Maminky, které na rodičovské vystřídali tatínci. Nelitujete?
Dobrý den maminky, měla bych dotaz na ty z vás, které místo čerpání rodičovské dovolené chodily do práce a doma zůstal s dětmi tatínek. Na RD jsem nastoupila v lednu 2017, kdy se mi narodil první syn, od té doby jsem doma. Před necelými osmi měsíci se narodil druhý syn a původní plán byl, že do práce bych se vrátila v lednu 2022. Před Vánoci mě však oslovil jeden z mých známých, že jeho kamarád hledá do své firmy nového zaměstnance a že já splňuju všechny požadavky, tak zda to nechci zkusit. Upřímně - je to nabídka, která se za běžných okolností prostě neodmítá - je v oboru, má slušnou budoucnost, výborné finanční podmínky. Daní je jistá časová a psychická náročnost. Manžel nemá problém s dětmi doma zůstat, starší syn už navíc chodí dopoledne do školičky. O mladšího se manžel umí též dobře postarat. Pokud se domluvíme, nastupovala bych v době, kdy mladší bude mít 10 měsíců. I když kojím, přes den to už zvládnou na příkrmech. Vše se zdá v pohodě, ALE... já se prostě bojím odejít od tak malého dítěte, jsem navíc k němu hrozně fixovaná. Staršího bezmezně miluju, ale mladší je moje sluníčko. Takže bych se ráda zeptala vás, které chodí místo RD do práce - nelitujete? Rozhodly byste se stejně? Neovlivnilo toto vaše rozhodnutí vztah s dítětem? Ještě doplním, že rozhodující roli nehraje příjem. Ačkoliv tato pracovní pozice je velice dobře placená, manžel má příjem nyní dokonce vyšší, takže v tomto směru je to jedno. Spíš jde o to, že mám strach, že bych třeba za ty dva roky už na nic takového nenarazila a vyčítala si, že jsem nabídku odmítla. Jenže taky vím, že je to jen práce a ty dva roky v životě dítěte mi nikdo nikdy nevrátí :(
Ještě doplním jednu podstatnou informaci, kterou jsem asi měla uvést hned v úvodním příspěvku. Manžel mě chce opravdu rád na RD vystřídat, velice mě motivuje, abych nabídku přijala. Těch důvodů na jeho straně je hodně - jednak si chce ten čas s dětmi taky intenzivně užít, druhak by to bylo řešení jeho pracovní vytíženosti. V poslední době je v jakémsi začarovaném kruhu, kdy práce přibývá a tohle by prostě bylo řešením.
@lpch jestli peníze neřešíte, tak bych s dítětem zůstala. Sestra je podnikatelka a šla do práce hned po 6nedělí. Na RD měl jít otec děti, ale rozjel taktéž podnikání(radši)takže se o neteř a pak synovce starala mamka v těch chvílích, kdy oba nemohli. Ale kdyby sestra neměla takový výdělek a rozjetý podnik, rozhodně by byla doma. Narozdíl od vašeho muže je totiž ten její neschopný. Když měl původně nastoupit do firmy na 8h, tak najednou začal mít zdr.potíže a ustoupily až když sestra řekla, že tedy bude pracovat ona .
@lpch Ja sla po 7mesicich, stridal me manzel, ktery si diky tomu s dcerou vytvoril perfektni vztah a take pochopil jak moc to muze byt narocne. Kojila jsem rano a vecer, pres den mela moje odsate mleko z lahvicky do roka a neco. Krome prace a pece o malou jsem ale na nic jine nemela cas, ale v danou chvili mi to nevadilo. Tim, ze jsem mela moznost premyslet i nad jinyma vecma jsem byla v pohode, malo vystresla a vsichni jsme byli happy. Od 2let je v soukr. skolce. Dnes ji jsou 3,5r a mame uplne bajecny vztah, je proti svym rovesnikum i vice vyspela a samostatna (neni ale nutne dano situaci). Nijak nestrada a ja jsem moc rada, ze jsem se takto rozhodla. Drzim palce at se rozhodnes tak, jak to bude pro Tebe a Tvou rodinu v danem momente nejlepsi
@lpch S prvním jsme se střídali, teď s druhým půjde na mateřskou manžel, já jsem OSVČ, takže si mohu práci regulovat lépe, než on. Pokud to není úplné novorozeně závislé plně na kojení, tak přece táta je rodič stejně jako ty. Navíc z mé zkušenosti je fajné, že se mezi dítětem a otcem vytvoří mnohem silnější pouto plus se manžel naučí o mraky věcí postarat. Není důvod se bát, pokud je do toho chlap "in" 🙂 Já tedy rozhodně toho, že jsem pracovala nelituji, spíše naopak se mi líbí, že jsme si to rozdělili, náš vztah to upevnilo.
