Chceme miminko, ale v práci jsem slíbila počkat 2 roky

@verumik To je to, že nemám žádnou jistotu, že mi smlouvu prodlouží na neurčito (můžou 3x na 3 roky podle zákoníku). Navíc, kdyby mě na tom místě aspoň držely peníze, ale nemám ani plný úvazek. Pořád mám takové výčitky svědomí, že když něco slíbím, tak bych to měla dodržet. No ale oni taky všichni slibují a pak přijdou s hotovou věcí... Já fakt nevím.

Sama ze své zkušenosti vím, že je to těžké. Taky jsem chtěla děti do 30 let. Nakonec jsme studovali, pak jsme chtěli chvíli pracovat, abych měla smlouvu na dobu neurčitou a abychom byli aspoň trochu zajištění. Pak mi padlo 28 a řekli jsme si, že bychom tedy to miminko už mohli mít. Jenže se nedařilo. Otěhotněla jsem až po roce snažení, tak že první dítě jsem měla ve 30 letech. Když jsme po necelých 2 letech začali snažit o druhé, tak po roce snažení pořád nic. Nechtěla jsem čekat, až budu ještě starší a taky jsem nechtěla, aby děti byly věkově dál od sebe. Sestřenice má děti po 6 letech a jsou to dva jedináčci....Tak že jsme nakonec podstoupili IVF, jelikož jsme se z vyšetření spermiogramu manžela dozvěděli, že je minimální šance, že budeme mít další mimčo přirozenou cestou....Nemusí to být ale u každého. Kamarádka ve 30 letech otěhotněla hned první měsíc po vysazení antikoncepce a po druhé asi po 3 měsících snažení...Rozhodnout si to musí každý sám....🙂 Vím, že je to těžké, držím pěsti, ať se rozhodneš správně. 🙂 A jak píšeš, nikde není jistota, že dostaneš za 2 roky smlouvu na dobu neurčitou....Asi bych to taky nechala náhodě, začít se snažit klidně už teď a uvidíš, jak to dopadne. ..

@xjulinkax tak hlavně oni nemají právo po tobě vůbec takový slib chtít. A pokud chtějí, tak tě tím k tomu prostě dotlačili. Jediný relevantní důvod odkládat to kvůli práci by byl, že to je super místo a máš tam skvělé peníze atd. A smlouva na dobu neurčitou taky není žádná záruka, že se budeš mít kam vrátit, protože není problém tě druhý den vyhodit. Sice s odstupným, ale to zas není takový rozdíl...

@xjulinkax Mám to stejně. Není to tak dlouho co jsem nastoupila, samozřejmě se mne u pohovoru ptali na děti a já řekla, že neplánujeme, což nebyla pravda. Vím, že plánujeme a vím, že pravděpodobně ani dva roky, na které mám smlouvu neodpracuji. Jsem na tom stejně, mám výčitky. Připadám si jako podrazák a bojím se co bude, až časem oznámím, že jsem v tom. Jenže jak říkáš, na mne by taky nikdo nebral ohledy. Škoda, práce mne baví, ale...

Moc děkuji za Vaše názory.

betysek: To je právě to, že člověk pořád čeká na něco nebo na někoho, čas rychle utíká a může být i pozdě. Doufám, že se Vám s druhým dítkem zadaří 😉. Manžel je ode mě ještě o 8 let starší než já, i když gynekoložka řekla, že na chlapovi nezáleží, ale on taky nechce mít děti až na prahu 40.

suzanna123: Vím, že na to nemají právo, ale v tu chvíli, když jsem práci chtěla, tak jsem kývla na vše. I když vlastně původně po mě chtěli 3 roky, abych to vydržela, a podle mého zatváření, řekli, že aspoň 2! Práce je to dobrá v tom, že je tam skvělý kolektiv, který nemusí být všude a je to relativně blízko od mého bydliště, ale bohužel ty peníze díky kratšímu úvazku za to moc nestojí ☹

Líbí se mi, že chceš být fér, to se dnes opravdu moc nenosí. Ale na práci máš celý život, na děti nám příroda vyměrila jen omezený čas. Možná by pomohlo promluvit si otevřeně s nadřízeným, ať ví, co řešíš dřív, než ho postavíš před hotovou věc. Ale šla bych do miminka, pak by sis mohla vyčítat, kdyby se nedařilo.

