Změnilo se chování vašeho partnera k dítěti z předchozí vztahu po příchodu společného potomka?

tak ono záleží jaký májí vztah už ted...já měla obrovské štestí a můj muž bere meho syna uplne krásně jako vlastního (zná ho od 2 let) syn má normálně otce, který se mu plně věnuje, takže manžele bere jako strejdu ne náhrasdního otce...jamozřejmě biologický potomek je biologický, ale mého syna manžel miluje....a rozdíl u novorozeně bych viděla proto že by to bylo novorozeně které potřebuje jinou péči. /Pokud už teď je k tvým dětech chladný novým přírustkem se to asi opravdu nezlepší, spíše opravdu naopak, ale možná existují vyjímky...upřímně každy bude mít vždy raději své dítě než v podstatě cizí, je to přirozené, ale porad tam musí být harmonie, která nenaruší tu rodinu jako celek.

Zalezi jak dlouno jste spolu, vytvorit vztah mezi dospelym a ditetem taky trva. Pokud je to ale jiz nejaka doba a ten hezky vztah nevznikl (nemusi to byt vztah jako k vlastnimu, ale mel by byt pekny), velmi pochybuju ze spolecne dite by to spravilo. I v pripade ze muz ma dite jemuz neni otcem rad, tak casto po narozeni vlastniho muze nevedomky uprednostnovat to svoje.

@europa00 vztah mají pěkný. Zvládne i pohlídat. On se takhle chová fakt krásně. Ale mám doma hrozného nespavce a partnera vždycky všechno vzbudí, pak nemůže znovu zabrat a ráno vstává brzy do práce a pak čas od času přijde s tím, že vlastně neví proč to s námi trpí, když není jeho a trpět by to nemusel. Když podotknu že s dalším potomkem by to pravděpodobně bylo stejný, tak odpoví, že to už by ale bylo jeho. A já pak fakt nevím co si o tom myslet. Když přijde z práce přivítá nás, pomazlí se i s prckem, koupí i všechno co potřebuje, to mu problém vůbec nedělá. Ven spolu chodí a pak řekne něco takového 🤷

musim rict, ze kdyby mi partner neco takoveho rekl, jak se znam, jednala bych impulzivne a rekla mu, ze to trpet nemusi a chtela bych vztah ukoncit 🙈 Me by to strasne mrzelo, nevim, jak to prozivate vy.

Kdyby mi tohle řekl můj partner, asi bych to nedala a určitě bych si s ním společné dítě nepořídila.

@pellullinka já mu to taky řekla, že stačí říct a začnu hledat bydlení, protože ho nikdo nenutí, aby to s námi trpěl. Když jsem mu tenkrát oznámila, že půjdu do bytu, tak řekl, že zase odjede za prací do zahraničí, protože bez nás ho tady vůbec nic nedrží a je tady jenom kvůli nám, což je pravda. Nebýt vztahu do Čech by se nevracel, hlavně kvůli platu. Já nevím jestli to říká z nevyspání. Je to těžké i pro biologické rodiče vstávat 10x za noc, natož pro ty náhradní. Ale když bychom měli mít 2 nespavé děti... Dítě je pro mě na prvním místě a nerada bych pak skončila sama se 2, ale kdyby se měl chovat nějak špatně, tak by volba byla jasná. Už teď si připadám hrozně a neschopně, že jsem to svému prvnímu tak pohnojila. To přítelova rodina nám tu chybějící část vynahrazuje na plné čáře. I on otcovskou roli zastává i když jsem to po něm nechtěla. Brala jsem to tak, že moje dítě, moje záležitost, to chtěl sám a dost se i zajímá, co jsme dělali, jak se měl prcek, ale přijde mi, že ho asi občas deptá, že tam nejsou ty geny, ale péče je stejná. Když pak právě něco takového řekl, tak prostě nevím jak se s ním vypořádat. Nechápu že vůbec něco takového vysloví nahlas ...