@lpch ja bych zase absolutně nevahala a šla bych do práce. V zahraničí kde žiju je celkem běžné se se cca po roce rodiče na mateřské střídají. U nás to naneštěstí nešlo a doteď toho lituju. Ti tatínci co jsou doma s menšími dětmi mají vesmes mnohem bližší vztah s těmi dětmi a hlavně - naprosto dokážou fungovat s dětmi jako samostatná jednotka (oblečení, jídlo, výprava na čundr...) Takže ještě jednou - jestli je s tím manžel v pohodě, nevahala bych. Dítě trpět určitě nebude. A navíc - jednou dítě vyroste. a ty jsi sice zodpovědná za jeho život (který nijak neutrpí tím ze bude par měsíců s milujícím tatínkem) ale žiješ ten svůj ;) jestli chceš jdi do toho .
Já jsem se s manželem vyměnila, když byly dceři 2roky. Už mě to táhlo mezi lidi a dostala jsem prac nabidku a manžel pořád toužil po dovolené🙂 Též jsem měla výčitky, jak jsem děsná matka, že jdu pryč. Ale musím říct, že manžel byl s dcerou dobře sehraný, dělal to teda jinak, než já, zkrátka po svém, v klidecku a myslím, že se to i "podepsalo" na dceřine povaze. No a já jsem se zase vracela s čistou hlavou domů za rodinou.
Takže, byť je tvůj synek mnohem menší, tak si myslím, že vám to všem jen prospěje... A pokud to z jakéhokoliv důvodu nebude klapat, tak se vždy můžete vrátit k původní verzi.
Díky moc za příspěvky, hlavně za ty motivační! Sama jsem strávila rok v zahraničí a vím, že výměna rodičů na RD je v jiných státech zcela běžná, a pokud se nepletu tak ve Švédsku dokonce povinná 🙂 já mám pocit, že u mě velký strach pramení i z toho, že jsem vyrostla ve značně konzervativní rodině s jasnými rolemi rodičů - taťka od rána do večera v práci (OSVČ) a mamka chodila do práce na 6 hodin a starala se o mě a sestru a celou domácnost, jiné uspořádání nepřipadalo v úvahu. Takže mě vlastně děsí i ta reakce toho okolí, že mě odsoudí jako špatnou matku a že se setkám s absolutním nepochopením. Ale je jasné, že rozhodnout se musím sama, nikdo jiný než já a samozřejmě manžel do toho nemá co mluvit.
Dobrý večer,
manžel byl doma se synem od jeho 4 měsíců. Já nastoupila na plný úvazek. Celý rok jsem ho kojila. Nelitujeme a udělali bychom to stejně. Syn je skvělý a má k nám oběma stále stejně blízko od narození až do nynějška. (Teď chodí do školky). Po této zkušenosti musím říct, že výměna rolí obohacuje a prospívá všem vztahům v naší rodině (i k babičkám, dědečkům, strýcům, tetám apod.,) i v okolí (kamarádi s dětmi i bez dětí, ve školce, u lékařů aj.). A aspoň na tom našem dítěti je vidět, že potřebuje hlavně hodně lásky a péče, stabilní a milující prostředí a jestli je s ním doma máma nebo táta, je mu úplně jedno 🙂.
Nas to teprve ceka, ale pary kolem me, ktere to udelaly, zduraznuji vyznam utvoreni specialni vazby mezi tatinkem a ditetem/detmi, takze pokud mate na tomhle shodu a do prace se Ti chce, nabidku bych vyuzila. A take teda kdyz manzel chce vystridat, doprala bych mu to, sama jdu na materskou s podobnou motivaci, tak pro to mam zvlastni pochopeni 🙂
U nás je to doteď tak půl na půl.. Oba pracujeme v rodinné firmě mé tety, přítel na HPP, já na dohodu.. Takže teď to fungovalo tak, že já jsem byla doma tak 4 dny a přítel 3, rodicak mám stále ja. Když bylo potřeba, abychom byli najednou v práci oba, nastoupila na hlídání teta. Od února ale nastupuju na full Time já a na rodicak jde přítel. Vím, že je o malého skvele postaráno, o domácnost taky. Když přijdu z práce, nemusím se starat o úklid o vaření, jen se věnují malému.
Prcek má dobrý vztah jak ke mně, tak k tátovi. Určitě toho rozhodnutí nelituji.
