Život na vsi. Zvykly jste si?

Život na vsi neznám, jen z víkendů u babičky, já se před šestnácti lety přestěhovala s města (100.000 obyvatel) do takové prdelky (5.000 obyvatel). Nezvykla jsem si. Sice jsem se vdala, porodila dvě děti, ty tu vyrůstají,ale neměnila jsem si ani trvalé bydliště, nepovažuji to tady za svůj domov a vlastně se těším, až se jednou zase vrátím. Tady není žádná kavárna, hlavně že je tu asi 10 hospod, knihovna má otevřeno 2x tádně v době, kdy jsem v práci, kino jo, ale hraje 1-2x měsíčně a většinou to, co ve velkém městě dávali už před měsíci. Takže my o víkendech víletíme, jezdíme na pobyty, poznáváme republiku, tady nejsme.

Nezvykla jsem si. Bydlela jsem ve městě, kvůli partnerovi jsem se odstěhovala na malou vesnici. Návštěvy "záviděly" posezení na vlastní zahradě, ale už neviděly, že se ta zahrada musí udržovat 🙂. Já osobně si dám raději kafe v kavárně 🙂. Teď jsem zpátky ve městě, a jsem spokojenější.

@pettypet já jsem to měla naopak bydlela jsem ve velkém městě a utekla jsem na vesnici. Ve městě bych umrela, nedej bože ještě v bytě. Jsem tady moc spokojená. Ale pokud to máš nastavené jak pises tak si myslím, že budeš nešťastna

Taky jsem si nezvykla. Vyrůstala jsem v paneláku. Byl na perfektním místě. Na kraji města, kousek od lesa. S manželem jsme šli na malou vesnici. Tenkrát jsem neposlouchala vnitřní hlas, navíc i finančně to bylo jinde než město. Ale to město mi chybí, moc. Tady nikoho nepotkám. Všude musím autem i s dětma do školky, na hřiště. Vždycky jsem si představovala, jak budu s dětma chodit pěšky, oni na odražedlech a pod. Teď je autem dovezu na hřiště tam se proběhnou, jdeme na nákup a zpátky 🙄
Jednou mi taťka připomněl, že jsem říkala, že bych nikdy nešla na vesnici, že radši malý byt. No, rozbrečelo mě to 😕
Na druhou stranu! Máme všechno, děti mají všechno a jsou tu spokojené!

@pettypet vyrustala jsemna vesnici a tak strašně moc chtěla bydlet ve městě, bydlím ve městě a tak moc ráda bych zase bydlela na vesnici 🤣🤣🤣🤣

@jjasmina nojo, je to pravda, vím to. Přesně jsem věděla do čeho jdu. Muž je kluk z bytovky, žije tu 4. rokem a pořád si to užívá. Do města by zpět nešel a ja si zas neumim představit, že bych šla do města bez něho. Jen nějak nevím, čeho se tu intelektuálně chytnout...a to věčný dojíždění je vyčerpávající.

@areh Takhle to mám podobně i já. Z praktického hlediska vím, že nám na vesnici moc nechybí a jsou tu i výhody.
Ale srdce...to tu není a nikdy nebude, to zůstalo tam, odkud pocházím. A žiju na vesnici devátým rokem. Měla jsem tu jednu opravdovou kamarádku, a ta tragicky zemřela letos v únoru. Když se chci potkat s kamarádkama z města, vyžaduje to spoustu logistiky a není to takovéto "co děláš, nedáme kafe?".

Vždycky jsem byla městská holka, vesnice mě nelákala (spíš naopak). Jenže manželův sen byl mít dům, ve městě (na předměstí) bysme si ho nemohli dovolit. Takže jsme hledali nějaký kompromis, pro mě to byla dostupnost města do 20 min. a základní občanská vybavenost (školka, škola, obchod,...). Našli jsme, pozemek je teda taky hned u silnice, ale nijak rušné. Vyšlo to tak, že jsme se stěhovali hned po porodu, teď jsme tady přes rok a půl. Je to jiné, no. Zahrada pořád není ve stavu, aby se na ní dalo být, takže tenhle bonus mi fakt chybí. Ale jinak jsem tady celkem spokojená, trochu jsem se seznámila s dalšíma maminkama v okolí, výhoda je, že je tady hodně dětí stejného věku, takže párkrát do týdne můžeme podniknout i něco společně. Ve městě bych se možná seznamovala hůř. Kavárny, restaurace, apod. mi chybí, naopak jsem hodně odvykla tomu ruchu v ulicích. Autobus do města jede několikrát denně, ale bez auta je to nepraktické. A vidět se s kamarády, kteří zůstali ve městě, už vyžaduje určitou logistiku (ale spíš proto, že mám malé dítě a nemám hlídání). Takže když to shrnu, zvykla jsem si tady líp než jsem čekala, ale hodně dělá lokalita a nové kamarádky. Ale zároveň se moc těším, až se vrátím do práce, protože zase budu denně mezi lidmi 😄

