Vyznala jsem city ke kamarádovi mého ex. Co si tom myslíte?
Dobry den,
na Modreho Konika chodim uz delsi dobu, ale zaregistrovala jsem se teprve ted, protoze bych velmi rada znala nazory ostatnich na moji situaci.
Je mi 40. Ke konci lonskeho roku skoncil muj posledni vztah, ktery trval tri roky. Expartner H. (nyni je mu 43 let) mi nejdrive mazal med kolem pusy a sliboval, ze se chce konecne usadit, ale po letech z nej vylezlo, ze jeho zivotni priorita je kariera, usazovat se nechtel, byl 100% zamereny na akademickou praci (vyzkum). Ja jsem po velmi bolestivem rozchodu sebrala posledni zbytky sil a zahajila terapii s psycholozkou, abych se z toho vseho sebrala. Terapie byla skoncena po cca 6 mesicich s tim, ze uz mam nejhorsi za sebou a ze uz muzu bezet zivotem bez cizi pomoci. Psycholozka mi vzdy kladla na srdce, ze nejdulezitejsi je byt uprimna sama k sobe.
Ja jsem si minuly mesic naplno uvedomila to, co jsem pred celym svetem a i pred sebou skryvala, a totiz to, ze se mi libi kamarad meho ex. Sveho ex H. jsem opravdu milovala a videla s nim budoucnost, do vztahu jsem dala uplne vsechno a zakousla jsem se do predstavy, ze spolu zustaneme cely zivot, i kdyz nekde v hloubi duse jsem citila, ze on to tak nechce. To vyslo najevo az pred koncem vztahu. Ja sice v prubehu naseho vztahu byla naprosto soustredena na H., ale neco me v houbi duse pritahovalo k jeho dobremu kamaradovi J. Doslo mi to naplno vlastne az po te terapii s psycholozkou, ktera mi porad kladla na srdce, ze nebudu stastna, dokud nebudu uprimna sama k sobe a ze se sebou si musim ujasnit nejdrive, co vlastne od zivota ocekavam.
Zkratim to. Pred par tydny jsem to vnitrni napeti uz nemohla vydrzet a se vsim se sverila prave tomu kamaradovi meho ex, tomu J. Zijeme daleko od sebe, takze jsem se s nim nesesla osobne, abych mu to rekla, nybrz jsem mu to napsala. Strasne moc se mi ulevilo. Chtela jsem se zbavit toho, rekneme, tajemstvi, ulevit si a nemuset to v sobe nadale dusit. Napsala jsem mu, ze ackoliv jsem si to nikdy nechtela priznat, vzdycky se mi libil a neco me k nemu pritahovalo, ale ze jsem se vzdycky soustredila na vztah s H. a myslenky na J. jsem se vzdy snazila zaplasit. On byl velmi prekvapen, rikal, ze to vubec necekal. Byl pry polichocen, ale jelikoz to necekal, tak si pry musi nejdriv vsechno srovnat v hlave. Na coz jsem mu rekla, ze tomu naprosto rozumim. To bylo pred skoro dvema tydny. Od te doby se mi neozval.
Ja ted premyslim, co dal. Samozrejme bych chtela, abychom se zacali poznavat na romanticke urovni. Ale hlava mi rika, ze bych se na nej nemela upinat a hledat si nekoho neutralniho. Takze jsem na seznamce. Problem je, ze kazdeho pripadneho napadnika srovnavam prave s J. Je to logicke, protoze jsem do nej mozna zamilovana, tak mi kazdy jiny muz prijde nezajimavy ve srovnani s J.
Ja ted vubec nevim, co mam delat. Nikdy v minulosti jsem v takove situaci nebyla, vzdycky bylo hned jasne, jestli ano, nebo ne. Tedy jestli se chceme vzajemne s nekym poznavat, nebo ne. Nikdy jsem nemusela cekat na neci vyjadreni. Hlava mi rika, abych na nic necekala a hledala dal, ale emoce mi rikaji, ze bych chtela byt s J. Ja chapu, ze on me cele ty tri roky vnimal jako pritelkyni sveho kamarada. Kdyz to mezi nami s H skoncilo, tak si asi J rikal, ze holt jsem byvalka jeho kamose a ze se nikdy neuvidime atd a ted na nej prijdu s dlouhou zpravou a vyznanim o tom, jak se mi vzdycky libil atd. Takze rozumim, ze potrebuje cas se k tomu nejak postavit. Ale jak dlouho? Co bych vlastne mela ve sve situaci delat? Logika veli, at hledam dal, ale ackoliv bych novy vztah opravdu chtela, nejak si neumim predstavit byt s nekym na silu nebo z rozumu. Co si o tom myslite?
