Žena v domácnosti - pro a proti
Moc ráda bych se zeptala na zkušenosti těch z vás, které se rozhodli být, třeba jen na čas, ženou v domácnosti. U nás je to teď dost aktuální téma, hodně o tom přemýšlím a říkám si, jestli mi třeba někdo nenapíše nějaký názor, který by mé rozhodování usnadnil.
Situace je taková, že mám slušně rozjetou kariéru ve středním managementu. Jsem v práci úspěšná, moje pozice je dost klíčová a práce mě vždycky bavila. ALE... Poslední dva roky (začalo to pomalu s Covidem) jsem totálně vyhořelá, bez zájmu o práci... Nedělám jí dobře, nebaví mě, vždycky v neděli jen při pomyšlení že mám jít pracovat mi je zle... Odejít jinam nepovažuji za řešení - do nudy a stereotypu bych se dostala velmi brzy opět, to nemá smysl...
Jeden z problémů který to vlastně způsobil je ten, že můj muž začal pracovat sám na sebe. Defakto ze dne na den z chvíle, kdy dělal doma, pomáhal s dětma i domácností to vše padlo jen na mě - veškerý support s dětma, úkoly, kroužky, řešení věcí... Do toho domácnost, vaření, úklid... Vlastně hned z práce jedu domů, kde mi začne další šichta. Nevyčítám mu to, podporuji ho, jde si za svým snem... Vydělává nádherné peníze a stojí to zato...
Ale já přemýšlím, že zůstanu doma. S penězi problém není, problém je semnou - nechci si zabít kariéru, trochu se bojím toho, že doma zblbnu... Nevím jak bych byla schopná ze svobody a pohody doma pak třeba zase po pár letech naběhnout do práce a sedět tam osmičky (i když bych asi už nikdy nešla na plný úvazek). Je tady někdo kdo byl ve stejné situaci? Jak jste řešili? A vyřešili?
@ondul tak kvůli seberealizaci dělám tu práci teď... Dělat nic jinýho nechci, ten obor mě vždycky bavil a jsem ráda, že jsem se v něm prosadila... Ale prostě jsem vyhořela, hlavně skrz Covid a děti... Ten zápřah co mám je fakt šílenej, na rodičákách jsem toho nikdy moc nepobyla - většinou jsem pracovala a to dost...
Já bych jen doma byt nemohla.. jaké mas pocity, kdyz mas třeba dovolenou, volno? Bavi te to doma? Já se po delším volnu vyloženě do prace těším. Ale pracuji jen 6h denně, realizuji se, prace mě bavi. A když přijdu z prace, jen udělám veceri, nádobí do mycky a vykoupat deti. Nic jiného nedelam. Uklid a praní sobota dopol. Takže všední dny frmol není. Bydlíme v dome s velkou zahradou.
A jak máš staré děti? Mne přijde jako plusovy faktor ta věc, že s nimi můžeš být (pokud o to ještě stojí🙂. Jinak když to tak cítíš, možná by nějaká- být jen dočasná- pauza neuškodila. Neřešila bych, co bude pak, to se nějak vyvrbi... takhle stejně budeš pořád přemýšlet, co by kdyby, tak to radši nějakou změnu udělej a za nějakou dobu prehodnot, jak to vidíš....
Já mám zkrácený úvazek plus prázdniny a tak mi to vyhovuje. V domácnosti bych být mohla (3 malé děti, manžel nad uživí), ale nechci. Důvody:
- nechci dávat takový vzor dětem, že tatínek dělá něco náročného, pro vysokoškolsky vzdělaného odborníka a maminka vzdělání zahodila, pere a vaří
- o péči o děti a domácnost se chci s mužem dělit, ne si to vzít pod sebe a děti také pomáhají víc, než když je máma doma
- chci si jednou zasloužit důchod
- kdybych se rozhodla pracovat po letech, měla bych horší pozici na trhu práce
- může se něco krutě nepovést (vážný úraz muže, rozvod...) a v ten moment na mě závisí uživení rodiny, nechci být zaskočená
Úklid se dá řešit paní na úklid.
Pokud jsi vyhořelá, tak není dobré se přepínat, ale poslouchat svoje tělo. Ono tělo nám nic nedaruje, pokud ignoruje varovné signály, vystaví nám časem stopku, někdy dost nepříjemnou nemocí. Takže já bych si dala pauzu, srovnala, si priority a ujasnila, co chci.