@uztotakbude Přesně tak se cítím. Na druhou stranu mi někdy bleskne hlavou, že to vydržím ještě nějakou chvíli, ale spíš mám pořád myšlenky na mimčo. Nechci taky udělat podraz. Ale kdybychom aspoň věděly, že s tím nebude problém. Navíc kolem mě se rodí tolik dětí...

@xjulinkax Problém s tím nebude. Tak reálně, co hrozí. Oznámíš, že jsi těhotná. Vedoucí tě seřve, že jsi něco slíbila. Ty buď budeš najednou upřímná a řekneš, že jsi to přehodnotila, nebo řekneš, že se stalo neplánovaně a nebo že jsi měla např. zdravotní problémy a situace se tak změnila. Bude nepříjemný, kolektiv ti to bude dávat sežrat. Půjdeš k doktorce, řekneš, že se nějak necítíš, motá se ti hlava, jsi unavená a stále bleješ. Dá ti rizikové těhu a budeš doma. A v práci? No budou se s tím muset smířit. Takový je život 🙂

@uztotakbude Já právě na tady tohle asi nemám moc žaludek (asi blbý v dnešní době, že?). No je pravda, že nejvíc bych se bála asi reakce nadřízeného, ale ostatní už mi pak může být úplně fuk (kolegyně se mě pořád vyptávají, kdy už "to" přijde a jsou to ženský, takže ty to chápou, narozdíl od chlapa nadřízeného). Ale přijde mně to strašně nespravedlivý, vždyť se přece musí počítat s tím, že ženská bude někdy na tu mateřskou chtít jít. Ale jinak díky za dobré nápady, pro případ, kdyby to klaplo 😉

@antoinet Já vím, že se to moc nenosí a děkuji. Možná nebude špatný si o tom promluvit... ale dostat tu odvahu.

u nás v práci to bylo taky podobné...vždy přišla nějaká "mladá", za pár měsíců otěhotněla...teď už se paní vedoucí poučila,vzala samý starší ženský, protože ty jí utečou maximálně do důchodu....

@xjulinkax takhle přemýšlet nemůžeš... miminko za tebe mít nadřízený muž nebude... očividně miminko chceš, na nic bych nečekala... příklad za mě: v únoru 2012 jsem povýšila v práci, pouze za podmínky, že jsem nadřízené slíbila, že následující 3 roky vydržím na pozici (vztahy s klienty, zkušenosti...) a třeba i budu odcházet s bříškem... v listopadu jsme se zasnoubili, naplánovali svatbu na duben 2013 a nechali tomu volný průběh, no a ono to vyšlo hned v lednu. V práci jsme to oznamovali na konci března, reakce šílená, výčitky, příjemný to nebylo, ale víš co na tom bylo to nejlepší? že jsem prostě myslela jen na to malilinkatý miminko u mě v bříšku a hned mi bylo líp a řeči nadřízený jsem si vůbec nepouštěla k tělu... udělat s tím nic nemohla a když to začalo být moc hustý a chodila jsem 2x v týdnu s pláčem domů, dr. mi bez řečí napsal neschopenku.. za zdravý dítě to stojí. A jako učitelka věřím že si místo najdeš i po mateřský... držím palce 😎

@babulinkab poučila? dost hustý, je vidět že děti už máš větší 😒

@xjulinkax Teda, fakt klobouk dolů.🙂 Jak už tu padlo, to se tu nenosí. Nemám ráda zaměstnavatele, kteří se na to ptají (nevím, podle mě ani nemusejí, teda kromě toho, že by ani neměli, snad si to sami tak nějak "vydedukujou")... Mít práci (navíc třeba i jistou) je super. Ale. Pokud dítě opravdu chcete, neodkládejte to. Pochopila jsem, že vám ani jednomu není 20, a ať se to někomu líbí, nebo ne, s věkem se můžou podmínky pro rodinu zhoršovat (především asi z biologického hlediska). Navíc, na tu mateřskou půjdeš tak jako tak. A myslím, že zaměstnavateli se to nebude líbit nikdy.;)

@babulinkab Co k tomu dodat...:/

@vetyver no ona se poučila. Myšleno samozřejmě ironicky.
Mě například po rodičáku vyhodila pro nadbytečnost, protože mám malé děti a ty můžou být nemocné.

