Vztah. Co byste dělaly na mém místě?

Otázkou spíš je, jestli zůstane jen u flirtu.. Kolikrat se to může parádně zvrnour, já si v 19 vážný vztah představit neuměla ba ani jsem nechtěla. Jinak flamovat můžeš i ve vztahu, ale pak si poloz otázku jestli ti nebude vadit, když to začne dělat i on..

Prostě ještě potřebuješ dospět no...

Říct v devatenácti "nejsem připravená na vztah" je vlastně docela dost dospělé gesto. Ano, většina současných mladých lidí je "opravdu zralá" až kolem 26 let. O kolik je ten kluk starší? Hodně to zní, že je to sice slušný muž, ale... muž, který se stará o malou holku. Že to není rovný vztah dvou rovnocenných partnerů, ale že on je k tobě milý, pozorný a stará se o tebe... V devatenácti to je příjemné... ve třiceti je to klec. Je vlastně dobře, že to jako klec vnímáš už teď. Zkus si s ním o tom promluvit... zkus zjistit, jestli je on ochotný tě nechat dospět, nebo jestli to vždycky bude tak trochu tvůj "táta" ... Vlastně možná s ním zkus probrat i doslovně to, co píšeš - že se potřebuješ ještě trochu "vybouřit" - užít si flirt a poznávání i s jinými kluky... Ano, bude to pro něj hodně těžké a bolestivé... Ale lepší tuhle věc probrat teď, než začne(/te) mluvit o dětech... Hodně bych se totiž bála toho, že později zjistíš, že ten že ten muž vlastní... Vlastně tě stále bude zahrnovat dárky a pozorností, ale ty za to zaplatíš svobodou a možností rozhodovat sama o svém životě. A to je ošklivě vysoká cena.

Kolik je přítelovi? On může být super, ale jakmile napíšeš, jak je vztah super a krásný, ale napíšeš tam ale, tak tím ale neguješ všechny hezké věci. I přeš všechny pozitiva nejsi v tom vztahu šťastná. Souhlasím s @cilkat, ž teď je to pro tebe klec.

Buď si splníš svůj sen budeš vymetat diskotéky s kámoškami i ve vztahu. Flirtování je pro mě trochu ošemetné, hodně tenký led, mně by to vadilo, kdyby to partner dělal a bylo by mi blbé vůči němu flirtovat s někým jiným, ale mě už bylo třicet a můj manžel je skvělý, tak nemám potřebu to dělat. V 19 jsem si nedokázala představit, že bych měla být vdaná a strávit s někým zbytek života, potřebovala jsem dozrát a něco si zažít. Nebo se rozejdeš a začneš si užívat svobody.

V 25 jsem chodila s jedním fajn klukem, byl hodný milý, pozorný, měl fajn humor, ale nebyl ten pravý. Představa mít s ním děti mě děsila. Takže jsem se musela s ním rozejít, protože jsem ty děti jednou chtěla, ale vnitřně jsem věděla, že je nechci s ním.

To jestli si přitáhneš do života skvělého muže, nebo nějakého blba, je jen na tobě. To, co vnitřně vyzařujeme, to si do života i přitáhneme.

Za mě je lepší vyblbnout se teď, než si to kompenzovat ve 30.

Byla jsem ve stejné situaci - můj první chlap, mně bylo 15, on byl o 7 let starší, skvělý po všech stránkách, rozuměli jsme si ve všem, rodiče ho měli rádi, prostě úplná paráda... Takhle to fungovalo 2 roky, až to dospělo do fáze, kdy mě požádal o ruku... A ač jsme neměli žádný problém, najednou mi došlo, že nejsem schopná s jedním mužem strávit život, aniž bych nezažila i něco jiného... Takže než mu ublížit po letech, rozešli jsme se záhy na to a já se doslova utrhla z řetězu 😀 fesťáky, chlapů nepočítaně, noční život, prostě zábava... Po pár letech jsem uznala, že jsem se vybouřila dost a je načase se usadit... Bylo pár ne zrovna ideálních vztahů, až jsem nakonec našla ve 23 letech svého manžela a musím říct, že je tak skvělý, ba ještě lepší, než můj první muž, jsme spolu už 8 let a já jsem naprosto šťastná, že vím, že o nic nepřicházím a v životě jsem si užila... Nicméně je fakt, že ne každá může mít takové štěstí, ale ze své zkušenosti můžu říct, že bych tomu 1. stejně nedokázala být věrná, ač na něj dodnes s láskou vzpomínám 🙂