tady jsou zase všechny hrdinky jak by hned po sluvku křivdy vztahy ukončovaly atd...no upřímně to tady moc neposlouchej většina páru nežije v takové harmonii ani když mají své bio děcka....o tom to že ses dobra máme svědčí ito , že se nad tím vůbec zamýšlíš...je to prostě přirozené není to jeho dítě a jste spolu v podstatě krátce...však spousty chlapům trva přijmout vlastní díte třeba 3 roky až ví co s ním vůbec mají dělat...tvůj partner se stará o tebe i dítě, mazlí se s ním to je přece super...nevidím to tak černě, jak tady mnohé píšou...ano rozdíly mezi dětmi budou, ale ty jsou mnohdy ve všech rodinách, viz věkový rozdíl nejmladší nejrozmazlenější, holčička privilegia nebo naopak se stara a hlídá za matku, když je starší...to tak prostě je a bude...co bych ti poradila já, pokud máš ještě věkovou rezervu co se dítětě týče (že ti netáhne na 40) tak miminko počká třeba rok...ty dva roky vztahu jsou taková prověrka...at pak neskončís sama s dvěma dětma...a to spaní zkuste prostě nějak vyřešit, nevyspaný chlap je prostě nasraný chlap ano neříka se co řekl bože ale kdo je tady bez chyby....nikdo..drž se

Nezměnil se, rozhodně ne negativně. Spíš narození společného rodinu více stmelilo. Mám dvě z předchozího manželství a muž jedno a spolu máme též jedno. Každé dítě je jiné, s každým jsou jiné problémy, jiné starosti, radosti.

Víš že takhle to často mají ženy? U nevlastních dětí jim všechno vadí,jsou nevychované, neschopné, rozmazlené...a to jen proto,že nemají vlastní zkušenosti. Věci, které člověku u jiného dítěte vadí, u toho vlastního tak nevnímá. A ano, hodně veci člověk jinak vnímá u cizího a u vlastního. Hodně je to pak věcí vůle, rozhodnutí, rozumu..ne automatiky, srdce..

@europa00 nad tím jsem se ani nezamýšlela. Je pravda, že málokde je v rodině na všechny děti stejný metr a to i když jsou všechny stejných rodičů. A většinou si to ti rodiče vůbec nepřipouštějí, že by snad jedno dítě bylo protěžované víc než druhé. Naši rodiče se třeba snažili nedělat rozdíly, ale to jen proto, že sami byli na místě, kdy vyrůstali ve stínu svých sourozenců. A prarodiče to dělají i teďka nám vnoučatům. Není vnouče jako vnouče, ale dle nich všechny vnoučata dostaly stejně i když je nám všem jasné už od mala, kdo z nás je oblíbenější a kdo méně ... Čas nás netlačí. Já jsem pár měsíců zpátky měla podezření na těhotenství a od té doby nám to oběma vrtá hlavou. Do té doby jsme nad dalším dítětem vůbec neuvažovali, ale jak byla nejistá situace, tak od té doby nad tím oba přemýšlíme. Já jsem spíše ve strachu z toho jak bych zvládala 2 děti a jaké by to bylo, i když bych si miminko přála a partner si prý uvědomil, že by o děti stál a že by si to chtěl taky zažít to těhotenství, miminko, jaké to je přivést na svět kousek sebe.

@andelka já to pravé znám hlavně z pohledu svých kamarádek. Před společným dítětem to byly zlatíčka. Trénujeme na společné děti a moc rádi si je k sobě vezmeme na víkendy a po dítěti už to jsou smradi nevycválaný, absolutně nerespektují režim miminka a narušují mi harmonogram. Zas ale partner říká, že má hodně kamarádů, který si přiženili děti a že mu to přijde celkem normální věc. A dneska to bohužel asi opravdu je dost běžná věc.

Promiň, ale aby mi dával na jevo, že trpí mě dítě. Nebyla bych s takovým chlapem, tam je to jasné, co se bude dít, kdybyste měli svoje!

