci (ale na druhou stranu a o ně zase přichází tatínek)
@petule12 já z domu pracovat nemůžu, je třeba, abych byla na pracovišti fyzicky ... a obě babičky ještě pracují, tákže .... s domácími pracemi počítám .... i když mi manža tvrdí, že zvládne i úklid. Je to zlatíčko, normálně mi i teď udělá doma všechno, teda krom umývání nádobí - to by neudělal ani za zlaté prase. Ale vysaje, vytře, uklidí, vypere, pověsí prádlo, umyje chodbu - prostě to už teď bere jako svou práci. Vím, že to bude jiné ... ale toto mě opravdu trápí nejmíň. 😀
ahoj, taky přidám svoji zkušenost. Malý se narodil v červnu 2008, byla jsem s ním doma na mateřské do konce roku. Od ledna jsem nastoupila zpět do práce. Sice né jak ty říkáš na plný úvazek a manžel doma. U nás to je tak, že ze začátku jsem chodila na 1/2 úvazku, později už na 3/4. Mám výhodu, že trochu práce si mohu udělat doma na PC. A taky tu výhodu, že jsem si mohla přizpůsobit pracovní dobu podle svých potřeb. Manžel chodí normálně do práce na plný úvazek, když jsem v práci já, tak hlídá on a takhle se střídáme (babičky jsou také pracující). Takže docela náročné i v tom, že se s miláčkem málo vidíme.
@mische, rozhodně si nemyslím, že jsem krkavčí matka. Vím, že o malého je postaráno, jak nejlíp může být. S milujícím taťkou přeci dítě doma nestrádá. Navíc si od malička zvykl být beze mě a není na mě závislý jako některé jiné děti jsou na maminkách vázané.
Naši situaci jsme takto řešili musím říct hlavně z finančních důvodů. Manželův plat plus můj rodičovský příspěvek by při nemalém nájmu a splátkách půjčky a na auto prostě nestačily.
Jinak znám pár, kde otec (jelikož byl nezaměstnaný myslím) zůstal s malým doma a matka chodí do práce také na plný úvazek. Nezdá se mi, že by jim to neklapalo, naopak. Zvládají to dobře.
tak pridam aj ja svoju skusenost, nakolko ja som presne ten pripad, na ktory si sa pytala. Do prace som sa vratila po 28 tyzdnoch materskej na plny uvazok, s malym zostal doma manzel a s ciastocne mu pomahala aj moja mama, ktora bola u nas tak 1 az 3 dni v tyzdni, nakolko akurat vtedy odisla do dochodku...
Manzel to zvlada uplne super, popri malom aj uprace, ozehli a sem tam aj navari 🙂 takze na mne zostava len pranie (co je pohoda, vsak operie pracka ) a varenie .
V case, ked som vratila do prace mal maly uz dost dobre vytvoreny rezim, 2x denne spaval tak po 2, niekedy aj 2.5 hodiny, nekojila som, takze som nemusela odbiehat z prace...Na zaciatku som mala trosku obavy, ako to manzel s takym malym babatkom zvladne, ale teda musim ho pochvalit, zvladol to skutocne vyborne.
U nas sme sa pre tento "model"rozhodli hlavne preto, ze manzel je cudzinec, ktory by si taku dobru pracu, ako mam ja, na Slovensku nikdy nenasiel, aj ked vzdelanie mame obivaja na rovnakej urovni.Druha vec je, ze v odbore, v ktorom pracujem, ak by som odisla na 3rocnu rodicovsku, mozem zacinat uplne od nuly.......
Vobec si nemyslim, ze by som bola "krkavcia"matka, maly je samostatne, spokojne dieta. A pravdupovediac, mam v mojom okoli dost vela parov, ktore svoje situaciu riesili rovnako ako my.
A myslim si, ze v dnesnej dobe sa skutocne vela rodin rozhoduje podla toho, kto z paru lepsie 'uzivi"rodinu....