@babulinkab Já tohle nechápu. A pak se všichni děsně divěj, že má dneska každej druhej pár jedno dítě, a to ještě ve 35 (to nemyslím nijak zle). Přitom kolikrát si myslim, že kdyby se zaměstnavatelé snažili co nejvíc vyjít vstříc (třeba práce z doma, částečnej úvazek - jasně, ve všech profesích to nejde). Místo toho každej pyskuje, když chce ženská porodit dalšího daňovýho poplatníka, kterej je bude jednou živit.:D

@marukm AMEN

@xjulinkax tak ze slibu zamestnavateli bych si opravdu tezkou hlavu nedelala. zaprve ptat se na deti na pohovoru je nezakonne a chtit po nekom slib, ze tam dva roky vydrzis to stejne a navic na hlavu padle. chapu, ze je ti to blbe, ze se snazis byt fer, ale kdyz se podivam kolem sebe, jak se zamestnavatele chovaji ke svym zamestnancum, kdyz vidim ty cachry se smlouvama, ktere se deji a celkove proste pristup "na vase misto ceka venku 10 dalsich, tak drzte hubu a krok", tak bych se tim opravdu netrapila.
ja jsem otehotnela par mesicu pote, co mi prodlouzili smlouvu a mesic pote, co me povysili a nic se nestalo 🙂 nikdo ti nic udelat nemuze, maximalne by na tebe zamestnavatel mohl byt neprijemny, ale to se da snadno vyresit odchodem na rizikove.

@xjulinkax neohlížej se na práci, je to tvůj život .. jako učitelka najdeš jiné místo .. navíc dneska není žádná práce jistá, vůbec žádná 😉, taky nemám ráda podrazy a nedělám je, ale víš kolikrát mě někdo podrazil? ale tohle je věc, kterou po tobě nemůže nikdo chtít, když tak řekneš, že to nebylo v plánu, ale stalo se

@xjulinkax Já to měla podobné. Počítala jsem se smlouvou na dobu neurčitou,ale zaměstnavatel se rozhodl využít možnosti prodloužení na tři roky. Jelikož mi bylo 30 a jelikož nemám žádnou jistotu, že by to za tři roky neudělal znova, rovnou jsem po podpisu tohoto dodatku na tři roky vysadila antikoncepci. Zadařilo se a nyní mám doma třímsíčního chlapečka. Smlouva mi vyprší v roce 2015 během toho, co budu na rodičáku a tak jsem si říkala, že rovnou půjdem s manželem do druhého. Pak si teprve budu hledat znovu místo. I když jsem svou práci nepopsatelně milovala, dítě je důležitější 🙂
Vám bych doporučovala to samé... Co z toho, že jste zaměstnavateli "slíbila" dva roky. Co když prodlouží a znovu na dva roky? Pokud si s manželem miminko přejete, jděte do toho. Držím pěstičky....

@xjulinkax Já bych se na ten "slib" neohlížela...bude ti pak přes 30 a kdyby byl náhodou nějaký problém s početím (samozřejmě nechci nic přivolávat, ale prostě fakticky se to po třicítce u 1. dítěte stává), tak bys pak určitě litovala. Šlechtí tě, že chceš být fér, ale co kdyby to bylo neplánované těhotenství? Za to, že chceš miminko se nemusíš nikomu zpovídat a omlouvat se, je to tvůj život. Rozhodně si nemyslím, že jde o nějaký podraz. A kdo to nemůže pochopit, tak si podle mě férové jednání nezaslouží. Myslím, že máš ideální podmínky - dítě chcete, práci máš, zázemí zřejmě také, tak opravdu nevidím důvod, proč čekat 😉