To, že je chlap naštvaný, protože je nevyspalý, to se pochopit dá. Můj muž, když se nevyspí, tak je taky protivnej. Ale to, co vypustil tvůj parteru z pusy je nepřijatelný a neomlouvá ho ani únavu. A navíc to očividně nebylo jednou. Jako je jasné, že parter nemusí milovat vyženěné dítě stejně jako své, ale to dítě by to nemělo pocítit. Nevím, jestli má tvůj syn vlastního otce nebo jestli je přítel jeho jediným mužský v životě, v tom je taky velký rozdíl. Pokud má někde tátu, pro kterého je číslo jedna, tak ještě budiž, ale pokud bere přítele jako tátu a jiného nemá, tak je to prostě velký problém. Protože i když tvrdí, že se nic nezmění, tak po takovýhle slovech, která z něj padají už teď, se to rozhodně po narození společného dítěte nezmění, naopak si myslím, že ten rozdíl bude znát a tvůj syn tím bude trpět. Já třeba tvého partnera chápu, já bych chlapa s dítětem taky nechtěla, vím, že bych to nedala, nedokázala bych milovat cizí dítě stejně jako svoje. Proto bych do takového vztahu nikdy nešla. Na to, aby tohle partner zvládl a přijal to dítě se vším všudy, to musí mít opravdu velmi dobře v hlavě srovnané a to tvůj partner podle těch slov nemá.

Popravdě já si myslím,že i líp chlap přijme děti partnerky,než naopak. Nevím čím to. U nás je rozdíl v tom,že moje děti jsou s námi víc, jednu dobu se o ně staral odpoledne, večer, učil se, uspával,když jsem byla v práci..kdežto jeho dítě máme až na nějaké prázdniny jen o víkendech. Je to jiné,než řešit běžné každodenní záležitosti. Zvlášť jednoho z mých dětí bere jako svého, zná ho od 4 let.
Je to komplikované. Někdy člověk vidí na cizím to,co u vlastního by neřešil až tak,a jindy se to takhle zhorší až po narození vlastního. Patchworkova rodina přináší mnohé problémy. Ale dá se to, když se chce.

Trochu oživím diskusi. Protože s mým teď už manželem jsme si řekli oba, že kdybychom věděli jaký brutus bude sžívat se s dítětem, nešli bychom do toho. Ani nevím, kdo to řekl první, myslím, že já jaký je to brutus a on jindy pak že by do toho nešel vědět jak náročné to bude - a já věděla, že to opravdu muselo být hodně náročné, zvlášť, když předtím skoro nevěděl co to dítě je a jak to funguje a pak do toho moje ADHD dcera. Řekla jsem mu na to, že ani já ne. A taky jsme se tedy shodli, že je dobře, že jsme to nevěděli. To, co řekl ten chlap bude to stejné. Naopak je to vlastně super. Trpět by to nemusel a přesto to trpí. Kvůli komu? No kvůli vám. A proč? Protože vás má rád.
My s manželem teď máme vlastního syna (proto jsem sem koukla 🙂 ) a o dceru se právě stará víc než předtím a už mu tolik nevadí, že není vlastní, protože teď už geny předal, rod pokračuje. A naše Eliška je pořád naše milovaná princezna (nás obou. A oběma stejně občas leze krkem, jako všem rodičům všechny děti někdy 😄). Tak i proto mě zajímalo, co kdo napíše 🙂

@jerrabina to je pravda, my jsme se párkrát i bavili o tom, že se rozejdeme, protože to nezvládneme to sžívání. Bylo to těžké pro něho (naskočit ze svobodna rovnou do rodiny), tak i pro mě (neustále hledat kompromisy a ulehčovat to jak dceři, tak jemu, být ve střehu). Ale zvládli jsme to. Po narození společného dítěte mi přišlo, že jsme se opravdu stali plnohodnotnou rodinou. Stmelilo to a sblížilo nás všechny. 🙂 I když mazec to byl a stále je, taky je první ADHD a já na mrtvici dost často. 😆

Jee, tak to je podobné 😊
A jsem ráda, že opravdu je to nakonec fajn 🙂 (i kdyz na mrtvici 🤣 což to s dětmi vždycky, zvlášť s nestandardními 😁😁😁)