Pokud manžel vydělává slušně, tak bych řešila, jak všechny prostředky neprojíst, ale jak si zajistit pasivní příjem.
Jestli mate dost penez, tak outsourcuj tu druhou sichtu. Na domacnost, uklid a vareni si klidne nekoho najmi, neni duvod, abys to musela na denni bazi delat ty. A uvidis, jak se budes citit, az ti to vsechno odpadne. Zenou v domacnosti se muzes stat kdykoliv.
Před nedávnem tu na toto téma byla docela dlouhá diskuze, zkus pohledat.
Mně se líbí, jak to sepsala @antoinet .
Co kratší úvazek? Byl by možný? Ten by mohl trochu pomoci.
Jinak pokud bys měla pořešený důchod a zajištění v případě nějakého průšvihu, a cítíš to tak, tak proč ne, vždyť být v domácnosti nemusí znamenat jen prát a vařit. Člověk se pak může realizovat jako dobrovolník, vést nějakou neziskovou aktivitu, něco vyrábět, tvořit spoustu toho, na co při kombinaci práce+domácnost už není čas ani energie.
Já jsem byla v domácnosti a po rodičáku zas budu. Je fajn mít klid, čas na rodinu...
Mam dobrou práci,baví mě,vydělám si,ale kdybych mohla klidně bych byla žena v domácnosti. Možná by mě to nebavilo věčně,ale mě vyloženě přijde ujetý,že v práci travime tolik času,víc jak půl života člověk pracuje. Já končím většinou v 15:30,víkendy volné i když občas musím pracovat z domova o svém volnu,nebo dovolené. Je plno věcí které kvůli práci nestíhám,o víkendu nevím co dřív naplánovat,uklízet,vařit,výlet,rodina,povalovat se na zahradě u bazénu. Manžel vydělává slušně,ale i tak by můj příjem scházel. Takže holt o ženě v domácnosti si můžu nechat zdát,ale vím jistě,že já bych se doma nenudila.
Pokud u vás finance nejsou problém, tak bych dala výpověď a byla chvíli doma než zjistíš, co dál. Nikdo neříká, že to musí být na dlouho, ale vyhoření může být cesta do pekel. Za půl roku můžeš zjistit, že doma byt nechceš, že se nudíš, a začneš hledat nový možnosti, jak situaci vyřešit, můžeš si najít někoho na výpomoc v domácnosti atd., ale ten oddychových čas není od věci, pokud to vaše situace umožňuje a ty to tak cítíš..
Mám tendenci si vždy krýt záda a v takové situaci bych hodně přemýšlela o tom, co se stane, když budeš z jakéhokoliv důvodu bez chlapa, jestli najdeš po letech doma práci, budeš mít nějaké úspory atd.
Je možné ve tvém oboru pracovat na částečný úvazek, případně flexibilní pracovní doba v kombinaci s home office?
Nebo nemůžeš situaci řešit pomocí nějaké chůvy?
Upřímně, vzdát se v dnešní době práce, aby celá rodina byla závislá na jednom příjmu, když ještě manžel dělá sám na sebe, mi přijde riskantní.
Ale chápu pocit vyhoření, určitě není řešení, abys jela ve stejném tempu dál a je dobré to řešit, ale jak říkám, já jsem hodně opatrná v těchto věcech a spíš bych hledala řešení v cíleném vyléčení vyhoření, než jen změna prostředí.
Určitě bych zůstala doma, minimálně pauza se tu jeví jako nutná. Tenhle sprint nevede vůbec k ničemu. Kdybys byla v práci šťastná, ok, ale jestli tě v neděli jímá hrůza, je to jasné. Doma nemusíš být léta letouci, třeba tě i pár měsíců zrestartuje, ukáže priority. Neřeš co bude pak, žij (i) teď. Kariéra - když tě práce nebaví, neděláš ji dobře, atd., sorry, ale to nezní jako dobře nastartovana kariéra. Ale vrátit se k oboru můžeš (téměř) vždycky, a taky nemusíš. Život je příliš krátký na to ho přetrpět.