@mische pokud je to tak, že manžel zvládá se postarat o domácnost a zároveň o prcka tak klobouk dolů a vůbec se toho neboj. Jinak já mohu přiadat mojí zkušenost v osmi měsících malého jsem nastupovala do práce na poloviční úvazek, Davídka hlídala buď moje sestra jako chůva nebo dědeček ze začátku jsem chodila do práce na tři dny v týdnu. U nás je manžel co se domácnosti týče nepoužitelný a mě už nebaví se kvůli tomu hádat takže většinu dělám sama. Do toho jsme doončovali stavbu domu dodavatelsky a musím řict že tato kombinace už je trochu hodně a pokud to nění nutné tak nedoporučuji 🙂 Teď už pracuji přes rok kolem 30 hodin týdně a zvládám v pohodě. Chodím i večer cvičit, na žehlení mám paní, vařím když stíhám stejně uklízím. Prcek je v pohodě má svůj režim teď už chápe že máma jde pa, ale že se vrátí pujdeme na hřiště atd. Samozřejmě mě občas popadne osten svědomí jako že by lépe mluvil nebo chodil na nočník kdybych byla doma, pak mě to zase přejde jelikož po víkendu se do té práce docela těším 🙂 Takže shrnutí nelituji toho že jsem šla pracovat, nějakou dobu mi trvalo než jsem našla všechen ten rytmus kolem všeho, občas to bylo těžší než jsem čekala, ale rozhodně bych to nedělala jinak a počítám že u dalšího dítěte na tom budu obdobně. Kdyby tě zajímalo něco praktického tak napiš. Lucka
Holky díky za vaše slova a povzbuzení. Vím, že se o tom teď mluví jinak a až se prcek narodí bude to zase jiné. Ale už jsme se tak rozhodli a bude to tak. Nebudu mít ani chůvu ani mimi nebude hlídat babička či někdo z příbuzných. Prostě manžel a já vím, že je na něho spolehnutí a je to jeho táta a dokáže mu dát to co já. 😉
@sicinka zajímalo by mě, jak to tvůj malej snášel, např. na začátku, když jsi začala do práce chodit.
Ahoj holky, já pracuji doma, momentálně na zkrácený úvazek a zejména kvůli financím pracuji i teď během mateřské (pracovala jsem i v den porodu a již asi týden po něm). Naštěstí té práce není tolik a dá se to zvládnout po večerech či víkendech. Vzhledem k pracovní situaci u manžela je tu však možnost (spíš pro mě tedy riziko), že budu muset nechat práce doma na částečný úvazek a vrátit se do práce na celý úvazek a to už bych z domu dělat nemohla. Musím říct, že nemám strach jak by to manžel zvládnul doma na rodičovské. Domácí práce zvládá a pomáhá mi i teď a o mimčo se postará bez problémů od prvního dne. A co si myslí okolí mi vždy bylo zcela volné, tím jsem se nikdy neřídila, takže ani toho se nebojím. Já ale řeším jinou věc, mě už teď moc mrzí když musím pracovat a nemůžu být s malou. A není to pro to, že bych měla výčitky, že jí to nějak poznamená či že by ji se mnou bylo lépe. S manželem je jí stejně dobře jako se mnou, toho se nebojím. Problém je v tom, že mě mrzí, že s ní ten čas nemohu tárvit, mě je bez ní smutno. Prostě chápu, že když to jinak nejde musí to tak být, ale nejsem s tím já vnitřně smířená a podle toho i ta práce vypadá....moc mě to teď nebaví. No doufám, že se u manžela v práci situace zlepší a nebudu muset do práce nastoupit. Jinak naštěstí tím, že teď dělám doma, kojím dle potřeby a to bych pak také nerada řešila odstříkáváním atd. Máme kojení dost tvrdě vybojované (4týdny jsem se rozkojovala a dcera byla na Nutrilonu) a nerada bych o to přišla, pokud to mohu ovlivnit.
Tak by mě zajímalo jak toto zvládáte vy? Jak jste se srovnaly s tím, že musíte do práce? Nebo jste se do práce těšily? Třeba pro to, že je to změna a baví vás to, tedy ne jen kůli penězům?
Ahoj holky, jsem moc ráda, že jste otevřely tuto diskuzi. Já se vracím do práce v půlce května a hodně jsem ten návrat řešila, jestli jo nebo ne. Nastupuju na 24 h týdně (3 dny). Dělám zajímavou práci, která mě baví a taky mi dost chybí kontakt s lidma, ale mám strach, že budu mít výčitky, že se malému nevěnuju. Dny, kdy budu v práci, bude s malým doma manžel (babičky jsou 300 km daleko). Nemám strach, že by to nezvládl, domácnost i malého zvládá. Taky bych chtěla do 6 měsíců plně kojit, takže teď odstříkávám do mrazáku, abych měla zásobu. Moje pracoviště naštěstí není daleko od bytu (cca 10 minut autem), takže mi manžel může malého na kojení 2x denně vozit a zbytek dokrmí z lahvičky. Jak to děláte s kojením vy? Přece jenom se mi ještě nechce přecházet na UM, na jiné diskuzi ženské psaly, že děcka z toho třeba mají koliky, průjmy, alergie, ...