@xjulinkax já otěhotněla 3 měsíce po nástupu do práce. Reakce jsme se taky bála a prošlo to naprosto bez problémů. O 3 měsíce později bych byla bývala mohla povýšit, ale to mi přišlo jen jako ironie osudu - vůbec mi to nebylo líto 🙂. Ber to tak, že vůbec nemusíš otěhotnět hned a nemusí to třeba jít úplně snadno, tak líp na to přijít teď než za 2 roky. Já opravdu chápu tvoje pocity, ale jako nezaujatá osoba ti radím vykašli se na slib, který jsi dát musela, protože by tě jinak nevzali a který ani nemají právo po tobě chtít. Mimochodem, kdybys neměla problém s tím, že chceš teď otěhotnět, ale dostala bys nabídku na úplně super zaměstnání nebo tvůj muž dostal skvělou práci jinde - taky bys to odmítla?

@xjulinkax Znám tvoji situaci, jen v jiných niancích... Předchozímu řediteli jsem slíbila, že vydržím na své pozici, než půjde do důchodu (5 let), také jsem byla "šikovná" - nakonec do důchodu nešel a když jsem já slib dodržela a otěhotněla jsem chvíli po hlavních prázdninách, byla jsem ta nejhorší na pracovišti a začal docela teror ☹, nejistota a zklamání z podpásového chování, které mě trýznily dalších pět let, než se mi po rodičovské zadařilo najít nové místo...
Co řešíš smlouvou na dobu neurčitou? Ani to ti nezajistí místo po rodičovské. Pokud se nebudeš hodit, stejně tě obejdou - třeba výpovědí pro nadbytečnost! A věříš, že každý je tak správný ve fair play jednání jako ty? Já po zkušenosti už ne!!! 😖 Být tebou, zařídím se, jak to cítíš...

Holky poctivky, můj názor je ten, že do obchodních a pracovních vztahů by se žádné city, sliby, výčitky svědomí apod. motat neměly. Měj výčitky vůči kamarádce, které jsi něco slíbila a nedodržela, vůči manželovi, rodičům..... Ale vůči šéfovi? To fakt NE! To je jako mít výčitky svědomí vůči prodavačce, že sis u ní nekoupila rohlíky nebo vůči instalatérovi, že ses nakonec rozhodla neprovádět plánovanou rekonstrukci. Lidem, co jsou s tebou v jakémkoli obchodním vztahu, absolutně nic není do tvého soukromého života a nemáš vůči nim absolutně žádné povinnosti ho nějak měnit a uspůsobovat. Tím spíš, pokud Tě držejí v šachu smlouvou na dobu určitou. Vůbec bych se nerozmýšlela a začala zadělávat na miminko.

Jinak za mě: Měla jsem sice smlouvu na dobu neurčitou, ale šéfa schopného čehokoli (několik lidí už vyrazil bez odstupného pomocí výhružek a zastrašování). Proto jsem měla strach, aby se mě také nesnažil zbavit ve chvíli, kdy by zjistil, že plánuju nebo čekám mimčo. V červenci jsem se vdávala a hned začal čuchat, jestli náhodou nejsem těhotná. Ujistila jsem ho, že těhotná nejsem ani nebudu, že miminko vůbec neplánujeme a nebo až za hooodně dlouho. Otěhotněla jsem ale hned o svatební noci (plánovaně). Pak jsem to skoro do šetého měsíce tajila. Ještě ve čtvrtém měsíci sondoval prostřednictvím svého kamarádíčka, jestli vážně neplánuju mimčo. Vzkázala jsem mu po něm, že s tak malým platem, jaký u něj dostávám, bych mimčo neuživila🙂. A byl klid. V šestém měsíci, když už jsem to opravdu nedokázala skrývat, jsem mu to oznámila s tím, že to byla "nehoda", ale že si holt tedy mimčo necháme. A že jsem myslela, že to dávno poznal, proto jsem mu to ani neříkala. Pak mi začal dělat naschvály (ne že by je předtím nedělal) a já jsem odešla na nemocenskou. Za měsíc nastupuju na mateřkou a je to. Jestli mě trápí špatné svědomí, tak jedině vůči sobě samé a vůči svému miminku, že jsem se tam málem psychicky i fyzicky zničila. V osobním životě bych nikdy nikoho nepodrazila, nikomu nelhala a vyčítala jsem si i takové situace, kdy jsem musela něco odříct kvůli nemoci nebo z vážných rodinných důvodů. V pracovním životě se ale řídím akorát zákonem.

