Dceři se na táboře stýská a chce jet domů
Vlastně nevím, co si od této diskuze slibuju, možná očekávám, že sdílená starost, poloviční starost. Moje dvě dcerky jely letos už asi po čtvrté na letní tábor, kde ta starší už asi po třech dnech začala domů psát zprávy, že je jí smutno, a že chce domů. Ze začátku jsem to moc neřešila, protože vím, že je citlivější a stesk jsem u ní očekávala, upozornovala jsem i vedoucího, aby na ni kdyžtak dohlédl. Jenže je to čím dál horší, volá mě s brečením, že chce domů, každý večer brečí do polštáře, vyhledala jsem i články o tomto problému, kde se píše, že mobil je vyloženě zlo, tak jsem ji navrhla, že už si nebudeme psát SMS a volat, ale ona tvrdí, že když mě slyší, že ji to uklidní. Nejraději bych si ji odvezla domů, jenže manžel to zamítl, že už není malá a věděla, do čeho jde, já sama nechápu, co se to s ní děje, vím učitě, že ji nikdo neubližuje, možná je to tím, že jsem ted doma na MD a má mě pořád za zadkem, proto ji ta delší odluka trápí. Vedoucí o všem ví, když ji přepadne truchlivá, tak k ní vždy někdo přijde a snaží se jí zabavit, myslím, že přes den nemá ani tak čas o tom přemýšlet, nejhorší jsou ty večery a chvíle volna. Já už jsem z toho taky na nervy, potají brečím, a ten týden, co jí ještě zbývá snad nepřežiju. Zajímalo by mě, co si o tom myslíte, jsem moc přecitlivělá, nebo mám přesvědčit manžela a jet pro ní ?
Taky bych jela a nenechavala ji tam, bylo by mi ji lito... Na vek bych nebrala ohledy, je to o povaze; nemusi se styskat sestiletemu, za to desetilete ano...
já bych si jí taky vzala domů, zvlášť když jsi na MD a nemusíš řešit jiné hlídání...
naše malá byla teď jen na příměstském a zpočátku se těšila, ale když mi v pátek ráno říkala, že se jí tam nechce, nebylo lehké jí tam nechávat, ale bohužel jsem musela pádit do práce... 😔
@mandala jak probihal vyber tabora a rozhodnuti, ze holky pojedou? Jak dlouho tam vlastne maji byt? Jestli na tabor vylozene chtela a ty jsi si jista ze ji nikdo neublizuje tak bych pro ni nejela, zas ma tam i segru takze odloucena od rodiny neni.
Na druhou stranu jestli od zacatku moc nechtela tak bych pro ni mozna zajela, ale zas co pak s tou mladsi? Nechat ji tam samotnou nebo odvezt taky i kdyz je tam spokojena?
Pokud už je to takhle "vyhrocené" , tedy víc než trocha očekávaných slziček, jela bych pro ní. I desetiletá holčička muže mít těžší období. Lámalo by mi srdce vědět jak se trápí. Chlapi v tomhle bývají tvrdší , ale zkusila bych mu to věcně vysvětlit.
@teeerez Mladší tam byla už v loni a moc se jí tam líbilo, a nakazila právě tou nadšeností i starší. Na táboře byla už 3x, ve školce jezdila od 4 let na školu v přírodě, nikdy žádný problém nebyl, pouze občas se ji zastesklo, ale vždy to bylo tak nějak v mezích. A tábor je na 14 dní. O tu mladší nemám strach, je jiné povahy a na rovinu mě řekla, že by domů nejela. Dnes jsme si zase volali, program se jí líbí, vaří dobře, jenom se jí prostě stýská. ☹
@mandala kdyz se ji libi program a chtela tam tak bych ji podporovala at to zvladne. A mozna bych alespon jeden den vynechala telefonat. Jestli se to tim trochu vzdycky neakumuluje ze ti rika jak se ji styska, u tebe na hlase urcite slysi ze ty jsi z toho taky spatna. Jestli ji nechces uplne pripravit o kontakt tak at ji ob den vola tatinek, treba ji pomuze kdyz z nej uslysi jistotu ze to zvladne 🙂 a obema vam to pak rychleji utece, kdyz se budete tesit na ten dalsi den kdy si zavolate 🙂
(mozna to nebude fungovat, ale zkusila bych 🙂 )
řešíš moji "noční můru" budoucnosti - já bulela v 8 i 11 letech, ovšem to mobily nebyly, tak jsem 3týdny protrpěla a chtěla domů. Ted v 1.třídě byla A na škole v přírodě, až po 3m z ní leze, že 2x plakala večer, i když prvně tvrdila, že vůbec. No to jsem ti nijak nepomohla, že?