@pettypet hele nebo bydlela nooo, jezdit na víkendy by bylo lepší. Už viz zmíněné dojíždění a vcelku ta jistota, že si i mhd dojedu do lekarny, na pohotovost apod ale asi bych si zvykla i na vesnici zase, ale je to vše hlavně na domluvě doma no a shodnout se

@pettypet bydlím na vesnici 11 let a když chci jít do města do kina nebo do kavárny,tak sednu do auta a za chvíli jsem tam 😉

Jsem vesnická. Praha byla původně kvůli škole, po dostudování jsem měla v plánu se vrátit na vesnici a do práce dojíždět do města nedaleko. A našla jsem si tu chlapa. Udělali jsme dohodu, kterou samozřejmě nemusí splnit, ale já jsem rozhodnutá. “Na starý kolena” půjdeme na ves. Město ráda nemám, nechtěla jsem tak ani vychovávat svoje dítě. Máme na vesnici dvougeneracni barák, velkou zahradu, bazén, zvířata. Ale kvůli manželovi se tu držím, na vesnici jezdím na týden v měsíci. On ví jak to mám a vesnici až bude starší se nebrání. Co nějaká podobná dohoda s tím “světlem na konci tunelu”? Třeba od nás se starší stěhují prave do města, aby měli klidecek. Ve městě jsem ráda za krouzky/kamarádky s detma, není nutnost auta. Zase mi vadí hodně lidí, všude narváno, nikdo se o nikoho moc nestará. Na vesnici je dost práce, ale hodně pohybu, vlastní zelenina,ovoce, klid, sousedi s grilovačkama a užší vztahy (což jde i ve městě)

@pettypet já se přistěhovala za dnes již manželem na vesnici z města. Než přišly děti bylo to v pohodě, protože jsem denně byla ve městě 35 minut daleko, pracovala jsem tam a vracela se tedy do "klidu" jen na vikend. Pak ale přišly děti, dnes 5 a 1 rok a já neskutečně toužím zpět do města a vím, že už to nikdy nebude jinak. Nikoho tady neznam, je to víceméně důchodcovská vesnička a kdyby mi někdo řekl, že se stěhujeme do města, jsem sbalená za hodinu. Upřímně, kdybych vrátila čas, NIKDY bych už město neopustila. Neskutečně mi chybí, navíc ta vidina neustálého vození dětí za vzděláním, zábavou, do kroužků, já do zaměstnání 🙈 navíc už teď vidím, že děti mohly mít už v této době spoustu kamarádů, kdybychom bydleli ve městě...bohužel jsem byla kdysi zaslepená zamilovaností a nějak mi "nedošlo" jaké to bude s dětmi tady u nás na vesnici. Jsem zde strašně nešťastná...ale to je můj problém. Tobě přeji ať to máš jinak a na vesnici se ti začne líbit! 🍀

Nezvykla jsem si, odešla jsem zpět do města. Mě to prostě nenaplňuje. Stačila by mi misto zahrady nějaka teráska.. citím se lépe v bytě než v domě.. Taky ty služby, dojíždění.. Nedávám vidlactví.. :D

@sinicka ale no tak, musí to být tak hnusně? vidláctví? ☹
Já jsem opačný případ, z města jsem utekla, nedávala jsem to, kousala jsem se nudou, naopak je mi dobře na vesnici, mám tu daleko aktivnější život. @pettypet Tak držím palce, abys ty krásy života na vesnici taky nějaké našla 😉

Pocházím z vesnice, 15 let bydlím v Praze a neměnila bych. Máme dům se zahrádkou na okraji, a i si kolikrát říkám, že byt by byl o mnoho pohodlnější. Kolem domu je pořád co dělat, obr žrout peněz a k velkým zahradám nemám vztah, raději ten čas, co bych trávila péčí o ní, raději trávím cestováním a akcemi, kulturou.. vrátit se zpět na ves je má menší noční můra 🙂 Dítě je po mně, taky ho to tam vůbec netáhne.

