ahoj děvčata, já jsem češka, manžel slovák a synkovi teď budou dva roky. už od roka umí říct dost slov či zvuků, kterými si sám pojmenoval různé věci či činnosti nebo jimi napodobuje hromadu zvířátek..od roku a půl spustil tou svojí svahilštinou a mele a mele 🙂) ale to je pořád všechno...žádné třeba slovní spojení jako "máma hají" nebo tak...slovíčka zná většinou v češtině, ale manželovým pokynům taky rozumí...babča ze slovenska volá tak 2x-3x do týdně po skype, takže oba jazyky slyší plus mínus stejně - ale trochu víc převládá četšina, protože nejčastěji s ním mluvím já..aby bylo jasné - nijak se z toho nehroutím, že ještě nějak pokročile nekomunikuje..vím, že na to má vlastně ještě dost času i kdyby nebyl ze smíšenéího manželství a že je to silně individuální...jde mi o to, že ta jeho svahilština už trvá celkem dlouho, tak jestli to nemůže být tím, že přecijen na něj mluvíme dvěma jinými byť podobnými jazyky a jak dlouho to třeba trvalo v podobných rodinách - prostě prosím o zkušenosti, jak to chodí u těch rodin, které jsou na tom podobně..celkem mě to zajímá..děkuju moc 🙂
Ahoj, ja jsem ceska a manzel slovak, zijeme na Slovensku. Malymu jsou dva a ctvrt. Ted uz sklada vety a pouziva i cesky i slovensky vyrazy pro dany slova (tim nerikam, ze mluvi plne srozumitelne, ale jde mu rozumet). Nepamatuju se, jak mluvil v tech cca 2 letech, ale vim, ze ve 20 mesicich mi ke kojeni rikal "ty tady haji, dame didi". Ale on celkove zacal "mluvit" brzo. Ja myslim, ze to ma proste kazdej prcek jinak a je jinak sikovnej. Nemyslim, ze by na to mel vliv 2 jazyku (kor takto podobnych). Neboj, za chvili te z nej bude bolet hlava 😉
Ještě doplním svůj předchozí příspěvek, že mám stejně starého syna (také 6,5), který je čech jak poleno ze všech stran, ale má opožděný vývoj řeči (začal více mluvit až kolem 3 let - úplný opak starší sestry, která povídala už v 1,5roce) a řekla bych , že sousedovic holčička z trojjazyčné rodiny už mluví lépe než on. Je to dítě od dítěte a vícejazyčnost je jen jeden z mnoha faktorů ovlivňující rozvoj řeči 😉
Můžu se podělit o svou zkušenost. Jsem ruska, manžel čech. Na malého (2.8) mluvíme oběma jazyky. Měla jsem velké obavy že nebude chtít mluvit rusky když začal chodit do české školky. Bylo období kdy mně odpovidal pouze česky i když jsem se ho ptala rusky. Ale nevzdala jsem to. Pořad jsem na něj mluvila rusky, učili jsme písničky a básničky, sledovali jsme ruské animované filmy kde se hodně mluví (ne jako Maša a Míša). A teď musím říct že v pohodě zvladá oba jazyky. Když někdo na něj promluví rusky, odpoví v ruštině, když česky tak v češtině. Prostě v té své chlavičce to už dokáže rozeznat a zareagovat jak má. Budou mu v červenci tři roky. Ještě občas dělá chyby a míchá ruská a ceská slova do jedné věty, ale je to každým dnem lepší a lepší.
@oklementieva ono se totiž ne nadarmo říká "mateřský jazyk" 😉 myslím ze děcko obecně zvládá dva jazyky líp, kdyz žije řekněme v ceskem prostředi, doma se mluví česky a navíc maminka komunikuje právě ještě tim dalším - prostě přesně tak jak jsi psala 🙂 každopádně vicejazycnost u dětí je obrovska výhoda, i když to znamená třeba mírně opožděný vývoj řeči.
palec nahoru za tvůj přístup 🙂
Ahoj,my to mame presne obracene 😀 ja Slovenka,manzel cech,zijeme v cechach,mluvi se u nas obouma jazykama a mala do dvou a pul let mluvila jenom slovensky,obcas par ceskych slovicek,po nastupu do skolky zacala mluvit jenom cesky i na me kdyz s ni mluvim slovensky pouziva jenom cestinu ale kdyz je vice slovaku pohromade a mluvi,se slovensky,prohodi
@odula Děkuji. Ono je to opravdu o tom to nevzdavat: a mluvit mluvit mluvit. Malý když mně odpovidal cesky, tak jsem mu vždy zopakovala tu jeho větu rusky. Je to náročný a myslím že tatínci to moc nepraktikují. Ale vyplatí se to. 🙂 Pak rodiče cítí obrovskou radost když slyší jak prcek střídá jazyky.
Na slovencinu 🙂 je ji pet a ikdyz ze zacatku pouzivala oba jazyky nekdo kroutil hlavou ze jsme sileny a ze se to chudak dite nenauci mluvit normalne ani jednym jazykem ted se zas divi jak nemeli pravdu 😀 je to za me uzasne mit doma maleho cechoslovacka 😀 nebala bych se toho ze se vam nerozmluvi skloka nekdy dokaze divy 🙂
@oklementieva to rozhodně. My tedy nejsme smíšená rodina, ale žijeme v cizině. Děti se začali učit cizí jazyk az ve školce, ale teď po dvou letech prechazi mezi jazykama naprosto plynule. Dětská schopnost učit se je fakt podivuhodná 🙂
děkuju za zkušenosti 😉 on malej mele...kolikrát pusu nezavře, ale jak říkám, je to ta jeho svahilština..není mu rozumět, ale teda intonaci má perfektní..jak jí mění a občas se v řeči jakoby zasměje..no přesně kopíruje, když si někdo povídá a občas se zasmějete mezi řečí něčemu, co říkal ten druhý a tak 🙂) jen, že už je to dlouho a další posun nikde...a vím, že si to jeho hlavička hezky přebere..o to strach nemám 🙂 jen jsem chtěla vědět, jestli to delší období tý nesrozumitelný mluvy můžetohle způsobovat...ale hlavu si z toho nedělám 😉
Uvedu dost odlišný příklad vícejazyčné rodiny- je to zapeklitější a ukazuje že u vícejazyčných rodin jde mluvení dítěti většinou později, někdy o hodně později. Sousedé jsou trojjazyčná rodina: matka Malajka mluvící na dcerku pouze čínsky, oteč Čech mluvící na dcerku pouze česky, a jejich společný dorozumívací jazyk je angličtina. Holčička začala chodit do školky asi ve 4 letech s tím , že česky rozuměla, ale mluvila velmi málo. Výslovnost i gramatika se jí za dva roky ve školce hodně zlepšily. Nyní je jí 6,5 roku a stále je poznat, že čeština není její úplně rodný jazyk - občas použije jiné, i když podobné slovo, skloňování i časování jí také dělá problém, občas se zakoktá,... její čínštinu a angličtinu neposoudím.