Výchova dle knihy Respektovat a být respektován, Katky Králové - nevýchova a tak dál. U dětí starších 2 let. Snaha se domluvit. Odmítáme fyzické tresty..Holky pokud je vám to blízké pojďte si popovídat o deních radostech, starostech..úspěších, neúspěších u takhle malých dětí..
@veronikadob
@janajelinkova9
@berenika39
@oktarina
A hlavně mě teda zajímají drobné úspěchy každého dne. Co mě hodně trápí a zajímá jak se s tím vyrovnáváte je reakce nejbližšího okolí rodiny, přátel...
Dle meho - vychovat se ma srdcem - ne konceptem;)
@marecekavendulka
@nnnadja holky já procházím nevýchovným kurzem. A je to dost o tom změnit opravdu to myšlení..náhled na vše kolem sebe lidi, vlastní potřeby nejde říct že se budu chovat respektujícím způsobem k dítku bez toho abych to nechápala v souvislostech..
Takže je to dost boj a běh na dlouhou trať..ale učím se zlepšuju ..a o tom by tohle téma mělo být.
Ono co chci ještě napsat..kdo z nás měl repektující parnerskou výchovu? Já teda ne..od 20 se učím jak dát hranice lidem kolem sebe (především nejbližší rodině) a není to lehké se to naučit jako dospělý nicméně přímo to souvisí s nepochopením rodiny způsobu výchovy který se snažím "aplikovat" 😀
ono vychovávat srdcem souhlasím jen boj je že ve stresových situacích a tak člověk reaguje "po staru" takže třeba u nás jesem policajt jak vyšitý 😔 😔 😔
@nnnadja tak jasny ale od slovickar🙂eni tu nejsme
holky tak otázka první jak se vám daří uzavírat dohody s batolaty od těch 2-3 roků? Mě malá už docela mluví ale jako že by to byly dohody ... 😖 😖 sama nic nenavrhne..nebo opravdu výýjmečně..
teď třeba řešíme plácání když se jí něco nelíbí ..nebo všeobecně negativní emoce tak jde a pácne mě..už jsem si s ní o tom i v klidu povídala.a prý jí mám dát ruku pryč..hned pak se mi omluví..ale pak to zase dělá reaguju na to tak že jí říkám že nechci aby to dělala, že mě to bolí ale jako nevracím jí to nebo tak něco! Opravdu jsem se doma rozhodli že fyzické tresty nejsou potřeba (malá dostala jednou přes prdel když vběhla do silnice manželovi) beru to tak že fyzické tresty sou moje selhání a nic dobrého nenaučí..
@wrtulka
@nnnadja jak byste napr.resily situaci,kdy syn vecer pred spanim vzdy "vymysli"... tu ma najednou hlad,pak chce do postele hracku,pak ch e jeste pomazlit. Podoykam,ze na nej nekricime,aby nevymyslel,mazlime se hodne. Zkousela jsem metodu " slibime si to" (ty se tedy napapas a pak uz budes spinkat,slibime si to tak,co ty na to?) .on na to pristoupi,ale pak je to nanovo. Nekladu tim na nej vysoke naroky,kdyz mu pripomenu,ze jsme si neco slibili? Je mu skoro 6 let. Dekuji za rady🙂
Od kolika let věku dítěte je podle Vás vhodné tuto metodu aplikovat? Já ji zatím aplikuju na manželovi a je to opravdu náročné 🙂. A to jsem si z celé knihy vybrala jsem 2 oblasti na které jsem se rozhodla zaměřit a přesto to je opravdu neustálý boj.
@marecekavendulka no hodně mi to připomíná jeden náš problém ..večer s uspáváním malá je schopná chcít x krát čůrat, x krát měnit plínu (že se do ní vyčůrala), c hcít mlíčko, vodu nevím co..
Řešili jsme to s manželem a je to podle nás tím že je na ní tlak aby spala..takže to "řeší" takhle..
poslední dny jí vysvětluju že čůrat může do plínky, novou jí dám až bude potřeba, mlíko, vodu mám připravenou jen natáhnout ruku..a tak dál pozitivně, ale neustupuju z toho že ležíme v té ložnici, ve tmě..docela rychle pak usne...
