Vztah tety k neteři či synovci

Mám synovce které vídám max dvakrát ročně a k těm mám vztah v podstatě jak k cizím. Pak mám od druhé sestry neteř se kterou jsem trávila občas volný čas. Tu mám hodně ráda, ale když ji nějakou dobu nevidím, tak mi nechybí. Ještě mám od této sestry synovce s kterým jsem sama byla jen jednou, mám ho ráda, ale vlažněji. Pak mám ještě jednu neteř, která je mladší než má dcera a z té jsem nadšená jako z miminka a to mi jsou cizí mimina ukradené. Jinak dceru švagrové vídám, tak jednou za dva měsíce a je pro mě taky spíš cizí, ale může to být tím, že švagrovou moc nemusím a její dcera její osobnost podědila.

Rozdíl mezi dětmi z manželovi strany a od mé sestry necítím vůbec (jsou pokrevní s mými dětmi přece 🙂). Ráda je mám, ten zájem o zdraví, známky ve škole je, ale ne jak u vlastních dětí, slabší. Ač jedny vídám 3x ročně, druhé každý týden (i několikrát, i na noc) vztah k nim mám, stejný, platí u mne krev není voda - vztah, citové pouto je silnější než k dětem kamarádek.

Ja deti svoji sestry miluju jako svoje vlastni,necitim skoro zadny rozdil. A moje sestra to ma stejne.

Já teda nemám sestru ale nejlepší přítelkyni se kterou se známe X let a máme vztah který beru jako sourozenecky (mám bratra pokrevniho a s ním nemám vůbec žádný vztah) a jejího syna miluju, samosebou že moje dcera je prostě moje a tak ten vztah je hlubší ale nedělám mezi nimi rozdíli, chápu a beru jejich individualitu a oba mají něco co bych uvítala na tom druhém 🙂určitě vnímám obavy když je nemocný a když je v něčem šikovný tak jsem za to hrozně šťastná...

Neter a synovce, ktere mam od moji sestry mam moc rada, jako by byli moji. Prozivam s nima trapeni, chybi mi, kdyz se nevidime. Vidame se docela casto. Synobce a netere z manzelovy strany mam rada, ale oni ke mne maji takovy vlaznejsi vztah, vidame se jen trikrat do roka. Ale jsem nane pysna a pokudjsou nemocni nebo je neco trapi, snazim se byt napomocna.

Mám synovce od sestry, 2 kluky a ty jsem jako malé hodně hlídávala a trávila s nimi spoustu času. K těm mám skvělý vztah, i když jsou teď v pubertě klidně mě obejmou, dají pusu, prožívám všechno s nimi. A pak mám neteř a synovce od bratra a ty vídám tak 4x za rok, jsou pro mě jako cizí děti. Hlavně neteř je taková divoká, odtažitá, na něco se jí zeptám a ona uteče. Takže ani má snaha o sblížení nějak nefunguje. Hlídala jsem ji asi 2x a nějaký extra vztah jsme si k sobě nevybudovali. Pak jsou ještě děti od přítelové sestry, ty jsme také občas hlídali a ti i když se taky pravidelně nevídáme jsme v pohodě. Komunikujeme, hrajeme si, reagujeme na sebe. Není žádný problém. Myslím, že je to hodně individuální vztah tety k synovcům/neteřím. I když jsem se sourozenci byla vždycky v pohodě a měli jsme se rádi tak k jejich dětem mám ten vztah odlišný. Myslím, že záleží na tom jak často se s dětmi teta vídá, zda má vůbec prostor si vztah vytvořit a taky i částečně na povaze dětí, některé klidně přiběhne a hraje si i s cizím člověkem, jiné je drží máminé sukně :D

Mám neteře a synovce od sester. Ke všem mám skvělý vztah, od mala jsem s nimi v častém kontaktu. Je teda pravda, že od jedné ségry jsou už kluci velcí (středoškolák a vysokoškolák), tak se nevídáme tak často, ale pořád je "prožívám". Od druhé ségry jsou menší a tam je ten vztah ještě intenzivnější. Dlouho jsme bydleli všichni dohromady, takže jsem je často hlídala. Manželova sestra děti ještě nemá, nedokážu to posoudit. I když si myslím, že to nebude tak intenzivní, jako u neteří a synovců. S dětmi od kamarádek vycházím dobře, když se vidíme. Ale rozhodně k nim nemám takový vztah jako k "vlastním".