Spravnou radu ti tady asi nikdo neda. Ja bych doma byt nemohla, nejsem ten 100% matersky typ, ktereho uspokoji jen deti a domacnost. Ale zase mam kamaradky, ktere jsou naopak nejspokojenejsi doma, pecou, vari, sijou a jsou rady, ze maji svuj klid. Nevim kolik ti je a jak mas stare deti ale bala bych se, ze kdyz zustanes doma tak se uplne odkopes. A az deti odrostou budes si hledat praci? Po 10-ti lete pauze? Co partner? Bude spokojeny, ze je o vse postarano, ale neprestane si te vazit jako zeny? Nebudes izolovana od sveho okoli, kdyz budes cele dny resit jen plotnu a deti? Pokud toho mas moc, tak bych spis poresila pomoc s domacnosti, zaplatila uklizecku, hlidacku na vyzvedavani deti.
Já bych ženou v domácnosti nikdy být nechtěla, viděla jsem to na mamce. Mamka dříve pracovala, pak přišly 90. a začala úspěšně podnikat. Táta taky podnikal a vydělával dost, tak navrhl, aby mamka zůstala doma s námi, starala se o domácnost atd. Pak se to začalo pomalu měnit. Táta přece nosil peníze, takže hlavní slovo o tom, co se s nimi bude dělat měl on. Mamka se musela doprošovat o peníze na oblečení pro nás, zatímco táta si pořizoval luxusní auta, obrazy atd. Začaly hádky, táta si pak našel milenky, protože ty jsou samozřejmě lepší než uštvaná ženská, co mám nonstop na krku dvě děti. Nakonec kvůli podnikání nadělal dluhy, o kterých mamka nevěděla, dokud u nás nezaklepal exekutor. Rodiče se pak rozvedli a mamka ve 40 začínala od nuly. Pracovní zkušenosti po letech nic moc, žádné zázemí, žádné úspory. Jakmile lidi mají nad někým navrch, tak toho začnou brzy zneužívat.
.
Děkuji všem za reakce, pomáhá to si srovnat myšlenky...
K tomu sehnat pomoc jinde - paní na úklid řešení není. Zkusila jsem, nedávám to. Není mi příjemné že mi jiná žena hospodaří doma, nakonec to vždycky dopadlo tak, že jsem uklízela s ní... Já mám problém i když nám přijde nějaký řemeslník doma něco udělat - stojím nad ním jestli něco nepotřebuje, neumím ho nechat být a jít si za svým...
Co se týká peněz, tam to není úplně asi předmět diskuse - ty jsou... Nejsme milionáři, ale peníze nejsou něco co vidím jako problém. Mám svojí kartu ke společnému, ani jednou za roky co jsme spolu mi nikdy nic nevyčetl a to vydělává násobně víc než já už roky. Navíc mám hodně finančně náročný koníček, nikdy jsem neslyšela půl slova o tom, že to je něco špatného. Pojistky vyřešené v případě nehody a já se můžu do práce vrátit téměř kdykoliv stejně.... Neopustí mě, tam jsem si opravdu jistá 🙂 Máme dlouhý, pevný, spokojený vztah...
Kámen úrazu je volný čas. Nemám v plánu se věnovat dětem 100% času - naopak, věnovala bych se jim stejně jako teď. Jen bych ten čas, který teď trávím v práci věnovala... no... sobě. Chodit cvičit, běhat, dobře a správně jíst... Strašně mě láká chození na delší trasy - třeba v 8 ráno odvézt děti do školy a vyrazit na několik hodin, vrátit se tak, abych je vyzvedla ze školy. Mám náročného koníčka který je taky velký žrout času a ten teď zanedbávám protože není čas a vlastně ani energie... Nebyla bych doma a nečekala až se mi rodina vrátí, spíš bych potřebovala udělat něco sama pro sebe...
Čeho se bojím? Že tak skvělou práci kterou mám už neseženu. Jsem tu pánem svého času, můžu si dělat co potřebuji, mám možnost pracovat z domu, fajn kolegy kteří mě podporují a pomáhají mi, zároveň se cítím užitečná a důležitá v tom co dělám. Je to dream job... Sakra když jsem vyhořela na tak výborné pozici, jak můžu uvažovat o tom, že bych se třeba sebrala a šla dělat to samé, ale jinde? Kde by to takhle boží třeba nebylo?
Nejsi třeba trochu perfekcionistka a pokud si to neuděláš sama, tak to není dobře, cítíš se nervózní? Třeba si zkusit zpracovat tohle téma, pak ti paní na úklid nebude vadit.
