Návrat do nenáviděné práce

hodně také záleží, jaké tam je fin.ohodnocení. Pokud velmi nadstadartní, tak si říct, že na čacově omezenou dobu to zkousneš a budeš hledat něco jiného. Pokud tam máš plus mínus průměrné ohodnocení, tak bych klidně šla někam jinam , dělat úplně jinou i pomocnou pozici, kde tě to třeba nebude tolik vysírat. Získáš jiné kontakty, větší rozhled a třeba se vyskytně něco dalšího, a ty se budeš pomalu posouvat někam dál ...

ten tvůj psychický diskomfort fakt nepodceňuj! Znám to. V jedné práci jsem zkončila ve zkušebce po delší neschopence. Až zpětně mi došlo, že ty moje nevolnosti byly z psychického odporu tam chodit. Jestli to nebudeš řešit, tak by tě to mohlo dost semlít...

@codal no právě, přijde mi to všechno takové složité, riskantní. Nevidím z toho cestu ven a aniž bych tam ještě nastoupila, už začínám mít stejné pocity jako před otěhotněním. Což je možná i způsobeno tím, že za těch pár let, co jsem doma mi asi i trošku ujel vlak ohledně novinek i znalostí, mnoho věcí jsem zapomněla a taky se toho hodně v práci změnilo, za tu dobu, co jsem doma (a bohužel ne k lepšímu). A děkuji moc, i já tobě držím palce, aby se ti sen jednoho brzkého dne splnil ❤

@konidana popravdě, taky mě napadlo jít třeba do obchodu, nedělat žádnou kvalifikovanou práci a třeba bych pak i změnila názor a začala si vážit té, co jsem měla. Ale na to mi mamka řekla, že přeci jsem nedělala VŠ při práci a nedřela tolik, abych pak šla třeba do skladu (snad to teď nevyzní povýšeně, to bych nerada, je to jen příklad, snad to nikoho neurazí). Ohodnocení je asi spíš lepší než horší, dá se říct, že nás z toho platu jsem schopná uživit a když nebudou časté nenadálé výdaje, tak i něco málo našetřit. Ano, té psychiky se bojím už nyní, když mě to takhle likviduje, aniž bych tam ještě nastoupila. A pak jsi našla něco, co tě baví? A v oboru, který jsi dělala předtím?

Trošku bych řekla, že bys potřebovala trošku nadhled. Nemusí být vše ode zdi-ke zdi. Kvalifikovaná práce na kterou potřebuješ VŠ vs. skladnice... Ona i chvíle, kdy se ti zdá, že na nic jiného nemáš, může otevřít dveře k zajímavým příležitostem 🙂 Změna kariéry je v dnešní době možná. Získat juniorní pozici někde jinde není takový problém a Covid navíc hodně nahrál rozložení úvazkům podporujícím práci z domu.

Pracuji jako HR, klidně mi napiš.

ano , jsem taky VŠ a klidně bych šla i na pokladnu u nás do supermarketu, nebo rozvozy čehokoli (pizzza, pošta, ...). Už jsem o to i uvažovala, ale mne baví práce v oboru, fajn lidi, prachy nic moc prostě průměr, ale šílený dojíždění, který mne vysává.
Tenkrát jsem byla po asi 4 letech odejita z firmy a já byla líná hledat, tak jsem vzala šéfem doporučený flek v jiné menší firmě za míň peněz. Nějak mi to tam nesedlo. Takže jsem skončila. Pak jsem byla asi 3 měsíce na pracáku s nejmenší podporou z toho nižšího platu, užívala si doma a zároveň hledala jiné místo. Které jsem tedy našla. Já měla výhodu, že jsme s mužem ještě neměli děti ani jiné závazky, takže jsem prostě v pohodě vyžili i s málem. Případně bych fakt neváhala vzít nekvalifikovanou brigádu. Vlastně jsem ji měla-vypomáhala jsem manželovi, který je osvč sám na sebe.

I od té nekvalifikované práce se klidně můžeš vrátit do oboru, buď na stejné místo, nebo spíš asi radši jinam z to ho co píšeš...

mě pak ve výsledku bylo blbě, i když jsem do tý blbý práce ještě nakonec šla vyřídit jen nějaké poslední papíry - málem jsem tam nedojela. Volala jsem chlapovi, že nikam nejedu, ať to vyřídí místo mě, že se složim. No nakonec jsem to dala...