Deti od bratra od malicka miluju,jako by byly me. Beru si je k sobe na prespani,jezdime na vylety.. kdyz jsou nemocni nebo se jim neco stane,trapi me to,kdyz se jim neco povede,jsem pysna teta.. proste jsou to NASE deti 😊❤

Jinak si mylim,ze to plati i obracene. Deti mi volaji,kdyz se jim neco povede nebo kdyz je neco trapi. Casto se sveruji se svyma trapenickama a tajnustkama 🙂. Uz se treba tolik nemazli,protoze jsou vetsi a ja uz se desim,az prestanou uplne i volat,protoze proste budou mit jiny zajmy 😁..jeste ze cekam malyho cudlu ted

U nás je to bohužel tak, že i k některým dětem kamarádek mám blíž. Mrzí mě to, ale je to tak. Vídám je tak cca 1 x za dva měsíce. Může za to asi chování švagrové a také to, že zpočátku nebyl prostor si s dětmi nějaký vztah utvořit - všude byla babička - babička vozila pyšně kočárek, nikomu ho nepůjčila, babička chovala, babička si hrála... tak jsem ztratila snahu se jakkoliv angažovat. Nebudu s právem pyšnou babičkou bojovat o vnoučka 🙂 A po čase nadšení opadlo a švagrová hledala kdo jí děti pohlídá (několikrát ze dne na den, s milionem různých nesmyslných podmínek), tak jsme doma řekli, že hlídat nebudeme. Od té doby to zkouší jen přes tchýni, což je mi protivné, ona sama nikdy nezavolá, vždy volá tchýni - jestli nemůžeme hlídat. Bohužel, zájem o hlídání jejich dětí v takových situacích nemám. Někdy mě to mrzí, ale nastavili si to doma takto sami. Těch různých situací, které ovlivnili náš vztah k dětem, bylo bohužel víc. Asi bych to vyjádřila tak, že víme o sobě, dáme si dárek k Vánocům, narozeninám, ale tím to končí.

Já jsem jedináček, takže nemůžu sloužit, ale kamarádka má od bratra neteř a synovce, má je moc ráda, kupuje jim dárky (vlastní ještě nemá), klidně by hlídala, ovšem neprojde přes švagrovou. Poté, co se viděly asi podruhé v životě, se švagrová rozhodla, že bude sestru svého manžela nenávidět, a když se narodil malý, tak pro jistotu s ní nebude mluvit už vůbec - bez důvodu, bez vysvětlení. A to k ní dříve občas zajeli na návštěvu a spolu se ty dvě alespoň ze slušnosti trochu bavily, ale najednou, jako když utne, švagrovka těžký ignore, sotva odsekne na pozdrav. 🙄 Děti vidí, jen když je bratr přiveze k rodičům, pokud švagrová ví, že tam bude i ta moje kamarádka, tak většinou nepřijede vůbec. Švagrovka teď ale začala cosi vehementně řešit kolem majetku a financí, tak možná odtud vítr vane. 💵