Můj brácha byl na rodičovké se dvěma dětmi, až se třetím nastoupila švagrová, protože jí to začalo být líto. Do práce se vracela po mateřské, první měsíce ale měla zkrácenou pracovní dobu a pak si ji nastavila tak, že jezdila do práce velmi brzy ráno, aby si děti ještě užila odpoledne. Jejich vztah s dětmi to nijak nenarušilo. Naprosto očividné ale je, že to výrazně ovlivnilo vztah mého bráchy s dětmi, takový vztah má s dítětem málokdo...
Můj bratr byl na "mateřské" od roku do tří. Švagrové to narušilo silně vztah k synovi, ten je plně citové navázán na bratra. Vzít zpět to nejde a švagrová se chudák dnes bije do hlavy. Chlapec dnes 10 let a vůbec jí nebere..dokonce dělá naschvály. Takže ne vždy je to všude růžové.
Ja bych to vyuzila. Jestli je manzel pro, tak bych nevahala. Otec je stejne rodic jako matka. Kdybych mela ja tu sanci, rozhodne bych do toho sla. Prece jen vratit do puvodniho stavu to muzete vzdycky 😀
@lpch já šlo do práce, když byl mladšímu rok. Už to bylo taktak. Já zralá na psychiatra z toho, že jsem byla už 3 roky doma sama s dětma , manžel hotový z práce. Bylo to super. To vidím ted zpětně. V tom okamžiku, jsem se také bránila, manžel mne přesvědčoval. Ročního syna jsem v tu chvíli uplně odstavila (z důvodu mé nemoci, která byla způsobena podle mne hlavně vyčerpáním mých psychických sil) . Do práce jsem nastupovala nemocná , neschopná, na úvazek asi 5h/měsíc, a až další měsíc po uzdravení jsem začala normálně pracovat na plný. Byl to nejlepší a nejpohodovější rok, kdy byl manžel doma a já večer chodila domů sice do bordelu , ale k teplé večeři🙂 Vztahy s dětmi jsou v pohodě (v rámci možností😉 )
A když odložíš svojí fixaci na dítě (chápu, mám to podobně 🙂 ), jak by to vypadalo? Tatínek jsem pochopila, že se na to těší. Co syn? Chápu, že ti to neřekne, ale jak s tatínkem vychází, jakou má povahu, jak je zvyklý na lidi a změny prostředí, režimu... ? Může se to změnit, samozřejmě, ale nějaký základ poznáš, ne? Co starší syn? Jinak já bych si asi zkusila domluvit nějaký mírnější přechod do práce (ze začátku míň času, nebo aspoň home-office) a šla do toho 🙂 Manžel byl na rodičovské bohužel jen pár měsíců a až se starším dítětem, takže takové to pochopení situace matky v domácnosti úplně nestihl, ale i tak to mělo velký pozitivní vliv na jeho vztah s dcerou. A můj vlastně taky, resp. moje nastavení vůči dětem. Okolí samozřejmě spoustu věcí nechápalo a nechápe, ale to se nám stává se spoustou ostatních věcí... neřeším to, pokud je to v mezích. Naopak se snažíme šířit svým příkladem osvětu, že se věci dají dělat i jinak než je "normální" 🙂 Nikomu to necpeme, ale rádi a často třeba zrovna manželovu rodičovskou zmiňujeme v příhodných chvílích v rodině a mezi kamarády. A postupně si všichni zvykají.
Kdybych se měla takhle rozhodovat já, tak u nás by záleželo hlavně na tom, jak by se tatínek dokázal postarat o dítě...😀
Muj chlap umí s dětmi dělat vylomeniny, povídat si... ale přebalit dítě?? To je nad jeho úsilí.
On se vymlouva, že se bojí na tak malá miminka sahat, že by mu mohl ublížit, ale nevím nevím. Spíš je to jen výmluva.
Pokud tvůj muž opravdu zastane ve všem Tebe, za zkoušku nic nedáš.
S kamarádem se domluv, že bys to chtěla vyzkoušet a ať ti dá smlouvu třeba zatím na neurčito nebo DPP.
Já jsem si zrovna dneska říkala, že až začne Tobi pořádně mluvit a bude mu rozumět i tatínek, že bycg mohla taky zkusit nějakou práci třeba na 2hodiny. Ale to počítám tak až ve 2letech malého.
