Z jakých důvodů jste změnily práci?
Ahoj ženy, chci se vás zeptat, z jakých důvodů jste změnily práci, nebo z ní jen protě odešly, protože tam něco bylo pro vás k nevydržení. Sice finance jsou asi nejzásadnějším důvodem, ale nemusí to být vždy ten pravý důvod.
Já jsem změnila práci v podstatě ze dne na den, i když to bylo náročné, protože ten poslední týden, než jsem úplně skončila, tak jsem dělala dvě práce v souběhu, ale to je vedlejší. Důvodem byly peníze, práce jako taková a jezdila jsem poměrně daleko, - tohle všechno byl důvod z nějakých 49%. Za zbylými 51% byl kolega, který asi netuší, že jsem odešla i kvůli němu.
Jako, nikdy by mne nenapadlo, že dokáže v podstatě kamarád, - kolega, kterého znám sice nějaký ten rok, i když zase né nějak moc, ale znám, házet mi pomalu, ale jistě klacky pod nohy.
Svého rozhodnutí nelituji v žádném případě, jen by mne zajímalo, zda se některá z vás dočkala něčeho podobného...
@misa357 Já jsem totiž zažila totálního vlezdoprdeláka. Neskutečný...
Odešla jsem z práce, kterou jsem sice vzala jako nouzovku, ale měla jsem tam 2 fajn spolužačky a práce taky OK. Nevydržela jsem tam kvůli šéfovi, který měl ve zvyku ve své kanceláři křičet na lidi. Do telefonu, na kolegy, nevim na koho všechno. ... Na mě nekřičel, ale bylo to slyšet po celym baráku. Ukončila jsem pracovní poměr ve zkušební době.
@konidana Já jsem také tu práci vzala jako nouzovku, nejprve jsem si i myslela, že mi bude vyhovovat, ale nakonec jsem došla k opačnému názoru. Vše bych dokázala přežít, ale to, že kolega by vlezl každýmu až bůhvíkam, jen za korunu prospěchu, mimochodem, parazitoval i na mne, tak se mi to tak zhnusilo, že prostě tečka.
Na jednu stranu - já nemám čas, já chvátám, ale jakmile po něm chtěl něco někdo, z koho by mohl mít prostěch, tak to bylo, a pane..., a paní..., a pane... a paní, div by se nepřerazil
@magdalenax vztahy a atmosféra na pracovišti jsou hodně důležité.
@konidana To máš pravdu. Na jednu stranu tam byla i docela legrace, kolikrát jsme se opravdu hooodně nasmáli, ale do práce chodím kvůli penězům a né kvůli zábavě. Pak když ještě člověk vidí to, co viděl, tak se mu dělá až zle.
Já jsem požádala, že chci pracovat na ŽLm poněvadž jsem věděla, že budu chtít používat své pracovní pomůcky. "Kolega" se toho chytil, že pokud by mu přidali peníze a byl jako osvč, tak neodejde, protože nechtěl dodržovat pracovní dobu, kterou stejně nedodržoval, ale to je jedno, dalo by se říct, že si peníze vydupal, protože věděl, že náhradu za něj sehnat bude dost těžké a hřešil na roky, co tam je... . Věděla jsem, že má víc peněz, než já, byla jsem s tím smířená, i když jsem také chtěla víc, samozřejmě, to že měl zaplaceno v uvozovkách "na hodinu" o 25 korun víc, než já jsem tedy věděla, také mi to celou dobu tvrdil a když jsem vypadla, tak mi přiznal víc, takže o 30 kč na hod., ale ona hodinově ta pětikoruna udělala minimálně osm stovek měsíčně. To považuji za sviňárnu a navíc to, že naopak, cokoliv po mne kdo chtěl - dneska už vím, že to byla vícepráce, tak mi tvrdil, jak se to vždycky dělalo, a to možná jen proto, abych si neřekla o korunu navíc. Nic. Jsem ráda, že jsem pryč.
Moje sestra odešla z práce, ve které byla několik let, jenže tam byly problémy jiné. Majitelka firmy si z ní začala dělat poskoka, protože o sestře věděla, že je dobrá a schopná, ostatní si o ni čistily boty, tak také jednoho dne spadla klec a bylo vymodelováno. Člověk si nemůže nechat všechno líbit donekonečna.....
@magdalenax Já odešla z práce kvůli šéfovi - majiteli firmy. Byl to alkoholik a cholerik, pořád na nás kvůli něčemu řval, chtěl po nás, abychom se chovali nečestně vůči klientům, odměny sice sliboval, ale člověk se mohl snažit jak chtěl, stejně je nikdo nedostával, stejně tak stravenky (ty si nechával pro sebe), občas se stalo, že ten, kdo přišel první do práce ho tam našel totálně opilého atd., bylo toho víc. Většina zaměstnanců odcházela ve zkušební době, takže se kolektiv neustále obměňoval, bylo tam pár odolnějších, kteří to vydrželi déle, ale myslím, že rekord byl tři roky. Já to zvládla rok, pak už jsem byla tak zdeptaná, že jsem musela pryč. Ale bylo mi to líto. Ač se tam kolegové střídali jak na běžícím pásu, byla tam většinou celkem dobrá parta, a práce mě moc bavila. Byla zajímavá a celkem pestrá. Ale asi by mě to tam zničilo...
@hanih No, sopuhlasím s tím, že když je v práci dobrá parta, je to opravdu super, to se člověk do práce až těší, pokud člověk nedělá na druhého. V mém případě tomu tak bylo a i v případě mé sestry. Jako loajalita není od věci, ale nemůže být človek s prominutím blbej
@magdalenax Já téměř vždy odešla, když jsem už padala na hubu. Jednou proto, že už jsem se na to nemohla dívat a jednou po té co po změně vedení vyrazili všechny normální lidi a nechali si tam svině, bonzáky + mě 😀. Asi, že jsem byla taková poslušná. No, když jsem se to dozvěděla, šla jsem za šéfama do kanclu, sjela je tam všechny na tři doby, řekla, že jim na to seru a práskla za sebou dveřma. To jsi měla vidět, ty jejich výrazy. Koťátko zařvalo jak dinosaurus a nikdo se nezmohl na slovo. V 90%, jsem končila ze dne na den, páč další už bych nedala. Z jedný jsem odešla, když mi můj tehdejší přítel řekl, že mám určitě rakovinu a nechci mu o tom říct. A to jsem ani nebyla po noční.