@5pajina55 Ach jo, mate asi pravdu. Budu se muset zacit psychicky pripravovat na odmitnuti.
Možná stálo za to ho spíš oťukávat, než mu to zjevit rovnou, nemusí tě tedy balit, lovit, jsi snadná kořist. Uvidíš, teď bych ho nekontaktovala, nebo jen "náhodou", škoda že ne osobně někde..
@lv To je asi pravda, ze jsem na to mela jit vic pomalu. Ale mela jsem to v sobe za ty roky nahromadene a posledni kapkou byla ta terapie. Takze kdyz psycholozka porad opakovala, at jsem otevrena a uprimna, tak jsem pak najednou jednala pod tihou emoci. Sice se mi velmi ulevilo, ale ted koukam, ze jsem se dostala do situace, kdy jakoze cekam na jeho vyjadreni, coz neni prijemne.
@silvercrest A měla jsi vůbec možnost na to jít pomaleji? Pokud nejste v prav.kontaktu, mělas pro něho jen jedno sdělení, nebo ne?
@silvercrest no upřímná ale spíš sama k sobě, ne? Jakože to neznamená,že hned musíš každému na potkani říct, co cítíš🙂. Chápu to, asi bylo i složité jít na to jinak, když nemáte možnost se "náhodou videt", teď asi to nechat být, i když chápu, že to čekání je nejhorší... Asi bych tolik neřešila, že je to kamarád ex, a proto musím hledat jinde, spíš tedy zkus počkat, a pokud to jinak nepůjde, zkusit mu napsat, jestli k něčemu dospěl a nechtěl by třeba zajít někam na večeři? Protože i kdyby že nechtěl,myslím si, že je slušnost to napsat...a pokud ještě nenapsal, možná ještě neví, co...
@silvercrest Podle mého názoru z toho nic nebude, kdyby tě chtěl, odpoví ti hned. Něco v tom slova smyslu, že je moc rád, že jsi mu to napsala, protože on neměl odvahu a bla bla.. A co máš dělat? Žij svůj život normálně dál, nepíšeš jestli máš děti nebo ne,ale ve 40 nejsi žádná stará bába, věřím, že se časem zase zamiluješ 🙂
@2veverka Nenapada me, jak pomaleji bych na to mela jit. Protoze nejsme v kontaktu. Ten v podstate skoncil, kdyz se se mnou ex rozesel. Ale tak mozna jsem jej mohla nekam pozvat (drink, vecere), ale zase by si treba myslel, ze se chci mstit byvalymu, a tak svadim jeho kamose. Nevim, jak to chlapi vidi. Moc jsem nad tim nepremyslela, jenom jsem vedela, ze uz to nechci v sobe dusit, tak jsem mu to napsala presne tak, jak to citim.
@fifinka2020 Ja mam holt tendenci veci v sobe bud dusit, nebo to naopak vsechno rict tak, jak to je. Asi je fakt, ze neni treba vsem rikat, co si o nich myslim, ale ja to prave nikomu nerikam. Mam napriklad v praci velmi nadstandardni vztahy s kolegy, protoze nikomu nerikam, co si o nich myslim, jsem takovy firemni diplomat. Ale v praci mi o nic nejde, takze neni problem si sva mineni o kolezich nechat pro sebe. Jak dojde ale na osobni vztahy, to uz je jina. A presne jak pisete: nemam moznost se s nim nikde nahodne setkat, takze jsem citila, ze byly jen dve moznosti: bud to v sobe dal dusit nebo mu to rovnou rict.
A opravdu ho ted nebudu kontaktovat. Pripadala bych si, ze ho uhanim. Ale souhlasim, ze je slusnost se k tomu vsemu nejak vyjadrit, takze tedy cekam, jak se vyjadri.