Moje ségra je o deset let starší, takže když se jí narodila dcera, bylo mi dvanáct. Takže já to asi vždycky brala spíš tak, že mám najednou ještě mladší ségru 🙂 a tak ji i miluju, snažím se jí pomáhat, podporovat, máme spolu hodně blízký vztah, teď spolu dokonce i pracujeme.
Co se týká "vyvdaných" synovců, děti mého bývalého švagra (dva kluci) mi nikdy nebyli nijak zvlášť blízcí, jasně, že jsme se jako rodina často scházeli, hlavně na rodinné oslavy, ale žádné svěřování, mazlení atd. Asi je to i tím, že to s dětmi celkově moc neumím, tak jsem k nim nikdy moc nepronikla. Od rozchodu s bývalým manželem jsem je už neviděla, byla jsem ta špatná, takže asi by o to ani nestáli. Sama jsem snahu je vidět neměla.
Současná švagrová má taky dva syny, když jsem "přišla do rodiny", bylo tomu staršímu už patnáct, takže měl úplně jiné zájmy než se sbližovat s "tetou", ale oba jsou fajn, staršímu občas pomáhám se školou, mladší je takovej uzavřenější, ráda je mám, ale není to žádný hlubší vztah.

S dětmi sestry mám lepší vztah než se sestrou 🙂 Dlouho tedy žili mimo ČR, takže jsme se moc nevídali, ale když přijedou, ráda je vezmu někam za zábavou než abych šla třeba se sestrou na kafe. Zas kamarádka měla krátce po porodu syna těžké období, hodně jsem za ní jezdila a tehdy mi byl její syn možná bližší než děti sestry.

Ja deti nemam ale muj mladsi bratr ma dve dcery a jednoho vyzenenyho kluka. Starsi dceru mi zacli pujcovat na vozeni jako mimino a zacla jsem si budovat vztah a zacala ji vozit na anglictinu a ucit se sni od 2,5 roku. Naucila jsem jinplavat, jezdit na kole. Otec- bratr vesmes porad v praci a jejich matka spis domaci putka. Ja a moje mati jsme ji braly na vylety dovoleny a pod. Uz u me mohla zacit jednou za tyden i spat a pak se najednou neco zmenilo. Neter me miluje a ja ji taky. Sama deti nemam a tak se sni dost vyzivam- ucim ji nove veci. Druhe dite mi pujcovat nechteji- pry bez maminky nikam nepujde. Starsi neteri je sest let a najednou zasek. Bratr na me rve ze si z ni delam vlastni decko. Kdyz ji neco dam bud se jim to nelibi a reknou at jinto nedavam nebo pak ze je to hnus co ji davam...Proste jakoby me a moji mati chteji vystipat. Myslim si ze ta svagrova je takova putka jako kvocna ze je chce mit pekne doma klidek a nic at se nedeje a tak vali do bratra a ten nas totalne odsunuje. Musim podotknout ze kdyz tam nejdeme nadava ze na ne sereme a kdyz tam jdeme tak nas vyhazuje... desne me to mrzi protoze jsme si to s neteri moc uzivali. Hlavne se bojim aby si nemyslela ze jsem se na ni vykaslala...nicmene musim drzet odstupna vubec tam nechodit . To je asinto ceho chteji dosahnout, ale nechapu to. Kamaradky rilaji ze jsem super teta a co ny za to dali.

Popravdě v k detem sestry takový vztah nemám,ne že bych je neměla ráda,ale prostě to není taková láska jak vlastním (to bych se rozdala🥰)jinak třeba sestra to má, že bere naši jakoby byla její vlastní, až mě někdy rozčiluje, že se k nim chová jako by byla jeji maminka a měla je vychovávat.Samozrejme se o její děti bojim, koupím jim ráda darek atd.ake prostě to není mateřská láska...je pravda, že já jsem na děti nikdy nebyla, přestože k vlastní jsem zcela fixována a je to prostě láska na celý život.Myslela jsem, že treba když tohle citim k vlastní, že se to změní a bude to takový i k ostatním,ale je to prostě stejný.