Opravdu se na zaměstnavatele neohlížej. Pracovala jsem několik let na HR a kolikrát se mi dělalo špatně z toho, co se na zaměstnance šilo za boudy. Naštěstí už pracuju v jiném oboru.
Málokdy se miminko povede na první pokus a pokud nebudeš na rizikovém, můžeš třeba ještě další rok pracovat.
Šéfovi bych neříkala, že se snažíš, pokud jsi tam půl roku, můžou Tě vyhodit s odstupným ve výši jednoho měsíčního platu, což, pokud ještě ani nemáš plný úvazek, nebude asi velká částka. Krom toho, pokud seš takhle férová, tak věřím, že pokud na Tebe nastoupí, tak Tě přesvědčí, abys jim třeba podepsala dohodu a budou to mít úplně bez problémů.
Pokud vědí, že chceš za ty dva roky otěhotnět, tak by mě dost překvapilo, kdyby Ti po skončení téhle smlouvy dali smlouvu na neurčito.

Ještě mě napadá, jak bys případně mohla zaměstnavateli pomoci, abys neměla černé svědomí, je doporučit za sebe nějakou dobrou náhradu - třeba kamarádku z VŠ.

@xjulinkax tak tohle se stalo mne, mela jsem praci na dobu urcitou a stale se mi obnovovala smlouva (pracovala jsem za materskou) a chvili to vypadalo, ze uz ji budu mit na neurcito a pak zase ne.. jednou se pani vratit chtela, pak zase ze nee.. pak se u nas zmenilo vedeni a mne uz se proste nechtelo cekat, takze jsme se zacali snazit hned o prazdninach (taky jsem pracovala ve skolstvi) a v rijnu to vyslo, ale musela jsem odejit hned na rizikovku, takze na jednu stranu se mi ulevilo, ze nemusim kazdy den stresovat, ale zaroven jsem prisla o praci.. a o materskou i pak na druhe dite, takze az mi ted skonci druhy rodicak musim znovu na konkurzy atd. - no netesim se na to 😖 takze rozhodnuti je na tobe.. muzete se snazit a pak rict, ze to byla treba nehoda 😀 anebo cekat a doufat, ze to vyjde.. drzim palce

A ještě mě napadla jedna taková věc, berte to prosím s nadsázkou 🙂 ..čím víc let budeš čekat, tím je větší riziko, že to kvůli věku nepujde. Když jsem viděla, kolik tady holky píšou, že platí za IVF...
Tak myslíš, že kdybys pak za zaměstnavatelem přišla a řekla mu, hele Pepo, dohodli jsem se, že budu čekat xxx roků, čekala jsem, jak jsi chtěl a teď mám problémy, můžeš mi prosím přispět na doktora? Potřebuju třeba 50 000 Kč. A šéf si řekne, joooo, takhle jsem se domluvili, je to férová holka, 50 000 sice nemáme, ale tak aspoň 20 000 jí přispějem, ať si ten sen splní holka naše 🙂 🙂 Myslím to samozřejmě z legrace a samozřejmě doufám, že problémy mít nebudeš, jen zkouším naznačit, jak by se o tom dalo taky přemýšlet 🙂

Tak to znám. Sama jsem učitelka. Nastoupila jsem do školy hned po svatbě. Sice ode mě ředitelka takový slib nechtěla, ale vím, že se toho bála. Měla jsem smlouvu nejdřív na jeden rok. Pak mi ji znova prodloužila na jeden rok. Až po dvou letech jsem dostala na neurčito. Dítě jsem chtěla, ale říkala jsem si, ať to nevypadá blbě, že jsem čekala na tu smlouvu, pojistila se a pak utekla. Ale pak jsem se na to vykašlala a za půl roku otěhotněla. Připadalo mi to taky nefér vůči ní a bála jsem se jí to říct. Ale vzala to v pohodě. Říkala, že si to myslela. Tak neboj, víš, práce dneska je, zítra není, ale miminko ti už nikdo nevezme. A když se pak budete snažit a nepůjde to, ředitel za tebe na vyšetření chodit nebude.