Já dělala několik let oddílovou vedoucí a mívala jsem takhle staré holčičky...Pokud smutní jen večer, tak to podle mě není důvod pro ni jezdit...tábory nejsou už tak dlouhé ( já jela v první třídě rovnou na tři týdny, dopisy jsem z domu dostala tři, dva od každé babičky a bylo )...často to ty děti jen na rodiče takhle ,,zkouší,, přitom je tábor baví, mají kamarády...a máš pravdu, mobil je peklo...takže je docela dobrý nápad, abyste nevolali spolu, protože ona když vycítí, že jsi taky smutná, tak je to voda na její mlýn a at s ní raději krátce volá tatínek
PS: už není tak malá, aby nevydržela a předčasným odjezdem by se připravila o prima zážitky 🙂
@teeerez No, já mám právě taky pocit, jestli to ty mobily nekazí, ale ona mě přesvědčuje, že mě potřebuje slyšet, že jí je pak líp, zkusíme to ještě probrat.
@lv Tak já zas myslím, že snad každému dítěti se občas zasteskne. Dneska právě si odvezly rodiče holčičku, která byla až do dneška v pohodě, maminka jí zavolala, holčička se rozbrečela a oni hned sedly do auta a jely pro ní. Tak to mě taky nepřijde úplně správné, pokud si popláče občas, tak si myslím, že je to úplně normální, málo které dítě je tak otrlé, aby se mu nezastesklo.
@mandala ako dieta som na tabore tiez chcela ist domov. Ale mama po mna neprisla. Hovorila, ze to vydrzim a ze to nie je potreba. Nemam z toho citovu ujmu ani nocne mory v dospelom veku. Ale keby napisalo moje dieta ze chce ist domov, tak po neho pojdem. Nevidim dovod na to ho tam nechavat. Tabor ma byt o detskej radosti a nie preplakat kazdy vecer ze chce ist domov.
@mandala no přesně, to je nejhorší a zvláštní bylo, že třeba dítě bylo celý tábor úplně v poho, pak si jednou zastesklo a jelo domů...podle mě úplně zbytečně a mnozí rodiče jsou příliš přecitlivělí...Pak jsem ale zažila děti, které fakt brečely furt a to se nedalo, nechtěly se zapojovat, pořád slzavé údolí a to je pak na prd pro všechny a je lepší, když takové děcko jede domů...pokud si zasmutní večer, tak to je normálka...
@mandala na dost táborech děti vůbec mobily mít nesmějí a podle mne je to dobře.... Protože pak to dopadá, jak to dopadá.... Každý má podle mne občas chvilku, kdy mu je smutno a nebo se mu něco nelíbí a chtěl by domů. Ale časem to přejde. Zatímco když je mobil po ruce, není nic lepšího poslat lítostivou sms a nebo brečet do telefonu a už to pak jede.....
Jestliže to ale došlo až takto daleko, asi bych pro ní dojela. Nepřijde mi to ok ani pro jednu stranu.
@loafeer Děkuji za povzbuzení, já to taky tak rozumem cítím, ale srdce říkáí něco jiného. No, dnes mě přiznala, že brečela i ráno, než je přišly vzbudit, ale jsou to opravdu jen ty chvíle, kdy mají volno, když mají program, tak je v pohodě. Že by to na mě zkoušela si nemyslím, ona ví, že si pro ni nepřijedem, i když v duchu o té možnosti přemýšlím, já jí ani nedávám najevo, že jsem smutná, snažím se mluvit vesele, říkám, co je nového, vždy, když se loučíme, tak říká, já to nějak vydržím, no a druhý den mě zas volá, že je jí smutno.
@mandala --moje dvě starší jsou na tom podobně -- starší citlivější a mladší odvǎžnější. Starší je navíc introvert, takže větší skupinový akce jí moc neberou.
