Výročí úmrtí rodiče
Dobrý večer, nějak se mi nedaří najít cestu jak mohla udělat příspěvek na zeď. Tak jsem ráda jestli se můžu vypsat tady. Doufám, že to nevadí. V pondělí to bude rok co mi zemřel tatínek, bylo mu čerstvých 73 let, neumřel náhle, z velké části ho zrejmne zabil jeho styl života, který vedl posledních 10 let, žádný pohyb, hodně alkoholu. A mohla bych pokračovat. Ale teď už to není podstatné proč zemřel, snad jen abych se poučila z jeho chyb. Sakra tak moc to bolí. Pořád se ptám proč to zabalil tak brzy, jestli jsem já něco nemohla udělat jinak. Omlouvám se za výlev. Dnes je to přesně rok, co nám z nemocnice zavolali, že máme přijet, že nevědí kolik času mu zbyva. Sakra bolí to snad stejně jako před rokem. Vím, že musím myslet na své děti a být veselá teď to nejde. Děkuji všem, kteří si můj příspěvek přečtou.
@petlep moje máme se nedožila 47let😥 73 je ještě krásný ♥️ ale opravdu tě chápu. Máme zemřela před necelými dvěma a půl lety a doteď to bolí a myslím si, že to nepřestane. Snažím se na to nemyslet, ale není den, abych si na ni nevzpomněla. Neměli jsme kdoví jaké vztahy ( z její strany alkohol, léky apod, ale o mrtvých jen dobře), vídali jsme se spíš jen na vánoce, narozeniny (z mého pohledu tehdá z nutnosti) a teď? Jak bych ji tu chtěla mít. Chci říct, že tě chápu. Klidně se vypovidej. A jak píše @klchudik nedej na řeči že to preboli, nepreboli. Možná to potlacis, začneš se smát apod. Ale jakmile si vzpomeneš, vždycky to zabolí a postezknes si
@petlep tohle znám 1.5.2020 odvezli mamku do nemocnice v bezvědomí 7.5.2020 jsme šli pro věci zavolali nám že se nedá nic dělat že její tělo to nedalo měla v říjnu mít 58 let ten rok byl něco co jsem nezažila nikdy a to jsem zažila hodně ale rána do srdce velká bolest je to ohrané ale bohužel pravdivé čas rány obrousí ale už nebude to nikdy jak dřív hlavně jak to říct dětem když nejmladší šel po městě a rika mami tam jsem byl z babičkou a bylo to slzy a byla jsem zas dole lehce se mi rozjela panicka ataka ale postupem času je to zlepšilo držím palce pro mě jsou vždy horší i vánoce různé svátky vždy mě podrží rodina ...držím palečky ☘️☘️
@kubesovaadelka mas hodne smutnou zkusenost. Doufam, ze to prvni vyroci je uplne nejhorsi ale verim, ze bolet to bude uz nejak naporad. Ja mela s tatou dobry vztah no. A vzdycky pro me mel tak nejak vetsi pochopeni nez mama a o to je to pro me ted horsi asi.
@lencaa11 dekuji moc 😘 Pred detmi je to tezke no. My mame ty vyroci nejak nakumulovane. Ja 22. 12. narozeniny /to jsem to orvala/, pak Vanoce, 7. 1. by mel tatinek narozeniny a zitra vyroci jeho smrti no. Chjo. Mrzi me Tve panické ataky, drive bych tomu neverila ale ted co se mi objevily migreny asi v souvislosti i z tou ztratou vim, ze to tak muze byt.
@petlep ahoj, rok je krátká doba.
Moje maminka zemřela před 7 lety a teprve teď se cítím většinu času normálně. Není to o tom, že bych předtím brečela denně.. ale prostě teď už ta bolest není tak bolavá... asi se tomu říká smíření ❤️ Maminka zemřela v nedožitých 63 letech, takže prostě fakt brzo. Prošla jsem si fazemi: vzteku, smutku, změn v mém životě na základě jeji smrti... my se sourozenci hodně držíme pospolu, tak vědomí, že máme teď sebe navzájem naše vztahy hodně posílilo a vůbec mi přijde, že mamky smrt utnula v naší rodině i některé svary. Rodinné vazby se obnovily, atd.
Jestli Ti můžu poradit, tak k sobě nebuď tak přísná ❤️.
Pak pomáhá napsat dopis zemřelému.
Mě maminka chodila navštěvovat do snů a čas od času se ještě ve snů potkáme..je to většinou, když něco řeším, tak proste přijde, něco v tom snu řekne a to mi pomuze 😍
Můžeš si každý mesic/tyden/den udělat rituál a říkat tatínkovi, jak se máš, zapálit svíčku anebo prostě jen na něho myslet a plakat.
Btw Čas a slzy jsou opravdu nejlepším lékem.
Jo a klidně bych plakala i před dětmi. S dcerou jsme bolest sdilely, byla to její jediná milovaná babicka. To že dítě vidí truchlit dospělého, na tom nevidim vůbec nic špatného. Můžete se spolu bavit o tom, jaký byl, na co hezkého vzpomínáš, co jsi na nem mela rada...jsou v dnešní době pro děti i nádherně pojaté knihy o smrti. A co si budeme... smrt patří k životu. Bohužel, bohudík. Stejně tak smrt nemusí být jen strašná, ale může to být forma vysvobození. Nemyslím teď pro zemřelého, ale pro pozůstalé ve smyslu toho, jak svůj život pojmout jinak: změnit vzorce, chování, mít se víc rád/-a, být víc v přítomnosti pro druhé...
Po roce to nebude ještě dobrý a podle mě je i zdravý, ze truchlis, že jsi to aspoň sem napsala. Dej sobě čas a mluv o tom ❤️
@petlep o to to máš horší, že jste si moc rozuměli, takže smutek je na místě, druhé výročí je taky smutné, já první rok nemohla ani na hřbitov, vždycky jsem hned už před hřbitovem brečela, teď po dvou a půl letech pustím slzu akorát u hrobu, myslím si, že je zdravé pustit emoce ven, takže to v sobě hlavně nedrž
@petlep znam jaké to je a chápu tě. Bolí to a bolet bude...kecy, že to přebolí....nepřebolí to nikdy...mě takhle v roce 2017 umřela maminka po krátké nemoci, na kterou jsme přišli náhodou. Trvalo to jen 3 měsíce a její život byl u konce v nedožitých 54 letech. Drž se! 🍀