@kamino můj člověk 😉

@pettypet 🙂 Máma ve mě vypěstovala absolutní odpor k zahradě - veškerý čas jsme trávili na ní - od jara do podzimu, je to její koníček,. ale náš ne.. pořád něco - od setí, pletí, sena, listí, shnilá jablka a pořád dokola.. kvůli všemu dojíždět, vrchol kultury byly zábavy v sokolovně a ty už tam jsou hodně výjimečně. Zůstala tam jedna hospoda a jediné rozptýlení tam jsou dobrovolní hasiči 🙂 Ano, je možné, že nás potravinová krize donutí bydlení přehodnotit, ale modlím se, aby to nenastalo. Tady máme vše, dítě kroužky fotbal, já podnikání, práci, partner to samé.. bylo by to hodně těžké.

Tak ona není vesnice jako vesnice. Umění je správně vybrat😉

Podle mě tohle musí strašně záležet na konkrétní vesnici… Je rozdíl, jestli tam je aspoň základ, chodníky, případně dobrý přístup do přírody, do lesa, nějaké hřiště, aspoň malej krámek, školka/škola, dopravní obslužnost… Osobně bych nejhůř snášela tu neustálou závislost na autě, jestli něco na Praze miluju, tak je to to, že auto vytáhneme jen občas na víkend…

@sinicka vidlactvi? 🤦 Když někdo žije na vesnici neznamená ,že je vidlák....v dnešní době určitě ne.....

Jsem holka z velkého města. 7 let jsem žila v Praze. 6 let ziju na vsi (200 obyvatel) a nemenila bych. Obzvlášť v současné době ať už covid nebo ceny potravin vidím jen výhody života na vsi

@pettypet Nezvykla a nezvyknu.
Máme chalupu kousek za městem, kterou nám každá návštěva “závidí.” Všude klid, obrovská zahrada, za barakem lesy a louky.
Ano, vypadá to jako idylka, ale spis mě to stvalo. Návštěva totiž vidí jen večery na terase a grilování. Bohužel nevidí tu šílenou drinu, která stojí za obstaranim takovéhle “pohadky.”
Plus když k tomu pripoctu, ze takto si člověk posedi jenom parkrat do roka (podzim-jaro nic), tak mi nepřijde, ze se ta práce vyplatí. 🤷‍♀️

@pettypet ne, ne a ne. Mam barak na vesnici. A stejne ziju ve meste. Jsem mestska holka. Nestydim se za to. Potrebuju ruch, lidi, obchody. Jet salinou do centra a dat si pivo, aniz bych myslela na to, ze vlastne nemuzu pit, protoze jsem autem. Holky maji spoustu krouzku. Starsi je zacina zvladat sama. Kolem nas spoustu parku, cukraren. Pokazde kdyz tam jedu, nejsem proste doma.

@pettypet Tohle je na každém. Já vyrůstala na vesnici. Pak jsem několik let bydlela ve městě. A pro mě to není. Vrátila jsem se na vesnici. Když něco potřebuju, vždycky je někdo, kdo mi pomůže. Ve městě jsem neznala skoro ani sousedy a je to tam takové jiné. Dětské koutky ani kavárny za rohem nepotřebuju. I když s dětma jezdíme na výlety často. Sednu do auta a dojedu kam potřebuju. Ale jestli víš, že si takhle spokojená, budeš nešťastná.
Každý potřebujeme k životu něco jiného a jsme jinak nastavení.

@pettypet máte tam školku? Hřiště? 🙂Já vyrostla v menším městě, pak 5 let žila ve velkoměstě 130km daleko a teď bydlím na vesnici. Nebudu lhát občas mi to vážně chybí. 😀 Ale máme tu pěkné hřiště, starostka je velmi akční a dělají se tu moc krásné akce pro děti, takže celý můj společenský život se z velkoměsta přesunul na dětské hřiště. 🤦 Co nastoupila starší do školky, zlepšilo se to ještě o to, že se s těmi maminkami jakože "lépe" známe. Děti se taky znají, takže se k sobě i mají, když se někde potkají = snadný kontakt i mezi rodiči. Vrátila jsem se sice do mého rodného okolí, ale všechny kamarády jsem měla už v tom městě a po 5ti letech na mě nikdo nijak zvlášť zvědavý nebyl, takže jsem vlastně začínala úplně od začátku a zrovna zavřená doma s dětma🙄 Ale děti jsou spokojené, já se místo kavárny reju v hlíně a pěstuju ovoce a zeleninu pro děti a chovám zvířata. To zas ve městě nejde ... Pocit z kávy si užívám, když jedeme do města na plavání, koupím si oběd a kávu a vychutnávám si to o to víc, když to není běžná náplň dní. 👌

@pettypet Ja pocházím z vesnice a na vesnici žiji do teď. 2 roky jsem žila ve městě a bylo to pro mne utrpení. Sice tam bylo vše, ale mne chyběl takový ten vesnický klid. Mám dvě děti, které si mohou kdykoli vyběhnout na zahrada a nemusím řešit jestli je něco prejede nebo ne. Na víc si toho hodně vypestuju sama na zahradě, chováme i králíky, takže i po finanční stránce to je znát, že jsme se zeleninou a ovocem víceméně soběstacni. Ale je pravda , ze ja v tomhle trochu jiná.

