Necháváte v Praze děti běhat venku samotné?
Trochu jsem si dnes zavzpomínala na svoje detství v Praze (jsem ročník 83), a uvědomila jsem si, že jsem většinu odpolední běhala venku. Když jsem byla ve školkovém věku, byl tam, myslím, někdo se mnou, ale později už jsem byla venku sama, měla jsem na krku klíče, a věděla jsem kdy mám přijít domů. Bylo nás takových spousta, byli jsme parta a bylo to děsně fajn. Dnes děti bez dozoru (např. v parku nebo vnitrobloku) nevidím. No a přemýšlím, jak to budu dělat u svých dětí, tak se chci zeptat, zda pouštíte své děti samotné ven. Pokud ano, tak jak staré a kam (do parku, nebo jen "pod okno", kde na ně vidíte)? Proč už dnes děti neběhají venku samy - nebo běhají a jen je nevidí? Myslíte, že je dnes venku méně bezpečně než dřív?
Já sice nebydlím v Praze, ale také ve větším městě a je mi mou matkou vyčítáno že 9,5 letého kluka nechám běhat venku samotného a nedoprovázím ho do kroužků...Jinak jsem ročník 82 🙂 Nás bylo těžké dostat z venku domů, teď je to naprosto opačně. ☹ Snažím se ze syna vychovat samostatného člověka,který si dokáže poradit sám a ne,že ho furt bude někdo vodit za ručičku a všechno za něj dělat... A jestli se bojím? Samozřejmě jako každá máma.
Mám 3 děti. Starší dvě ročník 97 a 00, vyrostly venku, hrály vybiku, na schovku, fotbal. Nejmladší 09 tady nikoho nemá. Většina dětí dřepí doma u PC.
Já jsem ročník 87 a řekla bych, že jsem chodila úplně sama ven ještě snad ve školkovém věku, klíče jsem neměla, když jsem něco chtěla, zaznělo klasické mamííííííí pod oknama 😀 Nemyslím si, že bylo bezpečněji, ale přesně, nikdo nic moc nevěděl, nic se neřešilo, od nikoho si nic neber, nikam s nikým nechoď a tím to haslo. Mám dvě holky, jsou ještě malé, ale určitě hned tak samy nikam chodit nebudou. Já bohužel mám představivost obrovskou a snažím se co nejvíc eliminovat rizika a když vidím malou holku jak jde sama ze školy s klíčema na krku v poledne poloprázdnými ulicemi tak mě vždycky napadne, kdyby jí někdo vzal do auta tak neudělá nikdo nic.... Myslím, že třeba v 10-ti letech aby byly samy na hřišti před barákem, kam na ně můžu kouknout, proč ne, ale aby courali samy po Praze MHD jako my, to teda ani omylem 🙂
Mám děti 12, 10 a 2 mám.spis problém je dostat ven. Tady je to jak na vsi ale děti venku nevídané skoro nikde.. jsem ročník 85 a vyrostla jsem též v Praze s holkama venku.
Bydlíme na malém městě, ale nedaleko Prahy odkud pocházím a mám tam mamu a deti babičku. Doma chodi ven samy asi od 5let. V Praze to tolik neznají, ale od 6 let tam zvládnou dojet vlakem,když čekám já nebo babička na domluveném nádraží. Dcerka 10 let už projevila zájem, ze by z nadraží i došla sama k babičce nebo od babi na nádraží. Je to asi 1.5km. Myslim.že by to zvládla, ale zatím nebyla příležitost nebo to babi nedovolila. Jede tam i bus,asi 2 stanice,ale většinou chodíme pěšky, je to jednodušší.
Myslím, že už je i nějakými statistikami dokázáno, že je dokonce bezpečněji, než za našich mladých let (já jsem ročník 82). JENŽE. Je tu takový optický klam, daný sdělovacími prostředky - z každé vraždy se hned udělá panika, z každého pedofila ještě větší. Dřív to bylo taky, jen prostě to otisklo rudé právo, a nehrnuly to na nás čtvery zprávy po sobě, plus pět stránek na internetu. Plus minulý režim dost věcí bagatelizoval, protože v naší krásné socialistické zemi přeci taková individua jako vrahy a pedofily nemáme. Pokud ano, stejně mu primárně jde o rozvrácení socialistického zřízení. Bla bla. Faktem ovšem zůstává, že jelikož tohle spousta (většina) rodičů neví, chová se jako stádo a dítě drží doma (nebo v kroužkách, obchodních centrech, hernách...) a zbytku tak nic moc jiného nezbývá, než taky dítě ven nepouštět. Protože je sakra rozdíl, jestli venku poletuje banda deseti dětí, nebo jestli se venku potuluje osamělý terč. Bohužel. Já se z Prahy odstěhovala za mužem a jsem ráda, jsme na vesnici sto kiláků od Prahy, na první stupeň bude dcera určitě chodit tady a budu si právě vychutnávat, že může ze školy chodit s kamarády sama pěšky, budovat takové vazby, jako jsme budovali my. Upřímně, v Praze bych si to asi lajsla dle situace - třeba já vyrůstala na Lhotce, do školy jsem chodila pěšky kousek, žádná hlavní silnice, jen sídliště, vilky, lesopark. Nízké paneláky, mezi nimi hřiště. Tam bych si asi třeba to samostatné chození ven lajsla, do/ze školy i prostě ven. Samozřejmě minimálně s jedním kamarádem, pokud půjde kamarád domů, půjde dítě taky, atd. Ale v centru (Anděl, Žižkov, Holešovice...) asi ne.