@marketa1218 No jo no, asi budu muset zit dal. Deti nemam. S jednim byvalym, se kterym jsem pred lety byla zasnoubena, jsme se pokouseli o dite. Nedarilo se. V CARu nic nezjistili. Oba jsme podle vsech testu byli plodni, nechapali, kde je problem a proc nemuzeme otehotnet. Nabidli nam umele, ale to muj byvaly nerozdychal, holt obrovske ego. Mel pocit, ze kdyz to nejde prirozene, ze je nekde chyba, zkratka, ten vztah to nevydrzel. Proto se mi ulevilo, kdyz jsem se dala dohromady s tim poslednim ex H - protoze on neocekaval, ze bych nutne chtela dite. Az po letech mi doslo, proc to tak je. Protoze on se usazovat vubec nechtel.
@silvercrest podle mě si vše vsadila na jednu kartu. buď to tak má být a bude nebo nebude. kdyby mu vadilo, jak jsi to řekla, stejně by to nemohl být ten pravý partner. alespoň jsi byla sama sebou. za mě to bylo správně. co teď prostě zkusit dál žít a chvíli se těmi vztahy úplně nezabývat, co to přinese? myslím, že teď ví na čem je a když v tom bude chtít něco podniknout, ozve se...když ne, tak ne...
@gbp Dekuji za mila slova 🙂
Proč se vrháš ze vztahu do vztahu? Teď buduj vztah sama k sobě, na chlapy se vyprdni. Pokud chlap ženskou chce, jde přes hory, doly, pokud nechce, mlčí. On tě nechce a žádná večeře s ním nepohne.
Nech zahojit rány po rozchodu, zapomeň na J a žij teď sama pro sebe a se sebou. To je pro mnohé sakra těžký úkol.
@amazienka S byvalym jsme se rozesli loni v prosinci. Coz je pred osmi mesici. V mezicase jsem mela sestimesicni terapii u psycholozky. Nemyslim, ze skacu hned ze vztahu do vztahu. Navic je mi 40, nemam ten luxus dat si nekolikaletou pauzu mezi vztahy.
@silvercrest Nemyslím, že jsi to nějak uspěchala, nebo pokazila. Podle mě by to dopadlo stejně, ať bys na to šla jakkoliv. Každopádně - 14 dní je opravdu hodně, pokud by zájem měl, už by se ozval. Asi bych si to zkusila odtruchlit a jít dál...
Tos ma to šla dost rychle.. tohle mi udelal kdysi jedem kamarád, taky jsem ho nechtela ranit odmitnutim, tak jsem se mu radeji zacala vyhybat... Myslim ze kdyby mel zajem, uz by se ozval. Hledej dál. A netvař se jako zoufalka na lovu, to je odpizující 😃
@silvercrest A chvátáš na co?
Taky bych řekla, že by bývalo lepší kontaktovat ho nejdřív tak nějak "nezávazně", než to na něj rovnou takhle vybalit. Chlapi jsou často o dost radši lovci než kořist. A pokud byli s expartnerem dobří kamarádi, tak to taky může hrát roli. Chlapi víc drží při sobě, třeba by se na to díval jinak, kdybys nebyla právě bývalka kamaráda.
@holubinka S mym byvalym byl J. dobry kamos. Ale naposledy mi J. rikal, ze uz spolu s H. vubec nemluvi, nevolaji si a malokdy se vidi (muj ex totiz lita vsude mozne po svete a dela vyzkum, takze pocitam, ze tohle v tom muze hrat roli, ze proste travi hodne casu v zahranici, ale skutecny duvod, proc uz to jejich kamaradstvi udajne ochladlo, ten nevim).
Proč myslíš, že si nemůžeš dát několikaletou pauzu mezi vztahy? Jasně, chápu, že si něco takového asi nikdo úmyslně nenaplánuje. Ale je lepší si ji dovolit a počkat na toho pravého, který ti samozřejmě jednou do života přijde, než hledat partnera, když jsi zamilovaná jinde.