Já jsem si po letech doma dopřála jedno sezení s koučkou, která mi pomohla získat zde již zmiňovaný potřebný nadhled a tu změnu profese jsem opravdu udělala. Za pochodu si dodělávám kvalifikaci a celé mi to dává smysl.
Zkus to fakt s někým probrat, protože ty úvahy jako vš odborník vs. pracovník s minimální mzdou bez jakékoliv kvalifikace jsou opravdu zcestné. Sama bys chodila do práce demotivovaná, jestli sama živíš rodinu a domů bys přinesla pár korun za tu dřinu...

@anetka1701
@antoinet holky, mrzí mě, že jste se chytly té jedné jediné věci, ke které jsem dala ještě doplnění do závorek. Hlavně i píši, že toto byla reakce mojí mamky a ne má. Naopak já právě tímto směrem uvažuji. Přemýšlím, co s tím, zda se nevydat jinou cestou a hlavně jak to udělat bez výpadku příjmu, který si fakt nemůžu dovolit, když jsem na veškeré finance sama. Tak prosím, těchto komentářů není třeba, děkuji.

@konidana no tak to tedy byla pořádná srážka psychiky s realitou. Ale je super, že jsi z té práce odešla a našla něco jiného. ě jsi se tím nenechala semlít. Dojíždění může být velký problém, to souhlasím. Je to i jeden z důvodů, proč mám tak negativní myšlenky a pocity ohledně té mé práce. Cestování do a z práce mi zabere skoro 2 hodiny denně. Což se docela blbě kloubí s vyzvedáváním dítěte ze školky....

S malýma dětma jsem dojížděla lehce přes hodinu čistého času, cca 70-80 minut jedna cesta. Byl to šílený maraton a bylo to na hraně. A to mám jen 7,5h prac.dobu (a máme luxusní otvíračku školky 6-17h) , stíhala jsem vše sama. ´Manžel třeba vedl v pondělí ráno a vyzvedával třeba ve čt nebo v pátek odpoledne. Jinak bylo vše na mě. Teď nás přestěhovali na druhý konec Prahy a dojíždím minimálně 1,5h jednu cestu. Ale mám aspon už větší samostatné děti, které mne tolik nepotřebují. A taky jsem si zvolila, že část cesty jezdím na kole, což mne baví. Takže tak půlhodinu z dojíždění si vlastně odečtu na zábavu, na kterou bych jinak neměla čas. Časově na tom netratím nic🙂

@konidana skvělé, s tím kolem 🙂 A tedy i otevírací doba u vás ve školce je parádní, resp. hodně velkorysá 🙂

No mám ještě o čem přemýšlet a třeba zkusit něco vymyslet.... Děkuji za možnost si o tom aspoň takto virtuálně "pokecat".

A co je tvoje snové povolání?

Ono jestli tě ta práce deptá a už teď nespíš, a to tam ani nejsi, tak se pravděpodobně časem složíš, anebo tě to nějak zdravotně vysere a stejně tu změnu budeš muset udělat. Ať už rozjet vlastní byznys nebo jít do skladu.

Já jsem komentář nemyslela špatně. Jen prostě vím, že spoustu lidí vnímá svojí práci jako bezvýchodnou situaci a je těžké se otevřít jiným možnostem a variantám. Změna kariéry jde a není to takový problém, jak se může zdát...

tak sháněj jinou. pracovat někde, kde to nesnášíš, když tam trávíš polovinu bdělýho života, je teda poměrně dost hovadina. jakoby sám život nestačil, se svejma starostma. a vztahu s dětma ti to taky nepřidá, pokud budeš stresovaná věčně nespokojená máma... nemusíš hned dělat vysněnou práci, pokud tam vidíš opravdu velký překážky.

Já to vezmu i z druhé strany... Ona možná může byt ta tvoje práce i jiná, než byla kdysi, když tě štvala. Třeba se změnily postupy, kolegové, vedení, náplň práce. Já třeba odešla na mateřskou pár měsíců předtím, než naší firmu koupila jiná, překonalo se to, jiná mentalita, moje oddělení za ty 4 roky se tak 6x skoro celé proměnilo, plus plno nových kolegů na jiných pozicích, je nás skoro dvojnásobek. Takže se vrátím do něčeho úplně jiného. I jiné firmy se mohou za několik let hodně změnit, třeba i k lepšímu.