My bývame tiež 30min. Od mesta (Prahy) ale mne to vyhovuje vyrastala som v meste ale každé letné ako decko prázdniny som bola na dedine a milovala som to a vedela som, že raz chcem bývať na dedine navyše 30min. si nemyslím, že je neprekonateľná vzdialenosť my sme takmer každý deň v meste na ihrisku alebo nejakom krúžku, nákupe vždy sa niečo nájde kvôli čomu ísť do mesta (malý má necelé 2roky). Ešte keď bol v kočíku viac krát spontánne som sa vybrala s ním do mesta za kamoškou alebo do kaviarne. Neskôr malý bude chodiť aj do škôlky/školy do mesta tak isto na krúžky, podľa mňa bude mať dosť socializácie a aj ja nakoľko v meste budem mať prácu. Možno tú vzdialenosť beriem inak ako ty aj preto, že som žila v zahraničí kde 20km vrámci veľkomesta v ranných zápchach som niekedy išla aj hodinu a pol, niekedy 2 keď som zaspala takže 30minút je pre mňa naozaj nič. 😂 Dokonca ako decko v menšom meste som chodila na gymnázium pol hodinu MHD každý deň. No, pokiaľ pre teba je to až tak ďaleko, že sa budeš musieť vzdať mestského života tak by som sa snažila na tvojom mieste nájsť bývanie v meste, nemá zmysel si zvykať na niečo, čo nechceš.

Já jsem dost městský člověk. Mám ráda, když mám blízko obchody, školy, práci, hřiště, doktory. Je tu mnohem více vyžití. Vydám se pěšky na čtyři světové strany a pořád něco zajímavého, popojedu MHD a mám celou Prahu na dlani, parky, památky, vyžití pro děti, infrastuktura, dokonalé. Bydlela jsem v dětství vysloveně v centru (a můj táta na Václaváku), teď jsme trošičku dál. Z bytu to mám minutu k rybníku a velké ploše zeleně, můžu i na kolo, děti se vyřádí.
Máme chalupu na pidi vesnici/skoro samotě. Celý den člověk lítá kolem baráku, zahrady. Byli jsme tam hodně v roce 2020, když začínal covid, a nic moc tam člověk nezažil. Byl na zahradě a na vzduchu, dělal si táboráky, cachtání, ale pak akorát trochu vyšel po okolí a hotovo. MHD daleko a interval 2x denně, autem já v tomhle terénu neumím (ani tedy v Praze). Je to něco úplně jiného.
Tchánovci bydlí ve vesnici v dojezdu do Prahy, tráví většinu času v zahradě, pořád něco kolem domu nestíhají, pořád se nadává, že se něco neurodilo protože zima/vedro/sucho/déšť/hlodavci/hmyz/ptáci. Jdou 2km na vlak podél silnice. Vyžití ve vesnici nic moc, jedno hřišťátko, jedno fotbalové hřiště, jedna cestička do pidilesíka, druhá cestička podél silnice k vlaku a šmytec. Kolem pole a prostě nuda, navíc tam i víc fouká a je zima oproti Praze 😀

@cherie24 hřiště máme, školka 10 min autem. Jsem tu už 2 roky, známe tu nemám. Když se tu něco děje, tak je to nejakej šílenej bigbeat jednou za rok na hřišti, kam bych stejně nešla. No, třeba až se tam budu s kočárkem potkávat s někým, dáme se do řeči...treba nebude tak zle. Dřív jsem ráda jezdila na kole, tak třeba to tu budu objizdet s dítětem na sedačce až trochu vyroste. Budu s malou treba jezdit na plavání od půl roku a pořád mám ve společný péči syny, kteří mají hodně kroužků ve městě...zatim všechno to ježdění vidím dost jako komplikací. Těch pár rajčat jsem v pěstovala i na balkoně...za to mi to asi nestojí. A klid na venkově je iluzorni. Když soused zapne v půl osmý v sobotu cirkularku...nebo ty věčný sekačky celý léto...no, ale co už, nejak bude 😉