Je otázka jelsti se mu chce spát malá má 2,5roku a tak nějak poznám že by už pak byla přetažená jenže ona si to tak v hlavičce ještě bohužel srovnat neumí..
ale u 6je otázka jeslti by se to uspávání nebo čas usínání a celé to kolem nedalo "hodit" na něj..tzn přenést odpovědnost např. po něm jen chcít aby si šel "odpočinout" do pokojíčku v nějakou dobu prostě proto že ty potřebuješ mít taky chvíli klidu pro sebe a ať jde reálně spát až se mu bude chtít..Promluvit si o tom s ním..snažit se aby se realizoval v řešení toho "problému" tak nějak bych to zkoušela já
@wrtulka ono je blby,ze je autik,takze mu spostu veci nevysvetlim☹
@marecekavendulka myslím, že ve skoro šesti už tohle musí chápat a nejsou to přehnané nároky. U nás pokud chtějí děti (11 a 8) před uložením ještě pít nebo něco podat (hračku, knížku), tak si pro to musí dojít samy. Pokojíček je v patře a pití v přízemí a věci často taky. Dost často tam samy nejdou, protože se jim nechce. Pak jdou spát bez toho. Taky jim hodně připomínám napití před odchodem do pokojíčku.
@sonka.77 jo to ja ho neobskakuju,spis mi vadi,ze furt vylejza.
Me se princip nebiti děti, rabr líbí moc, ovšem jak už tu bylo zmíněno, do mého života se promítá me ne příliš ideální dětství, a tak se alespoň snažím..s malou se komunikovat příliš nedá, vzdor s ni clouma, ale bude lip..
@marecekavendulka tak tam je otázka jeslti to vylézání je fakt problém.. 😉
@wrtulka no on jak je autík,tak hned chytne choláky,když na něj jdeme zvostra ve smyslu "a dost,ted se spí". Unavený je,to je na něm vidět. Dřív jsem mu dala pusu a vyhnal mě z pokoje. Dneska zkusím mu říct pohádku,třeba mu začalo chybět uspávání jak když byl malinkej a když vidí,že uspávám malou,tak se dožaduje. On si neřekne,sice mluvit umí,ale mnohdy musím přijít na to,co opravdu potřebuje ke spokojenosti.
@wrtulka joa problém to celkem je 😀
@wrtulka Tento problém ohledně spinkání dobře popisuje p. Prekopová v knize Když dítě nechce spát (mně kniha moc pomohla, sice u menšího dítěte, opravdu jsem dala na její rady a u nás to velmi rychle zabralo, neříkám, že je to vždy lehké ji uspat, ale opravdu mnohem lepší, máme už takový řád, na který je zvyklá).
Jinak tuto diskuzi vítám, protože mě v poslední době začalo napadat, že bych si knihu Respektovat... ráda přečetla, tak si ji zkusím půjčit. Naopak Vychováváme děti a rosteme s nimi mě zatím moc nenadchlo.
kdyz jsem konecne po 17 letech otehotnela, daly mi 2 nejlepsi kamaradky nezavisle na sobe radu a to: At hlavne nectu "chytre" knizky. Jejich deti maji od malicka rad, kdyz zlobi, zvysi se hlas, nebo se placne. Nasi me vychovavali stejne a myslim si, ze jsem se vydarila a mam je rada. Deti mych kamaradek jsou ve veku 3-12 let. Jsou fajn a hlavne jsou vychovane. Budu se ridit jejich radou🙂
@sisinka74 vždyt ty knížky vůbec, ale vůbec nemusíš číst. jsou jen pro toho, kdo je číst chce🙂.
@lucie987 pokud máš chut, tak můžeš komunikovat s dítětem od narození tak, že je pro tebe partner, že je na stejné lodi, že nejsi nikdo nadřazený. uznávat jeho potřeby, řídit se jimi, uznat jeho pocity, necpat mu svoje představy🙂) atd. samo to bude nejdřív jen z tvojí strany a od miminka žádná moc rekace, ale i to je jen zdání - takové mimčo bude spíše klidné, spokojené, žádný uzlíček nervů, kterému se vnucují potřeby někoho jiného.
a ty se krásně v klidu naučíš ten přístup - můžeš u toho i mluvit nahlas, ne jen si myslet🙂, a pak už to budeš mít zažité , až dítě pobere víc rozumu.