@mysicka_lb Od svych sester mam dohromady ctyri netere a synovce, z manzelovy strany jednoho.Se segrami se bohuzel nevidame moc casto (bydlime v jinych mestech), tim padem ani my nemame ty vztahy uplne takove, jake bych si predstavovala.S jednou segrou jsem v kontaktu vic a tim padem toho vim vic i o jejich detech, ale nemuzu rict, ze bych k nim mela kdovijaky vztah bohuzel☹Urcite jsou mi bliz, nez deti kamaradek, ale paradoxne s detmi kamaradek jsem v kontaktu casteji a znam je vic.Deti seger mam moc rada, jsem rada, kdyz se jim neco povede a segry mi o tom daji vedet, ale s laskou k vlastnimu diteti se to neda srovnat...Manzel se svym bratrem vztah moc neudrzuje, takze tam synovce pomalu ani neznam☹

@mysicka_lb necítím vůbec nic 🤣 beru je jako všechny děti co mám v družině, repektuji je, některé mám radši, jiné bych vynesla v zubech, ale nikdy bych nedopustila, aby se jim neco stalo a když s nimi trávím čas, tak tím způsobem, že se snažím aby nám společně bylo fajn 😊

@lv krev a citové pouto vznikne když se s nima vídáte často .. časteji se vídam s kamarádkama než s vlastním bráchou .. což je škoda vůči dětem , neznají se , já je neznám , i když vidím občas fotky tak to není ono - jako si s nima popovídat , pohlídat je , prostě být TETA a ne jen teta kamarádek .. děti neví , kdo je jejich sestřenice nebo bratranec.
Je to smutné , mám radši děti , které mám a které hlídám než ty které neznám.

@mysicka_lb mám neteř a synovce od sestry a ty mám ráda jako by byli mi vlastní. Stejně vnímám i dceru od sestřenky, vídáme se často a ráda ji pohlídam. Od švagra a švagrové děti mám taky ráda, trochu mám problém s jejich prostředním synem, který je od malá sigr. Tak k tomu ten vztah nemám takový, ale ráda ho mám taky.

@mysicka_lb deti od svych sourozencu vnimam skoro jako sve vlastni, ale mam se sourozenci blizky vztah. Denne si o detech piseme, posilame fotky a videa, vime vse, i kdyz se nevidame osobne uplne casto, protoze bydlime kazdy jinde. Nehlidame si (vsechny deti jsou male, kazdy toho mame doma dost 😀), ale az budou deti vetsi, urcite si je budem stridat na prazdniny. Sdilime podobne hodnoty a vychovu.

Na manželově straně teta, která nikdy asi mít děti nebude, nechá si od synovců/neteří říkat jménem, furt s nimi plní facebook, má je ráda, hraje si s nimi atd.
Na mojí straně strejda taky bezdětný, ale možná jednou až najde babu, která ho snese 🙂 ten si rád pohraje, když přijedeme, ale sám aktivitu nevyvine, aby je potkal.

Děti od svýho bráchy vidím tak 2x do roka live, jinak si pošlem občas nějakou fotku, video… Vztah k nim prakticky nemám, ale až se přestěhujeme, ráda bych ho zlepšila. S dětmi od manželovy sestry je to lepší, ti starší spolu chodili i do školky, a i když je mám ráda, a mrzí mě, že jsou nemocní, rostou jim zuby, apod. Furt netrpím tolik, jako kdyby to byli moje děti. Pak mám taky nejku, kterou beru jako ségru, s ní a jejím synkem se stýkáme nejčastěji, a já toho kluka nemůžu vystát. Nedokážu říct proč, ale šíleně mi vadí. 🤫 Přitom ona moje děti miluje, a bere je jako vlastní.

Bráchovy děti vidím párkrát do roka, nemám k nim blízký vztah, jsem ráda, když se jim něco povede, ale o nemoci se většinou nedozvím. S bratrem prakticky nekomunikujeme, jen vidím fotky, které posílá do rodinného chatu.
Holky od švagrové asi podobně, ale bydlí od nás
5 hodin jízdy, takže jsme v kontaktu hlavně přes tel. Holky hlídáme v létě a naše děti jezdí ke švagrové. Žádný blízký vztah k nim nemám, nemoci neprožívám. Děti mají bližší vztah se sousedkou, které říkají teta a vidí ji několikrát týdně.