@denny27 Kde je chuť, je i vůle, oni to ti chlapi zvládnou, vždyť my byly taky na začátku vyjukané. Dělají to třeba jinak, ale postarat se zvládnou 👏. Já třeba byla týden po porodu hned skoro 10 dní v nemocnici a muž se sám komplet staral o týdenní novorozeně bez předchozích zkušeností. Přebalovat pochopitelně také musel 😀 Samozřejmě to pro něj byl dost horor, ale oba to ve zdraví přežili a taky od té doby se detailně zajímal o vše kolem péče o dítě, prý kdyby se mu to nedejbože stalo znova 😀
Ja být tebou, tak bych nešla, nechala bych to třeba aspoň na 2roky, kdy by vystřídal manžel, když by chtěl...já jsem OSVČ a pracovala jsem u druhého dítěte hned po 6nedeli, ale malou jsem měla u sebe a starala se o ní při práci...pak od 2let jsem to totálně nestíhala a proto malá nastoupila do školky, což si vycitam dodnes.. chyběla, měla jsem pořád návaly pocitů, že jsem ji opustila apod. Prostě jsem taková ta mamina, která, když není s dětmi, tak má výčitky svědomí a to si neporucim, prostě to tak cítím.Takze já bych nešla- beru to tak, že to dítě je malé jen jednou a nechtěla bych, aby mi to uteklo...muži to tak neprozivaji, ti nemají pocit, že jim něco utíká a stačí, když si třeba s prckem pohraji večer před spaním...
Samozřejmě můj názor vyplývá z mé povahy a ty to můžeš mít zcela odlišně, ale to asi stejně zjistíš až zpětně...
Já osobně bych nešla.s chlapem se shodneme na hodně věcech ohledně výchovy,ale hodně věcí chci dělat po svém a ten čas rychle uteče.Mame starší dcerku-4r,ta chodí na dopoledne do školky, synovi budou příští měsíc 2r,odnaucujeme od plín.Hodne se vídáme s mými kamarádkami a stejně starými dětmi,takže se nenudime doma,stejně jako jsem to dělala se starší dcerkou,díky tomu jsem dcerku mnohému naučila a na to jsem pyšná.Pak šla do školky,nástup super,bezproblemu,žádné scény,žádné slzy že chce být doma
Já bych šla. Nemám úplně stejnou zkušenost, protože já byla na rodičovské tři měsíce a pak nastoupila na cca 10 hodin týdně, částečně jako home office, muž pracuje normálně na ranní a já postupně přidávám práci, teď je dceři rok a já pracuju na asi půlůvazel. Je fakt, že nám hodně pomáhají babičky, hlídají než muž dorazí z práce, já chodím hlavně odpoledne. Muž je rodič stejně jako já, dokáže se postarat jak o dítě, tak o domácnost a když přijdu po dvanáctce na záchrance, mám na stole udělanou večeři. Dcera je zvyklá jak na samostatný pobyt s mužem, tak na babičky, vždycky je hrozně vítá. A já si užívám, že kromě plínek občas vezmu do ruky laryngoskop nebo flexilu 🙂 ale nutno přiznat, že je to vyšší manažerská 😂
Vím, že se ptáš spis na názory těch, co to zažily, takže ten můj bude trochu zbytečný- ale chci ho sem napsat, jelikož téměř všechny ženy sem píšou, jak to pro to dítě nebude nic znamenat- jenomže to víš jenom ty sama, jestli bude. Teprve ve dvou letech začíná dítě chápat samo sebe jako oddělenou osobu od maminky, do té doby není schopno si reálně představit, že maminka je někde jinde a má ho rada a mysli na něj, i když není přítomná, tenhle myšlenkový obrat umí právě ty starší děti. Pro každou maminku je dobré něco jiného, ale určitě to váš vztah ovlivní, budeš najednou exklusivní rodič, se kterým je ve vyjímečném čase, což je role, která podle mě patří v tak malém věku tatínkům. Miminko potřebuje mámino tělo, srdce, reakce, přítomnost- tak to cítím já. Ale já jsem na svou holčičku taky hodně fixlá a pro mnoho lidí jsem v tom mimo. Držím palce, ať jsi šťastná a tvůj syn taky
A jak velký by to byl úvazek? Kdyby to šlo, začínala bych asi pozvolna, ať se na novou situaci lépe zvyká. Upřimně, já si prvních cca 20 měsíců staršího syna ani přesně nepamatuji, možná jen neskutečné každodenní kňourání z x různých příčin, tendence být neustále v pohybu, noční buzení. Jako jo, bylo tam pár hezkých momentů, ale nedá se to srovnávat s tím, jaký je teď, když je mu 2 a půl. To je úplně jiný vesmír a miminkovská minulost mi fakt nechybí. Mladší syn je v tomto o něco "hodnější", ale dovedu si představit být tak 3x týdně na půl dne bez něj. Nemyslím si, že by mi něco zásadního uteklo. Je mu 8 měsíců. Takže přímou zkušenost nemám, ale kdybych mohla mít, tak do toho (na částečný úvazek) jdu. Jsem na mateřské (a nepracuji) od konce května 2017 a už mi to začíná lézt krkem. U nás bohužel manžel o rodičovské, případně krácení úvazku ani neuvažuje. Otázka zní, jestli je i tvůj syn na tebe fixován tak, jako ty na něj. Pokud je zvyklý na tátu nebo někoho dalšího, tak by s tím nemusel mít takový problém.