holky lepší je si to udělat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí než podle toho jak Vám to radí někdo jiný 🙂
@pajuska_hajkova někdo to vědomí nemá, někdo si řekne, že by chtěl mít jiné, lepší, výhodnější, praktičtější vědomí, než současně má. tak si pomůže - jiným názorem. proč ne? já si ráda nechám poradit, a vyplatilo se to. a možná jsem si mohla říct, že jsem už stará a moudrá🙂. kdepak🙂
@pajuska_hajkova jenže to je otázka, na čem je to "nejlepší vědomí" založeno. Dokud jsem neměla děti a vlastně i krátce po porodu, jsem byla zastáncem "klasické výchovy". Tresty, zákazy, občas nějaké plácnutí, však mně to taky neublížilo. O propagátorkách přístupu Respektovat a být respektován jsem si říkala, že jim jednou bude dítě skákat po hlavě, když ho ani neplácnou. Ale pak jsem si ze zvědavosti tu knížku přečetla a zjistila jsem, že je to úplně o něčem jiném než jsem si myslela, že jejich děti jsou vychovávány, ale jinak. Moje nejlepší vědomí je dnes úplně jiné, než bylo před 5 roky. Myslím, že není nic špatného si něco přečíst a zjistit, že výchova může fungovat i jinak, než jak známe ze svého dětství.
@wrtulka a není škoda zakládat novou diskuzi, když tady jsou podobné minimálně 2 plus další skupiny?
ja nevim...vsechnyty ruzne smery vychovy...neco si z kazde vzit-to ano,ale drzet se vseho za kazdou cenu...nikdo z nas nema patent na rozum a nidko nemuze rict,ze prave on ma patent na vychovu deti -i kdyz by to bylo fajn! Hned bych se nechala poucit. Ani me nepresvedci tim,ze napise knihu.
Ja nejsem pro zadne "alternativni" smery za kazdou cenu.Mam 3 deti 15,12a3 roky.Mysim,ze je dulezite,aby dite melo mantinely kam muze a kam ne. Take spoleh na mne-tedy ja neco slibim,takze to i dodrzim a to chci ipo diteti. Dite je pro me partak,ale ucim je i respektu k druhym. Asi jsem stara skola,ale aby mi dite lezlo ve 3letech po hlavne,protoze muze vse a davame mu prostor-tak to v zadnem pripade... Kazdeho jsem parkrat pleskla,kdy uz nebylo zbyti a prezilly. A na to,ze uz mam i pubertaky,jsem na ne pysna a jsou to fajn decka,se kterymi se da domluvit na vsem. Snad jim to vydrzi. Samozrejme i obcas resime prohresky.
Nikdy jsem nemela problemy treba s usinanim deti,nejakym extra odmlouvanim a tak. protoze vedely,ze by stejne neuspely...
Oni nam ty roztomile deti totiz vyrostou v pubertaky a to se pak ukaze,co jsme do nich vlozili...🙂. A kdyz vidim nektere deti jak se ozenou po rodici,neumi pozdravit a jsou to spratci-hruza. Drzi ve skole. No nevim. Stydela bych se za ne i za sebe jak jsem je vychovala.
Mám dvouletou dceru a i když jsem ji asi čtyřikrát plácla přes zadek (vždy po několikátém varování a jen trochu - spíš už ze zoufalství), tak se snažím vychovávat své dítě s respektem...někde jsem četla a to mě moc zaujalo, že se občas máme tendenci ke svým dětem chovat hůř, než například ke svým přátelům...že jim vynadáme, uhodíme je apod. v rámci výchovy a přitom bychom za mnohem horší prohřešek u jiných lidí (dospělých) nic takového "ze slušnosti" neudělali...to mě inspirovalo a snažím se tedy tak ke svému dítěti přistupovat. Někdy je to těžké, občas mi tečou nervy, zvlášť, když si jen tak vynucuje, bezdůvodně pláče a přitom ji nikdo nic nedělá...ale to je asi normální. Zatím jsem to vždy ustála. Teď se blíží porod druhého dítěte, tak jsem zvědavá, zda dokážu být stále klidná🙂. A co se týče mého okolí...občas si od svých rodičů vyslechnu narážku typu, že má Emička štěstí, že jsem zrovna já její maminka a že by její maminka už v této chvíli nejspíš jednu schytala🙂, ale respektují to a já zase respektuji jejich přístup, když Emi hlídají (samozřejmě by ji neuhodili, jsou to milující prarodiče, ale občas na ní děda vystartuje mnohem přísněji, než kdy já nebo její tatínek)...ale takový je život a ona se musí naučit vycházet i s ostatními lidmi a já nemám v plánu se ji zastávat, pokud to není nutné a pokud jsou prarodiče v právu - je to jejich dům, jejich pravidla a to Emi musí chápat.
Ja se o to snazim,ale hodne v tom plavu. Zvlast tezke je pro me ustat synovy vrtochy.je totiz autista,takze o to tezsi. Budu rada za vse,co se zde dozvim. Jinak mame jeste 7 mesicni dceru,kterou chceme tez vychovavat dle tohoto konceptu.