Život o ničem?
Omlouvám se do předu, potřebuju si asi hlavně postěžovat sama na sebe. Mám 7 měsíční mimčo a jediný co děláme tak jsme doma nebo maximálně jedeme nakoupit, k doktorce nebo jdeme na zahradu. Hlavní důvod je, že malá spí jen a pouze v postýlce! všude jinde řve a neusne a když už odpadne vyčerpáním tak spí 10 minut a pak je protivná a tak to je pořád dokola. Spí celkem dost, 2 hodiny je neodložitelná, takže jí zabavuju a pak když jde na spát já dělám vše co je doma zapotřebí. To jsou cca taky 2 hodiny. A tak je to každý den.....
Chtěla bych se jít i projít, ale já jsem z toho všeho tak otrávená, že zjišťuji že doma je mi dobře. Ale! pak mám zase depku z toho, že jen dřepim doma, kynu a jsem odporná sama sobě. Sama někam jít bez malý mám jen velmi malou možnost, protože muž dělá na směny a když už je doma tak maká na rekonstrukci domu a malá je ještě závislák na koze.
Vím, že si jen pořád stěžuji na malou, ale taky vím, že já musím chtít s tím vším něco udělat. Ale jak? Připadám si jako křeček v kolečku....
@mamikry Já mám taky tři děti, ale ty dvě už jsou dost velké a navíc ve střídavé péči. Krize! to je to slovo. Malou miluju, ale to mateřství mě vůbec, ale vůbec nenaplňuje a už se moc těším do práce. bohužel nemá kdo pohlídat občas manžel, ale jak jsi napsala, z lahvičky je ochotná ucucávat pouze čaj. Když jsem jí dala mlíko tak se tvářila jako bych jí tam nalila pivo 😀 Asi mi nezbyde nic jinýho než prostě ještě chviličku vydržet 🙂
Synovi je skoro 7 měsíců a taky trávíme hodně času doma. Má svůj režim (poslední týden úplně jiný, tak jsem z toho trochu "mimo"), jedu podle něj. Procházky děláme krátké, vždy mezi krmení. Návštěvy plánujeme na odpoledne, zatím spíš kratší (dvě hodiny max, plus 2x půl hodiny cesta). Přestěhovali jsme se a tady nemám žádnou kamarádku. A tím, že i procházky s kočárem přizpůsobuju synovu režimu, tak chodíme v jinou dobu než většina maminek v okolí. Takže sociální kontakt nula 😟 Někdy to na mě padá, úplně cítím, že mi chybí ta ženská, kterou jsem bývala, že jsem doma už přes rok (rizikové těhotenství) a že z toho asi zblbnu... A to jsem spíš introvert. Ale celý den jen s dítětem? Taky mívám krizi a chce se mi pryč 🙈
No, tak to to moje chozeni ven minimalne 2x denne s kocarem , protoze prvni mi doma pres den proste neusnula, bylo zlaty😉. Musela jsem s ni na spani chodit ven denne 2 roky v mrazu , v desti i ve vedrech😅
Psala jsi, ze malinká je neodložitelná, co zkusit na procházku nosítko? Můj malý, když odmítá kočárek, tak vezmu do nosítka a tam mi spinká krásně. Aspoň byste se prošla a přišla na jiné myšlenky ☺
Máte ještě hluboký kočár nebo už sporťák? Mám zkušenost, že prckovi se víc líbilo ve sporťáku, mírný pololeh, prostě víc viděl ven a bavilo ho to. Dalo se pak jít skoro kamkoliv. Popř. nosítko, to je taky moc fajn.
Soucítím s tebou ❤️ syn prvních 10m nesnášel kočárek, nosítko, takže jsme ven chodili jen na hoďku denně (navíc ještě byla většinu té doby zima, bydlíme v paneláku a všechny travní plochy v okolí hojně ochcávají psi, takže moc nešlo se ani posadit na trávu). Jinak byl syn neodložitelný a spal jenom v náručí. Také jsem z toho měla depky a ve finále se mi nikam nechtělo, ale zase jsem si vyčítala, že jsme furt doma. Bohužel korona v kombinaci s kamarády, co moc o dětské návštěvy nestáli, udělali své. Hlídání žádné.