Ten často praktikovaný český model, kdy jsou spolu matka s dítětem 3 roky nonstop, otec pracuje a "neexistuje," a úderem třetích narozenin pak matka z ničeho nic nastoupí na full time do práce, dítě na full time do školky.....a otec jaksi stále "neexistuje," je velmi patologický pro celou rodinu. Když to jde jinak, vůbec bych neváhala. My jsme také měli v plánu se vystřídat, ale když jsem pak místo skutečně měla, manžel z toho vycouval, a tak jsem si tu "dovolenou" odkroutila celou. Když jsem teď v práci, syn mi opravdu velmi chybí, trápím se a skoro stále na něj musím myslet. Problém je, že už je mu skoro šest, pracuju už tři roky a děsím se toho, že to budu mít stejně, i až mu bude třeba 15..... Jakmile si máma nechá naočkovat, že od dítěte prostě NEMŮŽE odejít, jinak okrádá jeho i sebe, je to začátek takové nezdravé závislosti.... a je úplně jedno, že tomu dítěti je teď 10 měsíců, to smýšlení se pak zase tak rychle nemění..... Mimochodem, můj manžel samozřejmě stále funguje v režimu "pracující sedřený chudák x matka válející se (před třemi lety) na dovolené," takže je stále naprosto VŠE na mně..... Kdybych ještě někdy měla dítě, rozhodně bych už trvala na tom, že se na rodičovské vystřídáme. A to i kdybych měla "nelukrativní" pracovní nabídku. Opravdu si myslím, že to je dobré nejen z hlediska pracovního života, ale především z hlediska toho rodinného.
@lpch ja jsem to udelala, kdyz mel syn 15 mesicu. Vracela jsem se do školy (ucitelka 1.stupne ZS). Po 7.hodine rano jsem sla do prace, v 1 hodinu jsme byla doma. Maly byl bud s tatinkem (manzel strida ranni/odpoledni) nebo s dedeckem. Kazde odpoledne se mnou. Ve 2 letech a 2 mesicich nastoupil do skolky, nemel s tim problem. Nemam pocit, ze by to nas vztah nejak negativne ovlivnilo. Se starsim synem jsem byla doma do 3,5 roku a mladsi je ve spouste ohledu "sikovnejsi" a samostatnejsi... Snazim se na tom najit pozitiva. Samozrejme nekdy si rikam, ze by to bylo fajn byt s nim doma, hlavne, kdyz me odsuzovalo okoli... Ale nam to takto vyhovuje, a to je hlavni. Vim, ze manzel me zastoupi na 100%, syn nevypada, ze by stradal a me to vyhovuje... 🙂 Prisla jsem na jine myslenky, neresila tolik blbosti jako se starsim (jestli ji to a tamto, jestli uz ma zuby, chodi na nocnik, atd) Vsechno prislo tak nejak automaticky... Kdybych se mela znovu rozhodnout, udelam to stejne. 🙂
Já bych taky okamžitě šla. Do prace na půl úvazku chodim od 5 měsíců malého. Jsem ráda, že se tatínek stará. Pokud dítě není u cizích tak mu je jedno jestli je doma maminka a nebo tatínek protože oba patří do top 2 nejbližších lidi. A muj partner má nádherný vztah se synem. Až moc blízký ☺ přeju hodně štěstí 👍
Vsem moc opozdene dekuju za povzbuzujici odpovedi. Nakonec jsem se do prace i docela hodne tesila, ale dopadlo to nakonec vsechno jinak - prace neklapla a zustavam doma. Kazdopadne manzelovi se myslenka byt aspon chvili na rodicovske natolik libi, ze se mozna cilene vystridame od ledna pristiho roku. Mladsi syn bude mit 20 mesicu, tak uz to bude uplne na pohodu 🙂
Tak pokud nejde o příjem, tak nevidím důvod opouštět batole. Dítě máš jen jednou, na omezený čas, ještě se napracujes dost.