@rebe
@holubinka
Ja bych vlastni dite mit chtela, ale po tech peripetiich z minula, jsem se zacala smirovat s tim, ze zadne mit nebudu. I ta terapie s psycholozkou mi to pomohla prijmout. Ale samozrejme, kdyby se postestilo, byla bych za to moc vdecna. Ale naprosto souhlasim s tim, ze kdyz jsem zamilovana u jednoho, tezko se takhle hleda novy partner jinde.
@silvercrest Víš, moje životní zkušenost je, že když si najdeš fajn partnera, hodnýho kluka pro život, celkem si rozumíme, tak s tebou o dítěti bude uvažovat cca po 2-3 letech vztahu nejdřív. Když potkáš toho pravého, bude s tebou mít dítě třeba po pár měsících. Pokud jde o to dítě. Ale taky se ti může stát, že toho pravého propásneš, protože se budeš snažit na někoho zapomenout ve vztahu s tím celkem fajn klukem. Právě jestli máš pocit, že máš na něco málo času, neztrácej ho s nepravými.
@rebe Ja bych strasne rada nasla toho praveho. Proto se snazim se neupinat na J. , i kdyz to tak mozna nevypada. Jsem na te seznamce a aktivne hledam. Jdu na to s chladnou hlavou, mela jsem rande s par chlapiky, nechci se zablokovat jednim chlapem (J.), ale proste z tech schuzek nic nebylo. Tedy ano, oba me chteli znovu videt. Ale byla nam nulova pritazlivost, z me strany. Ja uz si v mladi zkusila byt ve vztahu s nekym, kdo me nepritahoval, ale vubec to nefungovalo. Ten chlap me za chvili zacal stvat. Tu pritazlivost proste potrebuju. Sla jsem na to holt rozuem, myslim ty dva chlapky ze seznamky, protoze jak pisu na zacatku: logika mi veli hledat dal, koukat kolem sebe a davat sanci jinym, ale proste citim, ze je to na silu. Vlastne jsem se na ty rande ani netesila. Ale sla jsem tam a snazila se byt zabavnou a milou, a asi jsem to hrala dobre, protoze jak rikam; ti chlapci me chteli videt znovu, ale pro me to proste bylo hrane.
Vlastne ted jsem si jeste vzpomnela na jedno rychlorande, to byla uplna katastrofa, chlap byl evidente alkoholik, protoze dorazil uplne nekdo jiny, nez byl na fotkach na seznamce. Na fotkach to byl stihly jakoze manazer, ale dorazil tlusty, neupraveny chlapek, za tu hodku vypil sest piv a jeste me chtel tahat kamsi do baru. Prchala jsem, co mi sily stacily. To bylo vlastne posledni rande, ale nejradeji bych na nej zapomnela.
@silvercrest Na rovinu - pokud takhle aktivně sháníš chlapa, kvalitní kus se ti vyhne obloukem.
Ja si myslim ze se chces citove upnout na nekoho kdo je ti ,, jen,, proste prijemny a i treba se ti libi... abys nebyla smutna a sama
Podle me to delas cilene...prdlajs ze ti dosloneco co uz tam bylo
@silvercrest Ten pravý si najde tebe, možná klidně na seznamce, ale dej mu šanci, nemusíš to být ty, kdo bude aktivně hledat. Anebo ho možná potkáš v práci, na nákupu, na oslavě narozenin. Neupínej se na hledání, prostě žij.
Co bys měla dělat? Pokračovat v terapii, ideálně s jiným psychologem, protože současná psycholožka vůbec nepochopila, kde je problém, když se s tebou za současného nastavení mysli rozloučila.
Nejprve se nauč být sama se sebou, dej si prostor poznat samu sebe, teprve pak se zaměř na chlapy.
Žena ve čtyřiceti fakt není žena na odpis, která by musela vzít za vděk prvním chlapem, který kolem ní projde. Má kolegyně našla štěstí ve vyšším věku a nemůže si to vynachválit, konečně má chlapa, co jí nosí na rukou a oceňuje její kvality...
Myslím, že kdyby byly sympatie vzájemné, tak by se za těch 14 dnů už nějak vyjádřil. Takhle bych to brala, že mu tak zalichotilo, ale tím to končí.