Jak říct zaměstnavateli, že jsem těhu a nenechat tak kolegyně ve štychu?

Predevsim bych o tom nepremyslela tak moc a netrapila se tim, dokud by mi tu nemocenskou nenapsal lekar, a ne maminka 😉

Trápila jsem se tím cele těhotenství, protože nakonec se furt něco 💩💩 a byla jsem doma až do konce 🤷🏻‍♀️ Jenže Ja se trapim vším, jinak to neumím 😞

Ja nastoupila na nemocenskou ze dne na den. Proste jsem dalsi den neprisla, vedel to jen sef. A zvladli to kolegove uplne v pohode. Bude to znit sebestredne, ale ted je nejdulezitejsi tvoje miminko a tvoje pohoda.

@kok123 Já se úplně vidím 😆🤦‍♀️ Sotva jsem se držela na nohou, zelená jsem byla, na omdlení mi bylo, část dne jsem objímala mísu nebo cestou z práce blila do keřů... Ale přeci v tom kolegyně nenechám, že? 😂 Manžel že mě na nervy... Ale na neschopenku jsem šla až když jsem málem poblila zákazníka 🤦‍♀️
Jestli jsi jim tam v tomhle stavu k něčemu, tak se můžeš kousnout a zkusit vydržet. Ale jestli je ti tak zle, že stejně jim nejsi nic platná, tak nemá cenu se trápit...

Já zůstala v práci až do poslední chvíle, protože by mi jinak doma hráblo. První trimestr jsem vždycky přišla domů a šla hned spát (prospala jsem i 14 hodin). Druhý trimestr jsem prozvracela a třetí ke konci spíše přežívala, ale i tak byl zaměstnavatel rád, že jsem ho nenechala ve štychu, stihla zaučit náhradu a za to mi ještě 2 měsíce před mateřskou zvednul plat. Ale z druhé strany, než se po rodičovské vrátíte zpět na místo, tak uplyne hodně vody a nikdo si pak nebude pamatovat, že jste někoho nechala ve štychu.

Já měla taky blbý pocit, ale musela jsem myslet na sebe, navíc mi bylo tak zle, že se mi to tím dost usnadnilo, byla bych v práci spíš přítěž 😆😣

Děkuji všem za názory. Je to jak na houpačce jsou dny lepši a jsou dny horší. V podstatě tričtvrtě dne my je zle, všimla jsem si že nepozorností dělám i malé chyby :( než na sebe vždy myslím na osattní jak to zvládnou. Předpokládám ze se do práce vrátím i kvuli financím.

Je to těžké rozhodování. Zkusím ještě vydržet. Jak to půjde

@kok123 a nemohla bys mít home office?

Ne, prace mi byla ukradena.

@areh to by byla nejlepsi varianta. Ale tenkrat mi bylo zmineno ze nechteji aby se na sit pripojoval nekdo odjinud nez z firmy. No zatim to jeste zkusim jak to pujde a pripadne tkusim navrhnout aspon takto

@kok123 Chápu tě, měla jsem to úplně stejně, taky jsem až příliš loajální. Do práce jsem chodila, nevolnost maskovala před kolegyněmi atd. A potom jsem na přelomu prvního a druhého trimestru skončila ze dne na den na měsíc doma, protože jsem začala krvácet. Tím nechci říct, že to bylo z toho, že jsem chodila do práce, to vůbec ne, ale že člověk si může věci sebevíc plánovat a brát ohled na kolegy, a může to nenadále dopadnout úplně jinak.

@kok123 řídila bych se aktuálním stavem, jestli kvůli nevolnostem nejsi schopna pracovat, tak neschopenku. Mě nic nebylo, ale ke konci těhotenství jsem se po obědě vždy na půl h až na hodinku zamkla v kanceláři a dala si šlofíka.

Být na tvém místě, poprosila bych (pokud je ta možnost) o homeoffice. Pokud ta možnost není a je ti opravdu zle, zůstala bych doma do doby, než by se mi udělalo lépe. Přece jen ta práce jako taková pak nestojí za nic, když nejsi schopna 100% fungovat. Kolegové to bez tebe určitě zvládnou, budou muset. 🙂

@kok123 Ja jsem extreme zodpovedny a pracovity clovek, ale v tehotenstvi je to jinak-na prvnim miste jste vy a muzu doporucit at bertete ohled jen na sebe. Kazdy je totiz nahraditelny, ten pocit nenahraditelnosti je jen spatna vlastnost 😉 takze pokud nevykonavate nejakou uzce specializovanou praci, verte, ze kolegove si opravdu poradi.

Já jsem pracovala až do porodu, ale měla jsem možnost si pracovní dobu upravit dle potřeby. Takže když mi bylo špatně byla jsem doma a šla jsem do práce třeba v sobotu. Ne, nemohla jsem nechat kolegyni v kanceláři samotnou, prostě to nešlo.

mysli na sebe a na dítě. Z kolegyn to ve výsledku nikdo neocení.

@kok123 mysli na sebe především. Já jsem si taky malovala, že budu v práci co to půjde, zaučím svůj záskok a odejdu, ale nakonec jsem odešla pár dní poté co jsem to oznámila šéfovi, kterému jsem samozřejmě taky řekla svoje plány tak byl rád že je v tom nechci nechat. Jenže mi začalo být příšerně zle, do práce jsem jezdila 3 zastávky metrem s dvěma výstupy na blití na záchodech, začala jsem špinit a doktorka, ke které jsem si původně jen odskocila na kontrolu vědět jestli je všechno v pořádku, mi bez pardonu napsala neschopenku a byla jsem doma až do konce. A taky to tam zvládli a nikdo na mě naštvaný nebyl.

Já jsem si musela vzít neschopenku na 14 dní někdy 8-10 tt. Už předtím jsem dvakrát nepřišla, protože mi bylo tak zle, že jsem blila do hrnku od čaje vedle postele, ani na hajzlik jsem nedošla. A musela jsem v půl páté ráno volat a budit kolegyni, že je mi zle. Takže neschopenka byla lepší pro všechny. Jako kolegyni jsem tím zkomplikovala život, ale když jsem ani nevstala z postele, těžko budu řídit výrobu. Když už mi bylo lépe, normálně jsem se do práce vrátila.