@levandule_k to ne. Problém je spíš obecně v mém přístupu - já bych totiž nejradši té paní na úklid udělala kafe, sedla s ní k seriálu a nechala jí odpočinout 🙂 Protože mám pocit, že ona to potřebuje víc než já... Je to část mojí osobnosti kterou nechci měnit - být milá a empatická k lidem kolem mě.
Jééé ty jsi úžasná, to je hezké, když jsi hodná na okolí, akorát nezapomeň, že máš stejný nárok na odpočinek a hýčkání jako okolí. Není nic špatného ani trestného to dopřát i sobě. Stačí být stejně milá na sebe jako na okolí ❤ Tohle je pro spoustu žen těžké, protože se mají až někde na posledním místě.
Já jsem teď pár měsíců na rodičovské dovolené, předtím jsem byla skoro dva roky v domácnosti, ale nevím jestli bych to tak zvládla dlouhodobě, myslím že po rodičovské budu ráda když půjdu do práce alespoň na nějaký zkrácený úvazek. Nejde o peníze, nejde o domácnost, ale jde o nějaký sociální kontakt. Sice jdu ven - na procházku, na kávu s kamarádkou, ale to je asi málo.
@klokanka31 a důchod jednou budeš řešit jak ? Jak máš vyřešeno když se manželovi neco stane, nebo si najde jinou atd? Zajímá mě to ...
Ty jsi s manželem jen dva roky a plánuješ na něm být závislá finančně?
A nebylo by pro tebe řešení vzít si delší dobu neplacené volno, třeba půlroční? Zregenerovala by ses a viděla to zase trochu jinak... (A jinak, já ti naprosto rozumím. Cítím na sobě, jak moc bych potřebovala volno, aspoň tři měsíce. Ale já jsem v jiné pozici, vím, že být v domácnosti by mě zabilo. Pro mě je cesta tvůrčí volno. Kdy se mi ale podaří vzít (a jestli najdu odvahu si ho vzít), toť otázka.
@bramarfi To by bylo absolutně nejlepší řešení, ale na mojí pozici to bohužel nejde. Pokud bych odešla, musela by se hledat náhrada a to na krátkou dobu nejde... Není tu nikdo, kdo by to na čas vzal za mě...
@jola777 Ano, sociální kontakt je velká otázka... Jsem spíš samotář, moje koníčky jsou samotářské, chybělo by to...
A co pro zacatek delsi neplacene volno? Jestli mas dobreho vedouciho, tak by to mohl pochopit. Preci jen, vyhorely pracovník neni pro nikoho vyhodny
... takže jsi taky v pasti ☹ můj skromný odhad je, že ti dlouhodobý pobyt v domácnost vyhovovat nebude, protože nebýt toho vyhoření, práce by tě naplňovala. Na druhou stranu, i ty obavy, že už takovou práci nenajdeš, se můžou ukázat jako liché. Já bych to vyhoření asi v práci přiznala, mnohdy ti vedoucí dokážou překvapit, jaké improvizace jsou schopní.
@fire85 Myslíš že se důchodu naše generace dožije? 😄 Ne teď vážně, jak to máme, po tom nikomu nic není. A jestli si najde jinou, to samé můžu říct co když si já najdu jiného...😄
Pardon, ted docitam ze uz to bylo zmineno. Ja ti naprosto rozumim. Covid prisel par dnu po mem tretim porodu, ja, mama kvocna a totálně jsem vyhorela. Hlidani nulove nebo opravdu minimální. Nakonec jsem se rozhodla, ze nejmenší pujde 2x tydne do soukrome skolky na dopo a ja ten cas povenuji doktorům a sama sobe. Neni to stejna situace jako tva, ale podobna ano. Sama citis ze restart potrebujes a takto to nepujde
Co proste zmenit praci, delat neco, co by te bavilo,treba i zkraceny uvazek, proste to delat pro seberealizaci, spis nez pro penize?
Me by asi byt zenou v domacnosti dlouhodobe moc nebavilo, moje prace me vetsinou dost bavi, je dost variabilni. Ted na rodicaku s dvouletakem jsem na par desitek hodin mesicne chodila a bylo to supr, trochu dost mi to ted po porodu s druhym ditetem bude chybet, ale az to trochu pujde, tak si zase vemu aspon neco malo na doma.