P.S. Mische, pracující matka rozhodně neznamená krkavčí matka!!!
ahojda, taky to u nás budeme řešit tímto způsobem, jinak bychom to finančně asi neutáhli a manžel už se na to moc těší... já mám naštěstí výhodu, že kdyby se cokoli dělo, tak tchýně bydlí přes ulici a obě švagrové také nemohli být s děckem doma, tak se o ně starala ona, i když je fakt, že už je to i přes deset let... Na druhou stranu jsem docela zvědavá, jak to nakonec bude fungovat...
Ahoj holky, přidávám se do diskuze. Já jsem včera definitivně dojednala se zaměstnavatelem, že budu doma jen rok a pak hurá do práce. Zatím to vypadá tak, že budu dělat dva dny v týdnu z domu a dva dny v týdnu z kanceláře.
Malý bude tedy praavděpodobně od roku jeden den v týdnu u mé mamky a jeden den s manželem (pokud mu to zaměstnavatel umožní, ale věřím že ano). Jinak by byl oba dva dny u mých rodičů.
Nedělám to kvůli penězům, dělám to pro sebe a pro svůj dobrý pocit a věřím, že malý bude spokojený se spokojenou maminkou a ten den či dva u babičky od roku, si bude užívat. Pokud by to nešlo a malý by tím z nějakého důvodu trpěl, zůstanu doma.
Jen ho naši určitě budou cpát piškotama a rozmazlovat, ale co už... 😀, jen ať si to mladý pán užije 😵. Já byla taky rozmazlovaný miláček prarodičů (i rodičů) a na tu horu lásky, pozornosti a sladkých štrůdlů dneska s velkou láskou vzpomínám a nejsem ani změkčilá, ani obézní 🙂.
ahojky já mimčo nečekám zatím - ale toto téma je mi blízké .. bude mě totiž čekat něco podobného, jen s tím rozdílem, že nemáme koho na hlídání, takže to bude asi chůva .. mě k takovému rozhodnutí nutí finance ..máme hypotéku,auto...a vůbec na to abychom vyžili jsou u nás třeba 2 platy .. takže malé bude mít 2 dny v týdnu nejspíš chůvu ..
@mische Na supermatky se vyprdni 🙂, z 90% z nich mluví furstrace 🙂. Pro mě je naprosý ideál právě ta možnost být s dítětem rok doma a pak na dva v týdnu začít makat mimo dům. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli sobě 🙂. I pro dítě je dobré, když netráví veškerý čas zalezlý s matkou, ale stará se o něj jeden den výhradně jen otec. Prospěje to jejich vztahu, mimino dostane nové a jiné podněty a táta zkusí, zač je toho loket 🙂. O přínosnosti role prarodičů ani nemluvím. Já mám rodiče super, takže malýmu přeju, aby si jich užil. Nevím, kdo vlastně vymyslel tu koninu, že dítě musí trčet s matkou doma do tří let minimálně 🙂. Nikde jinde v Evropě (snad vyjma Slovenska?), to tak není 🙂.
Ahoj holky, som ráda, že som narazila na túto debatu. Velmi skoro budem mať termín porodu a tiež sa budem musieť vrátit do práce velmi skoro a na rodičovskej dovči ostane otec dieťaťa. Je to hlavne z finančných dovodov, ale najviac ma štve, že moje zamestnanie je 45 km od mojho bydliska, takže to sú 2 hodiny denne na ceste. Snáď sa mi aspoň podarí dohodnúť so zamestnávateľom, aby som nemusela pracovať na smeny.
@anysek85 tiež si myslím, že spokojná matka, ktorá može svojej rodine dopriať to, čo potrebuje je určite lepšia varianta, ako frustrovaná, šušlajúca supermatka, ktorá obracia v ruke každú korunu.
Ahojky,
bohužel neporadím, ale u nás je velká pravděpodobnostv že to bude také tak. Rozhodně tě neosuzuju, fandím ti, myslím že na tom není nic špatného a finance jsou prostě potřeba 🙂