Já jako dítě jezdila na 2 tábory každý léto a sice jsem nebrečela, ale viceméně jsem to vždy protrpěla. Věděla jsem, že naši se mnou celý léto být nemužou, ale tábory jsem ráda neměla a sama od sebe bych nejela. Mně osobně to ani nic moc nepřineslo. Někdo holt na takový věci není, nezávisle na věku.
@mandala Jasněže srdce krvácí, taky by mi to bylo líto...Ale vydržte obě a dobře děláš, že nedáváš najevo lítost...spíš řešte, co dělala celý den a když ti řekne, že zas třeba plakala, tak to nějak rychle přejdi, hlavně se v tom nepitvejte....a kolik dní má ještě před sebou? Preju pevné nervy, ale zvládnete to aspon se budete na sebe těšit:o)
A mobily na táborech bych zakázala....na tom našem děcka během dvou dnů rozluštily heslo na wifi a to pak prostě ztrácí to kouzlo, které by to mělo mít...pryč od civilizace, vše hned lifrují na FB...
@blondynka400 Jo, to je pravda, ony si ho braly hlavně proto, že mi chtěly vyfotit prostředí a pak mě to doma ukázat. Vůbec mě nenapadlo, že budem denně takhle v kontaktu, myslela jsem, že si občas napíšeme SMS a tím to hasne. Mladší dceka si na mě naopak ani nevzpomene, ta je tam spokojená i beze mne. No nevím no, budu to muset ještě s manžou probrat.
@loafeer já znám tábory, kde být mobily prostě nesmějí. Děti to respektují a píšou dopisy jako kdysi. Strejda jeden organizuje už asi 40 let, mobily měli povolené kdysi asi 2 roky, než řekli dost. A tohle co tu píše zakladatelka byl přesně problém, věčně pak vedoucím volali vyděšení rodiče, pro děti si jezdili a atd....
@mandala tak na to je foťák no... Ale tak už se stalo, já bych to doma probrala a uvidíš. U nás by to bylo jednoduché, manžel je ještě větší cíťa než já.....
@mandala zkusila bych to pořešit spíš ještě s jejím vedoucím...jak se projevuje, jak reaguje na kolektiv, jak se zapojuje,jestli je veselá, jestli si všímá, kdy je smutná....protože opravdu někdy ty dětičky s rodiči umí krásně manipulovat...nemusí to být příklad tvojí dcerky, ale opravdu to mnohdy dětij tak zkouší a trošku přehrávají....
Týden uteče jak nic, ale uvidíte, kdyby z toho zas měla mít trauma...
zavolej vedoucím a poptej se, jak to je, jak se chová přes den a jestli opravdu ty večery jsou tak krušné, jak dcerka popisuje, pokud by potvrdili jen to, že večer pláče, chtělo by to se s ní domluvit, ať si pár dní nevoláte (obvykle děti rozesmutní víc ty telefonáty) a pokud i třeba po třech dnech to pro ni bude i dál nesnesitelné, jela bych pro ni
@ttm Tak to je asi náš případ, ale kdybych chtěla pro ni přijet, určitě bych jí to neslibovala a přijela nečekaně. Podle toho, co povídá se jí program líbí, spíš si myslím, že je pro ně taky úmorný to vedro a to na náladě taky nepřidá. S vedoucími jsme v kontaktu, opravdu se jí věnují, pokud se jí začne stýskat, přes den prý je dobrá, já taky věřím, že by dali vědět, kdyby to bylo neúnosné.
@blondynka400 no však já se zákazem mobilu souhlasím. My to měli zpočátku tak, že se mobily vysbíraly- taky aby se nepoztrácely a když někdo musel, tak si domů zavolal....jenže pak se tomu všichni začli bránit, děcka si je nechávaly na tajnačku...my jsme byli velký tábor, náš běh měl víc jak 200 dětí....
Ahoj. Ja bych pro ni jela. Trapite se takhle obe. Za kazdou cenu ji tam nechavat, me neprijde jako dobry napad. Ikdyby ji to treba za par dni preslo, tak to vedomi, ze se ze zacatku trapila... no byla bych z toho spatna.