Mám sestru,která bydlí blízko,tak se vídáme častěji a vždycky mám radost z jejich pokroku,mám neteř ráda jako by byla vlastní a neteř od švagrový jsem šťastná z její pokroku,posíláme si fotky a videa, protože bydlí daleko,tak ten vztah mám takový vlažnější,ale jsem ráda když tam jedeme a moc se na ni těsíme

@cikitkapb mám to s jednou kámoškou stejně. Ona moje děti miluje, já jejího kluka nemusím. Ale vím proč - i když je jako rodiče mám ráda, jejich výchovu ne.

@mysicka_lb od bývalého synovec, trávili jsme spolu spoustu času, často jsem hlidala… prožívala jsem úplně vše… chyběl mi, těšila jsem se na nej.. on na me taky … po rozchodu bylo nejhorší, ze jsem “přišla” i o nej… volal me ze mu chybím kdy přijdu … no mazec 😂jsme spolu v kontaktu ještě teď .. sem tam přijedou na návštěvu 😂 a co mám teď .. tak je beru stejně a tolik odvařená z nich nejsem- jiny starosti, vzdálenost, … když jsem neměla deti, tak jsem s nima blbla, nehlidala teda pac všichni jsou celkem daleko..: teď když mám taky svyho bobana tak už s nima neblbnu a jsem rada ze blbnou s naši hvězdou a mám chvilku klid 😂

Bydlíme se ségrou ve dvojdomku takže se s jejich dětma vídáme prakticky pořád....jezdime společně i na dovolený občas...a třeba muj syn s neteří ty vyrustaji skoro jako sourozenci pak k nim přibyl synovec tomu budou brzy 2 roky tak uz jsou to tři raubíři...kdyz se sejdou tak je to pěknej masakr 🤭 nicméně neter i synovce beru skoro jako nase deti jsem pyšná kdyz se jim cokoli zadari synovce bych úplně sezrala jakej je to spravnak 🤩cas s nima je super kdyz zrovna teda neteř nezlobi tak ze uz je to pres caru bude ji 6 za dva měsíce a je to malej puberťák blaznivej 🤭na druhou stranu hrozně hodna a starostlivá holcicka až někdy ziram 😍jsou oba úžasný a dohromady se mame všichni moc rádi jak deti tak i ja s dětma...ted máme doma ještě další mimco takže az bude maličký dost na to aby mohla začít blbnout s ostatními tak to bude asi uplnej konec 🤭🤭kam tihle prijdou tam to umi roznest na kopytech 🤭🙏ale v dobrým samozřejmě...i kdyz nechybí chvíle kdy si škodí navzájem a brečí a mlati se apod...jsou to děti no...❤️😍❤️

Děti mého bratra mám moc ráda. Ne jako svou vlastní dceru, tu miluji nadevše, ale mám je ráda opravdu moc. 🥰 K dětem sester mého muže nemám žádný vztah. Jsou to takoví gauneři a byť je to vina rodičů, možná právě proto je nemusím. Se všema se ale navštěvujeme a bavíme stejně často. Bohužel nebo bohudík děti mého bratra jsou vychovávány slušně, čestně, s respektem k sobě i druhým, což je mi blízké. V rodinách sester mého muže se jen křičí, vyhrožuje, nadává, takže z děcek rostou gauneři. Obzvlášť u té jedné sestry jsem se o Vánocích zařekla, že už je dlouho vidět nepotřebuji.

Já jsem jedináček, takže neteře ani synovce "vlastní krve" nemám, od manžela mám dva synovce a necítím k nim vůbec nic, jsou od mého syna o 10 a 14 let starší, od dcery o 16 a 20 let, takže ani oni mezi sebou nemají žádný vztah. Víc teta jsem pro jiné děti, stejně jako moje děti mají své "tety".