Zase jedna depka. Jak se z toho dostat?

Já mám takhle děsnej strach ze sids. Kolikrát se takhle večer přistihnu, že mám blbý myšlenky, když jde třeba malej spát, musím si to celý pak hnedka zracionalizovat. Ale - naočkovala bych, rozebrala s doktorkou pro a proti, protože se na netu dozvíte pomalu to, že dítěti po očkování narostla druhá hlava (mám dojem, že se kolikrát do souvislosti s očkováním dává snad všechno, co se dítěti přihodí) Ve finále třeba zjistíte, že ten strach z nežádoucích účinků muže byt menší než denodenni stres z toho co by bylo kdyby.. osobně si nedovedu představit, že bych se takhle každej den hrozně bála, to se složíte. Takže buď se trochu uklidnit a nečíst tyhle věci (ale co si budeme, medingogok není sranda a s neočkováním s tím musíte hold počítat) nebo bych nechala naočkovat.

@pampeliska1313 tak sids jsem se bála taky, měla jsem monitor. A pak stejně jsem nakonec spala s ní. Já jsem už byla nakousla že na očko půjde. Ale bylo léto, vedro. Říkala jsem si že až se trošku ochladí. Jenže pak začala Školka a s ní samozřejmě rýma, nachlazeni. A to už se nám táhne osm týdnu. Takže teď není určitě dobrý do ní cpát očkování. Ach jo, ano, mám pocit že se už opravdu složím. Vím že dcera vnímá že nejsem úplně v pohodě. S taťkou nám to taky nějak neklapne jako dřív. Mám pocit že se vše se*e.

Z meningokoka taky mám strach, v mém okolí byly dva případy. Proto jsem nechala naockovat a budu doufat, že to alespoň eliminuje nějaké riziko.
Úděl matky je bát se k své děti. Ale nic se nesmí přehánět. Určitě zavolej psycholožce co nejdříve. Pomůže to tobě a i okolí. Bude to běh na delší trať. První krok máš za sebou, že si to uvědomuješ. 👍
Držím palce 🍀

@nazka jo, uvedomuju a někdy si to vše dokážu v hlavě srovnat a pak je to lepší. Ale je evidentní že dostat se z toho úplně sama asi nedokážu. A očkování máš na B i ACWY?

Pravděpodobnost meningokokove nákazy je opravdu malá, i když na internetu ti často vypadá jinak, protože kdo má špatnou zkušenost, pochopitelně se z ní potřebuje vypsat. Když nenaockujete, nejspíš se nestane nic. Nejvice případů bývá u miminek a pak s nástupem puberty. Stejně tak když naockujete, ta pravděpodobnost vážných NU je nejspíš ještě menší. Teď bych to nechala u ledu (taky máme nějaké ockovani v plánu a bojím se, že děti do jara zdravé nebudou) a mezitím zavolala te psycholozce (zvlášť když tě nestrasi jen meningokok, jsou i jiná nebezpečí, proti kterým nenaockujes) a promluvila si s pediatrem.

Kočko, meningokokem bych se netrápila, souhlasím s
@felixfelicis .
Ale tenhle tvůj problém určitě začni řešit. Už jsi udělala dva první kroky - uvědomila si, že to už je za hranicí běžného strachu o dítě a začala hledat odbornou pomoc. Nenech to rozjet dál, až tím strachem budeš svazovat i dceru, byť nechtěně. Každá máma má o své dítě strach, ale někdy, když tě to už začne paralyzovat, je potřeba se nestydět a požádat o pomoc.
Držím palce, ať ti psycholožka sedne na první dobrou.

Malé už jsou 4 ? Nebála bych sen toho ckovani, je pravda, že lepší je v létě. Já si to tak zařídila. 4 léta dostala ve svých 3 letech obojí, nimenrix i bexsero. Prostřední má zatím jen nimenrix, teď se u nás motaly různé nemoce, tak počkám, ale pak ji to dam. NU neměli oproti mrse Hexe žádné. Kdežto s Hexou byly hrozne problémy u obou holek. Toho strachu se asi nezbavis, jako milující matka nikdy. A vím co prožívá s, já toto ve vlnách mam také. Strach o děti, o manžela, teď jsem v porodnici s ani s čerstvou malinkou, takže opet mi vyvstávají v hlavě hrůzy co bude, problém kojení, nebo sanitka, nebo já nevím. Do toho začínají pracovat hormony a do toho vědomí,, že mám doma 4 letou, 2 letou a teď k nim novose a nevím jak to s manželem zvládneme. Teď manžel může jako řemeslník bůhví odkud co dotáhnout. No je to prosté pořád stres.