@levandule_k je to tak, psychicky je to dlouhodobě neudržitelné, to jsem velmi cítila právě už před mateřskou, která pro mě byla vysvobozením.

@anetka1701 věřím, že pro spoustu lidí to problém není. Jak jsem psala, jsou pro mě inspirací. Ale u sebe tu odvahu prostě nemám, nemůžu si dovolit být bez práce. Dítě je pořád nemocné, ani na pohovor jít nemůžu. A to jsem měla i jinou práci v hledáčku, úplně jiný obor, lákalo mě to hodně, ale bohužel pohovor neklapl. Třeba na jaře už nám školkové bacily dají pokoj a zase ta situace bude jiná.

@normalnimatka absolutně s tebou souhlasím, je to hovadina a je jasný, že bude hůř až tam nastoupím, když už teď jsem z toho fakt špatná. Překážky k té vysněné práci jsou velké, včetně těch byrokratických, i těch finančních. Zatím procházím nabídky různě na netu, zda mě něco necvrnkne....

@daasqua kéž bys měla pravdu, ale bohužel veškeré změny, které se tam odehrály, jsou k horšímu. Méně lidí na stejnou práci (proběhlo velké propouštění), jiný systém práce, o kterém vím, že to je přesně to, co mi absolutně nevyhovuje apod.

držim palce. požádej nahoru, něco přijde🙂

@normalnimatka Věříš tomu? Já ano, ale i tak vlastně dost pochybuji. Vyšlo mi to s dcerou, kterou mám s ohledem na věk za vteřinu 12, i když za cenu, že jsme spolu nyní samy. Ale to ostatní ne a ne nějak klapnout.... Musím si to v té své palici všechno nějak přenastavit....

Ve vašem případě bych vůbec neřešila kvalifikaci. Mimo jiné...znám dost žen s vysokou kvalifikací, které raději dělají pokojskou v cizině kvůli financím i času a že by je někdo musel nutně brát podřadněji...to si nemyslím. U vás bych to spíš radila, jelikož už se hroutíte teď. Práci změnit můžete vždy a relativně lehce oproti psychice. Ta se dává dohromady dosti hůře. Držím palce, ať se rozhodnete správně.

@dixi86 já právě ale kvalifikaci vůbec neřeším, naopak. Co řeším je, že bych si přála práci, která mě bude bavit, která nás zároveň uživí a hlavně, jak v sobě najít tu sílu něco konečně změnit. To je velmi pravdivá věta s tou změnou práce oproti psychice, děkuji za ní....

Já jsem z práce taky dá se říct utekla na mateřskou. Je pravda že jsme tehdy řešili s manželem že jestli neotěhotním do měsíce že podávám výpověď už to psychicky nešlo. Bum podařilo se. A já už tehdy byla rozhodnutá že se tam nevrátím a ještě na rodičaku podala výpověď dohodou i když jsem věděla že to budu mít nejspíš hodně těžké protože manžel odešel když jsem byla v 7 měsíci do toho doma ještě 2 starší děti. Našla jsem si práci i když ne v oboru za min peněz a ze začátku si to opravdu užívala. Domů jsem chodila s čistou hlavou po půl roce když jsem si říkala že ty noční fakt nezvládám chodila jsem spát v 9 a v 1:30 vstávala se na mě usmálo štěstí a přišla vedoucí z práce která mě fakt bavila a dělala jsem jí před prvním
dítětem ale pak byla bohužel z nadbytečnosti propuštěna jestli se nechci vrátit a že nemusím mít strach že když se bude propouštět že tam jsou 2 kolegyně které stejně čeká v brzké době důchod takže mám práci jistou. Bez váhání jsem řekla ano. Pouze ranní smeny, možnost home Office větší peníze byla bych blázen kdybych řekla že ne.
Moje rada je pokud opravdu cítíš že se tam nechceš vrátit tak to nedělej. Najdi si práci i když nebude v tvém oboru a uvidíš jestli se tam najdeš a nebo ne.