U nás se to pak zlomilo ze dne na den, v kočárku ho to začalo bavit, už ocení i pískoviště, uspávám u prsa v posteli. Takže je mi teď mnohem lépe a i jsem si začala to mateřství relativně užívat 🙂
čili rada žádná, ale určitě se to jednou zlomí, až třeba nebude muset tolik přes den spát a budete moc na delší vycházky. Napadá mě, že mi pomáhalo, že jsem se každý den alespoň trochu namalovala, učesala, koupila si hezčí tepláky.. abych si nepřipadala jako takový "tragéd" 😁 jinak klasika - zkus nosítko/šátek, jednou za čas dát manželovi a vypadnout někam.. a nebo si alespoň zvi hodně návštěv, ať máš nějakou změnu..
Je to tezke obdobi, chapu....ale jednou skonci. To je prvni dobra zprava, prejde se na rezim 1 spanek za den a tim padem se da byt cele dopoledne nebo cele odpoledne nekde venku. Treba se i nauci spat v kocarku. Kazdopadne ja radim najit si nejakeho konicka i doma. Neni to o tom, ze bych radila sedet jen doma. Ale je to o tom,ze clovek se muze trochu realizovat. Ja zacala na materske sit a vzdy mi to pomohlo psychicky. Neco tvorit a zamestnavat tim hlavu ma neco do sebe. Nekdo treba zacne malovat,nebo kamaradka se ucila hrat na klavesy (mela je na sluchatka). Proste najit si neco,cim se aspon trochu muzes naplnit, navysit si sebevedomi,ze neco delas (mimo tu rutinu s plenkama,u sporaku a s mopem 😁)... no a samozrejme myslet hodne na to,ze to skonci a bude to zas lepsi. Naooqk tech vyletu,co si pak s malou uzijes, to bude vic nez dost,uvidis 🤗
Já jsem z frustrace, že nikam nemůžu (jsem běžkyně a v zimě jsem buď sloužila na covid jipu nebo si kurýrovala podvrtlé koleno) a nic nemůžu začala doma cvičit jógu podle youtube (yoga with Kassandra) a strašně mě to chytlo. Na hubnutí to asi není zázrak, ale na kondici, balanc, sílu a uklidnění je to paráda.
Jasně, každé dítě je jiné a s některými je to komplikované, ale máš třetí dítě, tak bych řekla, že tušíš,že se nemusí tvůj život podřídit dítěti zcela. Tak do toho! Jdi a jeď kam chceš, i s malou. Třeba zjistíš že dobře spí i v autobuse nebo v nositku, nebo v parku nebo v lese. V kavárně usne asi špatně, klid na pokec stejně není, ale někde v horách, klidně na louce na trávě, nevěřím, že by byla unavená po 10min vzhůru.
Btw syn měl v 10m za sebou Polsko a Francii, žádné náročné dobrodružné akce, ale ta změna prostředí je pro mě elixír. Malej úplně na pohodu (ve Fr měl teda děsný kašel, já pak taky, moc jsem si to užít naprimo nemohla, ale byla jsem šťastná, že jsme to dali) a i kdyby byl od podstaty náročnější, jedu zas.
To je normalni stav. Ja mam deti tri, aktualne jsou nejmensimu tri mesice a krizi materstvi mam taky. Tentokrat poprve jsem rozhodnuta obcas odsavat a jit si zacvicit, abych se z toho nezblaznila. Mozna by to bylo reseni i u tebe, pokud mas nekoho, kdo muze pohlidat. Samozrejme si mimco muze postavit hlavu a lahvicku odmitat, ale za zkousku to stoji. 🙂