@malenka3 to je moc hezký komentář, děkuji. Bohužel už vím že to odnáší i dcera. Někdy, podotýkám že opravdu jen někdy si ji beru sebou do práce aby nemusela do školky...

My jsme teď nemocní pořád. Teploty měly děti i přes 39 C°. V noci ze včerejška na dnešek mi zvracely obě děti najednou. Holka problila celou noc. Je to nepříjemné a člověk by to vzal nejraději na sebe, ale co naděláš? Ono to k dětství patří. To bych se musela zbláznit, kdybych na takové věci pořád myslela. Mám 4 děti.🤔

Jojo, dala jsem oba meningokoky. Oboum. Opravdu mě to děsí,takže Tě chápu. A děsí mě i reakce na očkování, ale ta nemoc sama o sobě víc. Nimenrix obě holky zvládly úplně bez problémů, toho se fakt neboj a bexsero je horší, ale furt to za to stojí. To je můj názor.

@nazka jojo, četla jsem že ten nimenrix je na reakce lepší. Moc diky

@pavca1982 když u nás je ještě ten problem, že já se se vším tak nějak popasuju. Ale chlap když vidí dceru třeba jen zakaslat, tak jde hned do kolen že je nemocná. Ono asi, úplně upřímně, mám pocit že spíš on na mě přenáší tyhle negativní emoce... Ale když jsem mu to řekla, tak jsem já blázen... Je to fakt těžký. Teď treba: řekněte mi prosím vás názor. Ve čtvrtek ráno odjeli sousedi na dovolenou. Dostala jsem pověření že jim máme krmit kočku. Tak jsme tam s dcerou ve čtvrtek večer šly. Vždy tam chvíli sedím a s kočkou se mazlíme. Jsme tam třeba půl hodky. No dnes se vrátili s tím, že jejich tatínek je pozitivni. Že ve čtvrtek večer mu začala rýma a tak šel hned na pcr. Když jsem to dnes řekla chlapovi, tak se hrozne naštval že sme tam chodily krmit tu kočku. Dámy, já už asi nemám racionální myšlení, myslíte si ze je možnost to chytit "ze vzduchu" v prázdném baráku?

Nesmysl. Problém má Teda tvůj manžel asi. Je nějaký paranoidní. A to měl takhle vždycky?

@pavca1982 bude to znít divně... Ale začal mít psychické problémy po covidu. Jakože po tom co jsme ho měli.

Když dáš do googlu covid a psychické problémy, tak jeden z prvních článků mi vyskočilo tohle. https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/koronaviru...

K tomu psychologovi by to chtělo dotáhnou spíš manžela.

Nevím, jestli ti to pomůže, není důvod mít strach z kašle, rýmy a horečky, jsou to běžné nemoci, které má čas od času každý z nás. Jak přijdou tak zase odejdou, jsou otravné, ale ne život ohrožující. (Jasně, dlouhodobá vysoká horečka je průser, ale když se člověk nechová jak úplný debil a řeší to, vezme si prášek, jde k doktorovi, tak je do pár dní ok.)

@levandule_k já vím že ty problémy po tom jsou. Ale dost lidí tomu nevěří. No, já jsem se několikrát snažila mu promluvit do duše aby fakt šel. Ale tak asi to každá známe, to chlapske ego... Nevim jak ho přesvědčit. On nemá pocit že by nebyl duševně v pořádku. Dle něj já vše beru na lehkou váhu.

Ono je úplně jedno, čemu věří a nevěří lidé, na to se vykašli. Faktem je, že tvůj partner není v dobré psychické kondici. I kdyby to s covidem nesouviselo, tak cca od března 2020 žijeme v podivné době. Napřed to vypadalo, že nás aspoň polovina umře a kdo přežije bude se potýkat se strašnými následky. Do toho pořád zprávy, jak je to strašný, nátlak na očkování, testování. Když vyjádříš svůj názor na nějaké covidové téma a jsi zrovna ve skupině, která má jiný názor než ty, tak se málem chystá kamenování. Na spoustu lidí dolehla nejistota ohledně práce. Máme omezené aktivity, kde se můžeme zrelaxovat, teď sice prej žádný masivní lockdown hrozit nemá, ale člověk nikdy neví. Ten lockdown, domácí výuka a karanténa se na spoustě lidí podepsal, protože byly nuceni omezit sociální kontakty a aktivity u kterých se psychicky odreagovaly. To vše je slušná porce nátlaku a někde se to projevit musí.

Můžeš navrhnout, aby tě doprovodil k psychologovi, že s ním potřebuješ něco rozebrat. Nebo kromě psychologa zkusit nějakou alternativu, třeba kyneziologii. Toho psychologa navštiv, aspoň ty sama, protože on přenáší svoje stavy na tebe. Žádný problém se nevyřešil tím, že se člověk bál ani žádné nemoci nepředešel tím, že byl strachy bez sebe. Naopak tím stresem si oslabuje imunitu a je náchylnější k nemocem.

Aktuálně ti mě nenapadá jak s ním vhodně komunikovat.

@levandule_k ano, vystihla jsi to úplně přesně. Dřív jsme byli hodně kontaktní. Máme dům a často k nám jezdili kamarádi, třeba i na víkendy. Ale během covidu jsme se odstrihli úplně od všech. I od rodiny, i když tam ne tolik. Dceru jsem přestala dávat do školky po tom, co loni v říjnu dotáhla covid. Pak jsem ho dotáhla v březnu já podruhé z práce.
Mluvila jsem o tom všem s mamkou, taky si myslí že ten psycholog je na místě. Alespoň prozatím pro mě. A jak říkáš ty, třeba tam partnera pak nějak dotahnu.
Mrzí mě to všechno, celý náš vztah šel do kytek. A to je mi teprve 29... Ach ach

Jen chci říct, že není vše ztraceno, ani vás vztah, ani vaše zdraví (fyzické i psychické) ♥️

@nazka děkuji, jsi milá 🌹. Snad máš pravdu

V životě občas přicházejí těžší chvíle, i když je to teď těžké, přece neznamená, že to tak bude navždy. Jde jen o to, to nějak zpracovat, řešit.

Možná by pomohlo rozebrat, proč se tak strašně bojí covidu a dalších nemocí, jít do hloubky, nespokojit se povrchní a obecnou odpovědí.
Ono to chce omezit sledování zpráv, poslouchání rádia, protože to je všude téma covid, jakoby neexistovalo nic jiného. V létě jsem jela v autě s kolegou a měl tam nějakou stanici, kde se rozbíral přínos očkování a jak je to strašně důležité. Ten způsob jakým hovořil ten doktor mi přišel hodně manipulativní a nátlakový, po pár minutách mě to začalo strašně štvát, tak jsem ho poprosila, ať tam dá něco jiného než covid zprávy. Poslouchat to denně, tak se to na mně také podepíše. My třeba nemám klasickou tv a rádio posloucháme velmi málo, jen v autě a to ještě jenom někdy. Takže si trochu žiju ve své bublině 🙂

P.S. Jsem tolerantní k očkovaným i neočkovaným, je to každého volba, ale nikdo by neměl toho druhého atakovat a dehonestovat, ať se rozhodne jakkoliv.

@levandule_k Snažila jsem se několikrát to s ním rozebírat. Ale on po chvíli řekne že končí debatu a začne být naštvaný a tím hovor končí.

Měl už i několik záchvatů panické ataky. Když jsem ho poprvé vezla do nemocnice, mysleli jsme si že má infarkt nebo co. Tam paní doktorka mu řekla to stejné co píšeš ty. Nesledovat to pořád a furt se tím nezaobírat. Ale on si asi nemůže pomoct nebo co. Já už taky zprávu nečtu, max nad tím jen zakroutím hlavou a jedu dál.

Očkovaní nejsme. To je paradox co? Ale já už jsem nahlodaná že půjdu. Covida jsme měli dvakrát. Tento týden si nechám stanovit hladinu protilátek - jen pro zajímavost, a pak jdu. I když teda abych pravdu řekla, nejsem moc přesvědčená že to k něčemu pomáhá. Těch nemocných (i s příznaky) co jsou očkování mám ve svém okolí jen za minulý týden několik.

Já bych si tak moc přála aby byl svět zase normální. Aby náš vztah byl zase pěkný. Musím ho dostat k té psycholožce.

Co na to říct, rozebírat to doma nechce, takže nelze praktikovat "sám sobě psychologem", navštívit profíka nechce. Trochu patová situace.

Já také nejsem očkovaná, ale já se covidu nijak nebojím, prostě si říkám, že to přežiju až to přijde. (Někdo by to mohl označit za nezodpovědné.)

Ještě k tomu očkování, známý si nechal nabrat protilátky a jeho doktorka mu říkala, že pokud má takto vysokou hodnotu protilátek, tak minimálně rok se nemá očkovat. Nicméně tento názor bude trochu závist na tom, jak se k tomu daný doktor staví.

Pokud vím, tak očkování by mělo chránit proti nejtěžšímu průběhu. Data ukazují, že cca půl roku po očkování tě to chrání i proti nákaze. Mně se třeba líbí, jak ty data o covidu interpretuje Houfková (vystudovaná matematička, ale nyní působí ve financích https://video.aktualne.cz/dvtv/houfkova-neni-to...

Když jste to měli 2krát, jaký jste měli průběh?

@levandule_k ano, patova situace to je. Dnes jsme měli rozhovor po zprávách. Řekla jsem mu víc než když s ním mluvím z očí do očí. Protože mi nemůže hned odporovat 😃. Tak uvidime jestli se trošku někam pohnem.
Nemyslím že jsi nezodpovědná. Mne neockovani lidi nevadí. Protože když už jsou nakažení, mají většinou příznaky a spíš se jim člověk vyhne 🙂. Kdežto očkování příznaky mít nemusí a tak se s nimi bavis a spíš tě nakazí.
Poprvé když jsme to měli tak dceři nebylo nic. Já jsem to chytla od ní a měla jsem horečku, zimnici (celou noc, fakt mazec), kašel, brutální pálení v nose, bolest za očima. Ztráta cichu a chuti. Nic na co by člověk umřel, ale fakt divná nemoc. Partner jen ztráta cichu. A podruhé jsme to vůbec nevěděli. Nahodou jsme šli na pcr. Úplně bez příznaků. Ale to podruhé mě dost naštvalo. Chodila jsem v té době do práce jen dva dny v týdnu. Tak na tři hodky. A chytla jsem to tam i přes respirator. A to ještě v takové míře, že jsem nakazila i partnera. Dcera to nechytla. Tak mi tyo řekni, co dělám špatně. Proč já mám takovou smulu?

Podle toho, co píšeš mi přijde, že imunita podruhé zafungovala. Kdyby nebylo toho testu tak ani nevíte, že to máte.

Kdybys byla očkovaná, tak bys to mohla prodělat po druhé stejným způsobem, akorát bys jako očkovaná nemusela na test, takže bys to nevěděla. Nicméně tohle je tak trochu spekulace, takže by klidně tvoje imunita mohla fungovat v době setkání s virem tak, že bys nebyla pozitivně testovaná.

Podle mě tady ten vir s námi bude napořád, časem snad zeslábne na tolik, že jeho přítomnost nebude vadit vůbec.

Já se zaměřila na podporu imunity, dávám si občas déčko a koupila jsem si směs vitamínů a prvků, co obsahuje zinek, selen, C, E, A, B. Beru to tak obden. Plus se snažím nepodléhat strachu a panice, protože stres je faktorem, který není dobrý pro zdraví.

@levandule_k Jo jo, taky beru déčko. A jak říkáš, stres je velmi silný faktor. Mám vystudovanou zdrávku a dost se zajímám o imunitu jako takovou. Pokud by tě to zajímalo, je úžasná knížka "jak se dělá imunita". Je tam i vysvětleno co se děje v těle když do něj pronikne antigen.
Tak si budeme držet palce že vše bude zase v pohodě.
Ten vir nezmizí, jak říkáš...

Díky za tip, ráda si ji přečtu.

@levandule_k já ti děkuji za rozhovor. Musím. Uznat že mě to celkem zase hodilo alespoň na chvíli do pohody